Majkak

Jen vnější podobnost s Rivaly – rychlá auta a dva závodníci. Le Mans je o přátelství dvou nádherných magorů zblázněných do superrychlých aut. Neskonale nádherný záběr na okamžiky, kdy největší mezek na světě ustoupí kvůli kamarádovi ze své tvrdohlavosti a tiše spolkne pár slz. Výborně zpracována dobová atmosféra, perfektní záběry z kokpitu, jen v prostřední části malinko povolilo tempo. Solidně funguje také zobrazení těžkopádnosti korporace a intrik kravaťáků. Celkově výborná klasika, která hladí po duši.

Film o síle rodinné soudržnosti, která je torpédována existenčními problémy. Plácají se v dluzích, na krku nadaného puberťáka, kterého trápí, jak rodiče zápasí o to, aby uživili děti. Otec zabejčeně žije vizí vlastního domu, což má jisté opodstatnění, jako budoucí jistota. Děti ale potřebují, aby s nimi rodiče trávili taky nějaký čas. Dělat 14 hodin denně šest dní v týdnu pod největším psem, jaký existuje, stojí dost sil. Pak ujedou nervy, ale oni pořád zápasí o svoje vztahy, které si současně ničí. Psychicky a fyzicky náročná práce, ona jako ošetřovatelka starých lidí, on jak řidič zásilkové dodávky s minutami za krkem, a k tomu být super rodiče dospívajících dětí, trochu moc na dva úplně obyčejné lidi, kteří by si chtěli jen malinko polepšit.

Slušně budované drama jedné slovenské rodiny, která toho příliš nenamluví. I s těmi málo slovy oba manželé tak nějak cítí, že mladá náckovská parta není nejlepší volba pro jejich kluky. Kluci jsou ale pod tlakem, buď parta, anebo vyloučení na okraj. Perou se v nich rodinné tradice, způsob venkovského života a současně identifikace toho, co by mohlo vést k průšvihu. Na rozdíl od svého otce nepovažuje Milan období slovenského státu za nejlepší dějinnou kapitolu Slovenská. Snaží se i kluky vést k tomu, aby si nenechali vypláchnout mozek místními bojůvkami. Milan přitom není měkkota a miluje své zbraně, přesto mu z nich nevyšiluje.

Joaquin Phoenix předvedl úchvatný výkon, je jedním z nejlepších herců. Pád do šílenství je však standardním solidně zpracovaným příběhem o tom, jak se asi upadá do šílenství a vyprávěný stylem srozumitelným většinové publiku. Vizuál je krásně temný, jak být má, matka je přiměřeně mimo, akorát na to, aby jí to věřil právě jen Joker. Bavilo mě dobře zpracované prolínání reality a fantazie. Není to však film, který by vyvolal deprese, ale takové standard o jednom borci, kterému definitivně hráblo. Do skutečné hloubky šílenství se nikdy neponoříte.

Nenech si s..t na hlavu! Odkaz, který Vandamovi zanechal jeho otec a který mu způsobuje opakované problémy. Ono je to sice hezké, když se člověk řídí tímto heslem, ale musí umět vyhodnotit hranice, kde končí jeho práva. Vandamovi se to úplně nedaří a byť má příjemné měkkosrdcaté momenty, celkově si svůj život poťapává. Byť se snaží o uctivý vztah k ženám, v krizových momentech vybublají jeho násilnické sklony. Film i přes velmi rozumnou stopáž neudrží počáteční nasazení a nevyvaruje se hluchých míst.

Nádherná černobílá kamera je jednoznačně nejlepší, kvůli čemu se eventuálně vypravit do kina. Druhým důvodem je možnost podívat se na film, který se odlišuje od standardních komedií s recyklovaným námětem, jak to mají ženské těžký s chlapama. Jinak je to povídkový film o strádání malého kluka, do které si každý kopne, jelikož kluk vypadá trochu jinak (odtud nabarvené ptáče). Pro znalce předlohy je film cca první dvě hodiny dost nudný, jelikož Marhoul dost věrně přepisuje. Jen posunuje důrazy. Kosinski řešil své sexuální obsese, pro Marhoula je důležitý postupná vnitřní proměna. Závěr příjemně umravňuje vyznění filmu. Na rozdíl od knihy je víc uvěřitelný ohledně reálií, přesto rovněž podsouvá stylizaci, že každá mladá bosorka se věnuje sexu a stará magii. Jiné ženy než bosorky se nevyskytují. Ohlašované násilí je jen magnet pro přilákání pozornosti. Film není nijak zvlášť drsný a už vůbec nerve za srdce.

Zpočátku jen vzpoura proti zavření továrny s cílem dělníků vymoci si, oč byli ukradeni. Posléze přeroste do obecných otázek o spravedlnosti a pravdě, životě, svobodě a ochotě podřídit se, protože je třeba život rodinu. Drsně pojaté s perfektně nasnímaným prostředím fabriky. Hlavní hrdina uvěřil systému a systém ho nechal padnout na hubu. A on pořád hledá spravedlnost. Dobře zvládnuté propojení akční a sociální roviny. Jen jsem byla skeptická k nápadem pozvat si televizní štáb a sdělit pravdu veřejnosti. V Rusku zrovna toto nefunguje. Dialog na téma, za jakou cenu žít a co si nechat líbit, je vedený přiměřeně. Konec není nijak úderný, ovšem s tím, jak to bylo rozehrané, by jakýkoliv jiný rušil ještě víc.

Stylové prolínání snu, fantazie a reality. Elton strádal osamělostí. Utěšoval se chlastem, drogami, nakupováním, v podstatě vším, na čem lze získat závislost. Jeho rodiče mu přílišnou vřelost neprojevovali, resp. cítil se u nich víc jako rušivý nežádoucí element. Elton se našel u piana a hrál a hrál. Měl kliku na setkání s pár lidmi, kteří mu pomohli dostat se před publikum a pak už začala velká jízda. Osobně se mně víc líbilo Bohemian Rhapsody, je takové soudržnější a o Mercurym vypovídá víc než Rocketman o Eltonovi. A to Rocketman ukazuje Eltona i při léčbě závislosti, ale právě ne úplně zdařilé propojování snového a realistického rozmělňuje psychologickou stránku a taky trochu nudí.

Hollywood podle Tarantina. Vztah mezi ústřední dvojicí funguje dokonale a Tarantino dobře zvládá i psychologii obou postav. DiCaprio jako herec, který zrovna nedostává oslnivé nabídky, a proto se utěšuje alkoholem, a stále lehce nad věcí Pitt, který jako kaskadér žádným ústupem z hvězdné slávy netrpí. Sharon Tate je pak milým protipólem DiCapria, začínájící herečka, za kterou nabídky přichází, a ona je udivena sama sebou, že zvládá víc, než sama od sebe čekala. Strašně milá postava. Film jako celek před tu příšernou stopáž nijak zvlášť nenudí, protože drobné epizody tvoří pozitivní celek. Tarantino vzdává poctu klasickým hrdinům, kteří se to umějí vyřídit rychle a po našem, a z toho důvod je nějak vysazen cizorodým prvkům představovaným asijskými bojovými uměními. Samozřejmě ještě víc je nabroušen proti hippies. Většině recenzí uniká jeden detail. Charles Manson, k němuž film průběžně odkazuje, nebyl hippies. Byla to šéf sekty, která chtěla rozpoutat násilí. Tarantino však neřeší nuance fungování sekty, on je nabízí svoji verzi světa, jak si jej pamatuje a jak jej miloval.

Vizuálně dokonale severské s typicky skrývanými a na sílu potlačenými emocemi, které se jednoho dne neudrží na uzdě. Kontrast mezi mužem, který považuje věrnost za samozřejmost a nenapadlo by ho ohlížet se jinde a těmi, kteří se dušují, jak nade vše milují manželku, ale ta bokovka, to je holt život. A právě ten věrný se osudově střetne s tím, kdo si pro zpestření. Lidská bolest, nepochopení, poznání vlastních démonů. Seveřani umí náladové filmy.