Filmmaniak

Filmmaniak

Jan Varga

Česko
Filmový recenzent

homepage

35 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 14.11.2018  12:55

    Další z vody uvařená nastavovaná kaše, v níž se pomaličku schyluje k souboji mladého Brumbála s Grindelwaldem, ale skutečně jen schyluje - a ještě to zřejmě několik filmů potrvá. Řídký a uměle natahovaný příběh, stojící víceméně pouze na nahánění jednoho čaroděje po Paříži (kupodivu ne Grindelwalda), se Rowlingová a spol. neúspěšně snaží zaplnit vedlejšími podzápletkami s veskrze banálními nesnázemi nemalého množství postav, z nichž některé jsou představeny jen proto, aby ve filmu byly, ale za celou dobu neřeknou ani neudělají nic zásadního (a zřejmě se toho od nich dočkáme až v dalších pokračováních). Na pozadí je za tím cítit jakýsi náběh na epochální příběhový oblouk o osudovém střetu dvou největších čarodějů své doby, film jako takový ale žádný velký příběh nevypráví a jen se veze na okrajových vlažných romantických liniích svých hrdinů, potterovské nostalgii a digitálních zvířátkách, sloužících čistě pro okrasu. Vizuálně je to krásné a plné nápaditých a zábavně realizovaných podnětů, to z toho ale dělá jen lunapark barevných atrakcí a nenaplněných příslibů.

    • 15.10.2018  16:38
    Freaks (2018)
    ****

    Po celou první polovinu si film, odehrávající se ve světě, jehož zákonitosti drží před diváky pod pokličkou s překvapivou vytrvalostí přinejmenším do poloviny stopáže, minimalisticky vystačí s postavami otce a dcery, schovávajícími se před okolím v zabedněném domě, kolem nichž vytváří atmosféru nejistoty a možná opodstatněného, ale také možná jen paranoidního strachu z neznámého nepřítele. Ve druhé polovině pak jde s pravdou ven naplno, přičemž řada do té doby jen mlhavých, nejasných a iluzorních motivů je konečně doplněna o smysl a kontext, postavám jsou přiřazeny konkrétně vytyčené cíle a nakonec dojde i na akčnější trikové scény, které však slouží příběhu a nikdy nejsou používány jen na efekt. Prvky, které známe z amerických velkofilmů se stomilionovými rozpočty, jsou tu nápaditě a originálně využívány ve prospěch pozoruhodně vyprávěného a chytře vystavěného příběhu, který by vydal i na několik pokračování nebo na televizní seriál, a jemuž vévodí skvělý herecký výkon talentované devítileté Lexy Kolker.

    • 15.10.2018  15:58
    Aniara (2018)
    ****

    Poctivě natočené a působivě napsané sci-fi o několika tisících pasažérech směřujících na Mars ve vesmírné lodi, která musí po nehodě a vychýlení z kurzu zahodit veškeré palivo. Následná mnohaletá odysea, sledující zánik lidské civilizace prostřednictvím proměňující se atmosféry v izolovaném společenství ponechaném napospas, v němž postupně zmírá naděje i smysl existence, skvěle buduje pár zásadních postav (zejména hlavní hrdinku) i svět, v němž se děj odehrává. Pod efektním povrchem lze dokonce vyčíst i myšlenkově hlubokou, provokativní a nekompromisní vizi, jejíž realizaci však poněkud podráží nohy ta skutečnost, že příběh příliš dlouho setrvává na jednom místě, téměř negraduje, a na konci, když se to všechno snaží narychlo dohnat, nenechá dost prostoru finálním devastujícím obrazům na to, aby stihly dostatečně zarezonovat.

    • 14.10.2018  21:45
    High Life (2018)
    *

    Těžko uchopitelné, vláčné a mimořádně nezáživné vesmírné drama o skupině trestanců, kteří si místo doživotí vybrali službu vědě, a ocitají se proto po zbytek svých životů na vesmírné lodi cestující k černé díře, zatímco se je přítomná doktorka snaží (sem tam i proti jejich vůli) reprodukovat. Jestli to není sofistikovaná umělecká kritika psích množíren na pozadí bizarní historky o tom, že lidé a divá zvěř k sobě nemají příliš daleko, tak nevím. Rozhodně to ale není dobře vyprávěný příběh, neb začíná nelineárně de facto od konce, čímž pádem obere všechno zbývající dění (odehrávající se ve flashbacku) o jakékoli potenciální napětí a dramatičnost, protože všechno vyzradí předem. Už tak dost utahaný (a vzhledem k výše řečenému i extrémně předvídatelný) děj je pak ještě zbytečně narušován poněkud nahodilými vzpomínkami hrdinů na jejich životy na Zemi a dalšími izolovanými vsuvkami (velice nepadnoucí scéna s rozhovorem s jakýmsi vědcem, erotická pasáž z místnosti se sexuálním trenažerem...), aniž by existence těchto sekvencí měla nějaké opodstatnění, herci v čele s toporným Pattinsonem hrají vrcholně nesympatické a otravné postavy, z nichž o většině se vůbec nic nedozvíte, veškeré myšlenky a významy jsou brutálně doslovné, přitom devadesát procent filmu je zoufale o ničem, konec vyznívá do prázdna a ani vizuálně to není žádný zázrak, tudíž tak nějak chybí důvod, proč se na to vůbec dívat. Příběh s takovýmto námětem by rozhodně šlo vystavět hrozně zajímavě, Claire Denis jej však svou nuceně uměleckou vizí zašlapala do země.

    • 13.10.2018  22:22
    Moolgwoe (2018)
    ***

    Hodně zvláštní a průměrně natočený mix akčního historického filmu, krvavého hororu se zabijáckým monstrem a dementní komedií. Pro celkovou atmosféru jsou signifikantní hlavní hrdinové, dva bratři a dospělá dcera jednoho z nich, přičemž oba muži mají být jednak komediální postavy nemotorných nešiků a zároveň bývalí členové královské gardy, profesionální bojovníci a mistři bojových umění, což nejde úplně dohromady. Až na nepříliš funkční humor jde o povětšinou docela efektní a zábavnou vykrádačku všeho možného s hezkou kamerou, bohatou výpravou a slušnými triky, v níž se bohužel dost tluče snaha o seriózní dramatické pojetí s komediální nadsázkou.

    • 13.10.2018  18:10

    Neskutečně silné a emocionálně působivé fantasy-drama o společenství nestárnoucích tkadlen, které jsou jednoho dne vyhnány do světa obyčejných lidí - když pak jedna z nich, patnáctiletá Maquia, adoptuje lidského novorozence, tak dítě roste a stárne, zatímco ona se nemění. Jelikož je pro tkadleny nezbytné se skrývat, musí se dvojice hrdinů přesouvat z místa na místo, přičemž jejich vztah se průběžně mění - pro Maquiu je chlapec nejprve synem, pak bratrem a nakonec otcem, dokud se jejich cesty nerozdělí. To vše na pozadí rozpadu dříve mocného království a blížící se války. Překrásnému příběhu, efektivně tematizujícímu sílu mateřské lásky, chybí akorát důslednější zasvěcení do mytologie fantazijního světa a naopak přebývá nepříliš propracovaná vedlejší linie s královským párem, všechno ostatní je ale originálně vymyšlené, skvěle napsané a přirozeně dojemné.

    • 13.10.2018  17:46
    The Wind (2018)
    ****

    Minimalistické počátky osidlování divokého západu z pohledu ženy, kterou v době manželovy nepřítomnosti straší démon z prérie. Psychologicky vystavěnému hororu sluší nelineární vyprávění, přeskakující překvapivě přehledně mezi několika časovými rovinami, v nichž se postupně systematicky odkrývají tragédie dvou spřátelených manželských párů. Nadprůměrní herci i nadprůměrná režie, úspěšně se snažící budovat napětí a tajemno, aniž by přitom upadala do rutiny nebo ukazovala příliš mnoho. Spíš jde o sice psychologické drama než o horor, ale chytře a schopně realizované. Vtipné je, že film točící se kolem ženských hrdinek, který režírovaly a napsaly také ženy, je v podstatě o tom, jak to ty hrdinky nemají v hlavě v pořádku.

    • 13.10.2018  17:31

    Jemně, citlivě a empaticky vyprávěný příběh z pohledu čtyřletého chlapce, jehož rodiče si pořídí další dítě, jemuž jsou nuceni věnovat dost pozornosti, což klučina nelibě nese a propadá se proto do různých časových a fantazijních rovin, kde mu pomáhají vyrovnat se s nově vzniklou situací různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti. Nádherně realizovaný film s důrazem na poetiku důvěrně známých příhod z rodinného života, originálně okořeněných dětskou fantazií a podaných nostalgicky, dojemně a zábavně. Hlavní hrdina sice místy působí až zbytečně moc ukřičeně a protivně, až na hranici nesympatičnosti, ale to je také jediná zásadní výtka.

    • 13.10.2018  01:58

    Nejlepší je na tomhle filmu jeho bizarní název a Sam Elliott v hlavní roli badass důchodce, jenž ve druhé světové zastřelil Hitlera, a kterého si v současnosti, kdy vzpomíná na svou dávnou lásku, najme FBI k vystopování a zabití Bigfoota v kanadských lesích. Ani Elliottův herecký výkon, ani překvapivě slušně nasnímané a místy i hezky režírované scény (na poměry omezeného rozpočtu) však bohužel nemají šanci obstát ve zcela rozpadlém a nevyrovnaném příběhu, který se soustavně vyhýbá jakékoli gradaci, zjevně zcela absurdní zápletku bere zbytečně moc vážně a neumětelsky zahazuje všechno to, co mohlo být na ději zajímavé. V podstatě se jedná o slabě vystavěné a retrospektivně vyprávěné torzo minimalistické válečné romance, v níž úsměvné a kratičké epizodky s Hitlerem a Bigfootem (plus jedna izolovaná nesmyslná pasáž s nějakým Rusem a holením vousu, která se zbytkem filmu nijak nesouvisí) tvoří jen nahodilé a zcela nevyužité odbočky.

    • 13.10.2018  01:06
    Overlord (2018)
    **

    Over-the-top válečná řezanice pětice amerických výsadkářů s nacisty, kteří ve Francii vaří experimentální medicínu, s níž přeměňují mrtvá těla na zmutované super-vojáky. Totální vítězství naleštěných production values v jinak veskrze podprůměrně napsaném příběhu plném jednorozměrných postav a stupidních amerických klišé, který je něco jako Frankensteinova armáda s mimořádně štědrým rozpočtem a okázale exhibičními akčními scénami, spoléhajícími hodně na hororově stylizované prvky a explicitní brutalitu. Když máte děravý a stupidní scénář, tak ho navíc prvoplánová průbojnost a velký rozpočet málokdy zachrání - vizuální pozlátko sice může fungovat jako náplast, ta se ale v tomto případě sama rychle odlepí, když se nenecháte opít hodně působivým výsadkovým úvodem a uvědomíte si, že zbytek filmu se odehrává ve dvou lokacích, že zombíky byste spočítali na prstech jedné ruky, a že ani sebelepší triky a masky nezamáznou jalové dialogy, absenci nadsázky, nedostatek nápaditosti, předvídatelný tuctový děj a skutečnost, že hrdinům se konstantně plete pod nohy šestiletý chlapeček s baseballovým míčkem v ruce, asi aby to bylo ještě více americké.

    • 13.10.2018  00:27
    Cam (2018)
    ****

    Dějově atraktivní, vizuálně poutavý a nehorázně sexy thriller o camgirl, co si vydělává streamováním své erotické online show na internetu, kde se snaží obstát v početné konkurenci a získat pro sebe co nejvíc diváků. Pak jí ale tajemná dvojnice ukradne ze dne na den profil a tím pádem i živnost a začne ji postupně obírat i o soukromí... Pozoruhodný a sympaticky otevřený náhled do života mladých dívek, co se neváhají obnažovat a de facto prostituovat na webu s anonymními uživateli, je natočený překvapivě dynamicky a s citem pro černý humor i bizarnost některých sexuálních úchylek velice schopnými tvůrci, kteří se jím chytře vyjadřují k současnému stavu života na internetu a streamovacích službách. Působivá je i skvěle vystavěná zápletka, během níž se hlavní hrdinka stane obětí jakéhosi ďábelského komplotu - který ale zůstane bohužel nevysvětlen, takže kdo ten komplot způsobil a jak se mu to povedlo, jsou otázky, jenž jsou záhadou ponechanou k volné interpretaci. Což je docela škoda.

    • 11.10.2018  19:52
    El año de la plaga (2018)
    odpad!

    Nekoukatelná, amatérsky laciná variace na Invazi lupičů těl, akorát že místo mimozemšťanů jsou lidé přeměňováni virem šířeným ze zmutovaného eukalyptu z vesmíru. V celém filmu není ani jedna akční scéna a 95% děje je věnováno dementní konverzační telenovele s primitivními dialogy, v níž nesympatický hlavní hrdina a jeho ještě méně sympatická ex-přítelkyně nemají vůbec nic společného, nemají si co říct a neexistuje důvod, proč by měli být spolu. Romantický trojúhelník nevyužitý, stejně jako dvě třetiny dalších nakousnutých motivů. Vyloženě slabí herci televizně deklamují o ničem, režie i scénář za hranicí trapnosti, neexistující triky ani masky, od začátku do konce příšerně zoufalá nuda, kdy se dlouho vůbec nic neděje (nezajímavá expozice postav zabírá víc než polovinu filmu), a když už se něco dít začne, je to patetické a k smíchu. Subjektivně tříhodinový film, skoro se to nedá přežít.

    • 11.10.2018  15:34

    Nečekejte akční thriller, jde totiž zejména o společenskou satiru o soukromí na internetu a o životě náctiletých Američanek na sociálních sítích, která by se ráda považovala za ostrou a kousavou, ale je přitom mělká asi jako fotky modelek na Instagramu, pózujících před zrcadlem. Prostřednictvím příběhu o pěti středoškolačkách na téma obětí internetových hackerů, kteří nabourávají online úložiště a vytahují privátní data uživatelů na veřejnost, nastavuje zrcadlo Americe a zhýrale oprsklému životnímu stylu její zpovykané mládeže, ale místo toho, aby jej kritizovala, tak jej podporuje a obhajuje. Snímek sice vrcholí v posledních patnácti minutách novodobým honem na čarodějnice (proto se děj odehrává v Salemu, mrk mrk), při němž konečně dojde na trochu akce, je ale potřeba se k němu prokousat více než hodinovou dialogovou expozicí, v níž jsou osmnáctileté hlavní hrdinky opakovaně představovány jako nesympatické a namyšlené cuchty s módním vkusem luxusních prostitutek, co všechno a všechny posílají někam, ale když si někdo dovolí poslat někam je, tak brečí a tváří se ublíženě. Tragédie pak spočívá v marné snaze filmu přesvědčit diváka, aby jim fandil. Za zmínku stojí místy docela nápaditá režie a kamera, pár hezky natočených scén (přepadení rodinného domu v jednom záběru) a trefně namířená kritika pokrytců, kteří odsuzují jiné lidi bez znalosti kontextu a argumentů, a přitom mají sami co skrývat. Postmoderní plochá zábava vizuálně odpovídající posledním dílům Očisty, kterou ocení hlavně ti, co se dokáží s jejími hrdinkami identifikovat.

    • 11.10.2018  14:54
    Keepers (2018)
    ***

    Skutečnou událostí inspirovaná báchorka starých mořských vlků o třech strážcích majáku, kteří záhadně zmizeli z izolovaného ostrova. Stroze realistický a spíš psychologický než dramatický film nicméně líčí důvody onoho "záhadného" zmizení jako čistě prozaické a prostřednictvím charakterních hereckých výkonů tří mužů v hlavních rolích vypráví o tom, jak lidi postupně mění a ničí mamon, strach, svědomí a samota.

    • 10.10.2018  22:17
    Gongjak (2018)
    *****

    Skutečnými událostmi inspirovaný příběh jihokorejského tajného agenta, který v devadesátých letech dostal za úkol infiltrovat pohlaváry severní Korey za účelem politické a válečné špionáže a obstarání informací potvrzujících existenci severokorejského nukleárního programu, a to v přestrojení za obchodníka disponujícího vládními tajemstvími a nabídkou marketingové propagace severokorejských výrobků u jižních sousedů. Dějově našlapané, nesmírně komplexní a dynamické vyprávění vyžaduje alespoň základní orientaci v politickém a geografickém kontextu, protože na přílišné vysvětlování není čas. Tvůrci v čele s více než schopným režisérem a scenáristou a herecky přesným obsazením nakládají suverénně a prakticky bezchybně realizovaný dobový špionský thriller, v němž napínavě gradující děj, vystavěný z velké části na dramaticky našponovaných obchodních a politických setkáních hlavního hrdiny se severokorejskou vládní elitou, posouvají ještě o úroveň výš výjimečně dokonalé pasáže ze schůzek s absolutním nadvládcem Kim Čong-ilem a ze severokorejských měst, kde se tře komunistická bída s nouzí na pozadí imperátorsky velkolepých exteriérů. Po všech stránkách skvělý film o zásadních změnách ve vztahu dvou zemí na Korejském poloostrově ke kapitalismu i k sobě navzájem (akorát dění na jihu není tolik poutavé jako dění na severu), o politických rozhodnutích na nejvyšších místech a o životě ve státě, kde vyjadřovat politický nesouhlas znamená riskovat život.

    • 10.10.2018  21:21
    St. Agatha (2018)
    *

    Nudně režírovaný a hloupě napsaný horor, u nějž je nesmyslný už prvotní námět (jeptišky dohlížejí na těhotné dívky a záleží jim na tom, aby porodily zdravé děti, ale přitom je neváhají během těhotenství různě mučit a mrzačit jen proto, že si zakládají na "přísném režimu"), a který události v pečovatelském domě zcela zbytečně každou chvíli přerušuje a prodlužuje scénami z minulosti hlavní hrdinky, aniž by jejich existenci dostatečně ospravedlnil. Postavy se chovají nelogicky podle toho, jak jim zrovna scénář přikazuje, takže řádové sestry v jednu chvíli slyší každé šustnutí, ale jindy jsou jakoby hluché a slepé. Finále je hrozně naivní, až směšné. Z hereckých výkonů stojí za zmínku jen Carolyn Hennesy v roli démonicky vlídné Matky představené, ostatní ale při plochosti svých charakterů bohužel nemají moc co hrát.

    • 10.10.2018  21:01
    Luciferina (2018)
    **

    Mladá a hezká jeptiška má dar vidět aury lidí a po sebevraždě své matky se vrací k sestře a zraněnému otci do rodného domu, kde hnije dávné tajemství. Nic z toho ale není podstatné (aury, otec, matka, sestra, ani dům s tajemstvím), protože tyhle všechny motivy film v polovině zahazuje (do té doby se nestane nic moc a veškeré hororové atributy se objevují výhradně jen v podobě snů a přeludů) a druhou polovinu přesouvá na úplně jinou lokaci, kde rozehrává okultní halucinogenní jízdu s ďáblem, vymítáním, drogami a rituálním sexem, což zní sice dobře, ale realizováno je to nepřehledně a fádně (až na posledních zhruba dvacet minut). Zmatenému konceptu a příběhu se spoustou nejasností ještě nasazuje korunu skutečnost, že jde patrně o první díl plánované trilogie, takže je možné, že se ledacos ještě vrátí a dovysvětlí v dalších dílech, ale to bohužel při hodnocení Luciferiny nehraje příliš velkou roli.

    • 10.10.2018  14:58
    Ghosthunter (2018)
    ***

    Hlavní protagonista sice dělá lovce paranormálních aktivit a má na to firmu, ale to není předmětem tohoto dokumentu a je tomu věnováno jen necelých deset minut. Hlavním tématem je totiž pátrání po jeho otci, na kterého nemá příliš vzpomínek. Snaha dopátrat se otcova bydliště nakonec nabere nečekané obrátky, po nichž film eskaluje do terapeutické eseje o hledání vlastní identity, o traumatech z dětství, pokřivených rodinných vztazích a následcích, které takové věci na člověku zanechají. Standardně natočený a průměrně poutavý dokument o jednom muži, jeho rodině a její pohnuté historii.

    • 10.10.2018  03:20

    Po vyloženě fantastickém Bloku 99 je snímek Dragged Across Concrete dramaticky umírněnější a polevil i v brutalitě a hutnosti, zas to ale dohání ze široka pojatým stylem vyprávění. Celý děj se dá v podstatě shrnout jako jednorázová sledovací akce dvou suspendovaných policejních parťáků, kteří se s vidinou velkého zisku namočí do zločineckého podniku, jenž jim postupně přeroste přes hlavu. Hodinovou historku (skvělou) nicméně S. Craig Zahler pojal jako procedurální krimi-drama s téměř trojnásobnou délkou, v němž každá zásadní postava musí mít dlouhou expozici s jasně definovanou historií, motivacemi a rodinným zázemím (v Bloku 99 měl takovou postavu jednu, zatímco tady jsou nejméně tři, což trochu ředí narativní dynamiku), a to i u těch hrdinů, u nichž by to nebylo nutně třeba (celé desetiminutové intermezzo s Jennifer Carpenter, vrcholící bankovním přepadením, je samo o sobě vynikajícím a silně působivým krátkých filmem, který má ale ve vztahu k okolnímu dění minimální důležitost). Chytře režírovanému, důmyslně vystavěnému, průraznému a důsledně poctivému komplexnímu filmu tak občas schází tempo (zejména v dialogových pasážích) a ve smyslu spoře dávkovaného násilí i moment překvapení, kdy scény směřující k něčemu krvavému lze mnohdy odhadnout dopředu. Děj se přesto vyvíjí nepředvídatelně a všechny aspekty filmu jsou těžce profesionální. Vince Vaughn má tentokrát mnohem uhlazenější roli, Mel Gibson je mu skvělým spoluhráčem a těší i kritika přehnané politické korektnosti ve spojitosti se zmedializovanou policejní brutalitou. Jen to oproti Bloku 99 není úplně omračující a emocionálně zničující, ačkoli to je laťka, kterou pravděpodobně ani překonat nešlo.

    • 9.10.2018  19:47

    Erotické sci-fi béčko, co se marně snaží maskovat za hluboký artfilm. Pilot nákladní vesmírné lodi má za úkol podniknout sám několikaletou cestu na Alfa Centauri a aby se nenudil, je mu přiřazena robotická společnice (hraná pornoherečkou), která mu má sloužit jako ko-pilotka, psycholožka a sexuální trenažer. Chlapovi vadí její předprogramované vzorce chování, a tak se pokusí z ní vymazat část programu, aby z ní udělal člověka. Obehraná otázka, zda jsou roboti schopni zamilovat se, získává v tomto případě podobu nudně režírovaného, ošklivě nasnímaného a myšlenkově povrchního žvástu, v němž není nouze o dlouhé repetitivní a pseudo-umělecké scény, v nichž se nic neděje ani v rovině dějové, ani v rovině symbolické. Extrémně zjednodušená psychologie postav je k smíchu, herecké výkony podprůměrné, tempo vyprávění vzhledem k celkové bezobsažnosti zbytečně utahané. Pozitivní je aspoň místy triková stránka (na srbské poměry) a estetický přístup k nahotě. Vyloženě pornografie to ale není, na to je tento snímek příliš chladný, nevzrušivý a bez viditelných penetrací.

    • 9.10.2018  12:17

    Zápletka není špatná - chlap pracuje v márnici a umí mluvit s mrtvolami (což je zoufale nevyužito) a pak je proklet, protože vyzradí tajemství mrtvého a nechá zabít milence své ženy, ta však omylem zemře také. Zbytek je nevyrovnaný horor bez napětí, který se točí kolem jednoho neustále opakovaného schématu, nikam negraduje a nedostatek nápadů marně dohání nefunkčními lekačkami.

    • 8.10.2018  22:28
    Složka 64 (2018)
    *****

    Předchozí díly série beru jako vzájemně zaměnitelné, mírně nadprůměrné adaptace mnohem komplexnějších knižních předloh, jejichž kriminální zápletka obvykle trpěla tím, že divák byl před dvojicí vyšetřovatelů v hlavních rolích vždy o krok napřed, a které se kromě standardního pátrání po pachatelích nějakého starého případu nikdy nepokoušely o nic hlubšího, zkrátka slušné žánrovky. To se nyní mění se čtvrtým dílem, zdaleka nejlepším v sérii, jehož děj sice začíná obligátním nálezem tří starých mrtvol a pátráním po jejich vrahovi, ale pak enormně nakyne do netušených rozměrů, v nichž hrají roli spiknutí zastřešené skutečnými událostmi, paralely s kampaní MeToo, téma rovnoprávnosti v multikulturním světě i kritika institucionalizovaného nakládání s "padlými ženami". Postavy konečně procházejí nějakým vývojem, dost zásadním na to, aby věčně zachmuřený Carl nebyl pořád ten samý asociální bručoun, příběh má netušenou hloubku a skvěle vymyšlené a výborně pointované situace, napínavé vyprávění má průběžně gradující spád a jediné, co se tomu dá vytknout, je místy poněkud rutinní, ale jinak naprosto suverénní režie.

    • 8.10.2018  01:13

    Brilantně promyšlená kriminálka odehrávající se ve dvacátých letech v Barceloně, kde půlka města drží stávku, policejní vyšetřovatelé se chovají jako gangsteři a v ulicích zuří anarchistické nepokoje. U hlavního hrdiny, policisty z Madridu, který přijíždí do města pomoct pátrat po pachatelích vlakové loupeže, téměř až do konce není jasné, jestli jde o křivého podrazáka nebo o mazaného super-klaďase, co chce všechny přechytračit a dovést ke spravedlnosti. Tyhle dva názory na něj se každou chvíli střídají, následkem čehož je film emocionální horskou dráhou, v níž každá z mnoha postav má svůj dramatický oblouk, četné příběhové linie se navzájem protínají a reagují na sebe, složitý příběh prochází komplikovaným vývojem a řadou překvapivých zvratů, vyšetřování se ubírá nepředvídatelnými směry a ještě se do toho podařilo nacpat feministickou rovinu, kritiku státního režimu a policejních sil i několikanásobný motiv pomsty. Po filmařské stránce čistá práce (včetně akčních přestřelek a rvaček), možná až na sporadické technické limity (automobilová honička, při níž oba vozy jednou tak 40 km/h), ale i ty obvykle z větší části zamázne skvělá a zřejmě i dost drahá retro výprava.

    • 8.10.2018  00:29
    Arctic (2018)
    ****

    Silné survival drama o lidské houževnatosti, odhodlání a síle přežít za každou cenu, jemuž vládnou Mikkelsen svým stoprocentním výkonem a scénář svou schopností využít na pohled beznadějnou situaci, nehostinnost arktického prostředí a úsporné rekvizity na maximum. Konzistentně stupňované napětí a postupné přitvrzování podmínek, jimž musí heroicky schopný, vytrvalý a po všech stránkách kladný hlavní hrdina čelit, dokáže upoutat od začátku do konce, byť se kvůli tomu snímek párkrát ocitne na hranici nevěrohodnosti.

    • 7.10.2018  19:22

    Emotivní dokument o nadšencích, kteří se ve Španělsku pustili do rekonstrukce hřbitova, v němž se odehrává finále westernu Hodný, zlý a ošklivý. Všechna čest za ten nápad, námahu a odhodlání, protože to vypadá skvěle, a i ten dokument je poutavý, přestože obsahuje z velké části hlavně to, co by se vzhledem k takovému námětu dalo čekat. Všechno je to ale podáno ohromně sympaticky a upřímně, kromě několikaleté dřiny hlavních aktérů film zachycuje i pospolitost filmových fanoušků (dobrovolníci, crowdfunding na hroby) a nechybí ani komentáře členů Leoneho štábu (Eastwood, Morricone, komparzisté-pamětníci... ), kteří sem tam snímek okoření historkou z natáčení.

    • 7.10.2018  01:57
    Nekrotronic (2018)
    **

    Námět o lovcích démonů, operujících už i přes internetovou síť, aby šli s dobou a mohli útočit na lidi přes jejich mobily, ještě sám o sobě nezní úplně špatně. To by ale nesměl dostat podobu přeplácaného béčkového slepence (byť se zjevně slušným rozpočtem a relativně kvalitními triky), který je inspirovaný kde čím od Krotitelů duchů po Pokemon Go a odehrává se ve světě bez pravidel, v němž se tudíž může stát prakticky cokoli, ale málokdy to přitom stačí k tomu, aby to bylo skutečně zábavné, vtipné, nebo napínavé. Postavy jsou otravné, herci průměrní a dialogy toporné. Sem tam nějaký hezký režijní nápad sice potěší, ale celkový dojem z veskrze chatrného zpracování bohužel nemá šanci přebít.

    • 7.10.2018  01:04

    Nehorázně zábavná parodie na kriminálky ze 70. let, která si zároveň utahuje z kung-fu žánru, ze zombie filmů, z mexických akčních filmů s wrestlery a z hororů s okultní tématikou. Mnohaúrovňovým humorem napěchovaná ujetá taškařice, prošpikovaná všemi možnými gagy, využívajícími dobová a žánrová klišé k vytváření netušených parodických vrstev, a natočená záměrně lacině a béčkově, se zrnícím obrazem, dokonalou retro stylizací, roztomile lajdáckými zadními projekcemi a naschvál přehrávajícími herci. Ne všechny vtipy padnou na úrodnou půdu a místy se i opakují, ale při té kadenci je to skoro jedno a cílevědomí tvůrci jsou od začátku do konce konzistentní na všech úrovních. Podobně vytříbená pastiš jako Černej dynamit nebo Ztracený kostlivec z jeskyně rozkladu.

    • 6.10.2018  21:41

    Akční thriller z prostředí nejtvrdších gangů asijského podsvětí balancuje na hranici mezi krvavou zábavou a nepříjemně násilnou krutostí, kdy se nápadité a technicky dokonalé akční přestřelky a trikově, maskérsky i choreograficky vyšperkované kontaktní souboje mění ze šťavnaté atrakce pro otrlé v extrémně brutální přehlídku mrzačení. V tomto směru je to z poslední doby srovnatelné snad akorát se Zátahem 2, ale jde to ještě o něco dál (režisér měl od Netflixu oficiálně dovoleno utrhnout se ze řetězu, čehož královsky využil). Příběh je v první polovině mírně chaotická změť průběžně vymírajících postav, bojujících proti sobě na dvou stranách barikády, mezi nimiž sem tam přebíhají a navzájem se porůznu podrážejí, až do té míry, že divák ztrácí o hrdiny zájem, přestane se zabývat tím, jak film skončí, a jen se těší na další akci. Tohle se naštěstí v druhé polovině ustálí, jasně se definuje, kdo s kým stojí proti komu, a zbytek je horečnatá řežba s fyzicky intenzivními akčními pasážemi, kterých sice není nijak zvlášť hodně, ale jsou dlouhé a pekelně hutné.

    • 6.10.2018  21:23
    Au poste ! (2018)
    **

    Na poměry Dupieuxovy filmografie a zvlášť po výborné Realitě je to dost slabota. Jednoduchý komediální koncept s absurdně protahovaným policejním výslechem a ještě absurdněji protahovanou svědkovou výpovědí je realizován až trapně primitivně a povrchně, bez nápaditého satirizování, boření očekávání nebo jakékoli přidané hodnoty navíc. Postavy jsou záměrně idioti, humoru však vyprodukují málo a režisér navíc začíná vykrádat sám sebe (prolínání minulosti s přítomností, fyzicky deformovaní policisté) a jeho závěrečná pointa tentokrát taky nemá sílu. Na ploše necelé hodiny a čtvrt se to dá ustát, ale od Dupieuxe by už člověk zkrátka očekával nějakou údernější, podvratnější, sofistikovanější a složitější hříčku.

    • 6.10.2018  20:54
    Asher (2018)
    ****

    Pomalý, ale moc hezký, empatický a jemný thriller o stárnoucím profesionálním nájemném zabijákovi, co má rád svůj každodenní samotářský stereotyp a pracovní rituály a žije si svým tempem, když v tom ho zaskočí šance na podzim života strávený s ženou po boku. Ten film je v podstatě jako Ron Perlman sám. Ze staré školy, trochu unavený, částečně v důchodu, ale přitom to v sobě pořád má, černý humor i styl, schopnost dojmout správně zvoleným šklebem i věrohodně ztvárnit postavu ranaře s přesnou muškou. Režírován je trochu vláčně, režisérem, který umí prakticky jen šedivou rutinu, ale k tomuhle materiálu se to překvapivě hodí. Konzistentní nadprůměr, co se nikam nežene, a umí zasáhnout na těch správných místech.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace