Recenze (325)
Zahulíme, uvidíme (2004)
Mně to vtipný nepřipadalo.
Renesance (2006)
Na Renesanci jsem se moc těšil, protože už od různých preview nešlo nefandit originálnímu výtvarnému zpracování. V tomto směru jsem nebyl zklamán, možná i naopak, ale protože jinak jsem se v příběhu tak nějak ztratil, nebyl jsem nakonec z výsledku dvakrát moudrý, no co už.
Old Boy (2003)
Zvrat ve finále a celkové vyznění filmu nepřekoná zbytečnou hrubost a naturalitu některých pasáží, které na mě byly zkrátka moc. Některé kulturní rozdíly jsou asi nepřekonatelné
Děkujeme, že kouříte (2005)
Velmi rád kouřím. Nekouřím moc a zásadně se snažím chovat se slušně. Tanhle film hovoří o nekalých praktikách tabákových fabrik a je dobře, že se na ně upozorňuje. Já jen doufám, že to nepřispěje k fanatickým až inkvizičním praktikám dnešní společnosti.
Sedm (1995)
Otřesné, strašlivé, hrozné osudy, kterým musí hlavní hrdinové čelit, jsou už od začátku filmu pro diváka tísnivým prostředím. Musím uznat že naturalistické stvárnění zrůdných zločinů je zvráceně fascinující.
Equilibrium (2002)
Vynikající "béčkový" film inspirovaný Orwellovským základem. Narozdíl od mnoha dalších podobných obsahuje minimum trapností a nepříliš vysoké prostředky na něm nejsou až tolik vidět.
300: Bitva u Thermopyl (2006)
Dalo by se říci, že se jedná pouze o 117 minut zbytečného násilí a komentář tohoto typu by se dal velmi snadno obhájit. Pro mě představuje 300 ale převratnou oslavu lidského těla a obrazových možností. Můj vizuální favorit číslo jedna.
Obchodník se smrtí (2005)
Mnimálně důvod k přemýšlení tenhle film nabízí. Nemůžu si ale pomoct, Cage je tak strašlivě monotónní herec, až to bolí a nedokážu si ho podvědomě stotožnit s postavou.
Obecná škola (1991)
Atmosférou, poměrně banálním příběhem, záběry a hereckým obsazením prakticky dokonalý film.
Lepší pozdě nežli později (2003)
Mám rád Jacka Nicholsona, miluju jeho lišácký pohled. Jednoduchý příběh o jednom infarktu je vlastně na tomhle pohledu zalžený a není to na škodu. Diane má nepřekonatelný úsměv a překvapivě, právě tenhle úsměv perfektně doplňuje Nicholsonovo pozdvyhlé obočí není potom divu, žechemie takhle vzniklá funguje vpodstatě magicky. Moje padesátiletá matka, se kterou jsem na film koukal v některých pasážích plakala jako pominutá, skoro jsem si až říkal, jestli breková etuda, která je jedním ze šperků komedie, není pouze chytrým marketingovým tahem. Těžko říct, na matku zapůsobila, já jsem se bavil bez slz a to kráovsky. (Keaton je pořád zatracená kočka)