Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (8 288)

plakát

Andělská rapsodie (2023) (studentský film) 

Je mi to sympatické, na 20 minut to bylo rozehrané dostatečně a filmařsky je to taktéž docela slušné. Jen je škoda, že to má tak průhledný koncept a ne tak výraznou atmosféru, protože to tomu docela ubližuje, Celé by to mělo víc do sebe, kdyby to překonalo samo sebe a šlo se svým námětem dál a hlouběji. I tak je to ale na poměry studentských filmů nadprůměr. Silné 3*

plakát

Desu pawuda (1986) 

Asi už jsem si na cyberpunk zvykl, protože tohle vypadá vyloženě amatérsky (oproti Tetsuovi nebo Pinocchiovi) a přesto mě to bavilo víc, než tyhle dva slavnější filmy. Přitom to jiné není - sotva to utáhne hodinu, je to přeplněné surrealistickými výjevy udělanými všemožnými způsoby a sci-fi hororový "děj" je bizarní a vedený tak, že si člověk vůbec není jistý, jestli ho chápe. Jediné, co tu jde mimo tenhle subžánr, je popová písnička v závěrečných titulcích, ale jinak je to typický zástupce japonského cyberpunku, který je ještě výjimečný tím, že byl jeden z prvních (chápej před Tetsuem). Navzdory tomu, jak (pochopitelně) lacině to někdy vypadá si to u mě docela drželo atmosféru a některé nápady se mi rovněž líbily, zvlášť když to místy připomíná analog horory (třeba v pasážích, kde je jen černá obrazovka, text a nepříjemný zvuk), takže to za sebe vidím na tři hvězdy, byť teda na mého cyberpunkového favorita Tsuburo no gara to nemá. 3*

plakát

Nemocnice na kraji města - Spor (1977) (epizoda) 

Posledních 10 minut se mi hodně líbilo, ale jinak mi to sedí stejně jako doposud a jen bych se opakoval. Snad jen s výjimkou, že to, co mě na tom seriálu nebere, není tolik to nemocniční prostředí, jako fakt, že je to celé hlavně o vztazích. 3*

plakát

Komparz - David Bowie (2006) (epizoda) 

Ucelenější než předchozí díl, ale celkově slabší kvůli sentimentu. David Bowie není naštěstí štáb, ale regulérní postava sebe samotného v závěrečné scéně, kde dokonce hraje na klavír a zpívá. A posouvá se to, ten celistvý děj se mi líbí, ale doufám, že to neupadne do sentimentálního pojetí, které přišlo právě v závěru. Andyho je mi líto, je v dost bezvýchodné situace (ohledně vlastní kariéry), ale já su holt hovado a jsem rád, když je Gervais cyničtější. Je mi jasné, že to nemůže být jak v Kanclu, když tady nehraje nesnesitelného idiota, ale tohle je trošku až moc na tu druhou stranu. 4*

plakát

Komparz - Orlando Bloom (2006) (epizoda) 

Je to jinde než první série. Komparzy už jsou vlastně na víc a na sílu, jelikož Andy je dál, dělá vlastní sitcom a tak je mnohem zajímavější dějová linie okolo něj, zatímco Maggie je na stejném místě, zažívá stále to samé a posun do jisté míry brzdí. Zase ale nutno uznat, že vše okolo Orlanda Blooma bylo zase geniální parodií na něj samotného, resp. na obraz, jaký od pohledu tvoří. Tohle tu jde Gervaisovi dokonale. 4*

plakát

Aggressive Retsuko - Série 2 (2019) (série) 

Pro mě osobně lepší série než první, už jen kvůli tomu, že je ucelenější a sebevědomější ve svých tématech. Poslední epizoda je obzvlášť povedená, jen se mi osobně stále nepovedlo přijít plně na chuť té specifické animaci a to je taky jediný důvod, proč zase nedokážu jít na čtyři hvězdy. Do mírného nadprůměru se to u mě už ale dostalo. Silné 3*

plakát

Aggressive Retsuko - Úžasný život (2019) (epizoda) 

Navzdory tomu, jak se některé díly tváří chytřejší než ve skutečnosti jsou, tak tomuhle se povedlo být (skoro) dokonale vyvážený. Osobně teda doufám, že se Retsuko stále ještě hledá, ale její vztah s Tadanem dospěje do bodu určitého uvědomění, které překazí jinak potenciálně růžovou budoucnost. A dává to smysl, je to chytře vypointované, docela i hluboké a dokonce jsem se dokázal smířit s tím, co mi zde normálně vadí. Ne úplně, ale když už jsem dobrovolně viděl celé dvě série, tak jsem si na to musel aspoň zvyknout. Jako závěr druhé série ale solidní. Silné 4*

plakát

O Barão (2011) 

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.30 - PORTUGALSKO - On je to hlavně experiment, takže to tak i hodnotím, navzdory určité monotónnosti spojené s přehnanou stopáží. Tyhle experimenty prostě musí mít v sobě ještě něco navíc, když už jsou dlouhometrážní, protože upnout se na pár stejných nápadů a ty pak podobně variovat nestačí. Tady to ale naštěstí až tak neplatí, protože to stále je dostatečně kreativní. Už od samého začátku mě dost zaujalo pohlcující černobílé ladění se specifickou ruční výrobou velkých celků, ale ještě víc mě nadchla propracovaná práce s víceexpozicí (kterých tu někdy je klidně i 6 naráz) a napevno přidané anglické titulky, které často jsou podobně umístěné v obraze jako komiksové bubliny a jsou i různě zvýrazněné či zamlžené, na základě toho, s jakým tónem jsou slova se k nim vztahující řečeny. To se tu rozhodně povedlo, byť se to bohužel dál nevyvíjelo (až na jednu krátkou barevnou část), ale pořád toho bylo dost na to, aby si to udrželo můj zájem po celou dobu. Příběh je jednoduchý a nic hlubšího z něj neplyne, ale na něm to opravdu nestojí a je tu jen navíc, aby to všechny experimenty spojovalo - a to se daří. Ale na sledování je to rozhodně náročnější. Slabé 4*

plakát

Homunculus (2021) 

Je to povedenější a srozumitelnější, než zdejší komentáře tvrdí. První půlka je navíc velice slibně rozehraná a solidně vedená, jenže v té druhé se to celé rozplizne, začne to působit jako volné pokračování se stejnými postavami a svůj nápad to dál nerozvádí, což je strašná škoda, protože to má náběh na chytrý psychologický příběh s nadpřirozeným (vlastně sci-fi?) prvkem v podobě nově nabyté schopnosti ústředního hrdiny vidět psychické problémy ostatních, skrze monstrózní vzhledy. Druhá půlka ani nepřinese moc nového a ani nic překvapivého či typicky japonsky ujetého, je to prostě takové... mdlé. A ani to mysteriózní moc ve finále nepřinese. Filmařsky to má svá silná a slabá místa, takže je to průměr (ve smyslu, že je tu málo chytřejších nebo propracovanějších záběrů), nejvíc vynikne asi střih, ale atmosféru to vyvolat dokázalo, jenže i ta v druhé půlce značně upadla. A vůbec je škoda, že navzdory námětu to je na japonskou tvorbu málo nápadité. Rozhodně je to ale lepší, než zdejší hodnocení momentálně ukazuje a za pozornost to stojí. 3*

plakát

Alt på et bræt (1977) 

Je mi líto, ale není to zrovna můj styl humoru. Zpočátku jsem vůbec nechápal, v čem to má být vtipné, ale pak se děj přesunul na veřejné toalety, kde se (naštěstí) odehrává většina filmu a navzdory tomu, že by se lokací dal čekat hlavně fekální humor, tak tu naštěstí žádný není a je to spíš lehce absurdní, kostýmní komedie plná funkčních nápadů. Funkčních samozřejmě v rámci žánru, hledat v tom logiku je už z podstaty pitomost, protože takhle by to tohle trio rozhodně nikdy nezvládlo. Celá prostřední část mě tedy bavila a popravdě i pak další scény (třeba na nádraží), jenže když už jsem si myslel, že jsem konečně v tom, přišel zbytečný "epilogový" závěr s událostmi po loupeži, který na mě působil jako zbytečné prodlužování děje, které nepřineslo ani nové povedené vtipné scény, ani žádný zajímavý zvrat. Vlastně tahle část celá skončí na stejném bodu, kde začala. Přitom to mělo na víc, mohlo to tak získat nový rozměr nebo spoustu prvků vypointovat, ale žel se nestalo. Takže to na čtyři hvězdy nevidím a ačkoli to stále vnímám jako mírný nadprůměr, víc jak silně tři opravdu nedám. Silné 3*

Časové pásmo bylo změněno