honajz2

Zatím to nejlepší, co jsem od Brynycha viděl, ale nevyhne se to jeho typické chybě a tou je slabý scénář. On teda v tom, co chce v divákovi zanechat, je napsaný dobře, ale vzhledem k tomu y že má jít o psychologické drama, to moc psychologické nebylo. Je to takový ten typ filmů, který je označovaný jako psychologický už jen proto, že v něm jsou všechny postavy v těžké situaci, ale postavám chybí prokreslenější charaktery, které by z nich udělaly víc, než jen nositele určité vlastnosti. A když už se o to Brynych snaží u Brauna, nedokáže to jinak než skrze vtlačený a nehodící se monolog, který o to víc bije do očí, když je jasně poznat, že o všem ostatním jasně vypovídá už jen samotná, až experimentálně vytvořená znepokojivá atmosféra. Filmařsky je to brilantní a propracované a ačkoli chápu, že pro některé to bude až moc na vstřebávání, tak já tenhle psycho styl hodně rád a hlavně díky němu mě to časem naprosto vtáhlo. Chytrou kompozicí záběrů (a chytře podanými motivy opakování záběrů) mi dost evokovala pozdější Zabitou neděli, která pro mě ale ve výsledku funguje lépe už jenom proto, jak moc je psychologická. A tím se vlastně vracím na začátek. Prostě počin je to nadprůměrný, ale má své vady. Slabé 4*

Pokus hezký, ale příliš dlouhý (s paradoxně příliš krátkými záběry, resp. krátkými zaměřeními na jednotlivé detaily) a osobně mi hudba do zrovna zobrazovaného ne vždy seděla. Od Hackenschmieda mám mnohem radši jeho pozdní tvorbu s Mayou Deren nebo Bezúčelnou procházku, kde je avantgarda poznat víc. Tohle je takové, že pokud to člověk předem neví, nejspíš to tam ani hledat nebude... Slabé 3*

Můj první Saura (konečně). A obávám se, že na dlouhou dobu i poslední, protože pokud je zbytek jeho filmů stejně čitelný jako tenhle, pak si s ním nebudu moc rozumět. Já si dlouho myslel, že to bude psychologický thriller, hledat v tom podobenství mě napadlo až po hodině filmu a to, co jsem z toho nakonec vyčetl, byl jen jednoduchý obrys moci a přetvářky, který buď je opravdu tak bolestně jednoduchý jak se zdá, nebo mi jen uniká spousta odkazů a symbolů na Francovu vládu, o které toho moc nevím, takže to ani nemůžu úplně pochopit. A druhá možnost mi přijde pravděpodobnější. Saura to ani neulehčuje, točí to je pro zvaně a na ostatní kašle. To mi nevadí, mám režiséry s tímto přístupem docela rád, ale nedokážu si oblíbit takového, který točí o něčem, čemu nerozumím. Je to moje chyba, ne Saurova, ale stejně to nedokážu hodnotit jinak, když je dost jasné dopředu, kam se to celé vyvrbí - a s čtením coby podobenství je to jasné hned. Takže je to celé v základu dost průhledné a nevýrazné (byť s poutavou atmosférou, aspoň do určité chvíle), ale nejspíš propracované tam, kde to nevidím. Míjí mě to a klidně budu upřímný a dám jen tři hvězdy, i když tam (snad!) je mnohem víc. Tohle nade mnou vyhrálo. 3*

Tohle mě dost zklamalo. Začne to sice jako aktualizovaná verze Steprfordských paniček, která je určená pro ty, co Stepfordské paničky vůbec neznají, ale má to skvělou mysteriózní atmosféru a stylovou filmařinu, na kterou je radost pohledět. Jenže se pak strašně dlouho chodí okolo horké kaše, začne to být nuda a závěr to vyloženě pohřbí. Ono to totiž v sobě má hlubší problém, okolo kterého by se dala vybudovat vrstevnatá filozofická zápletka, ale Olivia Wilde to celé pojala jen jako "překvapivou" závěrečnou pointu a víc s tím odmítala pracovat - když teda pominu pár povrchních urychlených dialogů v posledních 10 minutách. Přitom by ten film krásně fungoval, kdyby se vše provalilo v půlce a pak se to zbytek filmů řešilo. Potenciál to v sobě skrývalo, jen ho stačilo správně uchopit a bylo by úplně jedno, SPOILER že je to jen směs Stepfordských paniček (ano, tohle se nezmění), Matrixu a závěru z Populace 436. KONEC SPOILERŮ Mohlo to mít něco do sebe. Mohlo to dokonce obhájit dvouhodinovou stopáž, ale v této podobě to na ni nemá ani náhodou a tak je To nic, drahá další z řady současných filmů, které musí trvat minimálně dvě hodiny jen proto, aby se dalo brát jako pořádný film. Doteď jsem tenhle současný trend nepochopil, nechápu ho dodnes a s každým dalším filmem do něj spadajícím mě stále více štve. Nechci to úplně hanit, filmařsky je to solidní, herci se snaží a počáteční atmosféru tomu taky nemohu upřít, ale povedené to taky není. Lepší 2*

Překvapuje mě, že to říkám, ale nejvíc se mi to líbilo do chvíle, kdy to vypadalo jako sled bizarních hororových scén. Do té doby to sice je takové, že funguje jak jaká scéna, ale rozhodně je to funkčnější, než když se Nagae rozhodne vše propojit a (do jisté míry) vysvětlit. Měl jsem sice radost, když to začalo mít celistvý vzhled, ale nakonec byl mnohem méně zajímavější než se zdálo a konec je vyloženě slabý. Vlastně se vše jen nějak propojí, ale nic nevysvětlí. Možná v tom je něco mytologického, co znají Japonci a já ne (viz. poslední záběr), ale stejně, jak to neotřele začne, tak to skončí dost obyčejně a rozhodně jsem od toho čekal víc, než jen další z řad japonských duchařin. Někdy ani netuším, kdy to bylo čistě hororové a kdy hororově vtipné, což se dalo brát dokud to bylo epizodické, ale pak už ne. Na tři hvězdy to stále jen tak tak vidím, něco do sebe to přece jenom má, ale celkově jsem spíš zklamaný. Jo, a nejslabší scéna za mé je první výpadek proudu, který jen otrocky kopíruje styl found footage a ten na mě funguje jen málokdy. Slabé 3*

Zajímavý experiment, který se ale dost těžko hodnotí. Hodina a půl je stopáž zfilmovaného příběhu princezny Šírin, který sleduje několik diváků v kině (z kterých jsou v popředí vždy jen ženy různých věků), jenže tenhle film nevidíme spolu s nimi, nýbrž vidíme celou dobu reakce diváků na to. Zajímavé už je jen to, jak obraz a zvuk ukazují každý něco naprosto jiného, fungují nezávisle na sobě a přitom mezi nimi lehké propojení je, resp. má být. Podstatné tedy je vnímat reakce vybraných žen, psychologicky si z jejich miminky a jiných pohybů těla vyvodit, kdy a v jaké části filmu reagují a co to o nich, o samotném představení a možná i o íránské společnosti. Záleží, jak moc se daný divák v jejich reáliích vyzná. Samo o sobě to má něco do sebe a v určitém slova smyslu i chytré vedení, ale kazí to hned několik prvků. Především je to teda účast profesionálních hereček, které sice skoro všechny jsou z Íránu, ale Juliette Binoche je rozhodně nepřehlédnutelná a poznatelná i pro zbytek světa. Tenhle experiment by byl dobrý na skutečných lidech při skutečném promítání, protože pak by teprve vynikly skutečné lidské reakce. Bylo by to možná horší na realizaci, ale rozhodně by to bylo údernější. Problém je ale taky v tom - a tady už je to diskutabilnější - že by to bylo lepší jako středometrážní film, protože to vše řekne za cca 30 minut a pak už se to jen neustále opakuje dokola. Když má onen "film" určitou stopáž (zvlášť když do kina jen na středometrážní film se jde málokdy), kde by se dal utnout? Kdy by to bylo vhodné, když k větší realističnosti je třeba ho udržet ve stejné stopáži? Ale když už to celé byla inscenace, mohl Kiarostami skutečně jen skrze pohledy rozehrát víc. Takhle je to průměrný experiment, který jen prezentuje nápad, ale dál s ním nezachází. A někdy je teda nesledovatelný, ale s tím musí počítat asi každý, kdo na to narazí a rozhodne se do toho jít. Deset se Kiarostamimu povedlo víc, byť jeho experiment zase rozsáhleji rozvedl Jafara Panhi v Taxi Teherán, ale rozhodně má víc co říct a je chytřeji budovaný snad v každém aspektu. Hodnocení ale budu mít jen o trošku slabší, jelikož mám rád tvorbu Jamese Benninga a tenhle námět mi dost připomněl ty jeho, stejně jako u posledního Kiarostamiho filmu 24 záběrů - že by se jím opravdu přímo inspiroval? 3*

A zase další film, kde své hodnocení vidím na 3,5*. Filmařsky to je naprosto precizní, s každým záběrem detailně promyšleným, výraznou a bezchybnou prací se zvukem, který tu ze všeho rozhodně dominuje nejvíc a chytrým vedením děje. Má to i velice působivou atmosféru a rozhodně mě to nenechalo chladným. Jenže obsahem je to vlastně obyčejná severská detektivka s trochou drsnějších scén, která nejde dál, než by bylo nezbytně nutné (a o stereotypních postavách nemluvě, které spíš než aby měly skutečný charakter jsou jen nositeli specifických vlastností odpovídajících jejich vzhledu). A přitom to mohlo být i po této stránce mnohem víc, než jen "klasikou", zvlášť při stopáži přes dvě a půl hodiny. V Zodiacovi se to Fincherovi povedlo, jenže tady jen přichází s něčím, co v sobě mají už knihy a nejspíš i originální severská verze, které je tímhle film remakem. Na velkém plátně je to zážitek tak jako tak, ale v závěru jsem byl mírně zklamaný, že jsem od toho přeci jen čekal něco víc, když to tak skvěle vypadá. Koneckonců, i herecky to je tak půl na půl - Rooney Mara je naprosto skvělá, ale Daniel Craig zase hraje svůj standard a střídá se to i u vedlejších postav. Dojmy tedy mírně nadprůměrné, ale v tomhle případě u mě o čtvrté hvězdě dost rozhoduje fakt, jestli bych to chtěl vidět znova - a tady musím bohužel říct, že ne. Nebo aspoň ne mimo sál. Silné 3*

S každým dalším dílem je tahle série přehnanější a překombinovanější, což se na jednu stranu dá čekat a ani to nemohlo být jinak, ale na tu druhou mi to bránilo k sinějšímu zážitku. Já jsem to schopný brát jen do určité míry, ale tady toho na mě bylo až moc - falešné létající talíře, návrat obřího robota z jedničky, navzdory tomu všemu málo akční finále, kde je mnohem podstatnější obří koncert s několikrát za sebou vystupujícím skladatelem "Expo 2015", písničky století (kterou jsem tu konečně slyšel celou) a vůbec celý boj proti Přítelovu cca 20 let budovanému impériu proběhne dost rychle a hlavně dost divně. Rád bych si to opravdu užil, ale já si to i hodně užil, párkrát zasmál (třeba u vesničky u bran), párkrát nechápal, co se děje, ale nenudil jsem se ani minutu a epilog, navzdory tomu že působí jak vytržený z nějakého animáku, mě trochu dojal. Určitě se mi to líbilo, ale zároveň tam bylo tolik divných a nefunkčních drobností, že nevím, nakolik bych dal čtvrtou hvězdu. Ono je to taky tím, že dlouhou dobu se jen všechny postavy setkávají, tolik se toho neděje a pak se toho stane příliš naráz, že jsem to sotva stíhal vstřebat. A navzdory tomu, jak se mi líbil epilog, jsem čekal rozsáhlejší popis fungování světa poté. Vlastně i ta myšlenka o důležitost přátelství a aby se děcka mezi sebou nešikanovala, protože oběti to pak může do budoucna dost poznamenat a udělat z nich zoufalé psychopaty je sice ok, ale podaná, no... dost, dost diskutabilně. Nejde tedy spíš o to, že by se mi konec trilogie nelíbil, ale mám problém s jeho uchopením. Asi tak. Silné 3*

Pořád solidní guilty pleasure, ale na Perníkovou chaloupku nemá ani omylem. Sice se tu přehnaně netančí a nechodí tu 10 minut andělé po schodech, ale taky tomu chybí bizarní momenty typu Paní Pohádky, nesmyslné zvraty či budovatelský prolog, takže to nemá až tolik do sebe. Kmínek měl víc pustit uzdu fantazii, do Perníkové chaloupky toho nacpal mraky. I tak tu ale je dost až legendárních scén, ať už královnino koupání se ve fontáně, taneční kremace trpaslíků, Sněhurka po lobotomii, princův zklamaný výraz po probuzení Sněhurky z mrtvých nebo královnina smrt, která je tak moc random, že se asi Kmínkovi nechtělo nic vymýšlet. Měl si na pomoc zavolat Paní Pohádku, ta by mu v tom hned udělala pořádek. Jinak filmařsky je to samozřejmě zase těžce amatérské; hudba a text nikdy nemůžou znít dohromady, nad úhly kamery se ani nepřemýšlelo a herecké výkony jsou zase kapitolou samo o sobě, až mi přijde škoda, že Kmínek nemá nějakého nástupce, protože takhle bych to dokázal zahrát taky. Obzvlášť postavu lovce, ten byl na Oscara... Recesní 3*

Tak jsem to po x letech viděl znova, pořád se mi to nelíbí a za tu dobu hodnotím přísněji, takže jsem ještě snížil hodnocení. Sice mi je jasné, že se u toho má vypnout mozek, nechat se tím prostě bavit a víc neřešit, jak to i Emmerich chtěl, ale já se fakt nedokážu "jen" bavit u filmu, kde je vše předem jasné a vykalkulované v každé scéně, kde jde jen o efekty a akci a na příběh se kašle (např. mimozemšťané mají "úžasné" motivace, až jsem si vzpomněl na Oni) a kde neexistuje cokoli překvapivého. Pár vtipných hlášek, a občas to tam hezky vybuchne, to jo... ale jediný rozdíl s Michaelem Bayem je v tom, že na rozdíl od něj jsem u Emmericha neusínal nudou - až teda na 10 000 př.n.l., u toho jsem trpěl stejně jako u Transformers. Takže dvě hvězdičky jsou adekvátní, když ode mě Bay tradičně dostával jednu až odpad (až na Ostrov, ale na ten se už asi nikdy nepodívám, abych si z něj nekazil vzpomínky). Každopádně docela "pěkné" zakončení trilogie raných filmů, které jsem letos od Emmericha viděl - potvrdil jsem si, že za něco stál jen Princip Noemovy archy, kdy neměl až takové možnosti a musel udělat něco podobného, ale pak už finance byly a s každým dalším dílem jeho filmy zapadly do žánru, který mě vůbec nebaví. Není to tak idiotské jako Bay, ale stejně... 2*