Filmmaniak

Filmmaniak

Jan Varga

Česko
Filmový recenzent

homepage

34 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
    • 8.7.2018  21:10
    Tina a Vore (2018)
    ****

    Poctivý festivalový bizár, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, která je navzdory řadě WTF momentů jednoznačně zakořeněná v naší realitě a opřená o mnohovrstevné motivy reflektující současné dění ve světě, hlavně co se týče otázky pohlavní a sexuální identity a přístupu k menšinám ve společnosti. Pevnou rukou režírovanému žánrovému mixu by místy slušelo svižnější tempo, nicméně originalita, odvaha a jinakost se rozhodně cení. A také skvělé masky a herecké výkony obou titulních představitelů.

    • 8.7.2018  20:41
    Muzeum (2018)
    ***

    Takhle by možná vypadali Dannyho parťáci, kdyby se Soderbergh vykašlal na komerci a rozhodl se zůstat artový. Hlavní hrdina, plánující vykradení Národního muzea, je dlouze představován včetně své komplexní rodinné a sociální situace a avizovaná loupež se nevýrazně odbude v první polovině příběhu během patnácti minut, aby se pak mohly ve zbytku snímku řešit různé existenciální otázky a krize identity zoufalých a do poslední chvíle váhajících hlavních postav. To je doprovázeno množstvím originálních a až magických motivů a scén záměrně natáčených navzdory žánrovým předpokladům, celé to ale nemá skoro vůbec tah a všechno to směřuje jen k cílenému boření diváckých očekávání.

    • 8.7.2018  19:50
    Geula (2018)
    ****

    Hřejivé sladkobolné lidské drama se skvělou izraelskou hudbou. Nevzrušivý, takřka bezkonfliktní a pomalu plynoucí děj oživují neobvyklé lokální motivy, jako třeba otázka ortodoxního náboženství a téma společenských poměrů v Izraeli, a také hodně pomáhá, že je to opravdu moc dobře zahrané a natočené.

    • 8.7.2018  19:43

    První půlhodina se zdlouhavou svatbou selhává v představení všech zhruba patnácti zásadních postav a vztahů mezi nimi (které vám začnou pomalu docházet až v pozdějším průběhu) a pak rozehrává příběh s únosem, který připomíná nějakou detektivku od Agathy Christie, ale bez detektiva. Ve zbytku filmu se spíš řeší rodinné vazby a dávné křivdy než aby se vyšetřovalo, avšak neznalost totožnosti únosců do toho alespoň přináší prvek napětí a nejistoty. Díky kvalitním hercům to není špatné, ale kvalitativně je to na úplně jiné úrovni než režisérovy předchozí íránské filmy.

    • 8.7.2018  18:59

    Mírně úsměvná nenáročná komedie, jejímž hlavním nepřítelem je málo humoru a přehnaná délka. Příběh je taková bazénová variace na Do naha s poselstvím, že sportovní úspěch vyřeší všechny vaše problémy, akorát tedy podstatně hůř napsaná a režírovaná. Úvodní hodinová expozice (než se začne pořádně trénovat) je hrozně úmorná a metafory točící se kolem koleček a čtverců jdou zcela mimo. Efektních závěrečných 15 minut je docela uspokojivým vykoupením za tu bídu předtím, ale zas je divné, že plavci předvádějí choreografii, kterou jste je nikdy předtím neviděli trénovat.

    • 7.7.2018  20:23

    Zajímavý pohled do zákulisí zejména Putinovy kandidatury a průběhu voleb a do soukromí Borise Jelcina, samotné záznamy z období prvního roku Putinovy vlády totiž už nejsou tak výmluvné a hlavně jsou zdrženlivě mělké - včetně momentů, kdy se Putin baví s režisérem a mluví přitom přímo na kameru. Dokument se od začátku prezentuje jako protiputinovský, stejně se v něm ale pochopitelně objevuje jen to, co Putin dovolil filmařům natáčet.

    • 7.7.2018  01:57
    Mars (2018)
    odpad!

    Zmatený, špatně vyprávěný a neuvěřitelně nekonzistentní blábol bez děje. Je to po všech stránkách od režie a hereckých výkonů až po katastrofální střih a dialogy nepodařené tak epickým způsobem, že se to možná dá doporučit jako bizarní zajímavost, ale jinak těžko. Asi jen pět vtipů je relativně slušných a veškerý zbytek humoru se míjí účinkem natolik, že mnohdy ani není zřejmé, v čem měl ten humor spočívat. Nemůžu se ani pořádně rozhodnout, co označit za pomyslnou třešničku na téhle nesmyslné žumpě - jestli rádoby kovbojsky stylizovaného vypravěče, příšernou angličtinu všech protagonistů, nebo raději závěrečný zvrat, který sice staví veškeré předchozí dění na hlavu, ale protože na něj žádná z postav nereaguje, tak je nakonec takřka bez povšimnutí zameten pod koberec.

    • 7.7.2018  01:28
    Skokan (2018)
    **

    Námět pozoruhodný a první půlhodina utíká ještě překvapivě svižně, pak se ale děj zcela zastaví, začne se motat v kruhu a hlavně přestane k čemukoli směřovat, snad jen kromě nevzrušivé snahy hlavního hrdiny vymanit se z podvodnické rutiny, do níž ho jeho okolí zatáhlo. Jeden dobrý nápad roztažený na devadesát minut a bez pointy.

    • 7.7.2018  01:18
    Climax (2018)
    ****

    Sledovat filmy Gaspara Noého je jako objevovat nové formy komunikace. Úvodní taneční scéna je hypnotická dokonalost a čistá extáze, všechno ostatní je hlavně o tom, kam až jste ochotni zajít a kam až sahá vaše divácká výdrž. Velkolepá kameramanská show a epileptická choreografie za doprovodu techna na tripu aneb Noé ví, jak umíchat sangríu na míru. Posbíral své nejčastější trademarky, rozsypal je na tanečním mejdanu a cíleně tak stvořil halucinogenní apokalypsu s nulovým dějem, ale maximální efektností. Divoká a dravá experimentální jízda, neuvěřitelně progresivní a zároveň narcisticky pohroužená sama do sebe, ale tak co jiného taky od Noého čekat.

    • 7.7.2018  01:01
    Miriam lže (2018)
    *

    Banální film o dospívání, jehož jediná zápletka je založená na zveličování úplné prkotiny. V náznacích lze z filmu vyčíst i reflexi společenských poměrů v Dominikánské republice, všechno ostatní je ale bohužel hrozně nevýrazné a podprůměrné.

    • 6.7.2018  01:25

    Minimalistický filmeček sympatického charakteru, odehrávající se ve dvou a půl prostředích a sledující vtipně pravdivé šarvátky jedné zábavné rodinky, v jejíž společnosti si kdekdo jistě vzpomene na svou vlastní rodinu (babička v podání Jany Synkové nejvíc válí). Ze života odkoukané situace doplňuje takřka mystický a symbolický závěr a skvělé herecké obsazení táhne film i tam, kde dialogy nestačí a humor i děj trošku váznou - některé motivy nejsou uceleně dořešené (třeba vztah syna se slovenskou přítelkyní) a ne všem postavám je věnována stejná péče (např. tatínek a dědeček téměř nedostanou šanci se projevit a postava dceřina německého přítele existuje zřejmě jen proto, aby bylo komu vysvětlovat, v čem spočívá fenomén českého chataření). Jinak je to ale příjemná nezávazná zábava.

    • 6.7.2018  00:45

    Argentinská rodinka vyrazí na dovolenou do Brazílie a tam... se nic nestane. Tedy, trošku se tam začne míchat se vztahy (oba rodiče mají volné manželství, takže maminku začne balit brazilský pan domácí, jeho ex-manželka zase omámí tatínka, dcera si začne se synem pana domácího a syn na polovinu filmu zmizí, aby nedělal zbytečně křoví), ale na konci je stejně zachován status quo. Byla by to příjemná oddechovka, kdyby v ní kromě toho moře a prosluněných pláží byl i nějaký zajímavější děj, vyhrocenější konflikty nebo aspoň humor. Bohužel tam není nic z toho.

    • 5.7.2018  13:33
    Profil (2018)
    ***

    Po technické stránce nesmírně pečlivě a do detailu propracovaný film se silným námětem i působivým průběhem, jehož největší problém však spočívá v úplném základu - v nevěrohodnosti výchozí situace. Těžko věřit tomu, že by se investigativní novinářka pokusila infiltrovat ISIS jen tak z fleku, s nulovou přípravou a bez základní orientace v problematice Islámského státu, myslet si, že jí to projde, a ještě se navíc do celé té věci tak emocionálně zaangažovat. Druhá věc je, že zkušený terorista, který převáží z Evropy do Sýrie několik dívek týdně, okamžitě neprokoukne naivní holku se zcela evidentně nově založeným facebookovým profilem a prázdnou pracovní plochou počítače, kde není nic než obrázek s čerstvě staženou tapetou té plochy.

    • 5.7.2018  13:21
    Touch Me Not (2018)
    **

    Dokumentární formou natáčený snímek na hraně hraného filmu a dokumentární rekonstrukce o lidech, kteří kvůli různým formám psychických blokací nejsou schopni prožívat intimitu, sexualitu a pomalu ani obyčejný fyzický dotek, aniž by se obešli bez terapeutických sezení a rad "profesionálů" (ať už jde o psychoterapeuty, prostituty nebo transvestity). Celý film je hrozně povrchní dvouhodinová terapie s poselstvím, že ve světě sexuality neexistuje nic jako úchylka, fetiš nebo odklon od standardu, zkrátka že všechno by mělo být považováno za normální, a to včetně nočních swing/bdsm klubů, které jsou ale přitom kontraproduktivně natáčeny hrozně naivně a klišovitě tak, aby působily prvoplánově odpudivě. Výsostně umělecky nasnímaný film plný nahých těch se zaobírá emocionální cestou svých hrdinů k vnitřní otevřenosti, nicméně všechno, co z jejich úst zazní, má pro diváka nulovou výpovědní hodnotu, protože se všichni jen rýpou sami v sobě a ve svých pocitech, ale jejich auto-reflexe není podrobena žádné smysluplné analýze.

    • 4.7.2018  21:27

    Komediální génius Williams si nemohl zasloužit lepší filmový portrét, překvapivě obsáhlý, ucelený a věnující se jeho pracovním i soukromým činnostem napříč celým jeho životem. Vynikající střihová práce, dělaná zcela evidentně s láskou a úctou, doprovázená dobře vybranými Williamsovými kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky. Místy film sice stojí příliš dlouho na místě a zbytečně nahání čas ukazováním dalších a dalších fotografií s Robinovým sympatickým obličejem, na druhou stranu záznamy z jeho komediálních vystoupení a filmů se prakticky nemají jak omrzet (a místy jde o vskutku unikátní záběry). Na konci se režisérka pochopitelně neubránila troše smutku, ale i tak pojala závěr velmi citlivě a bez tlačení na pilu. Málokdy se stává, abych se u dokumentu tak často smál nahlas. Věčná škoda velkého Herce.

    • 4.7.2018  20:21

    Příjemně svižná povídková komedie, jejíž jednotlivé volně provázané příběhy mají solidní základ v dobře vybudovaných situacích a dokonce i konzistentně gradují, ale ne vždy jsou dovedeny k uspokojivé pointě. Ve výsledku zábavný mix bavící legračními událostmi nasáklými stresem a pozvolně stupňovaným tlakem.

    • 4.7.2018  18:41
    Domestik (2018)
    ****

    Adam Sedlák válcuje českou kinematografii s precizně vysoustruženým filmem evropské úrovně. Perfektně gradující drama/thriller/horor s jasnou uměleckou vizí i originálním a promyšleným konceptem vyniká i výbornou hudební složkou, která dělá z filmu ještě mnohem dravější jízdu než pevně uchopená režie, silné herecké výkony a pozvolné tempo vyprávění, trýznivě intenzivní jako celodenní jízda na kole po noci strávené v kyslíkovém stanu. Škoda, že to nepokračovalo ještě dál a ještě drsněji.

    • 3.7.2018  16:48

    Vizuálně Pawlikowski exceluje ještě víc než v oscarové Idě, po níž si zopakoval černobílý obraz i poměr stran, a přinejmenším v první půlhodině jeho snímek dokáže učarovat dravou a dynamickou režií i příběhem lidového pěvecko-tanečního sboru, který se musí podvolovat přáním režimu. Na něj navazující hlavní dějová rovina, melodrama o dvou nesympatických hlavních hrdinech, kteří by hrozně moc chtěli být spolu, ale dělají přitom všechno proto, aby spolu být nemohli, se však omrzí rychleji než dokolečka omílaný popěvek ojojoj.

    • 3.7.2018  16:37

    Rodinný film byl mnohem větší hardcore art, Všechno bude je oproti tomu velice divácká a uvolněná road movie o svobodě a volnosti, avšak se zjevnou sociální rovinou a s motivy chlapeckého dospívání. Ze začátku je poměrně těžké se na film naladit, neb jeho hlavními hrdiny je dvojice náctiletých chuligánů, kteří si pod tou svobodou představují hlavně krádeže aut, útěky z domova, střílení po autech z airsoftové pušky a pohrdání autoritami, což film přiživuje tím, že prezentuje dospělé postavy jako nedbalé a nezodpovědné jedince nebo jako nedůvěryhodné podrazáky. Postupem času se ale do příběhu a jeho postav nakonec vcítit lze, hlavně díky konstantně dávkovanému lehkému humoru a maximálně přirozeným hereckým výkonům hlavních protagonistů. Svoboda a uvolněnost každopádně prosákly i do struktury filmu a některých konkrétních dějových aspektů, které působí velmi neučesaně, ať už se jedná o rozdělení příběhu do dvou na přeskáčku vyprávěných časových rovin nebo třeba o způsob jakým je z policejní stanice "odklizen" na většinu filmu jeden ze strážníků.

    • 3.7.2018  16:11
    Dobré mravy (2017)
    ***

    Žánrově rozháraný film, který každou chvíli rozehraje nějaké zajímavé téma, ale záhy ho nahradí jiným nebo ho smete ze stolu nějakým dějovým zvratem, aniž by ho stihl pořádně využít - z čehož na druhou stranu vyplývá alespoň příjemná nepředvídatelnost příběhu. Horor je to velice nestandardní, přestože nezapře kořeny v žánrové klasice a tradičních motivech - spíš jde ale o horor společensko-sociální, který po devadesát procent stopáže ani jako horor nepůsobí a dokonce tak ani většinou není natáčen. Možná i proto pak působí některé jeho čistě hororové či krvavé scény nechtěně směšně, byť v kontextu všeho okolo jsou vlastně zároveň ohromně působivé. Tempo vyprávění je navíc řádně rozvleklé a film se s přibývajícím časem pokouší načít čím dál tím víc různých myšlenek, ne každou ale dokáže dovést k uspokojivému završení. Pár scén se nicméně zaryje do paměti snadno a na dlouho.

    • 3.7.2018  00:18

    Pozoruhodný observační dokument o jedné konkrétní události, které ale nepřináší příliš mnoho nového těm, kteří se vyznají v českém společenském a politickém kontextu - a ironicky kdo se nevyzná, ten se bude ve filmu jen horkotěžko orientovat. Zůstává úsměvná exkurze po vypjatých pracovištích České televize a redakce Hospodářských novin, zajímavá ukazováním toho, jak to v těchto médiích obvykle funguje (a jací lidé tam pracují a jak spolu mluví - i když jejich jména a pracovní funkce se dozvíte až úplně na konci). Lehkým humorem prodchnuté svědectví o nelehké práci novinářů, poťouchlosti pana prezidenta a lidovém ironizování českého politického bizáru.

    • 2.7.2018  23:56

    Věčná škoda, že to Gilliamovi nevyšlo hned napoprvé, protože vidět po osmnácti letech nadějí tenhle rozbředlý spletenec promarněných šancí, který ještě na začátku dokáže slibně navnadit, ale pak se pozvolna rozpadne do kolotoče donquijotských motivů naskládaných přes sebe bez ladu a skladu, lze za úspěšné završení čtvrt století trvajícího projektu považovat jen stěží. Gilliam úžasně hravě stylizuje hlavního hrdinu v podání Adama Drivera do alternativní verze sebe sama - režiséra prokletého vlastními kreativními touhami a nároky, který postupně přichází o rozum a sám se stává Donem Quijotem, marně bojujícím proti větrným mlýnům - ale přitom tuhle metaforu není schopen obestavět koherentním příběhem a dát svým bezesporu originálním, extravagantním a barvitým vizím nějaký nosný základ. Všechno se tu děje bez jakékoli kauzality či jasného směřování k něčemu, dialogy mají málokdy tah a výsledkem je dadaisticko-surrealistický blázinec, v němž z nějakého důvodu hrají podstatnou roli i muslimové a ruská vodka. Tradičně dobrý Adam Driver s roztomile rozverným Jonathanem Prycem to zachraňují jen tehdy, když se po nich nechce groteskové padání a křepčení. Nejlepší pasáže jsou v první půlhodině a pak kdykoli, když se zablesknou ozvěny původně natočeného materiálu (tři obři v závěru) nebo meta-vtípky odkazující na natáčení zachycené ve Ztracen v La Mancha (Japonci na place, svádění problémů na zásah vyšší moci). Gilliam býval obětí okolností, jeho film je teď obětí jeho vlastní bezbřehé tvořivosti. Kdo že je ten muž, který zabil Dona Quijota? Bohužel ten samý, co ho i stvořil.

    • 2.7.2018  20:47
    Nepřátelé (2017)
    *****

    Čistokrevný drsný western s vtahujícím a skvěle napsaným dějem, fantastickou režií a bravurními herci - zvěsti o životním výkonu Christiana Balea nelhaly, i když je diskutabilní, jestli je to výkon nejlepší (rozhodně je ale v top 3 a je úžasné Balea vidět, jak skvěle hraje očima, obočím, vráskami na čele i knírem). O nejlepší výkon Rosamund Pike jde již ale bez pochyby. Její tragická postava v sobě snoubí ženskou křehkost i sílu a odhodlání, Baleův hrdina je zas o nic méně tragickým válečníkem, kterému v nelítostném prostředí postupně docházejí přátelé-spolubojovníci. Snímek přetékající silnými a závažnými tématy od polemiky o násilí, lidské povaze a morálce a tíze svědomí po rozdíly mezi vražděním kvůli rozkazu a vražděním obecně. Majestátní atmosféra, emoce, bravurně napsané postavy, dokonalá práce s motivy, poslední čtyři minuty možná moc sladké, ale vlastně logické. Nejsou indiáni jako indiáni. Velká pecka.

    • 1.7.2018  22:39
    Chvilky (2018)
    **

    Všude samá sociální deviace, ale rozhřešení nikde. Hlavní hrdinka (výborná Jenovéfa Boková) se bytostně trápí s pesimistickou babičkou, nicnedělající matkou, náročným otcem i ženatým milencem tak moc, že to u psycholožky ani nedokáže vyjádřit slovy, a jako řešení se rozhodne zachovat zcela stupidně a nebezpečně pro sebe sama. Všichni do ní akorát rýpou a podrývají jí sebevědomí, ale ona to vždy jen pasivně přijme, nikomu nic neřekne a přetvařuje se, aby se pak mohla vyplakat někde v soukromí. Řada diváků, též do jisté míry podobně utiskovaná a citově manipulovaná vlastní rodinou, se v tom jistě pozná, avšak film jim z té pasti cestu ven neposkytne, místo toho jen tiché trpění. Z filmu čišící a zpočátku značně pozoruhodná opravdovost a cit pro dialog nakonec válcuje chladná deprese, jejíž "chvilky" s rodinnými příslušníky nabízejí světlo na konci tunelu jen velmi nezřetelné a mihotavé.

    • 1.7.2018  22:08
    Tři tváře (2018)
    ****

    Jafar Panahi, k domácímu vězení nucený režisér snímku Taxi Teherán, opět dokázal natočit chytrý a nesmírně působivý film, jemně a přitom rázně kriticky reflektující poměry v současném Íránu, pouze ze svého automobilu a za minimálních prostředků. Tentokrát se v něm v roli sama sebe a za doprovodu populární herečky Behnaz Jafari vydává po vesnicích nalézt pravdu ohledně údajně zasebevražděné mladé dívky. Je to skvěle napsané i zahrané a strhující, přestože se pointa dá snadno odhadnout předem. Důležitější je navíc v tomhle případě ona cesta za tou pointou. Gratuluji a přeji mnoho nasolených předkožek.

    • 1.7.2018  21:52

    Opojné mistrovské veledílo zobrazující svět jako kruté a nespravedlivé místo k životu prostřednictvím poeticky provázaných příběhů čtyř postav, jejichž životem otřese sled osudových událostí. Všechny hrdiny (sedmnáctiletá dívka zažívající trpké chvíle se svou matkou, její spolužák, který omylem shodí jiného spolužáka ze schodů, shodou okolností bratra majitele kulečníkové herny, který je svědkem sebevraždy svého nejlepšího kamaráda, a starý muž, který je v malém bytě přítěží pro svou rodinu) sdílejí stejnou pasivní netečnost a rezignovanost a aktivně se projevují jen v kritických okamžicích ohrožení a i tak má jejich činnost obvykle (sebe)destruktivní důsledky. Film, jenž provází aura snímku, jehož debutující režisér se zabil po jeho dokončení, se v tomhle ohledu dá brát i jako klíč k pochopení člověka, který o sebevraždě uvažuje, což ale neznamená, že by v něm neměly místo motivy jako naděje či vykoupení. Hu Bo byl každopádně ohromný talent, natáčející svůj film v sérii předlouhých a neskutečně promyšleně komponovaných záběrů se složitými dialogy a důmyslnou návazností. Výborně obsazení civilní herci předvádějí naprosto precizní a dokonale věrohodné výkony. Čtyřhodinová délka je na první pohled trochu překážka, konzistentně plynoucí a pomalu vyprávěné dílo nicméně dokáže upoutat od první do poslední minuty, s přibývajícím časem je čím dál zajímavější a neustále se v něm odkrývají nové informace i nové zvraty, postupně gradující do perfektně vybudovaného finále, plného empatie a vzájemného porozumění.

    • 30.6.2018  21:27

    Na ploše dvou dekád podmanivě vyprávěná rodinná sága o vzniku i zániku prvních drogových klanů ve Střední Americe a s nimi spjatých prvních válkách gangů. Skvělé herce a jejich postavy s precizně vybudovanými charaktery doplňuje i množství poutavých a zvláštních kmenových tradic a rituálů. Film o tom, že rodinná čest má větší hodnotu než všechno bohatství, které ve výsledku jen zaslepuje a plodí smrt. Každá z pěti kapitol se místy trochu vleče, jednoznačně ale vítězí celkový silný náboj přítomný v téměř každé scéně.

    • 30.6.2018  18:29
    Hmyz (2018)
    ***

    Symptomatické je, že Švankmajer na začátku vysvětluje, že scénář psal na jeden zátah, popírá, že by měl nějaký smysl a sám netuší, o čem to vlastně celé je. Výsledkem je úžasné cvičení ve vypravěčské podvratnosti se záměrně trapně hrajícími herci, časovou i střihovou nenávazností a častými vsuvkami, v nichž Švankmajer režíruje a komanduje štáb, nebo v nich herci mluví o tom, jaké se jim zdají sny. Každopádně smysl to fakt nemá a hlubší význam taky ne a jde spíš o experiment, který pokládá všechna narativní pravidla na lopatky. Chvílemi je to nesmírně zábavné, ale jindy zas otupující a ubíjející. A v některých momentech se bohužel nedá rozklíčovat, kdy je ta podvratnost a nenávaznost ještě tvůrčím záměrem a kdy už jde o nechtěné chybování.

    • 30.6.2018  18:19
    Mandy (2018)
    ****

    Panos Cosmatos konečně našel pro své svébytné a vizuálně extravagantní LSD experimenty vhodný námět - dřevorubeckou noční můru na špatných drogách s brutálně krvavými orgiemi, motorovými pilami a motorkáři z pekel. První rozjezdovou polovinu a její mimořádně rozvolněné tempo zachraňují jen halucinogenní pasáže a démonicky psychedelická hudba Jóhanna Jóhannssona, ale pak se rozjede takový sektářský trashmetalový nářez, že je těžké tomu nepodlehnout, byť nutným předpokladem je odolnost vůči extrémnímu násilí. Šílený výkon Nicolase Cage je z kategorie guilty pleasure na tripu. Mandy je krutý a zlý film, avšak výrazný a osobitý je stejnou měrou.

    • 30.6.2018  17:53
    Naneživo (2017)
    **

    Prvních pětatřicet minut je úplně debilní a neskutečně příšerný, laciný a amatérský zombie film bez jakéhokoli scénáře a řemeslného vkladu (až na to, že se celý odehrává v jednom jediném záběru) vyprávějící o filmařích, kteří natáčejí zombie horor, ale jsou na place zaskočeni skutečnou zombie nákazou. Stěží se to dá přežít a pravděpodobně to většina lidí vzdá po prvních patnácti minutách. Zbylá hodina je však o něco zajímavější - sledujeme v ní filmaře a herce, jak se na natáčení onoho zombie filmečku připravují a posléze i jak ho natáčejí, přičemž se ukazuje, proč byl výsledek tak zoufale mizerný (např. když jednoho z herců hrajícího zombie přepadl záchvat průjmu a ostatní herci kvůli tomu museli pár minut improvizovat). Film je to místy úsměvně nápaditý, ale pořád příliš stupidní a málo vtipný na to, aby byl dostatečně zábavný po celou dobu. Námět vzdáleně připomíná třeba Ztraceni v Mnichově, ale natočený i zahraný televizními ochotníky, bez hlubšího sdělení a s nulovou technickou i filmařskou kvalitou.

<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace