verbal

Na Bleděmodré oko, slibující solidně obsazenou, svižnou, ponurou historickou hororktivku, jsem se vcelku těšil. Tudíž jsem byl včera solidně zklamán, když jsem po všem tom těšení dostal Světlehnědé hovno, solidně obsazenou, unylou, ponurou hysterickou psychožvanivku. Psychožvanivku se vcelku slibným začátkem a poměrně neotřelým vyústěním, mezi nimiž však zeje otravná hodina a půl dobové kostýmní krasomluvné prudy a narkoleptických mindráků v potemnělých místnostech. Možná kdyby dramaturg zrovna neměl příušnice, když ve škole brali záživnost děje, a režisér se jen artisticky neukájel rádoby Poeovskou poetikou, až se mu rozutekly skutky, nemusela být tato fikční epizoda ze skutečné westpointovské kalvárie psychotického vypleštěnce Edgara Allana pouze takovým (v)leklým Úsherem.

Naserete-li řádně psychopatického šéfkuchaře, nemusí tento nutně ukojit svou zášť pouze tím, že vám v přípravně dochutí váš krém brýle pěkně viskózním, z paty vytaženým chrchlem. Tato patrně satirická výprava na degustační večírek vysoké gastropatie mezi arogantní pičusy na straně jedné, kteří si ve svém egoismu troufají povyšovat tak subjektivní kategorii, jakou je chuť, na globálně objektivní disciplínu, a přitrouble snobské pičusy na straně druhé, co jim s pomlaskáváním sežerou i na hnoji čerstvě utržený plevel jen proto, že je to cizokrajně nazváno „Herbe pourrie cultivée sur de la merde“, mohla být s trochou fantazie mnohem výživnější. A stačilo poměrně málo! Jen trochu logicky dopilovat či alespoň náznakem objasnit pohnutky některých zúčastněných -patů, -filů a -fobů, zveřejnit u jednotlivých receptů i gramáž použitých surovin a hlavně jako point d'or uklohnit méně kokotský závěr. Takhle je to maximálně na tři okoralé myšulínské hvězdičky a po požití nezbývá nic jiného, než si jako obvykle po těchto nafrněnými tučňáky servírovaných disgustacích skáknout uchlácholit své akorát tak rozdrážděné chuťové buňky a téměř prázdný žaludek do libovolného pětihvězdičkového Le eMCe Donald grand restaurantu nějakým tím Royale au fromage.

Veskrze originální, svižná, napínavá a parádně natočená i zahraná pšontkovská krimiválka s přehledem ukočírovaná téměř stoletým frajerem, která má kromě negrů snad úplně všechno – židy, nežidy, heteronacisty, homonacisty, tranzistory, odbojáře, kolaboranty, masouna, úchyla, horkožaludového romantického milovníka i Lindu. Parádní počin, kterému někteří zdejší mongololidé, co mají zjevný problém najít vlastní prdel, aby si z ní mohli vytáhnout hlavu, tudíž nezvládají více než jednu časovou rovinu či dialogy nevydávající svvvvist a vžžžžžum, hystericky a naprosto nespravedlivě dokurvili rejtynk. Čili plnotučnou čtyřku zvyšuji na polotučnou pětku v rámci projektu na záchranu soudného hodnocení filmů s názvem „Vyvaž toho blahoslaveného rozumbradáče na protilehlé petriho misce“.

Šapskovského popsané hajzlpapíry (kromě povídek) opět spravedlivě skončily i audiovizuálně tam, kam je už kdysi vizionářsky poslala pšontkovská pornoprodukce! Na hnoji amatérských LARPových swingrů pro ty nejdebilnější hráče s kozama. Zaklínač Jindry Clavina měl přes všechnu svoji nudu, sračkovitost a reklamu na slovanské negry a buzeranty alespoň jakous takous výpravu a sem tam i nějakého toho opravdu hrajícího kašpara. Ovšem tato bangladéšská multikulti telenovela je naprostým dnem bazarových maloprodukcí, a to jak co do demence scénáře (a předlohy), tak i co do produkční investice, přičemž ji ke vší té hrůze ještě téměř kompletně osadili totálně nesympatickým výqětem patrně nejlacinějších prkenných pornoneherců všech barev a Míšou Jehovovou, kterou charitativně vyhrabali na nějakém čínském šroťáku, protože se uvolila hrát za jídlo. Ale řád je zachován, neboť vše má mít své určené místo, a neumětelské, bezradně vatěné uspávačky hadů egoistického grafomana, oportunistického prostituta a bezskrupulózního hraboše, který by je evidentně bez mrknutí oka s radostí zaprodal i jako předražené podložky pod viklající se hajzly nebo vystýlky žump, se tímto ocitly přesně tam, kde zaslouženě mají být.

A tak pan Janoušek podruhé vytáhl nože. Tentokrát však totálně tupé, zubaté, zrezlé a se zaschlým hovnem na čepelích. Ty tam jsou hravost, spád a nepředvídatelnost jedničky, nonšalantně odkazující na nejlepší kusy Kristovy Agáty. Na prvním dílu bezohledně parazitující, typický netflusovský rychlokvašný eintopf kauzálního kokotismu, neúměrně natahované bezradnosti a přiblble povrchních klišé s až trapně se pitvořícím a děsivě přehrávajícím agentem Nulanulaprasečíxicht, naštěstí již emeritním, a s trestuhodně nevyužitým, v roli zcela marným Édou.

Hvil i matthet, Wirkola. Patrně z důvodů polní trávy se Tomík poprvé zcela vydal do pokroucených degenerativních rukou produkce Spojených sráčů a hned má na kokontě první totálně žluklou mrdku. Hlasitým, bublavě táhlým prdem vypuštěný pravý duch amerických Vánoc neboli přitroublé, kýčovitě patetické svinstvo, jež patrně sjelo ze stejného pásu obsluhovaného ukrutně nevtipnými a neinventivními konzumistickými dementy jako naprosto stejná retardace - Krampus, táhni do piče! a které rozhodně nevytrhlo ani těch pár rádoby brutálních zabití, ani čerstvá kosa z Klauzových saní na hlavu udivené, v Satana nevěřící báby. Wirkolo, Wirkolo, tak takhle by to nešlo! Okamžitě si vytáhni hlavu z prdele, mazej zpátky do Evropy a já tu zatím budu úpěnlivě doufat, že ti ten otylý sobomrd nesežral koule kompletně.

P.B.T.V.O.H.R.D. Přitroublá Buzerantská Taškařice pro Vymatlané Otylé Hospodyňky a Retardované Děti.

Žabožroutská lobotomie a lá Rychle, ty debile s mimořádně nesympatickou, prkennou čuňou v hlavní roli a bitkami jako z filmů s Budem Spencerem, proti níž jsou ovšem i Naftovi parťáci naprostým scénáristickým a akčním sqostem. Dobré možná akorát tak jako pohon mitochondrií těch nejjednodušších organismů a jako kulisa ke kompulzivnímu ožužlávání palců v léčebně neurovegetativních poruch. Prý je už i dvojka, kterou si ale s chutí nechám ujít, protože dvě ztracené kulky, to už zavání totální impotencí.

Druhá MekKhoblihova žvanivá interakce Kolína s Bryndalem už nedopadla tak slavně, jako když kluci tenkrát řádili v Bruggách. Irská občanská válka metonymizovaná do absurdní, pomalu zrající pitoreskní soutěže o největšího a nejzarputilejšího vesnického idiota v zapadlé irské ostrovní ovcošukárně je velmi okatou rádoby Beckeťárnou, možná dokonce méně otravnou, ovšem i tak se spíše jedná o absurdní materiál pro artové hnědopichy a divadelní snoby, kteří tolik milují hledání nestrávených zbytků v hovnech. Absurdní materiál, jehož poetické či černotumorné finesy plně docení snad jen řádně vyincestovaný a s drobným hospodářským zvířectvem léty pokřížený starousedlík keltských widlí a v němž se nepřeqapivě Kokota zase nedočkáte. Čili to tak nějak vcelku nudně, ovšem docela příjemně a rázovitě plyne, zejména díky naprosto skvělým kašparům a nepokrytému honění autora nad krásami Irska. A že je, kurva, nádherné, a nestydí se to ukázat! Pseudoyntelechtuální pětku tedy degraduji na homoseksuální čtyřku a tu na estetickou a výkonnostní objektivní trojku.

Pozor, bojlerový poplach! Cesty některých pohádkových postav mohou být nevyzpytatelné, avšak cesty dříve tak nevyzpytatelného Pavlíka začínají být satanžel čím dál víc vyzpytatelnější. A tak po plnotučných, originálních a překvapivých Tělu a Nehodě si to nejprve unyle přišoural s klišovitě rodinněhovnotnou uspávačkou hadů Během bouře, aby nyní důkladně pochcal má vysoká očekávání plytkou, docela nudnou a stokrát omletou šestákovou historkou o tom, jestli někomu jebe nebo nejebe, jejíž jediným a vcelku laciným přeqapením je vydávání budoucích záblesků za zpětné záblesky, přičemž za logiku děje a některých rádoby zvratů, či spíše zvratků, by Aristoteles dozajista Pavlíkovi narval srolovaný scénář do některého z hodně bolestivých otvorů. Nasraně druhé je to vcelku hezky natočeno, solidně zahráno a Barbora Leninová je i jako blondýna solidně šťouchatelná MILFka, tudíž v té záplavě totálně vypatlaných, manipulativních a účelově multikulturně přiteplených svinstev Netflusu a Pizdyho je to pořád poměrně osvěžující jednooký král, který si s odřeným žaludem zasouložil hodně hnusnou trojku.