verbal

S přibývajícím věkem je Vincek čím dál tím ohavnější, Evka se tváří víc a víc zpruzeněji, a už i ten luksusní páreček dojnic se zdráhá tasit. Spolu však tvoří vcelku snesitelnou a neotřelou dvojku, nicméně ve veskrze průměrném evropském napínači, jenž by byl daleko snesitelnější a svižnější, kdyby z něj vykuchali tak dvě hodiny kýčovitých a vesměs okopírovaných telenovelických pičóz. Škoda, no, námět je totiž docela zajímavý a dost připomíná situaci v jedné naší nejmenované energetické díře na prachy. Ta je sice majoritně vlastněna státem, reprezentovaným co 4 rocky pomíjivou bandou politických impotentů, ovšem rozhodují o ní výhradně věční loutkovodiví pamrdi s akciovou minoritou, kteří ty impotenty periodicky pasou a „náležitě motivují“ s cílem dojit co nejvyšší dividendy a zvyšovat svá majetková aktiva. A tak v záměrně přiživovaných krizích dosahuje naprosto nemravně enormních a de fuckto monopolních zisků, přičemž jebat ovce, ty můžou přeci v pohodě svítit petrolejkama, pohánět domácí elektrospotřebiče křečkama v kole a žrát omítku. Je v ní přece hodně vápníku!

To jsem netušil, že nejlepší krotitel frustrací a nezábavnější společník všech dob při nudných filmech, frontách na úřadech, otravných přednáškách a špatných felacích měl až tak dramatickou historii. A netuším to ani teď, protože neměl. Prostě tři korporátní pamrdi v rámci špinavé hospodářské soutěže suše jednali koncem osmdesátek s Rusákama o tom, jak je co nejefektivněji ojebat o jejich prudce adiktivní herní poklad, až jeden z nich vyhrál. Nic víc, nic míň. Podle takových akurátních skutečných událostí by ovšem patrně vzniklo zhruba stejně poutavé audiovizuální dílo jako noční rozprava poslanecké sněmovny nad závažnými změnami Zákona o psích hovnech. Naštěstí to však soudruzi z Eplu řádně zpohádkařili, zesvižnili, osadili agresivními agenty KGB, ani trochu vypočítavými oligopolními správňáky i veskrze prohnilými zkurvysyny, a výsledkem je docela milé, zábavné a místy i napínavé Bus-Fi (Obchodní fikce). Navíc je Tarot silnou trumfovou kartou a veskrze sympatický a přirozený herecký kňuba, motora i mehlo. Ale jinak to samozřejmě bylo zcela nedostatečně teplé, černé a historicky prudce nekorektní. Zejména v progresivním světle nevyvratitelného objektivního historického fucktu, že Tetrisy ve skutečnosti vynalezl již v roce 1980 slavný homoseksuální angolský sběrač ovčího trusu N‘leyno Vkhrychchlu Uuplatz při pokrokové snaze o jeho efektivní skladování. No jsem nesmírně ROZHOŘČEN a již připravuji plačtivý, hodně zamindrákovaný a nesmírně angažovaný článeček do bolševického, děsně rádoby kancelačního vytřiprdelníku Reexpirer, plného sveřepě uvědomělých samozvaných strážců jediné pravé patomorálky a bdělých ochránců globálního světa před odpornými isty a foby!!!

Být Kill Kínu 4 o hodinu kratší, byla by to bývala byla, v hezkých kulisách velkolepě natočená, průměrná akční pičovinka. Takhle je to zase jen, sice v hezkých kulisách a velkolepě natočené, úmorně unylé a až nesnesitelně natahované válení sudů nesmrtelného dědy Rývse, u něhož při každé nekonečné a lobotomizačně furtdokolové akční sekvenci vaše prdel sténá, k čemu jste ji to, kurva, zase posadili. Na rozdíl od Letyče Stahelský atraktivně točit bitky fuckt neumí a ani důchodci Kínovi už to válení sudů věru dvakrát nejde. Momenty, kdy jeho protivníci několik sekund trpělivě staticky čekali, než se artritický Kínu pomalu a bolestivě svalil na zem, aby je přehodil přes hlavu, byly evidentně nechtěnou, ovšem až trapně komickou gerontovložkou. Abych nebyl zase až takový zmrd, musím docenit historicky první opravdovou hereckou kreaci prkenné baleríny Skokota Asskinse, který toho zlatozubého Lindemanna vystřihnul opravdu zábavně, a také tři vizuálně náramně vypečené momenty – kočkování na kruháči u Vítězného oblouku, pokojovou anihilaci v půdorysu a klauniádu na schodech k Sakrekér. Avšak i u těch jsem po deseti až patnácti minutách némlich toho samého převalování, uhýbání z metru před kulkama a digistřílení do hlav, musel otráveně chlácholit svůj gluteus maximus, že už se určitě během chvilky ti přitroublí cirkusáci konečně vyzabíjejí a ten středověk skončí. Ještěže je tak snadno lakovatelný, vždycky to bylo ani ne v polovině! K tomu si připočtěte nulový scénář „Kínu si prostě nezáživně tři hodiny klestí cestu čtyřiceti až padesáti porážkovými mantákovitými figuranty a mění se akorát pozadí“, který na dlouho nevytrhnou ani uhrančivé pařížské kulisy či vkusné džaponské zahrady, a co vám vyjde? Mně teda vyšlo 1,5000000000113, umocněných exponenciálním nasráním, že jsem na to, já kokot, v naději, že se to alespoň trochu přiblíží výborné a prdeli nehostilní dvojce, zase lezl do kina, když jsem si to mohl později pěkně pohodlně doma popřetáčet na vydržitelných 120 minut či méně. Když si vzpomenu, co dokázal Evans v Raidu za poloviční hrací dobu, s desetinovým rozpočtem, s pouhými dvaceti cigoši a jedním polorozpadlým barákem, musím tohle prohlásit za megalomansky dementní pálení peněz a přiblblou popkulturní monstrozitu pro instáčové debily.

No neuvěřitelné! Na bolševizi se objevil seroš, který jako obvykle až urážlivě prahově nemanipuluje pokojíčkové retardy k novým libtardím světopořádkům, není skoro ani trochu bělorasistický, netvrdí, že polovina lidstva je přirozeně teplá nebo pohlavně přešitá, a není v něm ani jedna mentálně znásilněná labilní slepice, ani žádná silná a prudce přeangažovaná mužena se čtyřrychlostním snoubencem v ruce. Navíc je to čiré devadesátkové / mileniální vinné potěšení, odsejpající, napínavé a zábavné, jako když tenkrát Kefírovi až příliš rychle ubíhal den. Samozřejmě to není v žádném případě kredit Netflusu, ten to jen tupě koupil od seriálově stále jakž takž racionálního a nedementizujícího  Sony, přičemž jeho vrchní cenzor a politruk byl patrně tenkrát zrovna na nějaké progresivní přednášce na VUMLu, takže nikdo ostudně nezaregistroval, že je to zcela nedostatečně korektní, diverzitní, zbuznělé, tranzistorní a pičfrendly! A to je moc dobře! Takže jediné, co bych téhle solidní a svižné spiklenecké blaženosti vytknul, jsou ta dvě krajně nesympatická a herecky naprosto otřesná polena v hlavních rolích.

Když se Godzila převleče za kámen, aby potrolila pár Norů, začnou se tito okamžitě chovat, jako by pocházeli z o(O)sla. Výsledkem je takový přitrouble šablonovitý plagiátek kajdžu produkcí Spojených sráčů, a to včetně veskrze uvědomělé, hodné a chytré paleontovložky, připravené se mazlíčkovat, i veskrze prohnilého, zlotřilého a hloupého vládního úředníka, připraveného jaderně bombardovat. Ovšem plagiátek krásně natočený, odporně nedivezitní, nechutně rasistický, prudce homofobní a krutý k labilním, zamindrákovaným feministkám. Ani jeden Olaf tam během celé hrací doby nepřeblaf žádného ztepilého fesháka, žádná Nora nerejdila v noře, nikdo nikoho traumaticky mentálně neznásilnil a počet Afronorů na čtvereční celuloid se neustále limitně blížil k nule! A takovou příjemnou změnu je třeba docenit, ač Norové umějí i líp!

Když se Štěpo alespoň na chvíli oprostí od furtdokolového předstírání šilhavého retarda a střihne si retarda prostého, je to naprosto fenomenální paráda a další kýžená příležitost, kdy může naprudko předvést svůj bezkonkurenční talent od Satana, což jej bezpochyby záhy zcela vytáhne ze zahnívajících tytrubkových stok trapkodivadla Mír a katapultuje do zasloužených hvězdných výšin. Toto mohla být veskrze skvělá jednomužní šou, tudíž je trochu škoda, že se nakonec jedná jen o povrchní, prvoplánovou, lacinou, kinderpsychologickou, poměrně nudnou a místy, i mimo ústředního retarda, dialogově retardovanou scénáristickou i dramaturgickou mrdku o tom, jak si doma v zajetí úspěšně odchovat mládě oligofrenika, dobrou leda tak pro retardované otylé hospodyňky, cílovou to skupinu Primy Hnooj. Nicméně určitě stojí za to se na to podívat už jen qůli tomu herecky fantastickému kozubenému kolu, schopnému pohánět kdejakou sračku ven ze žumpy, jak si paraziti v Míru už dozajista zvykli. Takže doufejme, že tam Štěpo nezůstane promr(h/d)ávat svůj talent už moc dlouho. Také ostatní ansámbl satanžel respektuje genius loci filmu jako takového, tedy vzbuzuje podobné antagonistické pocity jako čerstvě vysraný diamant. Panu Herci zde sice zdatně kunduje i výborná bába Žilková, ta je ovšem ihned smazávána svou naprosto děsivou, a to nejen herecky, filmovou dcerou, patrně rozkuřovačkou zoofilních režisérů nebo příbuznou producenta. Takže co s tím? Štěpo na 5, film na piču, čili emoce stranou a čistých matematických 2,5. Půlky tu ale roztahovat nejdou, a tak to kapku převážím na stranu dokonalé performance hlavního postiha.

„Když promluvila, smrdělo jí z huby.“ Na jednom se se všemi těmi náhle prudce angažovanými hysterickými soudružkami z revolučního odborového hnutí #MEEBOO bezvýhradně shodnu. Hárvy Einschwein byl dozajista slizkým a odporným vředem na už tak zhnisané holyúdské prdeli, jehož by bez moci a peněz neopíchala snad ani mimořádně otrlá a zoufalá vosa, a to i s roháčem v citronádě. Nepochybuji, že zneužíval svého postavení i postavení, obtěžoval, harašil, bosingoval, sliboval role za opíchání hnusného prasete, valil klíny, aby smočil nad svou ligu, a sem tam si i vyhonil před nějakou karieristickou kravkou. Za což zasloužil minimálně pořádně pustit žilou za traumatizování pár kalkulativních či labilních pičí, a možná i nějaký ten adekvátní!!! trest v base. Ale znásilnění a 23 let v supermaxu plus další, co pravděpodobně budou následovat??? To, kurva, ani omylem!!! Velmi podrobně jsem si přečetl kompletní soudní dokumentaci prvního, novojorského procesu a jsem těžce zhnusen až vyděšen, jak je úplně po bolševicku ohýbáno právo a jsou účelově dezinterpretovány zákony pod hysterickým společenským nátlakem na hlavu postaveného překorektnělého pičismu v podání armády těžce nemrdaných slepic, zhrzených excentrických zlatokopek a zkurvených neomarxistů, satanžel skrz levicové kokotporáty ovládajících masmédia a snažících se jejich prostřednictvím dicktovat svou jednoznačně menšinovou prohnilou patomorálku, jakož i naprosto pokryteckou pseudo SJW agendu, přičemž jsou vytvářeny zavrženihodné dicktaturní precedenty, které záhy ovlivňují celý „západní svět“, hujerovsky a zaprodanecky snažící se zalíbit anglosaským rudým sráčům a nadvládě jejich asociálních sítí. Jsem docela zvědav, jak pod tímto do našich lůzrů a hnojů již importovaným zmrdstvem obstojí náš nejznámější čokomilovník Dominik Mombasa ibn Ebony Klobasa, protože i na jiných frontách je evidentní, že se i ti naši prudce závislí soudci začínají bát kancelačních kulturistů a síly jejich mediální diskreditační mašinérie víc než příjice tetracyklínu, načež evidentně přestávají rozhodovat racionálně, spravedlivě, aequa lance a les scripta a některé ty frašky už mají zřetelné rysy zmanipulované jurisdikční libovůle, se kterou si pak alibisticky vytírá prdel i stejně závislý a totožným strachem o koryta postižený kasační systém. Ve světle výše uvedeného je tohle jen další podpůrné svinstvo patologické libtardí agendy, utopie, demagogie a manipulace se stádem (scéna s Donchujánem v baru je géblsoidní dokonalost) o tom, jak dvě prototypově šeredné, jak jinak než morálně dokonale ukotvené pizdy a přesilné muženy, spolu s hrdým levičáckým potratem Dřeváka Alana a pozornostní kurvou Ešly Židovou, které se i dle soudu v podstatě vůbec nic nestalo, zařízly tu holyúdskou svini, jíž posléze za pouhé urputně slizké obšoustování a kopulační nátlak vyřvali trest jako pro sériového vraha. Ale nátlak není a nikdy nebude násilí, tedy alespoň ne dle dosavadní racionální definice - „použití FYZICKÉ síly ke zranění, zneužití, poškození či zničení jiného“, tudíž i vylízání figurantky bez jejího výslovného souhlasu (a chtěl bych fuckt vidět, jak je tohle fyzicky možné bez násilí) nebo zejména ukecání nějaké, ať si zapíchá, i když se jí nechce, nemůže být v normálním světě, neobraceném v bolševickou prdel, považováno za znásilnění, jinak budou brzo pěkně přeplněné ty nejostřejší basy! Už vidím ty etudy na cele: „Za co tu jsi a za kolik to máš?“ Ále, 20 let za dvojnásobnou vraždu. A ty?“ „Já mám třicítku, protože jsem mimořádně brutálním způsobem ukecal tři samice, ať si se mnou zamrdají, a ony pár let poté zjistily, že vlastně nechtěly.“ „Notypyčo, respekt, z tebe jde fuckt hrůza, můžu ti dělat kohouta výměnou za ochranu???“. „No nevím, sice si myslíš, že už to asi nejde, ale jsou tu i horší zvířata! Například ve vedlejší cele je frajer s doživotím, co prý ve třiadvacátým v poloprázdné hospodě prohlásil, že nechce přispívat na Ukáčka a radši by měl místo toho vyšší důchod!!!“ „Kecáš, vole, až takové vyšinuté animální hovado snad nemůže existovat!“.

O tom „riskování životů“ a „rozbujelém sexismu“ ve filmu, jak tu ve svém vlastním progresivním obsahu píče soudruh Dyzny, by se dalo s úspěchem polemizovat. Prostě na to při výrobě jako vrchního demagoga nasadili nějakou málo agresivní nemrdanou šeredu či přefeminizovanou lesbu, a teď se toto stranické pochybení jen snaží dohnat hysterickými obsahy, aby ke sledování přilákali co nejvíce srostlých stydkých pysků, silných a nezávislých mužen a dalších zfanatizovanoných sociálních bojovníků za ryzí pičismus, nadvládu deviací a dalších přes 2,5 miliónu let tolik terorizovaných „Již vzhůru psanců této Země…“.  A je to vcelku přínosem, neboť výsledkem je tak takový neškodný a hezky udělaný, byť trochu sterilní, anemický a od 6 let přístupný, mapovač tehdejších skutečných událostí a docela precizní a překvapivě nerevizionistický škrtící film, při jehož sledování máte neodolatelnou chuť uškrtit akorát tu brutálně nehrající fošnu s krysím xichtem v hlavní roli, která už dávno měla být pohozena někde na vrakovišti totálních neumětelů.

Znáte ten pocit, když vás někdo osm hodin tahá za fusekli kolem ničeho, aby vám závěrem nasral do oka? Ne? Taxi pusťte Konzultanta. Nicotná sračka o ničem, v níž se sice Kryštof svou zdvořilou robotickou dickcí ze všech sil snaží Waltzovat na své obvyklé úrovni tajuplného devianta, nicméně nemá co, ani koho, tudíž jeho snaha vyústí do hajzlu a těch uplynulých ztrátočasových osm hodin naivního čekání na alespoň nějakou solidní pointu se tak smrskne na sadu unylých, naprosto banálních až přitroublých sociálních interakcí rozličných nesympatických kokotporátních pohůnků.

No já bych to teda zas až tolik nehrotil. Last Lofas je pičítačová hra, u které si rozhodně nepamatuji, že bych hodinu vodil po monitoru dva postapo buzeranty a tlačítkem PAL je nutil píchat, okopávat zahrádku nebo se až do smrti pateticky objímat na verandě. Taky si nepamatuji, že bych strávil den v obchoďáku otravně kýčovitým, pouťovým filozofováním s vymaštěnou asociální negrokravkou či se v jednom kuse musel převlékal za xmrti nudného, a ne zrovna dvakrát kvalifikovaného, pedopsychiatra. Takže 4 díly z devíti, nebo jejich části, jakž takž splňují to, co by neprobuz(ň)ený pařan od „předlohy“ racionálně očekával, a zbytek je jako obvykle žluklá, narkoleptická a debily mentorující neomarxistická vata. Tudíž zdejší přehřáté hodnocení přisuzuji výhradně kohortě řádně vysmažených kokotků, kterým někdo v televizi způsobil dežo-ví názvem, u něhož kdysi řádně přeleštili džojstyky, a těch několik málo snesitelných a hře odpovídajících akcí jim naaranžoval do úplně stejných obrázků. „A něco takovího přece může neopjetkovat jen totálňý debyl, neasy!“, i když je to přes padesát procent hrací doby jen unylá, uměle natahovaná a nenapínavá pícnina pro hovada. Být to naopak a vzniknout podle takového seroše hra, obroste vám u ní ovladač mechem, zteplá monitor a repráky si budou znuděně pobrukovat Internacionálu.