verbal

„Když promluvila, smrdělo jí z huby.“ Na jednom se se všemi těmi náhle prudce angažovanými hysterickými soudružkami z revolučního odborového hnutí #MEEBOO bezvýhradně shodnu. Hárvy Einschwein byl dozajista slizkým a odporným vředem na už tak zhnisané holyúdské prdeli, jehož by bez moci a peněz neopíchala snad ani mimořádně otrlá a zoufalá vosa, a to i s roháčem v citronádě. Nepochybuji, že zneužíval svého postavení i postavení, obtěžoval, harašil, bosingoval, sliboval role za opíchání hnusného prasete, valil klíny, aby smočil nad svou ligu, a sem tam si i vyhonil před nějakou karieristickou kravkou. Za což zasloužil minimálně pořádně pustit žilou za traumatizování pár kalkulativních či labilních pičí, a možná i nějaký ten adekvátní!!! trest v base. Ale znásilnění a 23 let v supermaxu plus další, co pravděpodobně budou následovat??? To, kurva, ani omylem!!! Velmi podrobně jsem si přečetl kompletní soudní dokumentaci prvního, novojorského procesu a jsem těžce zhnusen až vyděšen, jak je úplně po bolševicku ohýbáno právo a jsou účelově dezinterpretovány zákony pod hysterickým společenským nátlakem na hlavu postaveného překorektnělého pičismu v podání armády těžce nemrdaných slepic, zhrzených excentrických zlatokopek a zkurvených neomarxistů, satanžel skrz levicové kokotporáty ovládajících masmédia a snažících se jejich prostřednictvím dicktovat svou jednoznačně menšinovou prohnilou patomorálku, jakož i naprosto pokryteckou pseudo SJW agendu, přičemž jsou vytvářeny zavrženihodné dicktaturní precedenty, které záhy ovlivňují celý „západní svět“, hujerovsky a zaprodanecky snažící se zalíbit anglosaským rudým sráčům a nadvládě jejich asociálních sítí. Jsem docela zvědav, jak pod tímto do našich lůzrů a hnojů již importovaným zmrdstvem obstojí náš nejznámější čokomilovník Dominik Mombasa ibn Ebony Klobasa, protože i na jiných frontách je evidentní, že se i ti naši prudce závislí soudci začínají bát kancelačních kulturistů a síly jejich mediální diskreditační mašinérie víc než příjice tetracyklínu, načež evidentně přestávají rozhodovat racionálně, spravedlivě, aequa lance a les scripta a některé ty frašky už mají zřetelné rysy zmanipulované jurisdikční libovůle, se kterou si pak alibisticky vytírá prdel i stejně závislý a totožným strachem o koryta postižený kasační systém. Ve světle výše uvedeného je tohle jen další podpůrné svinstvo patologické libtardí agendy, utopie, demagogie a manipulace se stádem (scéna s Donchujánem v baru je géblsoidní dokonalost) o tom, jak dvě prototypově šeredné, jak jinak než morálně dokonale ukotvené pizdy a přesilné muženy, spolu s hrdým levičáckým potratem Dřeváka Alana a pozornostní kurvou Ešly Židovou, které se i dle soudu v podstatě vůbec nic nestalo, zařízly tu holyúdskou svini, jíž posléze za pouhé urputně slizké obšoustování a kopulační nátlak vyřvali trest jako pro sériového vraha. Ale nátlak není a nikdy nebude násilí, tedy alespoň ne dle dosavadní racionální definice - „použití FYZICKÉ síly ke zranění, zneužití, poškození či zničení jiného“, tudíž i vylízání figurantky bez jejího výslovného souhlasu (a chtěl bych fuckt vidět, jak je tohle fyzicky možné bez násilí) nebo zejména ukecání nějaké, ať si zapíchá, i když se jí nechce, nemůže být v normálním světě, neobraceném v bolševickou prdel, považováno za znásilnění, jinak budou brzo pěkně přeplněné ty nejostřejší basy! Už vidím ty etudy na cele: „Za co tu jsi a za kolik to máš?“ Ále, 20 let za dvojnásobnou vraždu. A ty?“ „Já mám třicítku, protože jsem mimořádně brutálním způsobem ukecal tři samice, ať si se mnou zamrdají, a ony pár let poté zjistily, že vlastně nechtěly.“ „Notypyčo, respekt, z tebe jde fuckt hrůza, můžu ti dělat kohouta výměnou za ochranu???“. „No nevím, sice si myslíš, že už to asi nejde, ale jsou tu i horší zvířata! Například ve vedlejší cele je frajer s doživotím, co prý ve třiadvacátým v poloprázdné hospodě prohlásil, že nechce přispívat na Ukáčka a radši by měl místo toho vyšší důchod!!!“ „Kecáš, vole, až takové vyšinuté animální hovado snad nemůže existovat!“.

O tom „riskování životů“ a „rozbujelém sexismu“ ve filmu, jak tu ve svém vlastním progresivním obsahu píče soudruh Dyzny, by se dalo s úspěchem polemizovat. Prostě na to při výrobě jako vrchního demagoga nasadili nějakou málo agresivní nemrdanou šeredu či přefeminizovanou lesbu, a teď se toto stranické pochybení jen snaží dohnat hysterickými obsahy, aby ke sledování přilákali co nejvíce srostlých stydkých pysků, silných a nezávislých mužen a dalších zfanatizovanoných sociálních bojovníků za ryzí pičismus, nadvládu deviací a dalších přes 2,5 miliónu let tolik terorizovaných „Již vzhůru psanců této Země…“.  A je to vcelku přínosem, neboť výsledkem je tak takový neškodný a hezky udělaný, byť trochu sterilní, anemický a od 6 let přístupný, mapovač tehdejších skutečných událostí a docela precizní a překvapivě nerevizionistický škrtící film, při jehož sledování máte neodolatelnou chuť uškrtit akorát tu brutálně nehrající fošnu s krysím xichtem v hlavní roli, která už dávno měla být pohozena někde na vrakovišti totálních neumětelů.

Znáte ten pocit, když vás někdo osm hodin tahá za fusekli kolem ničeho, aby vám závěrem nasral do oka? Ne? Taxi pusťte Konzultanta. Nicotná sračka o ničem, v níž se sice Kryštof svou zdvořilou robotickou dickcí ze všech sil snaží Waltzovat na své obvyklé úrovni tajuplného devianta, nicméně nemá co, ani koho, tudíž jeho snaha vyústí do hajzlu a těch uplynulých ztrátočasových osm hodin naivního čekání na alespoň nějakou solidní pointu se tak smrskne na sadu unylých, naprosto banálních až přitroublých sociálních interakcí rozličných nesympatických kokotporátních pohůnků.

No já bych to teda zas až tolik nehrotil. Last Lofas je pičítačová hra, u které si rozhodně nepamatuji, že bych hodinu vodil po monitoru dva postapo buzeranty a tlačítkem PAL je nutil píchat, okopávat zahrádku nebo se až do smrti pateticky objímat na verandě. Taky si nepamatuji, že bych strávil den v obchoďáku otravně kýčovitým, pouťovým filozofováním s vymaštěnou asociální negrokravkou či se v jednom kuse musel převlékal za xmrti nudného, a ne zrovna dvakrát kvalifikovaného, pedopsychiatra. Takže 4 díly z devíti, nebo jejich části, jakž takž splňují to, co by neprobuz(ň)ený pařan od „předlohy“ racionálně očekával, a zbytek je jako obvykle žluklá, narkoleptická a debily mentorující neomarxistická vata. Tudíž zdejší přehřáté hodnocení přisuzuji výhradně kohortě řádně vysmažených kokotků, kterým někdo v televizi způsobil dežo-ví názvem, u něhož kdysi řádně přeleštili džojstyky, a těch několik málo snesitelných a hře odpovídajících akcí jim naaranžoval do úplně stejných obrázků. „A něco takovího přece může neopjetkovat jen totálňý debyl, neasy!“, i když je to přes padesát procent hrací doby jen unylá, uměle natahovaná a nenapínavá pícnina pro hovada. Být to naopak a vzniknout podle takového seroše hra, obroste vám u ní ovladač mechem, zteplá monitor a repráky si budou znuděně pobrukovat Internacionálu.

Tancoš a Mižigar jsou úpa ti nejkrutohustější a dozajista nejnádhernější stosedmdesáticentimetroví pandžábští alfabouhači. Děsně rádi pašujou melouny, i když na to věru moc konstituci nemají, natírají se olejem, zatínají břišáky a tváří se urputně osudově. Mižigar vpoho dokáže dát na piču tygrovi a jiné svévolně agresivní lesní zvěři, Tancoš je zase schopen úplně sám vymlátit desetitisícovou demonstraci šúdrú za lepší velkobritské zítřky a naan pro všechny, aniž by se zadýchal. Tancoš a Mižigar jsou také snad ty úplně největší BíeFeFka na světě. Jsem si naprosto jist, že kdyby je nesvazovaly ty odporně homofobní, zcela neprogresivní a neprobuz(ň)ené indické fujfuj společenské normy, serou na cigošky, a dávno spolu prcají. Takhle se o sebe akorát tak co půl hodiny otírají při nějakém tom strašně kůl harekršna tanečku, u něhož vyzývavě natřásají hýždě a jeden na druhého lascivně repujou v sanskrtu. Všechno by bylo úplně překrásné, správňácké a růžové, a kluci by jen v klidu tři hodiny sbírali barevné kovy, „bratrsky“ se držíc kolem pasu, či se úplně hetero šmidlali mambami v zátylcích, když jeden druhého ani trochu teple nosí v jednom kuse na ramenou. Jenže tu máme drobné charakterové schizma, jako vystřižené z fatálního latinskoamerického „dramatu“! Zatímco se Mižigar zřetelně profiluje jako krystalický more Mirek Dušin tělem i duší, sveřepě bránící slabé a utlačované, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne, je Tancoš patrně pěkná kurva a svinský kariérní kolaborant s odporně rasistickými, sadistickými a veskrze i jinak prohnilými velkobritskými okupanty. Ti samosebou přinesli do Indie jen bídu, zmar, teror, vraždění, znásilňování, ponižování a potlačování kulturní svébytnosti. Co na tom, že bez nich by tam zrovna někdy teď slézali ze stromů a začínali vynalézat kolo pro své maringotky. Čili, ač z toho každým políčkem kapou ryzí audiovizuální bolyúdská zášť a nenávist, je přinejmenším pozoruhodné, ani trochu pokrytecké, a také veskrze národně hrdé, že se od rocku 1947 téměř každý druhý „svobodný a jha útlaku zbavený“ čmoud cpe do Londýna snad urputněji než Žid do Palestýny, a je to tam „otaska prestyže, more“. Ale zpět k tématu, ty omezený a zpátečnický páprdovitý zmrde! Kde jsem to … Aha, už vím, charakterové schizma. Inu, milé otylé čokoládové hospodyňky, nemějte strach, a v klidu a bez přílišných emocí dorožněte toho čerstvě načesnekovaného „králíka“! Sice to v jednu chvíli vypadá, že se nad tím nádherným přátelstvím naších prüdce hetero hrdinů stahuje břišní tyfus, ale Védy nejsou tím, čím se zdají být! Ukáže se, že Tancoš nakonec až taková kurva není, je to némlich stejný správňák jako Mižigar, ba navíc s posláním!!!, tudíž se kluci opět sveřepě semknou v pevném obětí a s mambami těsně přiléhajícími na zátylky, načež téměř holýma rukama a ve stylu čínských leteckých dnů málem vyautují Ghándího, když anihilují asi tak osm divizí puškami a děly vyzbrojených velkobritských speciálních jednotek, zkompletují několik terorem rozdělených indických rodin, posundávají ze stromů všechna uvíznutá koťátka i anglické snajpry, Mižigar naoko vzplane k jediné správňácké a naprudko filantropické velkobritské šlechtičně, aby nevypadal tak podezřele, ta jeho pseudocity bezelstně opětuje, jak jinak, a všichni společně s hrdinnou plísní na rtech, plni národní hrdosti a zřetelného sebeurčení odtančí v sáhodlouhém videoklipu k zapadající skládce. Tak, a teď je ta pravá chvíle, milé čokoládové hospodyňky, aby slzy oprávněného dojetí ztékaly po vašich masitých obličejích do čerstvě uvařeného dog tikka masala. Děsivě přitroublá, mongoloidně patetická a odporně kýčovitá cigánská velesračka pro mentálně nejatrofovanější publikum, která bude mít yntelechtuální úspěch leda tak ve všech Chánovech světa. Ovšem velesračka tak pompézně a nádherně natočená, že ač jsem u projekce blil zpola natrávené maršmelousy, plesnivé motýlky a spektrálně hnědou duhu, aniž bych něco takového předtím jedl, musím tomu za audiovizuální stránku překrásných 1,5000000000013482 chcačky nechcačky more přyjebat, a už o tom nechci mluvit.

Nechybělo mnoho, a vynikající seriál, u něhož ani trochu nevadí, že toho zasraného protestantského heretika hraje negr, doplnili o vynikající film. Má to švih, spád, napětí, solidní akci, hezkou výpravu i naprosto parádně úchylného glummasouna. Nechybělo! Jen kdyby tentokrát scénárista Nahet Kříž tolik nečichal ředidlo a celé to pak nenapěchoval obezličkami a lapsy na hranici kauzálního kokotismu, demence a mnohdy až mozkové smrti, které sice Netflusovská a BBC cílová skupina dozajista s mlaskáním sežere i s tou shnilou žížalou na konci, ovšem jakýkoliv alespoň trochu soudnější divák se akorát tak nasere, že se z něj někdo dvě hodiny urputně snažil dělat totálně vymatlaného čuráka. A tak jsem tomu, ač nechtě, musel tři hvězdy odsát nosem. Doteď cítím hovna.

S velkým předsudečným despektem jsem mačkal plej v domnění, že se dočkám nějaké náctileté pičočalamády pro sociálně síťově angažované vymatlance, kterou ihned spláchnu do hajzlu. Och, jak jsem se v Toho žita hospodáři krutě zmýlil! Dostal jsem totiž na naše lůzry a hnoje nebývalý, mrazivý až znepokojivý výlet do sice hnusného, ovšem reálného světa potratů dělnické třídy, vyrachtaných živlů, naprosté mentální spodiny, smažek, hokynářů se „smíšeným zbožím“ a kraniálně vylízaných instapičinek, vkusně balancující mezi Trainspottingem a Mandragorou. Tady trochu prrr, jen dramatická hyperbola, honiči hned nebudou stahovat kalhoty, zas tak explicitní to není, jen děsící, s čím vším tu musíme obývat Zeměplacku. Kupříkladu i s prvotřídně vymaštěnou solvinou, pissničkářem, tedy vlastně recitátorem blahoslavených s vkusně pokerovanou držkou a la Bory, obskurně odporným pičusem, kterého kdyby jiné lopaty neposadily do vaty, doteď somruje na piko před Kauflandem u Karolíny. K těm všem pozitivům to má i naprosto skvělého cigoše, fuckt klobouček, more, a i mimo plátno odpudivě slizká buznička, Mišík junior, to bez blonďatého žužupřelivu a v neteplouškých hadrech dal k mému velkému překvapení totálně famózně. Takže hluboká poklona, pane Sedlák, doufám, že to mezi těmi korektně zdegenerovanými, pozlátkovými pamrdy dneska klapne, a Vy i díky té trapkoceně budete moci s těmi parádními sondami do žumpy utěšeně pokračovat.

Tak přesně tohle se vám, kluci, přihodí, když budete prcat chlapy a furt dokola číst tu Melvillovu přeceňovanou kudlankovsko - narkoleptickou sračku! Poslední vepřový týden Brandoráda Prasera je jedním z mála filmů houbičkového artisty Darrena, u jehož sledování neobrostete esotericko - psychodeliktickým mechem, a ani nemáte nutkavou potřebu v pravidelných intervalech zvracet pseudoyntelechtuálně nestravitelné kusy Schopenhauera nebo poťouchlé zbytky biblických metafor. Přisuzuji to zejména tomu, že mu autor vcelku solidní divadelní hry i scénáře nedal prostor příliš fetovat a projevovat obvyklou metadonovou „tvůrčí kreaturivitu“, a především veskrze dokonalé a až uhrančivě odpudivé kreaci samotného, dnes už i civilního keporkaka, Prasera, jehož jsem vždy považoval za skvělého kašpara, a je věčná škoda, že nezvládl přechod a vyžral se z mumijního fešáckého lumena skoro na porážkovou váhu hrdiny tohoto kusu. Ale aspoň na něj nemuseli patlat moc silikonu a role na tělo se pro něj zjevně pořád najde. Až mi bylo líto, že to pro podtržení té obskurní chrochtavé atmosféry nenatočili v 5D a projekce nepřenášela i otřesy sténajícího sedacího nábytku a pachy žluklého potu a tříselných mykóz. Jelikož neurazí ani samotný psychologicky solidně propracovaný příběh moderně náhle zbuznělého intelektuála, jehož religiózně rozpolcený klystýr pošel na anorexii, a on se na protest rozhodl užrat xmrti, přičemž kvůli neutuchajícímu životnímu optimismu nevidí, že je jeho homozanedbávaná dcera odporná charakterová mrdka, uberu pouze 1,5004243582 hvězdy za předchozí Darrenův audiovizuální terorismus a docela spokojeně se odeberu na posezení sežrat nějaký ten maxikyblík z Kentucky.

Prušinovskému náramně svědčí, že má o Kolečko míň, a poslední dobou jednoznačně ukazuje, kdo byl v dřívějším tandemu pissálků lopatistických seriálů a filmů vkusný a vtipný kreativec, a kdo slizký bulvární trapák za každou cenu. Toto je osobitá, místy třeskutá a veskrze příjemně sarkastická sonda do rekta Českého koncesionářského bandity s perfektním štatlovým Genius loci a s novým nekorunovaným králem nonšalantního brněnského mámtovpičismu – old kosem Kolaříkem. Ale taky ostatní ansámbl, aji Mucha, byl zjevně pičlivě vybraný, veskrze uvolněný a vůbec těžce v ólrajtu, a té afektované, místy až děsivé maďarské barakundě napřesdržku jsem ani na chvíli neuvěřil, že to jen hrála. Ta to musí mít od přirození. Po dlooouhé době vkusný a originalní shitcom z našich lůzrů a hnojů, tudíž velmi doufám, že nějaká ta roztomilá karikaturka příliš nepodráždila některému z korektních soudruhů z předsednictva hemoroidy a bude to utěšeně pokračovat!

Nejprve bych rád kapku zapolemizoval, co vlastně znamená takový „nevinný rodinný moment po sprše“, a o tom, jestli je ten skutečný Barbró, podle jehož trampot byl film natočen a zobrazuje jej jako liliovitého lidového hrdinu bez bázně a samohany, opravdu jen nevinná oběť odporné zvůle ruské kompromitující mašinérie. Říkejte mi klidně šosácká konzerva, ale jsem toho názoru, že pokud si frajer cíleně pořídí takové nahé selfíčko se svou čtyřletou dcerou (reálná komprofotografie), pak ho pečlivě uloží do komplu, dozajista do rodinného alba a možná i jako tapetu na plochu, a jakmile mu jej nějaký „údajný“ ruský fuj fuj hacker „údajně“ ukradne a zveřejní, tvrdí na svoji obhajobu, že to byl jen takový „nevinný rodinný moment po sprše“, čti „čili si nahý nechává od své nahé čtyřleté dcery ve sprše vydrbat záda“, nebudou možná všechny sovy tím, čím se zdají být! Ale jak už to tak na tom světě v postinformační době chodí, po sedmi letech je skutečnost dávno utopená v balastu oboustranné propagandy politického obchcávání patníků, v nějaké té čupr bestcelerní knížce, v níž se náš „hrdina“ jasně označuje za nevinného, tudíž to musí být pravda pravdoucí, a v oslavném filmíku zcela dle jeho verze. A i kdyby ta pravda byla náhodou na straně rudých, Bardó nikdy nepřizná, že prcá děti, žabožroutská garnitura nikdy nepřizná, že kryje pedofila a Rusáci si můžou mlít, co chtějí, protože v dnešním klimatu je přeci cokoliv, co prohlásí, a to například včetně údajů o momentálním počasí v Irkutsku, přeci a priori jasná lež, neboť skrz naskrz prohnilý je dozajista i Federální meteorologický ústav. Ovšem vypnete-li jako správný neomarxista kritické myšlení, abstrahujete od výše uvedeného podhoubí a tupě to sežerete jako obvyklou otrávenou pralinku od Netflusu, jedná se o nadstandartní, veskrze svižný a poměrně temný napínač a mile syrový exkurz do ruských bas, který trochu kazí pouze osazení krajně nesympatickým zbuznělým jelimanem a velmi diskutabilním (ne)hercem Lelůšem a kýčovitě násilná, nechutně zakrvácená romantická vložka. Takže kdo ví, možná jsem právě očtyřkoval ódu na pederasta.