verbal

Pravdivá poetická sonda do života krásných, duševně zcela nepoškozených, inteligentních, vzdělaných a bezelstně milých lidí, žijících v nádherném městě a ve skvělé době, která nejednomu citlivému snílkovi či beznadějnému romantikovi vyloudí na tváři šťastný úsměv a naplní jej nadějí, že láska, moudrost, kultivovanost a filantropie ještě zcela z té naší hroudy nevymizely. Mimořádně něžné dílo plné citu, porozumění a lidské vzájemnosti, v němž se sqostně snoubí úchvatná estetika s čirým dobrem a po jehož zhlédnutí budete přetékající optimismem mít neodolatelnou chuť žít výhradně dle okřídleného kréda doktora Horatia „Carpe diazepam“. Tak příjemnou zábavu, miláčkové!

Bibimhaf z kurevsky špatně dovařeného psa, který místní řezničtí učňové zase vyhonili do těžce přebušených výšin, protože obsahuje pár roztomile brutálních a naturalistických rozbití hlav a opíchání nožem, u nichž si dozajista lačně mnuli svá přirození. Ale to je tak vše, neboť jinak je to veskrze nudné a otravně sáhodlouhé korejské opičí čurákování se zombí Džaponcem bez jakékoliv invence, v němž se téměř každý chová jako totální kokot a kde po dvaceti minutách někdo zase hodil petardu do výběhu, takže se všichni panicky promíchali, a pokud si neuděláte předem na obrazovku křížky centrofixem, nemáte zakrátko sebemenší ponětí, kdo je Sem-tam Chooy a kdo Per-ma Hnyup. Avšak v případě, že obvykle nemasturbujete nad lebečními frakturami, řeznými ranami, hrudními perforacemi či krvavými cákanci, raději si tu televizi moc neničte, protože to budete mít při závěrečném rozsypaném čaji totálně u hyundaie.

Jak potvrzují známá lidová rčení, „Někdo má rád holky, jiný zase v prdeli kaktus.“ nebo „Tisíc gejů, tisíc chutí.“, i toto veledílo, které moderní filmově teoretická nauka jednoznačně odborně definuje jako „genericky přitroublou mrdku“, si své nadšeně hýkající mentáldiváky, a to nejen mezi majiteli Ajfounů, dozajista najde. První polovina se odvíjí v duchu toho nejžluklejšího poševního šlemu Růžodržky Pilcherové, ano přesně à la „nenadálé citové vzplanutí životem zklamané, ovšem  stále píchatelné vdovy a nesmělého, dvoumetrově vysportovaného švédského jaderného fyzika na uhrančivém pozadí rakouských Alp“ a s kompletní sadou všech těch otylým hospodyňkám rosol i tlející makrelu rozechvívajících atributů, aby to nesnesitelně sáhodlouhé a pičoidně blábolivé chození po městě a ňoumovité, avšak veskrze úúúúděsně romantické!!! misionářské prcání pod prostěradlem ve druhé polovině vyvrcholilo ohňostrojem marnosti strojené akční debility a totální scénáristické plagiátorské retardace. Ke všemu tomu neštěstí těch pár profláklých xichtů, které evidentně měly tuto mentálně atrofovanou ubohost prodat, přehrává zuřivěji než Divadelní klubík při Ústavu pro léčbu neurodegenerativních a genetických poruch v Dementné nad Slintavou, protože režisér na to zjevně jebal. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „nevěnoval se tomu s náležitou péčí řádného hospodáře, patrně proto, že mu ten fekál beztak od počátku protékal mezi prsty“. A „scénáristé“ rozhodně nebyli jedinými příbuznými nebo seksuálními otroky někoho z vedení Eplu. Vrcholem angažované protekce je zde matka hlavního hrdiny, peklotyčně odporná, trapná a totálně prkenná bába, navíc s hlasem, který musí parádně plašit potkany. Inu, zase jednou jsem rád, že jsem se na tom nepodílel, protože mám normální solidní telefon, a nikoliv nekompatibilní předraženou plečku pro snobské instáčové debily, z jejíž nemravných až amorálních zisků pak manipulativní kokotporát oblažuje své slaboduché funoušky takovými sqosty! Nicméně disponuje to i pár klady! Například …………. Ne, teď vážně, pokud nemáte mezi ušima vyloženě totálně nasráno, je to naprosto VY-NI-KA-JÍ-CÍ popkulturní dávidlo a projímadlo, které rychle parádně uvolní nepříjemný tlak na žaludku i nakopne zlenivělou peristaltiku střev.

Mravenčák tentokrát v mikrokosmu čistí Kropáčkovi mandle od škaredého negra a musím říct, že první polovina je docela milá, originální a neškodná zemanovsko - verneovská masturbační fantazie, plná rozličných grafických vyfikundací a pičičand. Pak ovšem, zhruba po hodině, opět hrkne v kukačkách a změní se to v obvykle nudný a tisíckrát omletý přitroublý mrvelácký digitální mrdník, připomínající sáhodlouhé až otravné hvězdné války s mikrobama. Nechybí samosebou ani standardní kosmická bubuhlava, ani příliš opálený Tetanus. Jsem docela zvědav, jak dlouho jim ještě ta dementizující repetice vydrží, než kompletně znudí i ty největší debily. Takže půl na půl, čili dva a půl, neboť tentokrát s podivem vynechali veškeré pohlavní deviace i kompulzivní feministky, a ten kvótový mouřenín je tam čiré a nijak relativizované zlo. Půlstrup navíc přihazuji kvůli Katce Alfě za to, že zase jednou pustila dědu Míšu na filmovou gerontovycházku, a za dokonale nabalzamovanou Fajfrku, které by jeden skoro skočil v jejich sto letech na lep, a v domnění, že jde o čtyřicetiletou MILFku, by jí formaldehydem ošálen málem zaútočil na prehistorickou makrelu. Každopádně tu vypadá mladší ženštější než její filmová dcera, dříve prudce jedlá, nyní však ve škaredého starého chlapa zpotvořená Evanželína.

Zaplaťsatan za soudruhy z Netflusu, kteří jako pilné teplé černé transvčelky pečlivě revisionisticky zkoumají anály nejen historické a uvádějí na pravou míru ta tmářská dějepisná dogmata, po několik století odporně zkreslována všemi těmi zkurvenými nekulturními rasisty, homofoby, incely, znásilňovači a dalšími dezoláty! Tetelím se radostí z toho úžasného prozření, protože teď již například vím, že první král sjednoceného Albionu, ten bohabojný fanatický křesťan, byl nade vši pochybnost buzerant, který málem promrdal Anglii s neméně rektálně frivolním vikinským špionem a přeslavným dánským bojovníkem Vyblafem Bukvasonem, uctívaným a privilegovaným tenkrát v celém Kattegatu pro svůj nemilosrdný homoseksualismus. Škoda, že už nezbyl čas na vyjevení dalších nesporných historických fucktů, který by měl znát každý pravověrný, progresivní, probuzněný a řádně pseudoaltruistický světobčan, jako například to, že se král Aethelstan téměř denně xmrti rád převlékal ve svém büdoáru za princeznu, přičemž si s bukovým dildem u huby a lascivně přimhouřenýma očima prozpěvoval tehdejší nejpopulárnější středověký hit Sweet delusion (Slaedké maemení), s nímž také v roce 930 vyhrál nejznámější celobritskou talentovou soutěž Transchester má bukvice, načež byl sucksexkým biskupem Rectolikem, původem jak jinak než z Ugandy, za odměnu vysvěcen na prdeláta. Nebo třeba, že ta tak zvaná „bitva“ u Brunanburhu také zjevně podlehla značnému historickému zkreslení hnusnými a ani trochu žužu mýty nechutně militantních konzervativců o ranně středověkých bodných zbraních, protože to ve skutečné skutečnosti bylo jen obří homoswingerspárty, při kterém se na palouku potkaly dvě desetitisícové partičky celoživotně nemytých hošššanů, na první dobrou podlehly kouzlu müžského pižma, jak bylo tehdy zvykem, odhodily drátěné košile, brutálně se opíchaly a poslední „stojící“ vítěz se pak stal Priscillou, královnou pouště! A taková zcela jasná a objektivně prokázaná fuckta evidentně nebyla známa ani Panu spisovateli Dobroznáči, jenž tenkrát netuše, že se jeho opus magnum dostane do pracek demagogickým bolševickým zkurvencům, velmi neuváženě před lety střelil práva bez možnosti do čehokoliv kafrat. A tak teď jen „nadšeně“ cedí mezi zuby „pochvalná“ vyjádření o audiovizualizaci, jak je „fajn“, že jeho dílo „zmodernizovali“, protože je přeci nad slunce jasnější, že Sasové byli všichni migranti a teplouši. A moc sem mu ani, chudákovi, nedivím, že nechce, aby ho ti tolik „vzdělaní“, prüdce „inteligentní“ a veskrze „kulturní“ pyjonýři a svazáci s naprosto „vlastním názorem“ vykancelovali jako Rohlíkovou. Může být rád, že aspoň negry tentokrát nechali někde za polárním kruhem a že mu ještě nezačali vyškrtávat z jeho skvělých knih nějaká ta fuj fuj slovíčka a nežádoucí kontexty, jako to pilně činí například u Kristovy Agáty, po přečtení kterých by se nějaký se vymatlaný pičus mohl nedejsatan mylně domnívat, ba si z toho brát i špatná ponaučení!!!, že tu po 3000 let vůbec nebyl totální Mumulend a v ranně středověké severní a střední Evropě se ani trochu neproháněly dokonale asimilované majority mouřenínů a bukanýrů. Z čehož by pak dozajista měl noční můry, utrpěl kognitivní zkreslení a mohl by i rušit registrace na asociálních sítích, neomarxistických kanálech a v ešopech! A to samozřejmě NECHCEME! Tudíž asi nejlepší Bernýho kniha z celých Saských kronik, která si rozhodně zasloužila další řadu věrně podaného seroše tak, jak tomu bylo v prvních čtyřech sériích, skončila spolu s pátou jako prosťáčkovsky zkratkovitý, telenovelizovaný a řádně soudružsky revidovaný manipulativní bolševický hajzlpapír pro kulturně zdegenerované zanícené stádové müslitele.

Shitzam: Hněď bohů je nepřekvapivě jen další masivní, třikrát zatočená, manipulativní a degenerativní smrdutá neobolševická hromada po sté vyluhovaných furtdokolových klišé a parádní demonstrace scénáristické impotence a rychlokvašné komerční tuposti, jakož i naprosté vyčpělosti přitroublých omalovánek pro dyslektiky. Prostě opět sériová pícnina pro hovada a mongoloidy, která všem těm tlustým, krpatým, škaredým či jinak postiženým dětem namísto povzbuzení, že i ony se přeci mohou stát instáčově dokonale sterilními, vyretušovanými pozérskými Supergeji bez bázně a samohany, přivodí následně spíše deprese a sebevražedné tendence, až zjistí, že to tak není. Nehledě na tu demagogicky pičoidní a veskrze utopistickou relativizaci zla, příznačnou v posledních letech pro tyto, jak je velmi výstižně definuje odborná terminologie filmové teorie, povrchní popkulturní zmrdstva, aby zdegenerované a od reality odstřižené děti náhodou nedejsatan špatně nespinkaly! On je totiž homixový záporák de fuckto vlastně jen takový pomýlený dobrák od kostí, jemuž dosud žádný dobroserný mentor blahoslavených po libtardsku řádně nedomluvil a výchovně jej nevytytal, aby mohl jít náležitě do sebe, podrobil se důkladné sebekritice, načež procitnul, prozřel, potlačil svou nevzdělanost, zanedbanou výchovu, animozitu i veškeré sociopatické sklony a hrdě kráčel v jednom šiku s ostatními uvědomělými správňáckými soudruhy vstříc k lepším zítřkům! No chudák to postižené dítě, až bude druhý den, navlečené v pestrobarevných elasťácích a v homopelerince, příkladně přesvědčovat toho vypatlance, co jej ve škole šikanuje, či nějakého pedofilního strýčka, co jej po škole vykrmuje Čupačpsama, že vůbec, ale vůbec není hezké, co dělají, a že by se nad sebou měli ihned zamyslet a okamžitě toho nechat, nebo jinak bude muset říct „Shitzam!“. Takže, (táhlé znechucené říhnutí), bába Mirenová svou kdovíproč účastí v této obskurní dementizaci v mých očích kompletně spláchla své dosavadní skvělé renomé do hajzlu a jsem zvědav, jestli už v příštím dílu, nebo si budeme muset počkat až na čtyřku, ten mimořádně odporný, porážkově vyžraný, poloretardovaný a nyní již také teplý chlapeček ke všemu tomu neštěstí ještě v naprosto nepřirozené a veskrze vnucené scéně před tou svou jednou velkou skvěle fungující multikulturní, diverzitní a dokonale asimilovanou pěstounskou rodinou vyjde ven s tím, že prcá slepice a jiné drobné hospodářské zvířectvo, a všichni na to opět nadšeně: „Pa-rá-da! Jedeš bomby, vole! Hustý! Jsme na tebe tak hrdí! Jen tak dál! Až se stydím, že to taky nedělám! Z tebe by si měli všichni brát příklad! A nechtěl bys na narozky třeba kravičku nebo mrtvé koťátko? A co takhle rovnou tranzistor? Anebo bys radši autobaterii a kabel s klipsnama na bradavky?“.

Adam Řidič tedy kosmické lodě řídit fuckt neumí a měl by si minimálně zopáknout raketoškolu! A tak jen kvůli nepatrným hrbolům ve vakuu nevybere na Mléčné dráze zatáčku a naprudko to v roli ufonské panspermie napálí rovnou do konce křídy na jedné bezvýznamné Zeměplacce. A to víte, mezozoikum je mezozoikum! Všude samej týreks, vedro jak v teráriu, pro různý raptory není kam plivnout a jednoho navíc furt hryžou ňáký přerostlý prahovada. A navíc mít v týhle éře ještě na krku prepubertálního fuckana, to je snad větší vopruz než řízení mezi pražskejma kokotama na Jižní spojce, vole … No, žádná arcihitparáda to sice nebyla, scénář „dostat se v meteorickém dešti z bodu A do bodu B přes druhohorní safari“ taky žádný mozkový trust patrně nezacyklil, ovšem mohlo to být i horší. Křída je mile křídová, skrovná monstra vcelku monstrózní, a kdyby ubrali na otravném bejbysytyngu a rodinných hovnotách humanoidních mimozemšťanů a přidali na zábavných trampotách s veleještěry, klidně bych i přitvrdil.

I Krýt 3 se jako obvykle zapomíná krýt a neutěšeně pokračuje v plagiátování Rockyho Negrorockym. Tentokrát se vydal rabovat Rockyho V., a taxi Negrorocky nejprve rohovnicky vypěstuje své nejlepší negroBíeFeFko z mládí v ghettu, to se následně samosebou arogantně urve z negrořetězu, a tak mu musí náš negrohrdina dát pořádně na piču a morálně jej ukotvit, aby zase kluci mohli být negroBíeFeFka. No a já musím připustit, že je to asi ten nejméně otravný Negrorocky ze všech tří, tentokrát se to obešlo i bez úmorného lkaní nad brutálními útrapámi toho stále tolik zotročeného negroživota, jakož i bez ukrutných dělnických mouder dědy Staloneho, který se zjevně na to lopatí mentorování už konečně kompletně vysral, a dokonce se tam už ani nedává za vyučenou žádným privilegovaným a apriori rasistickým zkurveným bílým hubám. Nasraně druhé je zde však gró celých těchto boksopičóz, tedy vlastní vybouchávání palic, tak nějak zcela bez šťávy, emocí, kulantní choreografie, gradace i katarze, a vy po skončení vůbec nemáte chuť vyběhnout ven, potahat po zemi pár klád a pneumatik z traktoru, načež ztřískat nějakého o dvě hlavy menšího a třicet kilo lehčího školáka, jako po Rockym. Prostě si dva mouřenínové suše otřesou míchou, a ta scénáristická kontuze mozku, že takhle přijde negr z ulice, hned ho vezmou do pěstění s nějakým neporazitelným Meksikánem a poté rovnou na Mistrák galaxie v poloretardované váze, tomu taky dvakrát nepřidala. Takže tři, ať nežeru, a počítám, že se dle zavedených pravidel tak za 15 let dočkáme okopčeného vyvrcholení celé série s názvem Krýt Bambula, ve kterém senilní a atrofovaný Míša Jordán ukousne ucho nějaké dvacetileté a o třicet kilo těžší gorile.

Bylo nesmírně povznášející zjistit, že stará dobrá klasická filmová fantasy v korektně dementizačním a manipulativním světě duchaprostých furtdokolových a jednobrdových svištících superbukvic, hajzlpapírových Zaklínačů a diverzitního bolševického sraní na Tolkienův hrob zatím ještě úplně v bolestech nepošla ve 451 stupních Fahrenheita a že stále existují lidé s úžasnou kreativní fantazií, jakož i velká studia, která se nesnaží za každou cenu zavděčit libtardí propagandě levičáckých kokotporátů, negrům a rozličným deviantům a vychovávat degenerace akurátních, šosáckých ovcí, přitroublých unifikovaných spotřebitelů s kolektivním myšlením a asociálních svazáckých bonzáků. A tak miláček Paramount, jedna z posledních holyúdských výsep zdravého rozumu, se zase jednou nebál nasypat prachy do fantaskně obrovsky bohatého světa Forgotten Realms, a vyprodukoval něco, co nejen že výpravou ani trochu nepřipomíná obvyklé kozpleje otylých paniců a šeredných náctek z Uhrovic nad Mačkavou, ale je to navíc od startu po závěrečné titulky napěchované úžasnými a originálními nápady, má to vtip, svižný a svěží dobrodružný příběh, sympatické a přirozené herce téměř bez urputně nucených pigmentových sqrn, ač je nad slunce jasnější, že Wizzards of the Coast založili soudruzi v Ugandě, a žádný drak se tam přeqapivě nesnaží přeblafnout jiného draka, přestože draci přeci byli od počátků drakstva naprosto přirozeně děsní buzeranti. Prostě totálně uvolněná, nepokrytecká, nedementizující, kreativní a zábavná pohádková kokotinka, která by byla ještě o chlup z dračí prdele lepší v pořádně nepřístupném kabátě. Ale nemůžu mít všechno, že, a ta banda malých zmrdů v kině naštěstí držela huby, patrně stejně uchvácená dějem jako já, velký zmrd. Tudíž zcela bez výhrad, jen houšť a Mrvelu navzdory, a doufám, že komerčně zmanipulovaní slabikovači leporel po tomto odnesou Supergeje, jakož i neumětelského uspávače hadů Sapkowského na hajzl, kam zaslouženě patří, a začnou zkoušet „číst“ třeba Salvatora, ať poznají, jak má vypadat pořádná epická fantasy.

Bylo jen otázkou času, kdy zoufale nemrdané a pokrytecky korektně přeslušnělé silné bolševické muženy spolu upjatými katolickými pannami vytáhnou také na tolik oprávněnou kancelační kruciátu proti těm odporným a jak jinak než konkávní pohlaví veskrze dehonestujícím a zneužívajícím masturbačním serverům pro bílé šovinisty a pederasty. A jako obvykle, jakmile velkohubě demonstrují svou zcela altruistickou angažovanost, zamknou se doma na tři západy, zatáhnou závěsy, vytáhnou svého čtyřrychlostního manžela, protože nikdo jiný by se v těch jejich zanedbaných olezlých kafilériích dobrovolně neangažoval, a pustí si k tomu na své oblíbené stránce jako kulisu něco mile romantického se zvířátky a kakáním. A tak na Netflusu (Kde jinde!!!) hodinu a půl na jedné straně skučí fanatické šosácké slepice, jaké je to porno odpornost a že se na Pornhubu jen znásilňuje, kuplíří a prcají děti, na straně druhé skučí vypatlané štetky a neméně nadaní klátiči s délkou ega dvojnásobně převyšující jejich intelekt, že nic takového nedělají a že jen chodí každé ráno jako slušní lidé s bandaskou k pásu, protože něčím se přece živit musí. Nic víc, nic míň. Prostě nudná žvanírna, ovšem dokundment se zřejmým soudružským poselstvím! Vina za všechna příkoří zřetelně tendenčně padá na ty nechutné majitele serveru, bezskrupulózně tyjící z ubohých týraných vagín, protože to prcání zcela nedostatečně moderují, cenzurují a kropí svěcenou vodou. Počítám, že záhy se začne jako syfilis šířit asociálními sítěmi mezi blahoslavenými další kýžený demagogicko - hysterický narativ libtardích pamrdů, že kdo čumí na péčko nebo ho točí či hostuje, je s Rusama!