Filmmaniak

Filmmaniak

Jan Varga

Česko
Filmový recenzent

homepage

52 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
    • 25.2.2021  12:07

    SPOILERY: Ono se to na pohled nezdá, ale jde v podstatě o naplnění typického gangsterského schématu o cestě jednoho mafiána na vrchol a jeho následném pádu ve stylu Zjizvené tváře (přičemž oním mafiánem je hlavní anti-hrdinka, amorální a manipulativní lidská hyena převlečená za starostlivou pečovatelku), akorát je to zabalené do emancipovaného a satirického kabátu vhodného pro (post)moderní kinematografii 21. století. Mafián Peter Dinklage a jeho poskoci se jeví jako legrační a neschopní záměrně, představují totiž zastaralý model kriminálníků, kteří se krčí v ilegálním podsvětí a pěstují si auru úplatkářů, pašeráků a únosců usekávajících prsty, zatímco novátorská Rosamund Pike a její ženský gang působí navenek naopak jako legitimní dobrodinkyně a vyhřívají se na výslunní pod ochrannými křídly státní legislativy a justiční přízně. Svůj byznys ale neovládají tak jako klasická mafie navzdory špatnému systému, ale naopak s tím systémem spolupracují a zneužívají jeho slabin a film pak ukazuje i jejich konkrétní bezbranné nevinné oběti, takže se s nimi z podstaty věci nejde ztotožnit (což na konci dolehne jako na jedinou potenciálně sympatickou postavu s nějakým vývojem i na Dinklage, který prozře k horšímu a přidá se na stranu těch, jimž nelze fandit). Což bude asi pro kdekoho nepříjemné a leckomu to bude vadit (navzdory slabému zadostiučinění na poslední chvíli), stejně jako několik dost nevěrohodně působících okamžiků, které hlavní anti-hrdince několikrát zásadně nahrají do karet. Výrazné herecké výkony všech zúčastněných jsou nicméně jednoznačným plus.

    • 21.2.2021  11:37

    Všechny neduhy jedničky zopakované a ještě jich několik přibylo. Podfukáři 2 sice opět vypadají draze, stylově a nablýskaně jako lasvegaské casino, což jde ruku v ruce s megalomanskými vystoupeními čtyř hrdinů-iluzionistů, ale stále mají dost chabý a dementní příběh plný děr a nesmyslů. Hlavní hrdinové jsou s lehkostí schopni během deseti minut provádět loupežné akce, na něž by nestačili ani Dannyho parťáci po mnohahodinovém úsilí, a pochopitelně umějí kohokoli třeba i na několik hodin zhypnotizovat nebo uspat pouhým lusknutím prstu, tudíž se ve filmu může stát naprosto cokoli, a pak to bude vysvětleno tím, že řada postav jednala ve stavu hypnózy. To filmařům umožňuje donekonečna vytvářet překvapivé zvraty, totálně vycucané z prstu a ošetřené desítkami chabých scenáristických berliček. Děj se ubírá simultánně deseti různými směry, všichni v něm kují podrazy na všechny a titulní kvarteto má krom zjevně neomezených finančních prostředků na provádění svých nevěrohodně působících iluzí také neskutečně hloupé protivníky (jaký má smysl zbavovat se kouzelníka jeho shozením do jezera v zavřeném sejfu, o němž víte, že je rekvizitou používanou k únikovým vystoupením?). Dívat se na Podfukáře 2 je jako sledovat záznam kouzelnického čísla s vědomím toho, že ty iluze a kouzla jsou dělaná digitálně, a kouzelník pak ještě drze vysvětlí, jak ta kouzla dělal, avšak způsobem, kterým by udělat nešla. P.S. Fakt by mě zajímalo, jak moc je obsazení Daniela Radcliffa důsledkem toho, že tvůrcům přišlo vtipné mít ve filmu o kouzelnících Harryho Pottera.

    • 20.2.2021  21:49
    Podfukáři (2013)
    **

    Podfukáři se snaží tvářit jako chytrý a sofistikovaný krimi-thriller s iluzionisty, ve skutečnosti jde ale naopak o dost tupou a nedomyšlenou vyprávěnku plnou děr, příběhových nesmyslů a dementních zvratů, jejíž prvoplánově atraktivní a maximálně efektní kabát v podobě akčního střihu, nablýskaného vizuálu, spousty známých herců a tepající hudby má patrně diváka ukolébat a odradit od toho, aby začal nad dějem jakkoli přemýšlet. Samozřejmě by asi bylo možné natočit zábavný a kvalitní film o tom, jak se čtveřice extravagantních showmanů dopouští úplně absurdních loupeží a maskuje je za jevištní kouzelnická vystoupení. Jenže to by Podfukáři nesměli zahrnout do svého děje i zcela seriózní kriminální zápletku s agentem tajné služby, jenž se snaží jejich případ nějak věcně vyšetřovat, a postavu kouzelnického znalce, který se mu pokouší ty bizarní iluze nějak logicky vysvětlit, přičemž je ale vysvětluje způsobem, který by byl v reálu naprosto neproveditelný. Atmosféru kouzelnického vystoupení tudíž snímek dokonale kazí, protože zatímco kouzelníky můžete jistě obdivovat pro hbité ruce a inscenační preciznost, tak v Podfukářích obojí bohužel nahradily megalomanské počítačové triky a střih. Což na krátký moment kýžený "wow" efekt jistě vyvolá, ale celé té kouzelnické stylizaci to dost ubírá na věrohodnosti.

    • 19.2.2021  21:34

    Komické trio The Three Stooges tentokrát udrželo své obvyklé pitvoření, křepčení a vzájemné pošťuchování dost na uzdě a možná je to i škoda. Tento film je totiž takřka katastrofou s neohrabanou režií, naprostou absencí vtipu, mimořádně banálními dialogy a řadou trapných a nudných pasáží. Příběh vychází z klasické pohádky o Sněhurce, akorát s tím rozdílem, že místo sedmi trpaslíků se v chaloupce nachází trio zmíněných komiků (chaloupka přitom skutečně patří sedmi trpaslíkům, ti ale zrovna shodou okolností nejsou doma). A princ, kterého tři moulové vychovávají od té doby, co mu zachránili život, trpí ztrátou paměti, takže neví, že byl jako malý chlapec zaslíben právě Sněhurce. Film je také částečně muzikál, takže se v něm občas zpívá a chvílemi dokonce bruslí (do role Sněhurky byla obsazena olympijská šampionka v krasobruslení Carol Heiss). Tyto scény ale málokdy posouvají děj kupředu a často nudí. Stopáž přesahující sto minut je neomluvitelná hlavně proto, že ve většině filmu se vůbec nic neděje. Zároveň se v něm zcela iracionálně a náhodně pracuje s blíže nespecifikovanými kouzly a magickými rekvizitami (např. kouzelný meč plnící přání), které nejenže příběhu příliš neslouží, ale navíc u mnoha z nich ani nejde pochopit, jak vlastně fungují. Zábavné to není, napínavé také ne a i herecké výkony byste hledali marně. Zejména kreace brutálně přehrávající zlé královny jsou k nepřežití a její komplikované čarodějné jednání navíc nedává smysl. Když se má Sněhurka probudit ze smrtelné křeče, tak marně celou dobu čekáte, kdy vyplivne požitý kus jablka - přičemž podobných lapsů je tu plno a o vtipný záměr většinou opravdu nejde. Jedna z nejhorších adaptací pohádky o Sněhurce vůbec, a to jsem viděl i Sněhurvu a sedm prcalíků.

    • 19.2.2021  21:04

    Americké komické trio The Three Stooges (Tři moulové) se proslavilo přiblblým humorem založeném na pitvoření, křepčení a vzájemném pošťuchování doprovázeném různými zvuky a skřeky. Právě tohoto typu humoru se ale v Polévce pro blázny nedočkáte. Snímek pojednává o několika málo postavičkách, pracujících v prodejně kostýmů. Její stařičký majitel na začátku oznámí bankrot a podnik od něj přijde převzít majitel nový, který se ihned zamiluje do jeho dcery. No a to je vlastně k příběhu všechno, o nic jiného v něm v podstatě nejde (nějak v tom všem sice figurují hasiči, ale to není důležité). Film ostatně není ani tolik o ději a o postavách, jako spíš o lineární šňůře více či méně vtipných gagů. Ty nijak neposunují děj, tvůrci je zkrátka do filmu nějak vložili, kam se zrovna hodily, a vzhledem ke stáří snímku jich už většina působí z dnešního hlediska otřepaně. Mnohdy jsou navíc na hony předvídatelné (když majitel prodejny poukazuje na důmyslnou past na zloděje, tak je jasné, že se do ní v průběhu děje také sám chytí), účel však přesto částečně plní díky své roztomilé naivitě. Celkově jde o relativně příjemnou úsměvnou komedii pro pamětníky, k čemuž přispívá i několik hravých režijních nápadů, odsýpající dialogy a střídmá stopáž.

    • 4.1.2021  10:47

    Křehký a zcela unikátní dokument o nenadálém přátelství zvědavého hlavonožce a pracovně vyhořelého filmaře, jenž s ním při každodenním potápění strávil většinu jeho života. Originální, emotivní a místy i napínavé propojení světa lidí se světem zvířat, nacházející sjednocující paralely v životech obou protagonistů a nenuceně vybízející k porozumění přírodě ze zcela jiného úhlu pohledu.

    • 4.1.2021  10:46
    Hlídka (2019)
    ****

    Komediálně laděné drama o noční šichtě několika policejních hlídek v bulharském hlavním městě. Žánrově bohatá směs propletených historek, které jsou napůl mrazivé a tragické a napůl legrační až anekdotické, skvěle obstojí jako náhled do panoptika rozličných postaviček i jako sociálně-politická společenská kritika.

    • 4.1.2021  10:45

    David Attenborough vypráví o svém životě a na pozadí změn, k nimž došlo na Zemi v posledních desetiletích, přichází s přehledným a jasně srozumitelným apelem na ekologické téma. Snímek tak slouží nejen jako perfektní rekapitulace kariéry tohoto slavného dokumentaristy, ale zároveň i jako důležité poselství o stavu životního prostředí, v němž se ovšem namísto hledání viníků představují konstruktivní návrhy a vize.

    • 1.1.2021  14:07
    Colectiv (2019)
    *****

    Přesně mířená dokumentární rána na solar, která je už po prvních dvaceti minutách stokrát hustější a výživnější než celá metanolová aféra. Co začíná jako totální průser jedné rumunské nemocnice, končí v absolutní deziluzi o tamním zdravotnictví vůbec, prolezlém prostřednictvím státního aparátu skrz na skrz korupcí, podvody a lhaním. Geniálně realizovaná observace investigativních novinářů, nořících se navzdory anonymním výhrůžkám do zákulisí pohádky o tom, jak by socialistické zdravotnictví mělo léčit lidi, ale místo toho je zabíjí. Na náladě to nikomu nepřidá, ale o to důležitější je, že takovéto věci vznikají.

    • 13.12.2020  15:27
    Mank (2020)
    ***

    Mank láká diváky především na to, že prostřednictvím titulní postavy scenáristy-alkoholika rozplétá klubko vlivů, jež ho vedly k napsání slavného Občana Kanea. Samotné psaní onoho scénáře však hraje v Mankovi až druhé nebo spíš třetí housle, přičemž k jeho natáčení vůbec nedojde, skvělý Tom Burke je v roli Orsona Wellse na plátně asi tři minuty celkem a historických faktů se Mank také příliš nedrží - třeba Wellsovu účast na tvorbě scénáře prezentuje v souladu s dávno vyvrácenými mýty. Ve skutečnosti se tudíž Mank věnuje obecně spíš fungování Hollywoodu ve 30. letech a během hospodářské krize a zhruba stejnou měrou pak vypovídá i o politické náladě téže doby a o aféře kolem voleb kalifornského guvernéra v roce 1934, což už pochopitelně tolik jako tahák na diváky nepůsobí. To ale není ten problém. Problém je, že nic z toho není zpracováno kdovíjak poutavě. Fincherově touze natočit film podle dlouho odkládaného scénáře jeho otce sice naprosto rozumím, leč bohužel jde o scénář plný nezajímavě napsaných a málo definovaných postav, které sice často pronášejí důvtipné a přesně mířené věty, ale co z toho, když si na plátně není ke komu vybudovat jakýkoli vztah. Druhá polovina navíc zásadně ztrácí tah a vyjma opilecké scény u maškarní večeře ani neobsahuje nic moc pozoruhodného. Třeba takový Ed Wood od Tima Burtona vznikal s podobným záměrem a dopadl mnohem lépe. K Občanu Kaneovi se Mank vztahuje i svou snahou o audiovizuální retro-formu, která je sice působivá, avšak nikoli důsledná (přeci jen se točilo na širokoúhlý digitál), komplikovanou vypravěčskou strukturou plnou flashbacků (mezi nimiž se místy dost zvláštně přeskakuje) a množstvím různých narážek (vizuální citace, zmínky např. o saních a o poupěti). Občana Kanea je proto rozhodně nutné vidět předem. Orientovat se v klíčových postavách tehdejší hollywoodské společnosti sice už tolik nutné naštěstí není, ale je to rozhodně výhoda.

    • 23.11.2020  21:50
    NON-STOP (2014)
    **

    Akční thriller, který se po patnácti minutách překlopí do absurdní komedie, která útočí na mozkové neurony naprosto debilními zvraty, za vlasy přitaženým dějem a klišovitými stereotypy - viz cestující v letadle, mezi nimiž samozřejmě nechybí muslimský doktor s plnovousem, malá holčička letící za tatínkem, milenci snažící se mít v letadle sex, počítačový expert schopný naprogramovat zavirovanou zprávu za osm minut a žena, která si vyslouží plnou důvěru hlavního hrdiny jen za to, že sedí vedle něj. Liam Neeson je tradičně ultimátní badass, jeho protivník v podobě "neviditelného teroristy" by ale musel být tisíckrát větší badass, aby mu vyšel tak sofistikovaný plán, založený na dokonalém odhadu reakcí hlavního hrdiny, perfektním přehledu situace a neskonalém množství pekelných náhod. Díky nepolevujícímu tempu se aspoň pořád něco děje a díky dynamické kameře a povedeným akčním sekvencím se na to hezky dívá, jde však jen o popcornovou akční blbost na jedno použití, nabízející kvalitní filmařské řemeslo a přes sto minut dementní zábavy, ale také příběh tak nefunkční a nelogický, že je vlastně až zajímavý.

    • 15.11.2020  18:15
    FREM (2019)
    **

    Umělecký a divácky velmi nevlídný experimentální dokument natočený v nehostinné Antarktidě, který nevypráví žádný konkrétní příběh, ale o to více významů a interpretací si na něj zřejmě můžete nabalit. Těch zdánlivě střídmých 73 minut dá docela práci vydržet, mimo jiné i kvůli záměrně kakofonické audio stopě sestávající převážně z všelijakého šumu, ruchů a něčího dýchání. Objektivně se toho ve filmu moc nestane - úvod zajišťuje pár minut domácího videa s vypravěčským komentářem, amatérská vivisekce srnky a trocha abstrakce, zbylých 65 minut tvoří dlouhé bezeslovné záběry antarktické přírody pořízené z letícího dronu, natáčejícího se do různých směrů. Tu a tam je nějaké zvíře a v druhé polovině se vyskytuje i osamocený vědec, přičemž některé obrazy vizuálně působí až uhrančivě a hypnoticky, ale většina je akorát zbytečně dlouhá. Do jednoho záběru je digitálně vloženo stádo dinosaurů a na konci dojde i na černou díru vedoucí do vesmíru (možná jde o metaforické připomínky minulosti a budoucnosti, možná ne). Podle tvůrců film reflektuje krizi lidské identity a vlnu posthumanistického uvažování způsobenou rozvojem technologií a umělé inteligence a také klimatickou změnou. Jsem za tuto informaci vděčný, protože sám bych to z něj nikdy nevyčetl.

    • 10.11.2020  10:40
    Supernova (2019)
    ***

    Do těch ani ne osmdesáti minut toho talentovaný a režijně velmi schopný debutant Bartosz Kruhlik dokázal nacpat opravdu hodně - emotivní herecké výkony, hutnou atmosféru poklidné venkovské letní neděle přetnuté náhlou tragédií, řetězec vyhrocených událostí s fatálními důsledky pro postavy jednající ve stresu a pod tlakem, motiv společenské poptávky po spravedlnosti ve světě neschopných policejních autorit a bohatých gaunerů schovávajících se za politickou imunitu a vlivné konexe, i polemiku o pomíjivosti života a přístupu k žalostné události z různých perspektiv. Zprvu realistické real-time drama o zajišťování místa činu, chytře vyvedené v dlouhých procedurálních záběrech, však po čase ustoupí silně přepjatému vykonstruovanému melodramatu, v němž se postupně odkrývají netušené rodinné a milostné vazby, a které namísto emocionální supernovy končí v náručí doslovných metafor, zjednodušujících zkratek a neobratného koketování s metafyzikou. Což poněkud kazí dobrý dojem a radost z filmu, jenž jinak umí s málem předvést docela velké divadlo.

    • 2.11.2020  11:22

    Rozhodně oceňuji ten zhruba půltucet opravdu vtipných a nápaditých gagů a scén, ale jinak je to dost slabota, zvlášť ve srovnání se skvělým prvním Boratem. Konfrontace s "nic netušícími" Američany (kteří jsou tentokrát až překvapivě rezignovaní a nechají si vše líbit) jsou bohužel mdlé, místy působí dojmem umělého inscenování a hlavně z nich trčí zoufalá nutnost nabalit je na podprůměrně režírovanou, křečovitou a bohužel nefunkční zápletku o vztahu otce a dcery. Dokud Cohen provokuje v bizarních kostýmech, tak to ještě ujde, ale jakmile dojde na hraný děj, nebo je na plátně místo něj kdokoli jiný, tak filmu okamžitě padá řetěz. O špičkové satiře může být řeč jen sporadicky, povětšinou jde o relativně standardní komedii s hraničním humorem a spoustou hluchých míst.

    • 21.10.2020  10:05
    Capone (2020)
    *

    Zchátralý Al Capone, postižený zhoršující se demencí a bojující s následky infarktů a pohlavní nemoci, prožívá poslední rok života odkázaný na péči příbuzných, přičemž je v četných halucinacích konfrontován se svými dávnými hříchy a s brutální minulostí. I přes neatraktivně znějící námět to mohlo být přinejmenším zajímavé a pozoruhodně pojaté kontemplativní životopisné drama, avšak jeho realizace je velmi nešťastná, repetitivní motivy ani Caponeho blouznivé vize nemají prakticky žádnou pointu a celý film je tudíž tak nějak o ničem a rozpadá se stejně jako mysl hlavního hrdiny. Díky hercům to alespoň není trapné a nechtěně směšné. Dalo by se to shrnout jako neuspokojivé čekání na to, jestli si nakonec Capone vzpomene, kam ukryl své ulité miliony, nicméně daleko větší záhadou je, jak se podařilo Toma Hardyho přemluvit k přijetí role, v níž coby nejslavnější gangster v dějinách jenom kadí do plenek, mumlá italské nadávky, cucá mrkev a vypadá odpudivě.

    • 18.10.2020  14:20
    Atlas mraků (2012)
    *****

    Zatímco vypravěčská struktura knižního Atlasu mraků připomíná spíš rozkládání a skládání matrjošky, tak ve filmu jsou jednotlivé dějové linie vzájemně propleteny a vyprávěny souběžně, takže nevyvrcholí postupně, ale všechny najednou. Díky fantastickému střihu, přeskakujícímu přes oslí můstky, dialogy a různé detaily a vzájemné podobnosti a díky velmi ustáté režii a dramaturgii mohou všechny příběhy gradovat na podobných místech a působit jako propletený celek, aniž by přitom výsledek upadal do zmatku a chaosu. Ambiciózní a odvážné dílo připomíná adaptaci šesti knih najednou, kombinuje historické dobrodružství na moři, dobové drama, špionážní thriller, rozvernou komedii, dystopické sci-fi i mýtické post-apo a ústřední motiv reinkarnace a vzájemného propojení postav podtrhuje použitím geniálních masek a obsazením každého herce a herečky do půltuctu rolí bez ohledu na pohlaví, národnost nebo barvu pleti. Spolupráce Wachowských s Tomem Tykwerem byla zřejmě klíčovým aspektem k tomu, aby film mohl fungovat ve všech stylistických polohách a zároveň působit celistvě. Skvělá výprava, vynikající hudba, revoluční a nevídaná filmová forma, mnohaúrovňový myšlenkový přesah, provázaná práce s motivy a tématy, jedna z nejlepších knižních adaptací vůbec.

    • 12.10.2020  11:59
    Relikvie (2020)
    ***

    Poněkud nevyrovnaný, leč přesto zajímavý horor o stáří a neurodegenerativních onemocněních, který dost mate tělem. Od začátku je ke své škodě natáčen jako standardní duchařská záležitost o strašidelném domě, čemuž odpovídá i používání obvyklých žánrových motivů k budování atmosféry (záhadné stíny v chodbách, cosi schovaného pod postelí...), které ale nemají z příběhového hlediska pointu a jsou ve filmu jaksi navíc (stejně jako všechny vedlejší postavy). Námět filmu je totiž ukotven v tvrdé realitě (a vtisknout mu podobu hororu o rodinném prokletí dává perfektní smysl), přičemž jeho rozuzlení stojí na jediné vizuální metafoře, která všechno ostatní ve finále smete ze stolu. Radost z netriviálně pojatých postav a ze zdařilé práce s interiéry tudíž kalí zbytečné lpění na několika nedostatečně provázaných a především zavádějících náznacích přítomnosti jakýchsi přízraků, které nemají s ústředním tématem filmu nic společného.

    • 6.10.2020  00:06

    Průměrné pokračování, jež využilo silné stránky svého předchůdce a akorát je zopakovalo. Prostředí videoher je zkraje nahrazeno světem uvnitř internetu (zazní věta „Je nový, je jiný, a proto se ho musíme bát.“), do nějž se sice podařilo nasmlouvat oficiální loga řady slavných firem, ale děj už se v nich odehrávat zřejmě nesměl, takže hrdinové např. namísto přítomného YouTubu a Googlu navštěvují fiktivní společnosti BuzzzTube a KnowsMore. Až na jednu vynikající pasáž s disneyovskými princeznami (chceme samostatný seriál, prosím) a několik referencí však kupodivu nezbývá příliš mnoho dalšího humoru, který by obstál sám o sobě, a příběh je navíc velmi jednoduchý a místy až zbytečně natahovaný. Vnitřní chod internetu je ztvárněn poměrně vynalézavě, jinak ale snímek nápaditostí příliš neoplývá, což reflektuje i sekvence, v níž se hrdinové rozhodnou vydělat peníze natočením vtipného videa, ale namísto nějakého vlastního originálního nápadu jen nekreativně okopírují nejpopulárnější trendy. Animaci naopak nelze vytknout nic.

    • 5.10.2020  23:03

    Experimentálně-intelektuálně-ironický zombie film od režiséra, který standardními komerčními zombie filmy pohrdá, a podle toho to také vypadá. Záměrné shazování pravidel zombie žánru a převracení konvencí a stereotypů vyznívá spíš trucovitě než inovativně a výsledkem je vyloženě anti-zábavný a nahodile působící snímek s naschvál lajdáckým scénářem plným repetic a nevyužitých postav, jenž se zmůže jen na vyčpělou a mělkou sociální satiru a pár meta-vtipů, jehož tempo je malátnější než šouravá chůze sípajících umrlců, a který cílí na diváky, kteří si ho ve většině případů kvůli zvolenému námětu pravděpodobně ani nepustí.

    • 3.10.2020  12:28
    Lví král (2019)
    ***

    Animátoři odvedli z hlediska autentického ztvárnění živých tvorů a přírody výbornou práci, takže animace je naprosto úchvatná a spousta záběrů vypadá jak z přírodopisných dokumentů. Potíž je v tom, že Lví král není dokumentem z africké savany, ale muzikálem od Disneyho, v němž ta zvířata mluví a zpívají, což se s foto-realistickou animací dost intenzivně nesnese. V zájmu dosažení co největší věrohodnosti byla navíc zvířecím hrdinům odejmuta veškerá "lidská" mimika, následkem čehož je jediným nositelem emocí v jejich dialozích hlas jejich dabérů, který to ale bez opory ve zvířecích obličejích sám neutáhne. Příběh (v podstatě Hamlet) se od animované verze nijak neliší (jen je o půl hodiny delší) a stále je pochopitelně skvělý, jen nemá moc čím překvapit, pokud už jste původního Lvího krále viděli. Nový Lví král je tudíž jen technologicky dokonalou, ale jinak poněkud bezduchou kopií mnohem lepšího předchůdce.

    • 3.10.2020  11:58
    Aladin (2019)
    ***

    Na svou animovanou předlohu hraný Aladin v mnohém ztrácí, i tak je ale jeho sledování převážně příjemným zážitkem, zejména díky nákladné a barvami hýřící velkolepé výpravě s trochu nesourodou koncepcí, ovlivněnou vším možným. Arabské prvky se tu potkávají s vlivy indického Bollywoodu (včetně tanečního čísla na závěr) či estetikou brazilských karnevalů a bohužel dojde také na breakdance a beatbox. Z hlediska děje nejde přímo o kopii, neb přibylo několik pasáží a dvě nové písničky a u některých scén bylo zpřeházeno jejich pořadí a pozměněn jejich obsah (místy k lepšímu, místy k horšímu). Will Smith s přehledem zvládá být v roli Džina hravý, vtipný i dojemný. Mena Massoud a Naomi Scott v rolích Aladina a princezny Jasmíny si oproti němu získávají divácké sympatie již složitěji a Marwan Kenzari je v záporné roli sultánova rádce Jafara se svým koženým projevem a nedostatkem charismatu vyloženě tragický.

    • 30.9.2020  12:35
    Pravda (2019)
    **

    Pravda někdy bolí, ale tahle bohužel zrovna ne. Drama zabývající se nejednoznačností a relativizací pravdy a nespolehlivou pamětí, která může pravdu ukrytou v našich vzpomínkách po čase přetvářet, stojí na vztahu matky, arogantní a samolibé slavné herečky na sklonku kariéry, a dcery, která od ní raději utekla do zámoří a celý život jí vyčítá její neustálé přehlížení a pohrdání. Z tohoto slibného a potenciálně velmi nosného konfliktu se ale podařilo vytěžit poměrně málo, jelikož snímek se od začátku do konce drží poklidné atmosféry a namísto konfrontací směřujících ke katarzi se obaluje doslovnými metaforami a vztahy mezi realitou a fikčním filmovým světem. Postavy sice postupně odhalují víc a víc informací ze své minulosti, vzájemné spory ale nijak nevyřeší a spíš se jen utvrdí v nutnosti používat přetvářku, lži a manipulace, protože i to je podle nich funkční způsob, jak udržet rodinu pohromadě (rodinu iluzorní a jen zdánlivě soudržnou, jejíž členové v soukromí předstírají, že jsou rodina, a na veřejnosti pro změnu předstírají, že rodina nejsou). Sdělení snímku spočívající v obhajobě toho, že takovéto jednání je v pořádku a je dobré k němu vést i nejmladší generaci, pak lze označit za přinejmenším pokřivené. Navzdory citlivé režii a skvělým hercům tak po skončení Pravdy zůstává výrazně hořká pachuť, nejen ze samotného zpracování daného tématu, ale i z představy, o jak skvělý film by se mohlo jednat, kdyby se Hirokazu Kore'eda do problematiky vzájemných výčitek dominantní matky a její ukřivděné dcery pořádně obul.

    • 30.9.2020  12:18

    Snímek se drží poměrně zavedeného dějového schématu o nováčkovi v uzavřené a rozervané komunitě, který ji svým přičiněním mimoděk stmelí, ale své minulosti přesto neunikne – a i jeho forma je po většinu stopáže poměrně obvyklá. Co už tak obvyklé není, je neskutečně výrazný a až démonický Bartosz Bielenia, který podává v hlavní roli mimořádný výkon a táhne celý film na svých bedrech, a perspektiva jeho postavy, nahlížející na svět skrz Boha a poznávající přitom sebe sama. Film kromě toho zaujme i komplexně zpracovaným tématem náboženské víry a statickou kamerou, která však v závěru v klíčovém momentu překvapí náhlou, leč opodstatněnou pohyblivostí. Pozoruhodné drama vyniká i propracovaným scénářem a slouží jako další důkaz pro to, že i komorní film s nízkým rozpočtem a několika málo lokacemi lze natočit tak, aby se divákovi dostalo silného a výjimečně působivého zážitku.

    • 30.9.2020  12:15
    Naděje (2019)
    ****

    Vynikající drama o (ne)umírání s dokonale věrohodnými postavami, natočené zcela realisticky, civilně a bez patosu a přílišného tlačení na pilu. Díky skvělému scénáři a vynikajícím (místy až dechberoucím) hercům dokáže nabídnout silné okamžiky jak v emocionálně vypjatých momentech, tak ve ztišenějších pasážích. Bezútěšné pobíhání po nemocnicích a konzultace s ne vždy soucitným personálem v období vánočních svátků a na přelomu roku, dávkované v příběhu důsledně den po dni, kupodivu není jen propadem do deprese a chmur, neb snímek se ve své druhé polovině a zejména s blížícím se závěrem snaží vynahradit dosavadní smutek enormní dávkou dojímavého cukrkandlu, čímž paradoxně emocionálně již trochu ztrácí. I tak jde ale o suverénně režírovanou a po všech stránkách precizní vztahovou studii, na níž je zajímavé i to, že zpočátku poněkud odcizená partnerská dvojice hlavních hrdinů v ní k sobě znovu najde cestu a jejich povadlá láska znatelně nabere druhý dech právě až díky vidině potenciální blízké smrti jednoho z nich.

    • 29.9.2020  21:31
    Pinocchio (2019)
    **

    Pokus o návrat ke kořenům slavné literární předlohy získal v Garroneho pojetí podobu mixu moderní fantasy pohádky a uměleckého realismu, stojícího především na poetickém vykreslení chudého italského venkova a na ponurých výjevech, vyvedených v režisérově již tradiční a osobité vizuální stylizaci, kterou obdařil i Pohádku pohádek a svá syrová dramata. Alegorické příhody neposlušného, roztěkaného a příliš důvěřivého hlavního hrdiny, která mu způsobují dočasná traumata a následně i uštědřují morální lekce, však působí rozporuplně a neprovázaně a některá jejich ponaučení si dokonce vzájemně protiřečí, nehledě na přítomnost několika vyloženě infantilních a nesnesitelně úmorných vedlejších postav. Kouzelná víla a cvrček se ve filmu objevují jen sporadicky a nemají proto takový vliv na utváření morálního kompasu titulního Pinocchia, jehož ztvárnění je zásadním nedostatkem, neb není dostatečně zajímavý a prakticky si k němu nelze vybudovat sympatie, jako kdyby Garrone až příliš sázel na dokonalost jeho fyzického vzezření a už se nesnažil diváky okouzlit též jeho osobností, chováním a pocity. Film tudíž kromě několika dějových zaškobrtnutí zápolí i s nedostatkem emocí a vzhledem k pomalému tempu vyprávění často i s rozvláčností. Kupředu jej táhnou herci a výborná technická realizace, leč výsledek obstojí díky řadě neotřelých momentů spíš pro svou pozoruhodnou bizarnost než pro své kvality.

    • 23.9.2020  01:45
    Bábovky (2020)
    **

    Bábovky jsou melodramatem operujícím mimo jiné s prostitucí, drogami, nevěrou, mozkovým nádorem, sebevražednými sklony, útěky z domova a s nejedním těhotenstvím, což je však kupodivu podáváno jako cosi oddechového, rozverného a okořeněného komediálními hláškami. Jde o další český film, který se snaží působit jako hořkosladký příběh ze života, ale přitom je dokonale odtržený od reality (vykreslení vztahu mezi prostitutkou a jejím pasákem nebo pracovních poměrů v nadnárodních korporacích je jak z jiného vesmíru) a jehož postavy jsou jen primitivní figurky definované jedním až dvěma stereotypy (všichni dospělí muži jsou sobecká a bezohledná hovada, zatímco ženské hrdinky jsou jejich utrápené a naivní oběti). Přes banalitu a tupost obsahu však Bábovkám nelze upřít skvělou režii a cit pro vyprávění a solidně zvládnuté formální pojetí (střih, kamera, hudba, snaživí herci). Bábovky kromě toho mají i slušné tempo, výborně zinscenované vyvrcholení natočené na jeden záběr a i to postupné rozplétání pojítek mezi jednotlivými postavami je celkem zábavné. Celkově jde tudíž o film, jehož suverénní filmařské zpracování je o několik úrovní lepší, než by si jeho žalostně napsaný děj a ploché postavy zasloužily.

    • 24.8.2020  23:39
    Tenet (2020)
    *****

    Tenet je z hlediska příběhu a vypravěčské struktury nejsložitější ze všech Nolanových filmů. Vyžaduje pozornost a soustředěnost, přesto v divácích navzdory veškeré jejich snaze zanechává po prvním zhlédnutí otázky a nejistotu. Byť má kvůli přemíře podnětů, informací a experimentů s tokem času mnohdy tendenci balancovat na hraně celkové srozumitelnosti, tak nikdy nesklouzne k nepřehlednému chaotickému zmatku, což je jednoznačně známkou Nolanových režijních a vypravěčských kvalit. Ústřední časový motiv vynalézavě zúročuje k mnoha efektním scénám a neustále jej obohacuje o nové a netušené možnosti využití, díky čemuž děj neustále graduje až do značně nepředvídatelných rozměrů a konstantně se tím i zesložiťuje, přičemž se ale zároveň méně a méně zabývá vysvětlováním toho, co se na plátně vlastně odehrává, jak by to mělo být chápáno a čeho by bylo dobré si všímat. Analyzovat strukturu film a jeho dějovou souslednost do detailů přitom není nutné, lze jej číst klidně pouze intuitivně a na bázi fyzického prožitku, podpořeného především intenzivní zvukovou a hudební složkou a realisticky nasnímanou akcí. Oproti některým z předchozích Nolanových filmů má Tenet k dokonalosti daleko (hlavně co se týče chladného pojetí hlavních postav a několika poněkud banálních a neobratných motivů), ale i tak je obdivuhodný a naprosto skvostný, má konzistentní hbité tempo a nepolevující rytmus, ani vteřina v něm není navíc, výborně drží pohromadě a v mnoha pasážích nenechá vydechnout. Je fascinující, vizionářský, vypravěčsky revoluční a nepříliš podobný čemukoli dalšímu. Je to jeden z těch filmů, o nichž byste si mysleli, kdyby vám o nich někdo vyprávěl, že je není možné natočit. Christopher Nolan to dokázal s naprostou precizností a filmařskou bravurou.

    • 25.6.2020  17:57
    Léto s gentlemanem (2019)
    odpad!

    Ačkoli má jít o letní komedii, tak to jediné vtipné je na ní to, že si v ní sedmdesátiletý Jaromír Hanzlík napsal na tělo postavu záhadného šarmantního svůdníka, který balí výrazně mladší ženy na romantické básničky a projížďky kolem meandrů Vltavy, přičemž ale po celou dobu působí spíš jako chlípný psychopat, co obráží vesnice ve snaze zlákat do postele místní vdané paničky, a jehož lze za relativně solidní partii považovat jen díky tomu, že všechny ostatní mužské postavy ve filmu jsou odporní vyžilí ochlastové. Mimořádně bizarní je i obsazení hlavní ženské postavy, kterou hraje čtyřicátnice, přestože by podle všeho mělo jít spíše o cca šedesátnici. Už tak dost bídný příběh je ještě navíc prokládán nesmyslnými, nikam nevedoucími a s hlavní dějovou linií nijak nesouvisejícími odbočkami (např. debaty vesničanů o nakládání s žumpou, snaha dostat pohřební průvod skrz náměstí s kolotočáři). Ženám film nepokrytě podsouvá, že trpět v roli oběti i ve zcela zjevně toxickém manželství je součástí jejich životního údělu, protože "všechno je lepší než rozvod". Uslintaný sexismus si zde podává ruku s řádně pokleslým humorem a celý snímek tak nejlépe ze všeho vystihuje poslední záběr doprovázející závěrečné titulky, v němž hovnocuc rozlévá splašky po poli.

    • 20.3.2020  19:43
    Vynález (2004)
    ****

    Až mě to překvapilo, jak dlouho ve mně dokázal rezonovat film, v jehož zhruba dvou třetinách jsem se přestal orientovat, co se v něm dělo. Po konzultaci s několika fanouškovskými weby nakonec musím uznat, že to smysl dává, byť od všech lapsů týkajících se časových paradoxů se to podle mě zcela oprostit nedokázalo. Smekám před Shanem Carruthem klobouk za to, že vůbec dokázal takový scénář vypotit (je poznat, že jde původně o technického inženýra a matematika), a snímek doporučuji coby jeden z nejpozoruhodnějších a myšlenkově nejpodnětnějších příspěvků k žánru filmů o cestování v čase, jenž je navíc na laciný nezávislý debut režírován i zahrán velmi obstojně. Na druhou stranu plně chápu, proč jeho záměrně výpustková, nic moc nevysvětlující a výhradně náznaková vypravěčská struktura spoustě lidí nesedne.

    • 20.3.2020  19:14
    Čtyři dohody (divadelní záznam) (2013)
    **

    Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát."

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13