Mara97

Nemusím Kluse, Dyka, ani muzikály. A když se tohle všechno objeví v jednom filmu, je zle. Pohádky ani nejsou originální, jen předělané do těžko stravitelných podob - jsou nudné, místy i nechutné a chvílemi na facepalm - například, když v části odkazující na Mrazíka mají loupežníci stejné zázračné schopnosti, jako právě Mrazík v ruském originálním podání. Jediné, co se povedlo, je kamera, záběry vypadají slušně. Hudební čísla jsou strašná, texty jsou tak primitivní, aby seděly k hudbě - a ani tohle nevede k nějakému dostačujícímu výsledku, písně se prostě nepovedly, jsou tak nevýrazné, že už ani teď si nepamatuji melodie alespoň jedné z nich. Z vývoje Svěrákovy filmografie jsem zklamán, možná až zděšen, jeho poslední filmy nestojí za nic, pohádkový styl filmů mu prostě nejde.

Jak mám jasno o mém nejoblíbenějším filmu, tak ani moc dlouho mi nezabere přemýšlení o přesném opaku. Tohle je to nejhorší, co kdy bylo natočeno!! V době, o které film pojednává, jsem nežil, moc její systém nechápu, ale hlavně se mi vůbec nelíbi, naprosto mě znechucuje. Jenže tohle všechno by se nějak dalo přežít. Ale ten Relax... stále jednu píseň pouštět snad padesátkrát za film, nezávisle na tom, co se zrovna odehrává, to přece není normální. A koukám, že letos přišel do kin nový díl, který tentokrát zaslouženě leží někde v odpadu v šedých číslech, není se čemu divit.

A teď, ruku na srdce, šlo to natočit líp? Určitě už ne. Sedláček u velmi náročného pokračování, o které jsem se dost bál, obstál. Ono totiž točit pokračování kultovního filmu po 22 letech není jen tak. Ono to vlastně ani už pořádně nejde. Společnost během této doby se změnila snad ve všem, lidé působí jinak, zatímco Bohouš je pořád tím stejným vesnickým bohémem, až to málem vypadá, jako by se přenesl v čase. Proto dvojka už v sobě neměla tolik vtipu jako první díl, ale rozhodně bych to filmu nevytýkal. Jen mám takový pocit, že opakování starých hlášek moc nepomůže, spíš naopak. Když film celkově zhodnotím, působí vesměs oddychově, Sedláček vytáhl z druhého dílu maximum a po naprosté mizérii v podobě filmu Rodina je základ státu moc příjemně překvapil.

Filmařina slušná, dobře se na to dívá i navzdory tomu, že příběh není nikterak originální a krize středního věku není moc ideálním a zábavným tématem pro natočení filmu. Ale zobrazení Prahy, natož Česka mě naprosto pobouřilo. A to jsem od Brna... Režisérem jsme zobrazováni jako nějaký divný národ, jako burani, nadřazenost a povýšenost od západu bije do očí. A že by téměř nikdo neuměl anglicky, že by se guláš z nějakého důvodu v úterý nepodával nebo že bychom ani neuměli očíslovat kupéčka ve vlacích - to přece není pravda. Ani do nemocnice se nechodí oknem. Hlavní hrdinové jezdí taxíkem feldou nejhoršího kalibru, které navíc filmaři vypojí jedno zadní světlo, aby to vypadalo ještě hůř. A když už hádku na ulici, tak rovnou na Chánově, proč ne... Všechny tyto narážky nechápu, ve filmu nemají žádný smysl. Praha nehraje ve filmu žádnou roli, klidně by se děj mohl odehrávat v Kyjevě, Poznani či Košicích, na tom vůbec nezáleží. Je to škoda, bez těch narážek mohlo být Setkání v Prahe mnohem lepší.

Úžasné, extrémně napínavé, mrazivé, těžko se hledají slova, která by dokonale vystihla další z mnoha TV filmů od Kinga. Tento je ale bezkonkurenčně nejlepší. V komentářích jsem také četl hodně pozitivní ohlasy, ale i tak hodnocení není naprosto plné, které by odpovídalo kvalitně filmu podle komentáře. Proč neohodnotit absolutně plným počtem? Vždyť tomu nechybělo vůbec nic! Neuvěřitelně propracovaný děj podávaný hodně napínavou formou se spoustou zvratů - často se ve filmu ukáže, že všechno je zas jinak, než jak zprvu vypadalo. Atmosféru snad ani nemusím zmiňovat, z některých scén jde mráz po zádech. Název "Časožrouti" je až moc zcestný, působí hodně komicky a béčkově, navíc při pohledu na nízké hodnocení vůbec nevypadá lákavě pro diváka. Přitom jaká to je škoda. Kdyby se něco takového natočilo dnes, samozřejmě s lepšími efekty a ještě napínavější hudbou, byl by to trhák.

Jen Američany může napadnout při cestě na dovolenou využít snad osmimetrový Buick tak, že si kufry dají na střechu a v autě si udělají čtyři osoby tři řady, přičemž ta poslední je otočená opačným směrem, než je ve zvyku jak u nás, tak i ve zbytku světa. Navíc od velkolepého názvu Nezapomenutelné prázdniny jsem čekal něco famózního, co jen tak normální smrtelník nezažije, a dočkal jsem se tuctového příběhu naprostého suchého hocha se sebevědomím snad v mínusu. Ale i když moc kritizuju, dalo se na to dívat a párkrát jsem se i zasmál, například u hlášení z rozhlasu, nicméně párkrát to bylo i na facepalm.

Cesta do pravěku, snad až do doby předtím, než vznikl jakýkoli vtip. Velmi nudné, suché a působící jako film na doplnění učiva do hodin biologie. Jediný palec nahoru za solidní efekty na tehdejší dobu.

Katastrofa, tohle není Lynch, kterého znám z jiných, stokrát lepších filmů. Navíc ještě k tomu já patřím do úzké skupiny lidí, kterou Star Trek a Star Wars absolutně neberou, takže tohle pro mě bylo opravdové utrpení. Vůbec jsem se ve filmu nechytal, o co komu jde, proč to dělá, snad každému desátému slovu jsem nerozuměl, názvy kmenů jsou takové složité a celkově těžce pamatovatelné - orientaci v příběhu to určitě neusnadní. S filmy z vesmíru končím, protože když to nevzládne ani génius Lynch na pouhou jednu hvězdu, těžko se filmy z této kategorie zabavím. Vydržel jsem něco málo přes hodinu, přičemž ani pět minut jsem se nedokázal stoprocentně soustředit na film, nešlo to. A při myšlence, že jiná verze má i přes tři hodiny, mě i docela mrazí...

Půldruhé hodiny jakoby čtení obsahu knížky, do toho nicneříkající a často i nesouvisející obrazy alpské přírody. Ale na tom se film postavit nedá. Bohužel další naprosto zabitý námět, ze kterého mohl vzniknout poměrně slušný film. Aby se hlavní a vlastně jediná hrdinka raději zkoušela dostat ven, vyzkoušet naprosto všechny možnosti a obejít si zeď třeba na všech místech, jestli třeba někde není možnost, jak se dostat ven, raději se stará o zvířata a o všechno ostatní už nemá zájem. Kdybych film vypl po hodině, o nic bych už nepřišel. Hodně slabá jedna.

Síla. A navíc obrovské překvapení. Atmosféra, kterou by mohli závidět i tvůrci amerických rádoby psychologických a depresivních snímků. První část filmu není v ničem neobvyklá, ale po TOM se začne ubírat naprosto vlastní cestou a začne přibývat na atmosféře. Je škoda, že film je tak nenápadný, zasloužil by si mnohem vyšší pozornosti.