Mara97

Originalita, která se už dnes jen tak běžně nevidí. Ale hlavně - Jarmusch se mění - zatímco dříve točil poměrně normální filmy, které se sice v jisté míře lišily od ostatních, ale pořád měly blíže k těm normálnějším snímkům, Hranice ovládání už znamenaly určitý přechod a právě nejnovější film se řadí mezi ty nejvíc umělecké a jen pro úzkou skupinu diváků, kteří si už na jeho styl zvykli. Film rozhodně osloví svojí ponurou až depresivní atmosférou. Potom je také velmi kvalitní hudba, která se ale ovšem před koncem filmu omrzí. Jak už to dělá režisér rád, nutí diváka přemýšlet, teď už to ale budou myšlenky více do hloubky, ne jako u Hranic ovládání. Samozřejmě se nabízí několik otázek k filmu, jako například kde berou upíři peníze, co vlastně dělali dříve po nocích, když nebyla elektřina ani žádné možnosti nebo jak vůbec vznikli. Za slabinu a důvod, proč film nehodnotit plným počtem, bych označil přepálenou stopáž, protože pro film jsou dány moc náročné podmínky - dívák je nucen sledovat dvě hodiny s minimem akce, pořád v noci, všechny scény tmavé... a to se za určitou dobu omrzí. Myslím si, že by bylo lepší stopáž zkrátit o čtvrt, nebo i půl hodiny, to by rozhodně neuškodilo.

Nejzbytečnější remake ever.

Je mi hrozně líto těch, kteří ve svých komentářích píšou, jaká to byla nuda. Že si nemůžou užít úžasné dílo, nejlepší, co jsem viděl za poslední dobu. Cuaron dokázal, že rozsáhlý děj není příliš podstatný. Tady jde hlavně o pocity, abychom se vcítili do role dvou hlavních hrdinů tak naplno, abychom nevnímali okolí, ztratili pojem o čase, jen si vychutnávali záběry na Zemi a přáli alespoň Ryan, aby se vrátila domů. Po tom, co se Ryan vrátila na Zemi, jsem ještě přemýšlel, co se bude dít a jak se příběh zkomplikuje, protože jsem předpokládal, že film ještě není ani v polovině. O to více jsem byl překvapený, že už byl konec - tak moc jsem ztratil pojem o čase! Zřejmě těmi dlouhými záběry, jinak si to nedokážu vysvětlit. Něco podobného se mi to ještě nestalo a očekávám, že už taky nestane.

Šílená kamera, tragické herecké výkony, pochybný scénář. I když občas se najde díl, na který se dá kupodivu dívat a nesmát se v jednom kuse. Já docela chápu, že tvůrci chcou, aby příběhy vypadaly skutečně, ale ne vždy se to povede. Jenže příběhy v reálu nemusejí být ani skutečné, nikde to není potvrzené. Třeba vše pochází z ruky scénáristy, který si svoji kariéru představoval jinak... A když jsem Křižovatky začal sledovat jen proto, abychom mohli další den ve škole vyzdvihovat nejvíc nesmyslné věci a smát se jim, je asi něco špatně. Úplný odpad to tedy rozhodně není, aspoň Křižovatky pobaví, i když to nebyl původní záměr tvůrců.

Obvykle moc tento typ komedií nemusím, ale tohle se opravdu povedlo! Během celé stopáže nejen, že jsem se nestačil nudit, ale také mě ani nenapadlo podívat se na hodinky, což je jeden z náznaků, že se tento film velmi povedl. Kromě hodně slušného příběhu jsem se samozřejmě dočkal slušné várky vtipů, která by se vyrovnala snad Eurotripu. Inbetweeners jsou ale možná ještě lepší. Konec je sice dost předvídatelný, ale po té hodině a půl jsem to té čtveřici hrdinů hodně přál a asi by nebylo dobře, kdyby se vraceli domů tak nějak ''s prázdnou''.

Všem, co si nepřečetli Kerouacovu předlohu, doporučuji, aby si tento film ani nepouštěli. Film je příliš složitý, zmatený a chybí v něm tolik informací, že se v něm snad musí každý ztratit. Takhle to tedy bylo alespoň u mě - po prvním shlédnutí jsem film ohodnotil jednou hvězdou, ale po přečtení skvělé knížky jsem se do snímku pustil ještě jednou. Když už jsem znal pořádně všechny postavy a věděl, o co v knize šlo, už to nebyl takový problém. Film obsahuje takřka vše, co kniha, jenže v té je tolik obsahu, že aby vše dávalo smysl i pro ostatní diváky, musela by být stopáž alespoň dvojnásobná. On the Road obsahovalo vše, ale pro lepší orientaci v příběhu chyběly důležité dialogy, popisy - za nejhorší případ považuji seznámení s Terry - při prvním shlédnutí jsem vůbec nevěděl, o co jde. Naštěstí jsem film a knihu dopředu neodsoudil a užil si druhou projekci, po které nakonec zvedám na čtyři.

Další poměrně slušná adaptace Vieweghovy knihy. V hlavní roli opět postava spisovatele, což mi hodně připomínalo Báječná léta pod psa. Nicméně stopáž bych zkrátil, protože film už chvílemi nudil a pomalu jsem čekal na konec. Ale s koncem jsem spokojený, protože film je rozhodně k zamyšlení, což je určitě plus. I tak to na víc než lepší tři hvězdy nebude.

Pane Sedláčku, víc už ne! Opravdu jsem čekal kvalitní film, protože současných českých filmů nad 70 % je celkem málo. Jenže co se dá u Největší z Čechů tolerovat, tady to už nelze. Zatímco v předchozím filmu tohoto ''režiséra'' se alespoň něco dělo, tady jsem se bohužel nedočkal vůbec ničeho. Nevím, co to je za styl, natočit film úplně o ničem, plný úplně zbytečných a dolňkových scén, zbytečných dialogů.. ale nejhorší ze všeho je sázení pořád na stejné herce, kterým není ani rozumět! Vydržel jsem jen něco přes hodinu, když jsem pochopil, že se nemá cenu na to dál dívat. Celý film by se dal klidně sestříhat na krátkometrážní, ale i tak by nudil.

"Špatná zpráva je, že čas letí. Dobrá, že jsme všichni piloti." Poslední dobou mi docházejí filmy, už se prostě nemám na co dívat. A proto stále častěji využívám nového vyhledávače, kde si můžu podrobně zadat film, který zrovna chci vidět. Tak jsem se nějakým způsobem dostal k filmu Cashback, který mě okamžitě zaujal, nejspíš vím proč. A film mě nezklamal, naopak, nadchl mě. Něco takového jsem už prostě dlouho neviděl. Krásný mix drama, komedie, fantasy, romantiky, dá se snad říct, že od všeho něco. Zejména druhá polovina nabrala na humorné stránce, nasmál jsem se opravdu hodně. Je škoda, že jsem se k tak skvělému filmu dostal až tak pozdě, šest let po uvedení, že není ani až tak známý. Je to škoda, protože něco takového se jen tak nevidí, film, který prostě nemá konkurenci...

Limits of Control, jeden z nejnovějších filmů Jima Jarmusche, nebyl kritikou moc dobře přijat. A stejně tomu bylo i u diváků, kteří byli většinou tímto filmem zklamáni. Najde se pouze pár opravdových fanoušků tohoto snímku a patřím mezi ně i já - tady se pokusím vysvětlit celý děj a poselství, které mě napadá při každém dalším zhlédnutí filmu. Už hodněkrát jsem viděl napsáno, že film nemá žádný děj. A to nejen u samotných diváků, také v recenzích uznávaných serverů. Ale vždyť to není pravda, film má děj, dokonce velmi jednoduchý - hlavní postava, Isaach de Bankolé, je nájemným vrahem a má za úkol najít a zabít Billa Murrayho. Přesněji nevíme, o co vlastně jde, čemu Bill Murray velí, není to ani příliš podstatné.--- Ohromně důležitý je úvodní rozhovor na letišti. Je třeba poslouchat vše, co je vrahovi zadáno, nejdůležitější je věta: "Použijte vaši představivost a schopnosti" - to je samotným klíčem k úspěchu. Muž, který zadává podstatné informace, je nejspíš velitel celé akce. Po celou dobu rozhovoru drží v ruce gumu - to lze chápat, že se jedná o někoho velmi důležitého, protože všechny tajné kódy, které jsou později předávány a následně polykány, jsou psány tužkou. A tužku může guma snadno smazat. Hlavní hrdina dostane klíče, doletí do Madridu a musí čekat. Během celého filmu si k samotáři sedají nejrůznější lidé a sami se sebou vedou monolog. Jejich mluvení vždy začíná slovy: "Nemluvíte španělsky, že?" Bankolé španělsky opravdu neumí a když na něj někdo takto promluví, odpoví pouze "ne". Proto je i dost možné, že je právě tím americkým gangsterem a vrahem, za kterého ho považovaly děti v Seville. Neruzuměl jim, proto odpověděl záporně, ale to, že je gangster, nevyvrátil. Ale vrátím se zpět k monologům. Pro někoho jsou zase nesmyslné, ale přece mají význam. Vedlejší postavy mluví o tom, co patří do života, co ho nějak tvoří, ať už to je hudba, film, věda, způsob života... A navíc dodají myšlenku, proč je pro ně dané téma zajímavé a i samotné diváky nutí k přemýšlení nad proneseným výrokem - např. dřevěné nástroje si pamatují, co se na nich v minulosti hrálo a tóny dodnes rezonují v molekulách dřeva, filmy jako způsob poznání života v minulosti atp. Ještě jsem si všiml, jak Tilda Swindon zmiňuje zničeho nic hudbu Franze Schuberta. Proč ho zmiňovala, se dozvíme až o něco později, při monologu Johna Hurta o bohémech. Franz Schubert je přeci typický tím, že žil velmi bohémským životem. A zmínění hudebních nástrojů, že si pamatují, co na nich bylo kdy hráno, určině souvisí se starou kytarou, ze které si samotář vezme jednu strunu jako nástroj k vraždě.--- Během celé délky filmu si jednotlivé postavy vyměňují krabičky od sirek. Nejsou v nich však jen sirky, nýbrž papírky s tajnými kódy, nebo diamanty (ty jsou právě na začátku zmiňovány jako předměty, které jsou nejlepšími příteli žen). Totiž celá tato operace, která vede k zabití, se skládá z několika lidí. A právě Isaach de Bankolé má tu funkci nejdůležitější. Každá z postav má nějakou funkci, postavy si navzájem předávají tajné informace, které jim pomáhají k plnění úkolu. Informace, nebo vlastně kódy, jsou velmi tajné a musí se ihned spolknout - operace je totiž velmi tajná a všichni jsou sledování ať už autem, které zajme a odveze Tildu Swindon, nebo vrtulníkem, který doprovází diváka celým filmem.--- To, že má Isaach de Bankolé v každém ze tří měst jiný oblek, byl nebral až tak jako příliš podstatné. Za důležité bych určitě uvedl muzeum v Madridu, kam hlavní hrdina chodí každý den. Vždy si prohlédne jen jeden obraz, potom zase odejde. O tom, jaký obraz má hledat, je pravděpodobně v těch kódech, které dostal v krabičce od sirek. Obrazy vedou k tomu, aby věděl, co bude následovat v den, nebo za nějakou chvíli. Jednou uvidí housle - další den za ním přijde muž s houslemi, uvidí nahou ženu, kterou pak bude mít v bytě a která ho má odvést od práce - tady musí hrdina prokázat opravdu silné hranice ovládání. A nebo, na konci filmu, uvidí samotář prázdné, čistě bílé plátno, to znamená pouze jediné - už nic následovat nebude, práce je splněna.--- A proč tedy musí dojít k vraždě? Napadá mě jen jedno možné řešení. Několikrát ve filmu zazní píseň s opravdu zajímavým textem, který vede k zamyšlení: "Kdo si myslí, že je víc než ostatní, musí jít na hřbitov. Tam uvidí, čím svět skutečně je, je jen hrstkou hlíny". Proto si myslím, že byl Bill Murray, který je na konci filmu zabit, se asi hodně povyšoval nad ostatní - toto docela i potvrzuje jeho chování a povaha, kterou ve filmu ztvárnil. A to, jak se samotář dostal do přísně střežené "pevnosti", bych moc neřešil, na letišti mu bylo řečeno, aby použil svoji představivost (navíc ještě obdržel půdorys budovy), potom ji tedy použil, přesně, jak mu bylo zadáno...--- Isaach de Bankolé má opravdu výjimečné hranice ovládání. Když pracuje, nenechá se ničím znervóznit, odradit, jen nějaké problémy má s dvěma šálky v kavárně, když se číšníkovi ho nedaří obsloužit, jak by si představoval - to bych přisoudil tomu, že i sám samotář, vrah, má občas s tím ovládáním problémy a bojuje s tím - dá se říct, že úspěšně. Možná jsem to napsal příliš chaoticky a bude se v tom těžké vyznat, jedno ale je jisté - tento film je jeden z nejgeniálnějších, co jsem kdy viděl. Každý ho může chápat po svém, já si při každé další projekci všimnu něčeho nového, a také určitě obsahuje nějaké poselství. Film vlastně zobrazuje život jako takový - můžeme ho brát jako jakýsi návod, jak se máme chovat a čemu se věnovat, nebo jen myslet na to, že ve světě probíhají stovky, možná i tisíce takových plánovaných akcí a shledání, které vedou k dosažení určitého cíle - kdy si hodně lidí pomáhá, doplňuje se navzájem a nakonec jeden má rozhodující úlohu.