Filmmaniak

Filmmaniak

Jan Varga

Česko
Filmový recenzent

homepage

29 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 17.9.2017  19:37

    Závěrečnou pointu jsem správně odhadl po prvních patnácti minutách a pak už jsem jen čekal, až dojde k jejímu naplnění. Z tohohle námětu přitom mohlo vzniknout zajímavé a silně emotivní romantické drama, kdyby ovšem nebylo tak naivní a hloupé, a kdyby se jeho hlavní hrdinka nechovala jako sebevražedný blázen. Snová vizualizace SMS konverzace je sice zajímavým tahem, leč velmi špatně natočeným.

    • 14.9.2017  12:31

    Šestice youtuberů se v dokumentu zdá být povětšinou sympatická a rozumná, takže proti nim nic. Ani proti jejich video tvorbě, která se zdá být určená hlavně dětem a mládeži do patnácti let. Nejsledovanější je nicméně jako takový velice povrchní a plochý, zcela selhává ve vysvětlení, proč je natáčení videí na YouTube takový fenomén, proč je to takové kontroverzní téma a proč se tolik dětí kouká na tvorbu svých oblíbenců s takovým nadšením a neskrývanou oddaností. K youtuberům se dokument staví zcela nekriticky, ba naopak je konstantně vychvaluje, jací jsou úžasní, a to i prostřednictvím výpovědí jejich fanoušků, takže to místy vypadá spíš jako self-promo na zakázku, než jako dokument. Což moc nevadí, protože cílovými diváky jsou zřejmě právě fanoušci, kteří se pouze těší na nové obrazové materiály se svými oblíbenými youtubery a nějakou hlubší sondu do české YouTube scény beztak neočekávají. A těm bude film pravděpodobně velmi vyhovovat. Delší recenze ZDE.

    • 31.8.2017  15:46

    Animace je překvapivě dobrá a stylizované ztvárnění postav dopadlo výtečně, takže animátoři a výtvarníci rozhodně zaslouží pochvalu, stejně jako Jiří Škorpík za skvělý rozverný hudební doprovod. Režie a scénář nicméně selhávají na celé čáře - děj filmu je totiž zoufale nesoudržný, těkavý a místy až dadaistický. Většina snímku sestává víceméně jen z různých dramaturgických a vypravěčských chyb (třeba Mánička a paní Kateřina jsou zcela zbytečné postavy, protože za celý film neudělají ani neřeknou nic zásadního, čím by v příběhu ospravedlnily svou existenci) a kupodivu chybí i jakékoli verbální vtipy nebo slovní hříčky, jimiž Hurvínek proslul. Delší recenze ZDE.

    • 25.8.2017  13:23
    Temná věž (2017)
    **

    Pokud na film vyrazí nějaký fanoušek Kinga, který bude očekávat adaptaci své oblíbené knižní série, tak bude vystaven vyloženě pekelnému zážitku. Temná věž nicméně není adaptace, nýbrž alternativní variace na první díl z Kingova opusu, kterou se její tvůrci navíc snaží vydávat za jakési kanonické pokračování oněch knih (a jo, docela to i dává smysl, jen je to něco podstatně jiného, než co by většina lidí čekala). Výsledek vyvolává dojem nesoudržného slepence z knih převzatých motivů, spletených do zbrklého a extrémně zhuštěného patvaru, který působí hrozně zkratkovitě a nesrozumitelně, a který ze všeho nejvíc připomíná různé nedávné adaptace fantasy románů pro náctileté od Dárce po Město z kostí. Oproti těm filmová Temná věž sice horší není, ale vzhledem ke kvalitě, významu a rozsahu Kingovy předlohy je to devalvace skutečně strašlivá. Delší recenze ZDE.

    • 11.7.2017  18:16
    Baby Driver (2017)
    ****

    Baby Driver je sympaticky letně ujetý a zábavný, leč režírovaný a hlavně napsaný není úplně dokonale a oproti Wrightově starší britské tvorbě má trošku obroušenější hrany a chybí mu nadhled. Nicméně celý film stojí na tvůrčím záměru nastříhat jej celý na písničky, jež neustále znějí hlavnímu hrdinovi ve sluchátkách, a tam už nejde režiséra nepochválit za to, jak skvěle dokázal sestříhat do rytmu muziky nejen akční scény, přestřelky a automobilové honičky, ale třeba i to, jak nějaká postava jde po ulici nebo plánuje bankovní loupež. Obsahově rozhodně nic náročného, ale jako přiblblá akční komedie je to o patro nápaditější a zábavnější i než poslední díly Rychle a zběsile.

    • 11.7.2017  17:57
    Oklamaný (2017)
    **

    Původní film z roku 1971 není žádný zázrak, ale zpracovaný je přesto o dost lépe. Je podstatně bohatší dějově, z hlediska vykreslení postav a obsahuje i mnohem více napětí, konfliktů mezi postavami a odvážnějšího sexuálního pnutí. I závěr měl lépe zpracovanou pointu. V nové verzi se režisérce především nepodařilo natočit film více z pohledu jeho ženských postav, což byl patrně záměr, a pak přenést do současné doby jeho atmosféru staropanensky prudérního dívčího internátu, v němž se najednou objevilo zakázané pokušení v podobě pohledného muže, kvůli čemuž si diváci snímek zřejmě mylně pletou s černou komedií a reagují na něj smíchem. Příběh je oproti původní filmové verzi plytký a řídký, motivace postav nejsou dostatečně zřetelné a ani to hvězdné obsazení ani zdaleka nekope první ligu.

    • 11.7.2017  17:42
    78/52 (2017)
    *****

    Nevěřil jsem, že by bylo možné natočit celovečerní dokument točící se kolem jedné jediné scény z jiného filmu, byť by to byla jedna z nejzásadnějších scén světové kinematografie. A ejhle - ono to jde, a dokonce i velmi svižně, zábavně a věcně. Vynikající podrobný rozbor, diváky prakticky zahlcující informacemi, a pro cinefily navíc plnící roli obsahem naditého materiálu vhodného pro studování Hitchcockovy geniality a sofistikovanosti, nad níž nelze nežasnout. Pokud by režisér Philippe vážně chtěl natočit více dokumentů podobného typu, tak bych byl jedině rád, sem s nimi!

    • 11.7.2017  17:34

    Prakticky standardní medailonek, na němž jsou zdaleka nejzajímavější ty části, jež se věnují Heathu Ledgerovi coby nadanému experimentálnímu filmaři a režisérovi videoklipů, což je profese, s níž si ho lidé obvykle nespojují. Většina dokumentu přesto sestává především z ukázek z různých filmů, ze záběrů z natáčení a z rozhovorů s jinými tvůrci, Heathovými kamarády a členy rodiny, kteří se slzami v očích vzpomínají na to, jak byl super. Je zřejmé, o jak velký herecký talent svět přišel, leč tento film rozhodně nepřináší nic moc nového, funguje jen jako nostalgická vzpomínka a neveselá témata raději rovnou přeskakuje.

    • 11.7.2017  17:25

    Japonské gore filmy jsou všechny strašlivě debilní, přehnaně brutální, ztřeštěné a i ty hektolitry krve v nich stříkají na denním pořádku, nicméně i v tomhle speciálním svébytném žánru existuje tenká hranice mezi otravou a zábavou. Zábava roste s nápaditostí a schopností tvůrců nebrat film vážně a ironizovat ho, avšak Masomlejnek Kodoku nejenže pouze recykluje to, co už bylo mnohdy k vidění jinde, ale navíc jeho první polovina sestává z až příliš civilního dramatu výběrčího dluhů, topícího se ve finančních problémech, a z jeho opatrné romance s mladší prodavačkou knih, což do ujetého námětu o mimozemšťanech dělajících z lidí krvelačné mutanty (a následně džus), úplně nezapadá. Zbývá jen prvoplánová ujetost, tu ale zas kazí vyloženě amatérský střih, nevhodně zvolený hudební doprovod, příšerné digitální triky a obecně mizerné filmařské provedení, nehledě na to, že příběh vážně nedává ani základní smysl. Vážně ten samý člověk natočil Tokyo Gore Police?

    • 11.7.2017  17:06
    Křižáček (2017)
    **

    Z hlediska pokusu o meditativní uměleckou filmovou fresku, jejíž příběh je spíš podobenstvím o rodičovské odpovědnosti, je Křižáček na české poměry nevídaný. Jako film má však šanci zaujmout jen vizuální stránkou, možná kamerou a výkonem Rodena, jehož postava otce hledajícího svého syna v průběhu filmu přichází o rozum, a to je tak všechno. Jeho prostý, myšlenkově i obsahově zoufale prázdný děj, inspirovaný epickou básní Jaroslava Vrchlického, je totiž tak strašlivě natahovaný a jeho scény jsou tak přehnaně dlouhé, že se prostě není možné nenudit. Roztáhnout materiál na slabou půlhodinku do trojnásobné délky není dobrá cesta, filmové umění totiž automaticky nespočívá ve schopnosti filmařů natočit zvedání a sklápění padacího mostu tak, aby zabralo ve filmu tři minuty. Dvě třetiny snímku tvoří záběry zachmuřeného Rodena jedoucího na koni a zbytek obstaraly děti s palmovými ratolestmi, zůstává už jen nutnost diváka interpretovat to, co na plátně vidí, a hledat v tom různé významy. Dialogů je pochopitelně poskrovnu, protože tahle křižácká komorní road-movie měla vyprávět hlavně obrazem, nicméně ono není moc co.

    • 11.7.2017  16:54

    Dvojitý milenec vypráví o psychologických kořenech sexuálních fantazií psychicky komplikované mladé ženy a zároveň je to sofistikovaná pocta Sestrám Briana De Palmy, Cronenbergově Příliš dokonalé podobě a Rosemary má děťátko Romana Polanského, plná odkazů a dvojitých významů. V souvislosti s motivem dvojčat si Ozon zřejmě oblíbil i dělení obrazu, osově symetrické záběry a zejména pak zrcadla, která cpe do každého třetího záběru, aby dostatečně upozornil na iluzivní hru s divákem, jíž se dopouští od samého začátku. Hraje si s hranicí mezi realitou a fantazií, provrtává se do niterných pochodů v mysli hlavní hrdinky a sype z rukávu rekvizity i zbrklé dějové zvraty, které lze v některých případech lehce interpretovat, leckteré vyžadují k analýze dost pozornosti a přemýšlení a jiné pravděpodobně jen matou. Ve výsledku ale Ozon selhává ve vyprávění poslední třetiny, která působí překombinovaně a chaoticky, stírá se v ní napětí ve vztahu mezi postavami a závěrečná pointa psychologickou rovinu akorát ještě víc komplikuje. Béčkový námět původně knižního thrilleru s erotickými prvky se režisérovi sice podařilo povýšit na umělecké evropské psychologické drama, které vypadá jako Padesát odstínů šedi ve verzi pro náročné a přemýšlející diváky, ale i těm se beztak do paměti nejvíc zaryje jeden jediný záběr - a to hned z úvodu filmu.

    • 4.7.2017  20:19
    Listopad (2017)
    ***

    Přehlídka bizarností, odehrávající se ve fiktivním pohanském světě založeném na estonských mýtech. Je to krásně černobíle natočené, neskutečně nápadité a rozhodně originální, ale všechny ty úžasné nápady (švankmajerovsky vyhlížející bytosti složené ze starého nářadí, hlavní hrdinka - vlkodlak, náměsíčná hraběnka, vyplivování hostií, absurdní boj vesničanů s morem, nápoje lásky umíchané z výkalů, poetické rozhovory se sněhulákem, pochody mrtvých i všechno ostatní) je bohužel přítomno jen v podobě izolovaných podivností, co maximálně doutvářejí atmosféru magicky realistického prostředí, ale pro děj žádný význam nemají. Příběh o zamilované holce, jejíž milý se zakouká do jiné, je pak už jen torzem, na němž z těch výše zmíněných ujetě fantazijních přívěšků nedrží pořádně ani jeden, a celé se to tím pádem poněkud rozpadá. Nicméně pokud by organizátoři festivalu Weird Europe (Divná Evropa) hledali vhodné adepty na zařazení do programu, tak Listopad je jasná volba.

    • 4.7.2017  00:16
    Happy End (2017)
    ***

    Z diváckého hlediska nesmírně náročná podívaná, hlavně proto, že Haneke se zřejmě rozhodl vyžívat se ve výpustkách, takže spoustě scénám schválně chybí kontext a je jim zpětně dodáván až o desítky minut později.Typické je, že třeba vidíte, jak někdo někomu píše email, ale nevíte kdo a nevíte komu. Nebo že někdo dostane na sídlišti přes hubu, ale nevidíte od koho a nevíte proč a následně to rozkrýváte v průběhu celého filmu. Že se nějaká postava pokusila o sebevraždu, zasnoubila se, nebo je mrtvá, se dozvíte vždy zprostředkovaně až z druhé ruky, dávno poté, co k té události došlo. Provázanost s filmem Láska tu je, ale v podstatě není důležitá a ani nemusíte ten film vidět. Každopádně ale tahle vypravěčsky komplikovaná skládanka, vyžadující mimořádnou diváckou pozornost, nepřináší z hlediska obsahu nic než náhled do osobních pohnutek a tragédií jedné bohaté buržoazní rodinky a nic víc, což je škoda.

    • 3.7.2017  20:23
    Odnikud (2017)
    ****

    Režijně a herecky zcela precizní dílo, odsuzující rasovou nenávist tentokrát prostřednictvím motivu pravicového terorismu. Příběh je mírně manipulativní a v závěru trochu uspěchaný a tím pádem ne úplně uspokojující, leč všechno do té doby je promyšlené a napsané skvěle. Silné téma je zužitkováno v napínavém, emotivním a bravurně gradovaném ději, přičemž Diane Kruger to táhne vážně skvěle. Ne že by na tohle téma nevzniklo už mnoho jiných filmů, ale ono je to jedno, důležitá je kvalita.

    • 3.7.2017  20:09
    Western (2017)
    ***

    V příběhu-nepříběhu o tom, jak se parta německých dělníků snaží navázat vztahy s bulharskými obyvateli vesnice, v jejíž blízkosti pracují, se dá najít mnoho myšlenek a témat, děj nicméně chybí a jde spíš o sled scének, jak si lidé jsou schopni i bez znalosti jazyka porozumět, případně si vjet do vlasů. Pomalu plynoucí charakterová studie mnoha postav na pozadí bulharského venkova je inteligentně režírovaná a zdařile obsazená přirozenými neherci, leč zároveň dokonale nevzrušivá, nedramatická, nevtahující a nevyprávějící nic konkrétního, co by vám dokázalo utkvět v paměti.

    • 3.7.2017  01:42

    Po technické stránce je Měsíc Jupitera naprostou výhrou, výborně řemeslně zpracovanou, s dokonalou kamerou i výtvarnou stylizací, kombinující sedmdesátkové americké kriminálky i moderní sci-fi ala Kronika, Potomci lidí či Inception, ale přitom jde po celou dobu o film od pohledu maďarský. Skvělý úvod s razií na ilegální imigranty, několik vynikajících akčních/utíkacích scén a pozoruhodný námět ale nedokáží zakrýt nedotaženost příběhu, který se motá v kruhu a nedomyšlených zvratech a k nakousnutému sociálnímu komentáři o uprchlické krizi ještě poněkud zbytečně míchá náboženské analogie. I tak jde ale o další ukázku toho, jak nehorázně na vzestupu maďarská kinematografie v posledních letech je.

    • 3.7.2017  01:22

    Není to dokument, který by skrze postavu Dalibora komentoval neonacistickou komunitu obecně, na to je totiž Dalibor až příliš unikátní, takže se s ním a s jeho názory dost pravděpodobně neztotožní ani neonacisté, ani kdokoli jiný. Daliborovi a jeho činům je snadné se smát, ale je v tom smíchu i nemálo soucitu a snad i lítosti, přičemž není možné ukázat si na něj prstem a označit jej za náckovskou xenofobní svini, která by zasloužila zkopat. Kromě Daliborových nenávistných a rasistických hesel a jeho ujeté video-produkce totiž snímek odhaluje i mnoho informací z jeho soukromí, poukazujících na to, o čem tento film je ve velké míře doopravdy - o zamindrákovaných a vnitřně nešťastných lidech, kteří nejsou spokojeni se svým životem, se svou prací a se svým zázemím, ale zoufale chtějí někam patřit, a tak se nebrání uchýlit i ke skupinkám zastávajícím názory poněkud extrémnější. Názory, které obvykle získali z "alternativních" online médií a od jiných, podobně smýšlejících jedinců, existenčně závislých na televizi a sociálních sítích jako na jediné dostupné formě zábavy. A takových lidí je v české a slovenské společnosti patrně hodně, akorát že Dalibor mezi nimi vyčuhuje tak moc, že je díky němu sledování filmu nejen výjimečným náhledem do jistého výseku společnosti, ale zároveň je to místy nehorázná sranda. Co scéna, to perla, ale také mrazení v zádech.

    • 2.7.2017  22:04

    Dva propletené příběhy, tak od sebe navzájem odlišné, že to ani nevypadá, že by bylo možné je propojit. Posuďte sami - na jedné straně vážné drama o syrském uprchlíkovi, co se snaží získat ve Finsku azyl a hledá svou sestru, která se mu ztratila kdesi u maďarských hranic, a na straně druhé až groteskně absurdní komedie o stárnoucím podnikateli, co odejde od své ženy, rozprodá obchod s košilemi a koupí restauraci čtvrté cenové s odpovídajícím personálem. Akimu Kaurismäkimu se přesto povedlo v poslední třetině filmu oba děje velice přirozeně spojit do úsměvného a uvědomělého komediálně-dramatického mixu, v němž najdete i vyjádření k uprchlické krizi, i suché vtipy trhající bránici. Pár drobností je sice už navíc (třeba postavy tří stereotypních skinheadů), ale to jsou vážně jen detaily.

    • 2.7.2017  21:45
    Přízrak (2017)
    ***

    Casey Affleck na začátku filmu zemře a zbytek příběhu (až na pár flashbacků) stráví pod prostěradlem a dělá ducha. První polovina je brutálně nudná (převládají dlouhé statické záběry, v nichž se toho málo děje, za vše mluví čtyři minuty dlouhá sekvence, v níž Rooney Mara pojídá koláč a vzlyká u toho) a ta druhá je zas hrozně zmatená a divná, protože se v ní hodně divoce skáče v čase. Jestli jsem to správně pochopil, tak jedině díky tomu, že mi to jiná postava ve filmu vysvětlila předem, a to ještě kdo ví jestli. V celém snímku je asi půltucet geniálních nápadů, každý z nich je ale využit jen okrajově a následně smeten ze stolu. Je to škoda, silná atmosféra totiž snímku rozhodně nechybí a jako festivalová bizarnost to funguje, leč z hlediska filmového se Přízrak zoufale rozpadá a smysl byste v něm hledali marně.

    • 1.7.2017  15:53
    Chibula (2017)
    **

    Je to škoda, že po oceňovaném a na metafory bohatém podobenství Kukuřičný ostrov přichází režisér Ovašvili s něčím tak prázdným, co postrádá jak promyšlenější děj, tak obrazovou preciznost. Příběh se točí v neustálém kruhu - pan prezident a jeho kohorta se toulají a ukrývají po zasněžené a zablácené Gruzii, jednou za čtvrt hodiny se schovají u někoho doma, vyslechnou si jeho názor na prezidentovu osobu a po pár dnech jsou buď uctivě vyhoštěni, nebo nuceni úkryt z důvodu prozrazení opustit, a zase jdou o pár kilometrů dál k dalšímu stavení. Není to ani politické, ani náladotvorné, ani metaforické, je to jen nuda, ve které se překvapivě víc zpívá než mluví. Plusy spočívají v hereckých výkonech a v záběrech na přírodu.

    • 1.7.2017  15:45
    Arytmie (2017)
    ***

    Spíše jen povrchní vztahová studie, v níž více než partnerské problémy ústředního páru zaujmou každodenní strasti doktorů, potýkajících se s hypochondry, komplikovanými akutními případy, nerealistickými požadavky nového vedení i s hystericky překroucenými stížnostmi nespokojených "klientů". Žádné velké emoce nebo zvraty, děj nicméně ubíhá plynule a ve slušném tempu, téma je to zajímavé a dotýká se mnoha pozoruhodných otázek, témat a motivů, z nichž je ovšem v závěru uzavřeno jen pár.

    • 24.6.2017  11:52

    Nadšené ohlasy ze Sundance hlásaly, že tu máme pomalu komedii roku, avšak zázrak se nekoná - Pěkně blbě je úplně standardní nezávislá romantická komedie, jakých existují desítky až stovky. Dokonce je i jen průměrně vtipná. Od ostatních se však odlišuje pákistánskou tématikou a roztomilým způsobem vzniku, což se jí dá rozhodně připsat k dobru, stejně jako ne úplně obvyklé motivy matčina odstřihnutí syna od rodiny pro nedodržování kulturních tradic, vtipů o muslimských teroristech a možné metaforické interpretace o smrtelných následcích lži mezi dvěma partnery.

    • 15.5.2017  17:56

    Z audiovizuálního hlediska špička a potěšitelné je i pokračování v rozvíjení vetřelčí mytologie. To je ale tak všechno. Covenant totiž opakuje mnohé chyby Promethea a přidává několik nových úkroků stranou, které se povrchově zdají být inovacemi, ale ve skutečnosti ještě více odtrhávají Vetřelce coby ikonické monstrum od toho, co dříve znamenal. V prvním filmu z roku 1979 platil za ztělesnění absolutního a takřka neporazitelného zla, z něhož šla hrůza na míle daleko. V Covenantovi je degradován do průměrně efektivního smrtícího nástroje, který nemá šanci nikoho vyděsit, protože za hlavního záporáka je tu tentokrát někdo jiný, čímž je Vetřelec odsunut na vedlejší kolej (a objeví se až v poslední půlhodině). Jinak hrdinové jsou povětšinou představeni jen zběžně a nedostatečně, opět idiotsky lezou po neznámé planetě bez skafandru a film trpí dlouhým rozjezdem i dementním filozofováním, které začíná debatami o smyslu bytí a životním účelu a končí předváděním debatérů, kdo z nich umí lépe hrát na flétnu a citovat literární autory. Tento způsob pojetí vetřelčí ságy zdá se mi poněkud nešťastný...

    • 27.4.2017  19:47

    Velice chatrný a plytký film, který doplácí jak na to, že je prvním ze tří (spíš jde o takový uvozovací film, který pouze představuje postavy a připravuje půdu pro zbytek příběhu), tak na řadu filmařských nedostatků na téměř všech úrovních, leckdy vyloženě začátečnických, což je u Hřebejka skutečně šokující. Příběh je strašlivě nedramatický a nekonfliktní a tím pádem působí hrozně líně, přičemž jakýkoli náznak o aspoň trochu zajímavou zápletku je vždy hned zkraje smeten ze stolu. Děje je navíc ve filmu tak na slabou hodinku a zbytek je výplň tvořená vyloženě "prázdnými" a nedějovými pasážemi, které film ještě víc zpomalují a zbytečně protahují až za hranici únosnosti. Zvolená nálada filmu, kombinující dva naprosto nekompatibilní žánry – cudné melodrama a usměvavou komedii ve stylu Pelíšků, marně se pokoušející o podobně průrazné vtipné hlášky – zoufale nefunguje. Sice se párkrát zasmějete, ale emocionálně vás ve filmu nezasáhne vůbec nic a nijak. Poslední naděje padnou v závěru, kdy se film se smrtí jedné z hlavních postav ostudně vypořádá jedinou větou, navíc ve voiceoveru a mimo obraz, což už je vážně amatérismus. Herci jsou sice prima a dobová stylizace je dokonce výborná, ta to ale utáhne těžko. A spojitost s Pelíšky zatím minimální a spíš rušivá, nicméně uvidíme v dalších dílech.

    • 21.4.2017  12:57

    Nový přístup Japonců k jejich nejslavnějšímu monstru rozhodně není slibný. Akční scény s Godzillou jsou super a není jich vyloženě málo, ale přesto naprostou většinu filmu zabírají nejrůznější debaty expertů, vědců a politiků řešících strategii boje, evakuaci měst, nové volby premiéra a podobně - skoro jako by se tvůrci filmu snažili o procedurální realismus. Zároveň jsou tyto dialogové sekvence ale extrémně zhuštěny, výsledkem čehož je chaos, o to horší, že film navíc není moc dobře režírovaný a ještě hůře stříhaný. Z hlediska střihu jde skutečně o naprosté neumětelství, to samé práce kamery a dramaturgie. Celou dobu jsem si připadal, jako by to režíroval Tomáš Magnusek, ale měl k dispozici triky od UPP.

    • 13.2.2017  20:15
    The Grand Tour (TV pořad) (2016)
    **

    Top Gear mám rád. Řadu epizod jsem dokonce viděl víckrát, některé snad i čtyřikrát, a to ani nejsem blázen do aut - bavilo mě totiž ústřední trio osobitých moderátorů, jejich vzájemné pošťuchování, smysl pro humor, nekonečná zásoba hlášek a dobrodružné výzvy, které jim producenti pořadu připravovali. Ale z The Grand Tour si nepustím znovu ani minutu, protože za celou sérii jsem neviděl skoro nic, co by mi za to stálo, a spíš jsem se nudil/otravoval. Clarkson, Hammond a May jsou tentokrát skutečně vtipní, jen když si mezi sebou improvizovaně nadávají a haní si navzájem svůj výběr vozů, ale jinak jejich přednes smrdí na míle daleko předem připraveným scénářem, a ke všemu ne moc dobrým . "Zabíjení" celebrit bylo možná trochu legrační napoprvé, avšak poučku, že opakovaný vtip přestává být vtipem, si moderátoři a tvůrci k srdci nevzali, tudíž každá další epizoda byla doprovázena úměrně rostoucí trapnou rozpačitostí. Diskuze nad novinkami taky mnohdy vázla a okruhový řidič "Američan" byl vyloženě nevtipný až iritující. Oceňuji tak maximálně kameru, výběr lokací a celkovou výpravu, byť mnohdy to bylo spíš ve stylu "koukejte, kolik máme peněz, a co všechno si za ně můžeme dovolit."

    • 22.12.2016  00:04
    Dvojníci (2016)
    odpad!

    Pana Nárožného mám celkem rád, ale obsadit ho do role nebezpečného mafiána byl castingový omyl roku. Jinak režii a scénář nelze označit za nic jiného než za diletantství. Všechno od hereckých výkonů až po střih a hudbu je žalostné a nenapadá mě nic, co bych dokázal vyzdvihnout jako aspoň trošku pozitivní. Možná pány Čtvrtníčka a Šteindlera. Ale ti to svými párminutovými etudami zachrání jen těžko.

    • 13.11.2016  12:49
    Žraločí tornádo 4 (TV film) (2016)
    ****

    Už ve třetím dílu se tato překvapivě populární sága dostala tam, kde jsem ji chtěl od začátku mít - do fáze absolutní absurdní šílenosti, která si na nic nehraje a ani zbla se nebere vážně. Žraloci ve vesmíru jsou však překonáni, protože čtyřka to šílenství, světe div se, dotahuje ještě dál. Připravte se na lávonáda, krávonáda, roponáda, bleskonáda, ohňonáda a na radioaktivní žralokonáda, která je pochopitelně potřeba hnát přes Niagarské vodopády, aby se z nich ta radioaktivita smyla. Logika na nule, vyvážená stoprocentní zábavou. Fajnšmekrovina jak hovado.

    • 10.9.2016  00:05

    V podstatě bych mohl hodnotit buď 0% nebo 100% v závislosti na hodnotě promile alkoholu v krvi. Na jednu stranu neuvěřitelně špatná příšernost, na druhou stranu nehorázná zábava, u níž se dá často smát nahlas. Zkrátka další perla v pokladnici nejhorších filmů světové kinematografie, kterou její extrémní nepodařenost a tvůrčí neschopnost na úplně všech úrovních dělá nesmírně vtipnou. Fanjšmekrovina jako prase. Naprostá bomba, podobně jako Plán 9, Turecké Star Wars nebo Robot Monster, ale jen na vlastní nebezpečí.

    • 27.7.2016  14:51
    Julieta (2016)
    ***

    To nejzásadnější a nejzajímavější - vztah matky Juliety a její dcery - je ve filmu bohužel upozaděno ve prospěch jiných dějových zákrut. Nabízejícím se odůvodněním je to, že Almodóvar volně adaptoval hned tři povídky, z nichž jedna se zabývá aférkou hlavní hrdinky ve vlaku a druhá její návštěvou u rodičů a až v té třetí se řeší její vztah s dcerou, leč také pouze z pohledu matky, nehledě na nedostatek prostoru k jeho zevrubnému podchycení. Přitom zahrnutí dceřina pohledu, který ve filmu zásadně chybí, by bylo rozhodně obohacující, minimálně z hlediska náhledu do jejích psychologických motivací a vnitřních pohnutek. Takhle si sice divák může užít umně natočený film s poměrně silným příběhem o dávných křivdách, o bolesti matky, jejíž dcera se k ní nechce znát, a o nešťastném rozhodnutí raději v sobě problémy a výčitky dusit, než o nich otevřeně mluvit a řešit je, ale zároveň se neubrání pocitu, že mu uniká něco, co zůstalo nevyřčeno. Obě herečky dělící se o hlavní roli jsou tak dobré, že svými výkony téměř dokáží zakrýt to, jak se film snaží tvářit spletitě a chytře, ale přitom obsahuje spoustu děr ve vyprávění a zbytečně přesouvá svoji pozornost na všechno možné, jen ne na to, co mělo tvořit jeho základ. Delší recenze ZDE.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace