verbal

Do detailu vytuněná, vtipná a nesmírně příjemná pičovinka plná bizarních existencí, která je vhodná zejména pro ty, co se rádi občas vydají na uchechtaný chemický výlet a místo další projekce 2001: Vesmírné odysey si s potěšením radši nechají narvat do prdele kaktus. Rozhodně nic pro maďarské geje, katolické panny a jiné akurátní upjaté čuráky. Pokud se ovšem nebojíte pevně obejmout bobra ke všemu svolné a duchem nepřítomné flexibilní prsatice, pustit se dračího ocasu pět kilometrů nad zemí a volným pádem se smíchem žuchnout do obří hromady gumových medvídků přesně mezi Rona Vízlyho a otylého teplouše jménem Renátus, kteří vám v tu chvíli kupodivu vůbec, ale vůbec nevadí, rozhodně neváhejte a prudce potáhněte nosem nebo polkněte bez zapíjení. Ten zcela neznámý debutující žabožrout to hned napoprvé uvařil náramně.

Na tuten film sem odbornik jak cyp, bo dvacet roku v rubani je dvacet roku v rubani, no ni, kurwa? A každy haviř vi, že jak svinsky zaskřype v hajcmanach, je to v piči a idě do tuheho. Raz sem robil s takim snoplem mladym na čelbě a šastlo to na nas jak sračka do misy, zrazu tma jak v řyti a my po krk ve šlamu. No aspoň jeden trochu spočne. Ale ten Vincek, to byl taki kokot aktyvni a entuspasmatycki, klepal se syce jak zulc, ale hneď pry, co buděme robiť! A ja mu pravim: „Kurwa, relaxuj, cype, ty bys furt jenom robil!“. Bo po takim zavalu nic než bacať Waltra v kupě uhla, než se kvam ti lapiduši z Bézeteski prokopu, stejně nězbyva! No, my haluzaři sme tehdy dopadli trochu lip než ameryčti kolegove v tu tym sňymku. Ale vihrady, kurwa, mam, to teda jo! Tak zaprve, co to tam maju za vyjebanu šachtu bez šoli?! Ušetři to syce za hašplařa, ale jeť dvěstě a vic čisel pod zem na jakychsi pierunskych vuzkach jen po svažni, tak faratě pul dňa a než se vůbec docamratě na grundštreku, tak plan v piči, vyplata tamtéž, sklenice hlucha a stara měsyc nejebe. Zadruhe sem čuměl jak Bezruč na kavijar, jaky tam dole maju fajny zachrany Sausfork. O take vyfikundaci na předku sy našinec muže nechať akorat tak zdať, bo kvůli takeho hogofoga by Kolaček s Bakalu skončili na vuzku, jak by si rači něchali kolena provrtať. Ale ten co to dyzajnoval, to fakt musel byť ynženyr kokotologie s doktorátem z mentalogiki! Umistiť luftbomby z venku teho vergla, aby je ukryty haviř musel loziť do zavalu co hodinu měniť, to je, kurwa, na Nobelovku za vakuum mezi ušami. Zatřeti jako chapu, že filmy asi musi byť jakože pohlavně vivažene, aby byl v kurniku klit, no tahať kundu na čelbu, to by něnapadlo ani teho největšiho cypa, duteho jak fryšop. Ja sem odjakživa beneviolatyvni a i Emana sem vždycky něchaval cypovať, co hrdlo rači, ale řykejtě sy, co chcetě, kunda nima v ďuře co robiť! Ta se ma akorat starať, aby děcka něřvali hlady a jednou až dvakrát tydně se svliknuť, kleknuť na čtyry a odvesť živitele do ledničky pro lahvače, aby neměl u fotbalu na Nově žizeň. A tu ta spizděna bloncka ani kozy něukazala! No a za čtvrte, když už psali, že šachtahoror, čekal sem aspoň jakesi skurvene krvelačne permoniki, ale frajerum jen šramlo v kuli a zchujeli, bo se našňupali metana. Ale jebať. Jinak to bylo cele fajne, fest vyhukane a klaustrofotonicke, takže esli dobře rachuju, což zychr robim, bo sem až do sedmički, kdy sem s velku slavu ukončil sve vzdělani, v matyce prutce vyňykal, akorát sem si pak na hornickim učňaku ujebal kylofem maliček při nacviku lopatoveho tanga, taxe od te doby pohybuju jen v devitkove soustavě, takže estli dobře rachuju, tak štyry vitki, to mame … kotangens pi na druhu krat druha odmocnina z pulitra … no tři hvjezdy jak vyšite!

Když se zbohatlická kráva jednou začala nudit u vyšívání, napadlo ji zviditelnit se na hřadu a zburcovat pár vypatlaných kundích socek, aby začaly dělat v Londýně trochu bordel. Socek, které neměly absolutně ánung, co je to volit a natož právo, a pokud ano, bylo jim to naprosto u prdele, než jim soudružka předsedkyně Punkharstová vysvětlila, že pak budou mít i právo nosit kalhoty, chcát ve stoje a neholit si kníra. Nyní se toho chytla nějaká tendenční, krutě nemrdaná velepiča, kterou z důvodů ponižovaní kvokajícího pohlaví asi nevzali jako hornici, slévačku nebo kamioňačku, tudíž musela jen podřadně feministicky režírovat, a splácala z historicky zanedbatelných, nepodstatných trampot těch supraštětek a „přeukrutné mačistické šikany“ pradlen hotovou Maryčku Magdónovou kombinovanou s fučikiádou, u níž si umaštěné kníraté mužatky budou dozajista chlupatou rukou nadšeně třít své nedotčené slimáky. Byl jsem nesmírně dojat, když jsem se dozvěděl, jak hrdinně a odhodlaně se anglické soudružky zasadily o proces, který ve většině civilizovaných zemí proběhl zcela přirozeně a bez násilí. Proces, díky kterému si na nás dnes mohou vyskakovat, kopat uhlí, tavit železo, jezdit s náklaďákem, hystericky po nás ječet a brát nám všechny peníze. No, doufejme, že nám sem teď ta partička syrských sufražetů dotáhne trochu toho islámského pokroku a po krvavých bojích znovu dosáhneme toho, aby ty štěrbiny zase držely hubu u plotny.

Také Nizozemci měli svého hrdinného kapitána Korkoraana. Tenhle Holanďan však kupodivu nezabloudil a v nejtemnějších hodinách 17. století docela vytrhl své zemi trn z Haagu. A teď je z toho velkolepý a spektakulární film s megalomanskou, na Evropu až neuvěřitelnou výpravou a námořními bitvami jako prase, na který jsem zálibně čuměl jak celiakik na čerstvě upečený rohlík. Až si člověk říká, jak to že si země s poloviční rozlohou a s jen o šest miliónu více obyvateli klidně lajsne naprosto smerfetní historický spektákl, který si s přehledem vytírá prdel i s nejdražšími holyúdskými bourači bloků, a ve zdejších lůzrech a hnojích se vytasíme maximálně tak s trapně kašpárkovskou inscenací Husa? Inu, asi kultura národa. Nežije tam totiž sedmdesát procent nevkusných tupých lopat, které chodí do kina jen na Vívegovy egoistické rektální výtěry a Troškova homicidní homosvinstva!

Když Absces potká na hajzlech v čínském pajzlu Gangrénu, je z toho láska na první zánět. Absces je celý dychtivý, a tak než bys řekl sněť, nakultivuje Gangréně mimimykózu a je výtok v rukávu. A jak už to chodí, chudák Absces při svém poblouznění z toho hnisajícího vzplanutí a posedlostí cákáním sporami na všechny strany bohužel nezaregistruje, že je Gangréna, jak to jenom říct kulantně, aha, už vím, totálně jeblá piča, co hodlá přirozeně všežravý plod jejich hnijící lásky držet při životě jen na jeteli a ranní rose. Mimořádně hnusný film s neuvěřitelně odpornými herci! Ale pokud má kinematografie způsobovat nějaké emoce, tady se to u mě díky skvělé práci režiséra, scénáristy a dokonalému kástingu povedlo na dvě stě procent. Takovou bezmoc a příšerné nutkání napálit televizi v naději, že to té pošahané krávě i přes ty tekuté krystaly aspoň trochu ublíží, jsem cítil naposledy u Kingovy Mlhy při geniální kreaci kudlanky v sámošce. Prostě vy-ni-ka-jí-cí práce, doteď zuřím. Takže se dnes rozloučím milým vzkazem všem těm ubohým stvořením, kterým psychická porucha narušila přirozené stravovací návyky: „Žerte si třeba hovna, kokoti, ale vaše děti nemohou za to, že jste psychoši, tak jim dopřejte zdravý vývin! Kdyby lovci mamutů žrali plavuně, jste dneska za mřížemi v Zoo a rodinky šavlozubých tygrů vám chodí o nedělích házet banány.“ No nic, jako ortodoxní masan na sebe teď k tabuli demonstrativně hodím koženou bundu z vlastnoručně umučených lostomilouškých klálíšku, dám si bůček z mimořádně neanimálně poraženého prasátka a po večeři zvlášť zavrženíhodným způsobem utýrám nějakou brokolici a pár sojových bobů.

Komorní konverzační napínače mohou být fajn v případě, že jejich autor umí poutavě konverzovat, napínat a jako hlavní zápletku nevystaví slaboduchou pičovinu, která celou dobu diváka otevřeně přesvědčuje, že je totální kokot. V tomto si drsný traumaťák Tomáš Jana, zaštiťující nějakou přechytřelou desítku, co v roce 2015 pořád ještě fotí na kinofilm, hodinu a půl na schodech unyle vyměňuje klišovitě vatové bonbonmoty s Lórencem Rybohořem a vy můžete akorát tak zabíjet nudu vymýšlením toho, co všechno mohl ten hloupý užvaněný negr mezitím udělat, aby se dostal nahoru a v klidu si nájemně zazabíjel. Naprosto elegantní kulisa k tomu, abyste si ve vedlejším okně pustili nějaký zábavný film.

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna!

„Ha, mám tě, ty jsi satanista, vole!“ „Ne, fuckt ne, čestné belzebubské, jen jsem si napatlal xicht moukou, abych vypadal jako ďábelský idiot.“ „Hm, hm, tak tvoje babka je satanistka!“ „Ne, zase se pleteš, ona je jenom pekelně hnusná.“ „Aha, v tom případě bude natuty satanista tvůj fotr!“ „Ale hovno, on je pouze po čertech blbý.“ „Tak tvůj pes je ale určitě!“ „Kdepak, jméno Azrael jen zní proti Azorovi děsně hogofogo!“ „A dost, okamžitě mi řekněte, kdo je tu, kurva, satanista, nebo mi rupne v bedně a nechám vás všechny zhypnotizovat!!! … Pokud opravdu toužíte hodinu a tři čtvrtě sledovat, jak doslova a do písmene chodí Propanbutan Jestřábe s hypnotickým Remusem Lupínem v zádech po nějakých vidlích a nezáživně až otravně se furt dokola vyptává, kdo je vlastně ten zasraný satanista, který rituálně vyprcal Hermionu, až mu z toho začne kapat na karbit, je tohle hloupá, nudná a užvaněná sračka přesně pro vás. Mně se tedy brutálně lámaly mezi víčky sirky, které jsem si tam zhruba po třiceti minutách toho martýria narval, abych se při tom všem ďábelském napětí, bestiálním spádu, pekelně mystické atmosféře a po čertech strhujících dialozích vůbec bez komatu dožil naprosto, ale naprosto nepředvídatelného konce, jenž byl dokonale důstojným završením těch pandemonických muk a místo s devilem se vytasil s debilem.

„Máte-li dost peněz na řádně agresivní marketing, v pohodě zabalíte brutálně předražené hovno do šik celofánu a prodáte jej bandě zmanipulovaných ovcí jako Mousse au chocolat.“ Štefan Práce. Prý génius a vizionář! Jeho tak zvané vizionářství spočívalo pouze v tom, že měl nebývalý čuch, jak si zaparazitovat na těch, co opravdu něco uměli a dokázali, třeba na Vozňakovi, a sem tam genitálně zneužíval marketing při prodeji pomalého a nekompatibilního, ale zato brutálně přesoleného zajíce v pytli. Zmrdi jako on nebo Vilém Brány, velkohubě proklamovávání jako pionýři počítačového pokroku, naopak s cílem ovládnutí trhu a dostatkem vaty v zádech razili od počátku heslo „Co urveš, to urvi, co neurveš to zkurvi“, a cíleně cokoliv progresivního buď skoupili a pohřbili, nebo případnou konkurenci korporátními machinacemi a intrikami zlikvidovali, jen aby jejich děravé nedodělky celosvětově monopolně dominovaly. Kdo si například kolem roku 1994, tedy v době, kdy ještě Malýahebký trapasil s třijedenáctkami, očichal OS2/Merlin, jenž si už v té době s přehledem vytíral prdel i s dnešními sedmičkami, ví, o čem mluvím. Čekal jsem proto plačtivý pomníček kultu peněz a moci, ale Danek Vře překvapil a objektivně mi naservíroval arogantního sociopatického egoistického kokota, co se neúměrně napakoval na Eplu I a II, a pak mu všechno v podstatě padalo na hlavu až do vzniku nesmyslného a marketingově vyhajpovaného kultu i-sraček! A Míša Bednář svým hereckým mistrovstvím tomu slizkému velečuráctví opravdu vtiskl duši. Tolik k nesporným pozitivům a mým dvěma hvězdám. Jinak je sledování toho psychotického dementa skutečně nuda k posrání a unylá snůška semiautistického žvanění pro mentálně vykolejené Baranoviče a další blahoslavené ufony. Ti si nedostatek zájmu stejného či opačného pohlaví kompenzují tím, že si aspoň za pětadvacet litrů koupí šrot Epla šestku, páč jsou masmédii a ostatními panici ubezpečováni, že je to ukrutně kůl, a až si ho jednou bude nějaký ten nagelovaný kluk / škaredá holka za uznalého „hmmmmm“ na rtech obdivně prohlížet, můžou jim třeba nenápadně hodit do Kokakoly roháč a KO-NEČ-NĚ si neumětelsky osahat i cizí pohlaví. A to by s pořádným, dvakrát rychlejším mobilem bez uživatelsky nepřátelského operáku za polovic, kam lze dokonce naistalovat i nějaké ty upytlačené aplikace, aniž by jim jej velký bratr bloknul, rozhodně nešlo, ne ne!

Slizká pizda, zabíječka debilů. Pro popis výrazu ve tváři po zhlédnutí této oplzlé ukrutnosti je kyselé jablko opravdu zcela nedostačující. Ne, tohle je kousnutí do poštěváku dva měsíce mrtvé sedmdesátileté bezdomovkyně! A já tolik doufal, že nic příšernějšího než Upíří akademie už nemůže existovat! Prostě parazitická degenerace nemilosrdně zabíjející všechny zbytky kulturních buněk, které ještě v dětské müsli přežily útok Tvajlajtu, Heryho Potrata a následných Mozkomorů. Je to jakoby Bela s Patyzónem mimořádně krutým způsobem umučili Bufy a vydali se s Lautnerem do Beverly Hills 90210 vysát Gilmórovic piče. A je to zase děsně kůl, jak jinak! Partička odpudivých nagelovaných ochrnutých buzerantů a umělohmotných sterilních toporných kravek, jakože Lovci stínů, pronásledují jinou partičku odpudivých nagelovaných ochrnutých buzerantů a umělohmotných sterilních toporných kravek, jakože démonů, přičemž opět trousí lobotomizované dietní logy s důrazem na rodinné hodnoty, které nějaká neumětelská grafomanská slepice snad sesbírala z krabic popkornů a reklam na Kokakolu, doplnila nejkůlovějšími hláškami z Tvajlajtů, Hangrgejů, Divergencí a Hostitelů a vydala jako svůj Opus Vaginalis. Já chápu, že nějaká ta uklízečka sem tam do našeho světa potratí geneticky devalvované osmiprsté miminko s míchou vyplňující celou dutinu lebeční, ale že je jich tolik, aby se takové tupé svinstvo vůbec hromadně prodávalo, to je vskutku odstrašující statistika! Hned v pondělí se vypravím do knihovny, kde zcizím první díl té „veleúspěšné“ knižní série, a důkladně si s ní vytřu prdel. A ne, nespláchnu, pěkně to v úterý vrátím zpět do police, aby i sebevypatlanější dement hned poznal, s čím má to ponížení. Přišel jsem, viděl jsem a zvracel jsem jen z prvního dílu, k dalšímu už mě nikdo nedonutí ani za pytel sušených čuráků, proto nehodnotím. A také proto, že „odpad“, jakožto nejnižší možný stupeň pohrdání, by v tomto případě zcela degradoval mou věhlasnou objektivitu. Tohle je totiž přinejmenším sliz, sopel, hlen, plíseň, hnis, sněť, chrchel, absces či gangréna!