togaf

Nedřív jsem šokovaně koukala na Barneyho Stinsona bez obleku, pak na Mala Reynoldse bez Serenity a Howarda Wolowitze bez roláku. Ale po pár minutách se to změnilo na dokonalou zábavu a všechny minulé role byly zapomenuty. Zpívající Neil Patrick Harris byl neodolatelný a Nathan Fillion se svým mega sebevědomým a "kladivem". Výborná záležitost.

Na jednu stranu se film tváří jako by byl o Velkém Prázdninovém Dobrodružství, na druhou stranu jako sociální kritika. První linka funguje více méně dobře, ale je místy až příliš dobrodužná na patnáctileté kluky. Druhá linka je zase příliš nepravděpodobná. Celé to působí jako slepenec nahodilých brutálních příhod. Ale příroda krásná.

A proč se stal Porco prasetem? Jaká kletba? Jak ji zrušit? A s kterou nakonec skončil? Příliš mnoho nezodpovězených otázek, než aby mě tenhle animák nadchl. Letecké souboje byly fajn, ale na můj vkus příliš dlouhé.

Taková obyčejná předvídatelná romantická komedie se skvělým obsazením a krásnými kostýmy. To bohužel afektovanost snímku moc nepřebije. Takže si tenhle film řadím do kategorie "vidět a zapomenout".

Kdybych se probudila v nemocnici a nepamatovala si posledních pět let a romantický milovník koček s postavou Channinga Tatuma tvdril, že je můj milující manžel, tak to dál nezkoumám a porodím mu párek rozkošních capartů. No ale to by zase nevznikla takhle lehce netradiční komedie. A to by byla (kupodivu) škoda. Jen pseudofilozofické řečičky si Leo mohl odpustit.

To nejlepší z W&G prodloužené na 85 minut. Opět unikátní zápletka, šokující rozuzlení, láska, sýr a zelenina. Wallace je opět většinu filmu naprosto mimo a Gromit úžasně obrací oči v sloup a zachraňuje, co se dá. A drobné vtípky v pozadí už jen dochucují jednu z nejlepších lahůdek animovaného filmu.

Lidi jsou svině na jakémkoli kontinentu, aneb lepší je být chudý než okradený. Ibrahim nebyl moc sympatický hrdina, ale o to víc je film působivý. Nefandíte hrdinovi, ale soustředíte se na ty drobné ústrky, které hrozí, že ho umoří. Africká kritika tamních poměrů se povedla, otázka je, zda se od roku 1968 něco změnilo.

Devadesátiminutová rumová pařba v zaplivaných putikách a dvacet minut jakéhosi děje, to je shrnutí Rumového deníku. Na film trochu málo, ale atmosféru to má. Po dokoukání filmu jsem měla kocovinu, aniž bych před tím měla jediného panáka. Zajímavá zkušenost.

Nevěděla jsem, jestli se smát nebo zděšeně zírat. Nejprve převládal smích, ale jak se situace sourozenců vyhrocovala smích mě přešel. Brutální scény mě pak šokovaly, což byl zřejmě účel. Ale veškerá ta bizarnost v sobě měla přece jen škodolibý úsměšek. Velmi podivný film, který mi v hlavě zůstane ještě dlouho.

Hypnotický film s minimem dialogů, který by udělal Freudovi radost. Eva Green je uvěřitelná, a to si zaslouží obdiv, protože mohla ze své postavy snadno udělat zakomplexovanou incestní psychopatku. To se ale nestalo, místo toho tu ukazuje zamilovanou ženu schopnou všech extrémů.