Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (8 249)

plakát

Gui si (2006) 

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.19 - TCHAJ-WAN - Další příjemné překvapení z Asie, které mi (spolu s Re-cycle) dokazuje, že jestli ještě někde vznikají relativně originální hororové náměty, tak především tam. Re-cycle ale půjdu po dopsání komentáře o hvězdičku zvýšit hodnocení, protože Gui si vidím taky na silné tři a přitom Re-cycle mě oslovilo určitě víc, i když má taky své vady, ale popralo se s nimi líp. Gui si má hodně zajímavě vystavěný děj, kde zpočátku (trochu nesourodě) míchá dohromady duchařinu s výrazným sci-fi prvkem, ale vše se časem tak hezky propojí, až mě to samotného potěšilo. A to navzdory tomu, že to v závěru bizarně graduje a celková myšlenka je nejasně podaná. Problém jsem tady měl spíš s formou, která míchá americký styl hororů s asijským námětem a v celkové atmosféře se to dost bije dohromady a nesouzní. Zvlášť v akčních scénách, protože asijské horory jsou často pomalejší a "meditativnější". Tohle se snaží být tak moc celosvětově divácky vstřícné, až se to ubírá o osobitost, která by tomu pomohla k výraznějšímu prožitku. Na čtyři hvězdy to teda nevidím, ale pořád je mi to spíš sympatické než naopak a hlavně mě těší nejeden originální prvek v tom, včetně nečekaného obratu jedné z hlavních postav. Takové myšlenkové pochody jsem totiž v žádném hororu ještě neviděl... Silné 3*

plakát

Gigi (1958) 

Mé osobní peklo. Jestli mě něco absolutně nezajímá, tak jsou to příběhy bohatých, krásných, noblesních a bezchybných lidí, jejíž největší starostí je výběr vhodných šatů na dnešní večírek a jestli mi některý žánr vůbec nesedí, tak je to především muzikál. A tohle celé bylo přesné takové, navíc ještě s minimálním dějem, šíleně naivním laděním a postavami, které mě, očekávatelně, absolutně nezajímali. Je to sice takové uvolněné, milé, všichni se mají úžasné, furt chodí na večírky, nikdo nepracuje, ale peněz mají všichni dost, pořád svítí slunce, které zapadne na požádání, když potřebujete správnou romantickou chvilku... Já chápu proč to vypadá takhle, ale nic to nemění na tom, že to absolutně není můj šálek kávy a že jsem se u toho neskutečně nudil. A nebýt povedené výpravy a kostýmů, nedal bych ani tu druhou hvězdu. Ještě mě těší, že to není celé zpívané, protože pak bych měl teprve problém to dokoukat. Vysoký počet Oscarů ale nechápu i přes to, jak mě to míjelo. Je to takové dost obyčejné, průměrné a zapomenutelné. Slabé 2*

plakát

Trest smrti oběšením (1968) 

Sice nemůžu říct, že by mi Óšimova filmová řeč úplně sedla, ale musím uznat, že navzdory přehnané stopáži to je skutečně propracované a vrstevnaté. Ze zpočátku jednoduché kritiky trestu smrti a snahy o artově natočenou crazy komedii (což ne vždy ladí dohromady) se časem vyklube dost zajímavý film, který se mimo tohle stává i psychologickým, rozebírá nahnuté vztahy mezi Japonskem a Koreou, zajímavě vypraví dva různé děje naráz často v jednom záběru, trest smrti rozebírá komplexněji než předtím (i když stále nepřemýšlí nad tím, jestli by nebylo lepší řešit to případ od případu), rekonstrukci případu odehrávající se v jedné místnosti občas zasadí záběry do reality, i na hlubší dialogy a propracované záběry dojde... Cítil bych se blbě, kdybych tomu dal nižší hodnocení jen proto, že mě to místy nesedlo (ale to je asi hlavně tím, že se to celé vlastně odehrává v jedné místnosti a její možnosti tvořit atmosféru se časem vyčerpají) a zdejší humor mě míjel. Je to totiž velice chytře vystavěné a rozhodně to má co říct - a to je tady hlavní. A i čistě podle dojmů mi to sedlo víc, než Veselé Vánoce, pane Lawrenci, ačkoli to zas má pár silnějších scén, které Trest smrti oběšením tolik ne. Slabé 4*

plakát

Soudce (2014) 

Dost dlouho jsem to na ty slabé tři pořád viděl, ale pak přišel patetický závěr s nejkýčovitější umírací scénou vůbec a hned jsem měl jasno, že půjdu ještě níž. Soudce začne relativně slibně, ale netrvá dlouho a stane se z toho typické hollywoodské drama s velkým srdceryvným klišé příběhem o Hankově znovuhledání cesty ke své rodině, ve které samozřejmě nechybí smrt někoho důležitého, na základě které se vše stane (což mi tolik nevadí) nebo taky postižený brácha, tragédie související s Hankovým povoláním, kvůli které musí u rodiny ještě nějaký čas zůstat (a hlavně se to stane na poslední chvíli, kdy už od nich chce pryč a sedí v letadle) či znovunalezená láska z dob minulých. No a co myslíte, jak to dopadne? Samozřejmě že se všichni usmíří a mají se pak rádi, jen jim do toho zasáhne smrt nejstarší z postav, aby diváci v závěru měli důvod brečet. Až na tu otřesnou scénu to není vyloženě vyděračské, ale hlavně unylé, lacině, tezovité, s vykalkulovanými dialogy a milionkrát jinde (a lépe) řečenými myšlenkami a časem i strašně vleklé, jelikož to časem začne všechny děje protahovat až na maximum, aby to na tu velkolepou, dvouapůlhodinovou stopáž vystačilo. Ten námět na to ale nemá a tak je to jen neopodstatněně dlouhá nuda. Herecky i filmařsky zdařilá, ale to asi není zrovna překvapením. Lepší 2*

plakát

Bitva o Alžír (1966) 

Škoda, že v závěru ten film začne krapet stranit, protože jinak to je přesně ten typ válečných filmů, které mám rád. Kdo vlastně jednal správně? Francouzi, kteří Alžírům brali jejich kulturu, vyslýchali je dost drsnými a nelidskými metodami, ale dost dlouho se s nimi snažili domluvit? Nebo Alžírové, kteří měli za co bojovat, ale jejich útoky měli za oběti spoustu nevinných lidí? Je to nejednoznačné a komplikované, stejně jako u každé války a většího konfliktu, kde se všichni chtě nechtě zařadí do jedné ze dvou vzájemně se nesnášejících stran a buď doufají, že vše brzo pomine, nebo se přidají k boji. Válka je prostě zlo, jedno jaká, a vždycky z ní jako poraženo vyjdou nevinní lidé z obou stran. Osobně by mi nevadilo, kdyby o tom ten film byl ještě mnohem víc, jelikož tohle považuji za jediné globálně funkční protiválečné poselství, ale ani tohle podání, kdy nesledujeme vyloženě životy některých postav, ale spíš s nimi vše hmatatelně prožíváme, není na škodu. Je to jen další způsob, jak podat válečný film, a tady na mě rozhodně fungoval. Bál jsem se úmroných scén plných vojáků, generálů, schématický dialogů a zvratů, vzhledem k názvu, který takhle vypadající válečné filmy mají, ale mile mě to překvapilo. Filmařská stránka je excelentní, strhne hned na začátku a jen tak nepustí, vzhledem k tomu, že má neustále co nabídnout a funguje jako taková freska všech významných událostí, takže díky tomu je prožitek o to intenzivnější. Vlastně jediný větší problém, který mi brání přidat i tu poslední pátou hvězdu, mám v tom, že tam chybí cokoli celistvě silnějšího, prostě něco, po čem by vám spadla u závěrečných titulků čelist a vy jste si řekli, že tohle musíte vidět znova. Je to strhující, ale ne až tak jak by mohlo být. Přesto se ale jedná o kvalitní italský film, který toho má dost co nabídnout. 4*

plakát

Připoutejte se, prosím! (1980) 

Taková americká klasika, po jejíž zhlédnutí si divím, že tohle tady má tolik nadšených reakcí a Tele Tele je naopak zatracované, i když stojí na naprosto, ale naprosto stejném humoru. Gagy stvořené z doslovného pojetí vět ("Máte něco lehkého na čtení?"), nebo ve stylu někdo divně/úchylně jedná... Ono to ale i funguje stejně jako v Tele Tele - něco je skvělé a rozesmálo mě nahlas, něco mi naopak přišlo laciné a někdy mi to prostě přišlo nevtipné. Zase je to ale film, ve kterém si každý najde aspoň jednu scénku, která ho fakt pobaví, což rozhodně není na škodu, ale dojmy z toho mám takové, že mě to neurazilo, ani nenadchlo, na jedno zhlédnutí hezké, ale znova to určitě vidět nemusím. Prostě takový fajn průměr, který je ale pořád průměr. Dvojku ale někdy nejspíš dám, když to má být sci-fi... 3*

plakát

Stalo se v Turíně (1963) 

Já proti ryze levicovým filmům nic nemám, naopak mi jsou většinou sympatické a třeba takový Zázrak v Miláně mám hodně rád, ale co mi vadí je to, když se to zvrtne do vážně podané agitky. Ono to sice je skvělé natočené a zahrané, ale ty dvě hodiny se nedaří dostatečně naplnit a vzejde z nich jen něco, z čeho by soudruzi za Československa měli radost. Není to aspoň směšné a do jisté míry se s tím dá plně souhlasit, ale zároveň jsem si v tom nedokázal najít nic, co by mě dokázalo hlouběji oslovit. Ani jako komedie mi to moc nepřišlo, váżné pojetí totiž přijde docela rychle a pak je to prostě jednostranný revolucionářský film. Ale Mastroianni tu konečně vypadá jinak, než ve všech ostatních filmech a je to docela příjemná změna. Silné 3*

plakát

Bod obnovy (2023) 

Začne to naprosto skvěle. Atmosféricky, se skvěle rozehraným dějem, dostatečně představenými postavami a solidním náběhem na skutečně skvělou hard sci-fi. A byl jsem nadšený, aspoň teda do chvíle, kdy se Em s Davidem dostali na tu farmu. Ono je úplně jedno, že to celé stojí na nikterak originálním příběhu - českých sci-fi je jak šafránu a každý pokus beru jako pozitivní, ať už vykrádá cokoli - problém je v tom, že od téhle chvíle se to celé dost rozplizne, neopodstatněně zpomalí a takhle se to dopotácí až do konce, který je poněkud nedotažený (A co s programem bude teď? Kdo ho povede? Vyšlo ven najevo, co způsobilo to hacknutí, když už teď má být program veden upřímně? A co bude s Řekou života, proč víc nezasáhla do děje? atd.) a nezachraňuje ho ani fakt, že je skvěle natočený. Vůbec filmařsky je radost na to koukat, sice ta kamera s neustále rozmazaným pozadím je využívána až moc, ale atmosféru vytvořit umí, zvuk je krásně čistý (čemuž doteď nemůžu uvěřit, u českých filmů spíš často luštím, co kdo vlastně říká), efekty na naše poměry skutečně nadprůměrné a jako celek to rozhodně nepůsobí trapně a ani přehnaně ambiciózně, prostě to působí přesně tak, jak chtělo. Hodně mě potěšil i výběr veskrze neokoukaných herců, protože podávají skvělé a přesvědčivé výkony a krásně se to obejde i bez těch klasických obličejů, které jsou všude, Langošem počínaje, přeceňovanou prkennou Křenkovou konče. Škoda, že takhle skvěle na tom není i scénář, který viditelně potřeboval ještě dost dopilovat. Kdyby se to povedlo, vyrovnalo by se to zdařilé formě a bylo by z toho skutečné veledílo, ale takhle to na víc, než na silné tři hvězdy nevidím. Mělo to na víc a především začátek krásně ukazoval, co vše by se tu dalo rozehrát, kdyby se tvůrcům chtělo. Hlozovi ale přeju hodně štěstí do dalšího projektu a všem českým tvůrcům, které by tohle mohlo inspirovat k vlastní celovečerní sci-fi, taky, jelikož Bod obnovy patřičný úspěch určitě zaznamenal a spolu s dalšími filmy jako Běžná selhání a Důvěrný nepřítel sem tenhle žánr konečně dotáhl a zpopularizoval. Už bylo na čase, kreativní a žánrové filmy tu dlouhou dobu nevznikaly. Silné 3*

plakát

Kreutzerova sonáta (1926) 

Gustav Machatý měl cit pro filmařinu už ze začátku své tvorby, takže je tu dost zajímavých nápadů, na svou dobu v české kinematografii poměrně neotřelých (např. detaily a velké celky) a jsou tu také solidní herecké výkony a v závěru i vyloženě hororová scéna (opět, v kontextu doby). Nebudu tu ale nic předstírat a přiznám, že jinak mě to moc nebavilo. Tehdy sice filmy měly jiné tempo než dnes, ale tohle buď zestárlo, nebo to muselo být krapet rozvleklé už ve své době, jelikož tu ten jednoduchý příběh nemá tolik co nabídnout, aby tu hodinu vůbec utáhl. A docela mě to zarazilo, protože jen o tři roky mladší Erotikon je naopak svižný a má stále co nabídnout. Ale třeba jsem zklamaný jen proto, že Erotikon je jeden z mých nejoblíbenějších němých filmů vůbec a já čekal podobnou dokonalost. Co se dá dělat, člověk nemá mít přehnaná očekávání a Machatý se k něčemu tak krásnému jako Erotikon musel nějak propracovat. 3*

plakát

Tvrdohlavý Jura (1928) 

Oříšek tohle hodnotit. Na jednu stranu je to dost rutinní, filmařsky mdlé a zbytečně dlouhé, když šlo hlavně o tu osvětu, jak se vyvarovat dostání trachomu, ale na druhou stranu je to něco naprosto nevídaného. Opravdu bych nečekal, že v československém němém filmu někdy uvidím explicitní záběry. A ono jich není vůbec málo! Detaily léčení trachomu, navíc ještě se skoro sto let starými lékařskými znalostmi, jsou opravdu "pastva pro oko". Taky je to film plný dětí a šílenou střihovou skladbou, kde např. hned po scéně, kdy si kluk čistí štětičkou oční víčko zevnitř, přichází loutkové divadlo. Jiný Kokeislův film jménem Osudná chvíle je o léčení syfilisu a má být v tomhle ještě drsnější, takže mám pocit, že Kokeisl by klidně mohl být průkopníkem českého exploitation a exploitation obecně. Myslel to ale celé dobře, takže tomu dám takové odpovídající tři hvězdy, protože jinak nevím, jak tohle hodnotit.