ClimbVibe

Dobré soudní drama. Ikdyby nebylo úplně přesně podle skutečnosti - vyslaný vzkaz by byl stejně dobře čitelný.

Milá ČT, sice jsi se rozjela ve velkém s novou tvorbou, ale tohle je dost odstrašující příklad přístupu. Je docela umění natočit půlhodinu skečů, které nejsou k smíchu. Ale jelikož dnes nerozhoduje kvalita, ale propagace, věřím, že Pečený sněhulák to dotáhne daleko.

Mám s tímhle druhem filmu menší problém. Vždycky když vidím jak někdo ve filmu ukazuje lidem, že je fajn opustit práci, civilizaci a vrátit se do přírody - představím si, že kdybychom ho následovali, tak se v té přírodě stejně zase všichni potkáme a uděláme si z ní zase jen služku. Je to kýč, ale naštěstí svižný, vtipný a dobře natočený. Mrzí mě ještě jeden nevyužitý potenciál - zmiňuje ho Tetsuo v prních větách svého komentáře. Snímek č. 25 by vyzněl daleko líp, kdybychom ho prostě neviděli, nebo by ho Mitty ani nenašel. Důležité snad bylo, že ho někam nasměroval, ne, jaký je (a "nejlepší fotka jakou jsem kdy udělal" to rozhodně není).

Fajn film i pro lidi, kterým formule nic moc neříkají. Pro fandy formulí to prý ale zase tak skvělý film není - už jen tím, že si tvůrci spoustu věcí upravili - aniž by nutně museli (např. kvůli napětí), ale pořád nám předhazují, že takto se to skutečně stalo - viz. reálné záběry na konci snímku.

Od první chvíle je vám jasné, že tohle nebude jen "vodácké dobrodružství", na které si kamarádi po letech rádi zavzpomínají. I dnes ten film dokáže šokovat svojí reálností. Hlavní hrdinové těžko mohli být vybráni lépe. Výborně napsáno a natočeno.

Film na pomezí pohádky a fantasy. Pro děti byl v 80.letech možná až příliš temný, ale já si z něj pamatoval hodně skvělých scén. Po letech jsem ho konečně viděl znovu a byl mile překvapený, že v něm ta zvláštní magie setrvala.

Jako malý jsem se jednou babičky a dědy zeptal jako komedii mají nejradši. Řekli "Někdo to rád horké". A tak jsem se seznámil s touto klasikou, a musel jsem uznat, že je opravdu velice vtipná a i po letech tak nějak svěží. A že Marilyn Monroe byla opravdu nádherná.

Módní severské kriminálky jsou tak trochu na jedno brdo. Temnota ale evidentně pořád vábí (a námět přivábil i mě) a kdo ze spisovatelů/filmařů víc přitlačí na pilu vyhrává. Z Ženy v kleci mi bylo hodně úzko, atmosféra se podařila nahodit velice dobře. Film je to rozhodně skličující a strhující - na první podívání. Když o něm začnete ale přemýšlet po návratu z kina, přijde vám, že tam spousta věcí nesedí tak jak by mohla. Např. ústřední motiv - to proč se hlavní zločin vlastně stane - je pro mě nedůvěryhodný a slabý jak pavoučí vlákno. A je to škoda - ústřední dvojka jsou sympaťáci k pohledání.

Song a klip Breathe definitivně smazal hranici mezi taneční hudbou, hip hopem a rockem. Ne že by Prodigy byli zase tak novátorští, ale zde je vše dotaženo k dokonalosti a o skladbě se dozvěděl celý hudební svět. Beaty, loopy, zpěv, rap, punkový feeling. A klip samotný - blikající žárovka, zneklidňující obrazy jak z Vymítače ďábla. Liam, Keith, Maxim, Leeroy a aligátor. Pro mládež 90.let byly Prodigy ztělesněním revolty. Koho by v šestnácti nepotěšilo, že jeho rodiče nesnesou pohled na jeho oblíbený klip a diví se, že ta zběsilá kapela může být tak moc oblíbená.

Song, který připravil hudební svět na album The Fat of the land - jedno z nejlepších crossoverových alb všech dob. A taky na čerta Keitha Flinta, od té chvíle maskota kapely, který se tu prohání opuštěným londýnským metrem a straší děti. Černobílý klip k tomuto výbušnému tracku neodmyslitelně patří a stejně tak patří k symbolům 90.let.