Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi
  • Thriller

Recenze (630)

plakát

Výchozí bod (2014) 

Romantický dvojfilm na hraně midcultu. Chápu nízké hodnocení filmových kritiků. Ale když ono mě to tak nějak bavilo...! 76%

plakát

Predestination (2014) 

No teda. Už si nepamatuju, kdy jsem se z nějakého filmu takto v noci budil, nevědíc, čí jsem. Příběh o transce, která chce opíchat sebe samu tady nebyl od Mlčení jehňátek: "Vopíchali byste mne? Jak já bych se vopíchal!", prsil se tehdy Bufallo Bill. Spierigové podle Heinleina to však dotáhli do dokonalosti a do důsledku, a antropomorfizací Urobora v jeho nekonečném sebeprznění vybudovali nový milník ve filmovém sci-fi žánru. Nevím, co dodat. Snad jen, že transka v podání Sarah Snook je vskutku zvláštní hybrid vzhledově mezi Leonardem DiCapriem a Emmou Stone. 72%

plakát

Temný případ (2014) (seriál) 

Ta tíha, vážnost a emocemi nabitá atmosféra nemá v seriálové historii obdoby. To platí ovšem jen o první řadě. Rok na to přišla konspirační oldschoolovka s řadou klišé a provařenými charaktery. Herecké obsazení bylo velice příjemé (v tomto směru si seriál drží laťku vysoko), nicméně finále druhé série dokázali tvůrci projet způsobem, který mě nedokázal příliš dojmout. Byť se o to vehementně snažili. Bohužel i atmosféra z prvního případu se ukázala býti neopakovatelnou. V řadě třetí se sice tvůrci snažili přiblížit atmosféře, ale její depresivita a ani samotný příběh za ty čtyři roky čekání opravdu nestály.

plakát

Ledová archa (2013) 

Bacha, potenciálně s p o i l e r o i d n í komentář. Dá se tomu vytýkat sto a jedna věc. Většina výtek by však mířila k jednomu kamenu úrazu, a tím je nepraktičnost v uspořádání vlaku. Ta je navíc ještě umocněna hrou na efekt, na které je tento film zákonitě (jak jinak, má-li nás bavit a překvapovat svým dějem) postaven. Nedokážu si představit ten pohyb mezi jednotlivými vagóny (školka, bazén...), zvlášť když dojde k mobilizaci sil. Lidé v první třídě se věnují svým každodenním kratochvílím (kávička, vínko, návštěva zubaře) a jen tak kolem nich zakmitá kohorta revolucionářů, žádné emoce, žádné štráchy, jen račte vstoupit. To všechno je ve prospěch jakéhosi matrix efektu, ale hlavně divácké atraktivity, o kterou tu jde především. Záleží na každém zvlášť, jak k tomu přistoupí a zda-li toto bizarní (až tarantinovské) divadlo skousne. Tohle je navíc komiks (ne sci-fi drama, jak se může zdát), a zřejmě ne každý bude správně naladěn. Mě dokonce tento snímek zprvu ani moc nelákal, i proto mi připravil obrovské překvapení od začátku skoro až do konce téměř v každé scéně. 74%

plakát

Temné nebe (2013) 

I am ready to believe. Tak málem jsem se nechal znechutit dehonestujícími komentáři, které jsou teda hoooodně mimo. U Dark Skies jsem se často zachvěl, jako už dlouho u žádného horroru ne. Dokonce jsem začínal mít obavu, nestává-li se ze mě cynik, anebo zda mi partnerka nepodsouvá na večer nějaká anxiolytika. Stewartovy předchozí snímky neznám, protože co vypadá od pohledu jako ptákovina, to ignoruji. Tento snímek mne však svým námětem i díky fotogalerii již pár týdnů přitahoval. Nutno přiznat, že scénář je místy nehorázné klišé, ale obraz, zvuk a dokonalý timing lekaček mě vrátil o dobrých 20 let zpátky, kdy jsem ještě věřil a kdy můj svět byl ještě tak krásně dětský, intenzivní a magický.

plakát

Spring Breakers (2012) 

Útěk do divočiny. Tak tenhleten film mi to připomnělo. Je v tom ten samý žal, osamělost i hledání Boha.

plakát

Tělo (2012) 

Já tedy obecně španělské kino moc nemusím, nemám s ním až tak dobré zkušenosti. Ale jakože se ve vší skromnosti považuji za docela prozíravého co se týče kdejakým zvratů, dějů či kdo je a kdo není vrah, kdo dříve či později zemře, z koho se vyklube sketa a naopak, která postava je tichou vodou v tom pozitivním smyslu slova... tak tady mi dalo finálové rozuzlení pěkně přes hubu, za což jsem pochopitelně jakožto divák velice rád. A mé detektivní Ego klesá k normálu. Ikdyž....

plakát

Batesův motel (2013) (seriál) 

Pomalejší rozjezd sice zabral dva díly, ale hned v tom třetím se začne Normanova osobnost vydatně profilovat, k čemuž se přidají i víceméně nekonvenční vztahy vedlejších postav. Některé postavy, jako například Zack Shelby, jsou poměrně předvídatelné, ale díl od dílu přehledně a napínavě krystalizují a vůbec celé městečko White Pine Bay se mění v jakousi smyčku, která se fakt nebezpečně začíná utahovat.