Recenze (811)
Pátek třináctého 4 (1984)
Stále si to drží kvalitu celkem fajn slasheru, ale lehce únava materiálu je cítit. Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, ale Zito to udělal a zatím mu to prochází.
Ztracený svět (1925)
Člověk musí lehce zapomenout na to, co dnešní kinematografie dokáže, a pouštět si tento skoro sto let starý snímek s úctou. Neskutečné, co dokázali a jak to je poutavé i v dnešní době. Klobouk dolů.
Pád do tmy (2005)
Paradoxně na mě víc fungovala část, kdy holky se prodíraly jeskyněmi, uvízly a snažily se najít cestu ven. Pak přišla ta hororová (i když hororově na mě působily už i stísněné prostory), které lehce sklouzla k béčkovému zpracování. A to ne monstry, ty se povedly, ale samotým příběhem a způsobem přežití .... občas jsem měl pocit, že koukám na Laru Croft.
Pátek třináctého 3 (1982)
Trojka se po lehce odfláknutém druhém díle povedla. Je to místy vtipné, je to nápadité a pomalu to buduje tu tíživou atmosféru, kdy čekáte na první Jasonův krok. Do té doby si režisér s vámi hraje a vy jen čekáte, zda už nastupuje na scénu to, co dělá slasher slasherem a nebo to ještě nebylo ono.
Pátek třináctého 2 (1981)
Oproti velmi fajn prvnímu dílu je to krok zpět, i když zde je už ikona hororové série v plné parádě, přesto se nemohu zbavit pocitu, že to je hodně odfláknuté. Bez atmosféry a bez budování napětí. Jednoduše vzali pár děcek a pak je nechali sejmout ...
Pátek třináctého (1980)
Další legendární slasher z doby, kdy horory dokázaly dostát svému žánru. Lahůdka, na které je sice znát lehce zub času, ale stále dokáže zabavit a zaujmout. Nějak jsem k tomu přistupoval s pocitem, že vlastně ten příběh znám, ale u tohoto prvního dílu jsem se dneska spletl a díky tomu mě příjemně příběh překvapil.
Šílenství (1994)
Nějak mi to nesedlo. Laciné triky a masky, příběh určitě ne hororový, i když to atmosféru mělo, to určitě. Vše kazí ještě finále, kde si máte asi vybrat, co by se vám líbilo. Vlastně na to koukáte a říkáte si, co to sakra je, to se musí vše nějak pořádně vysvětlit... No a já s tím vysvětlením nejsem jednoduše spokojen.
Indiana Jones a Království křišťálové lebky (2008)
Indy nám zestárnul, což vůbec nevadí - stále má charisma jak blázen, a praktické efekty vyměnil digitální bordel a to jednoduše uškodilo. Příběhově mě to nevtáhlo jako minulé díly a to mi ani nevadilo napojení na sci-fi žánr. Nebylo to už ono...
Indiana Jones a Poslední křížová výprava (1989)
Třetí díl rozhodně atakuje první místo z celé trilogie. Po dvojce, která mě sice bavila, ale ne natolik, abych si příběh dosyta užil, jde o příjemnou změnu. Vše co bych od Indiho čekal, jsem dostal. A bonus Sean Connery, kterému role táty sedla.
Stopař (1986)
Skoro do samotného konce to má neskutečný háv nepředvídatelnosti a příběh vyvolává tolik otázek, že vás jednoduše pohltí a čeká do samotného finále, kdy se konečně dozvíte, jak to vše tedy vlastně je a bylo. Nu a to se nestalo. Finále jak z jiného filmu, kde jsme se z creepy atmosféry stopaře dostali do akčního snímku.