castor

Je to trošku něco jiného, než na co jsme od Marvelu zvyklí a dá se říct, že se tenhle návrat k sólovým kořenům vydařil. Znovu velmi dobrý Benedict Cumberbatch vysekl dalšího génia, arogantního neurochirurgického zmetka, který nejprve přijde o cit v rukou, po veškeré snaze nakonec zkouší alternativu a volí cestu do Nepálu, který se samozřejmě polepší a který je solidně napsanou postavou, která kolem sebe nepotřebuje další comicsové posily. Zamrzí odfláknutý kouzelnický výcvik, který některé starší ročníky nemusejí ani zaznamenat, nefungoval příliš ani kosmický bubák a rovněž chybělo pečlivější vysvětlení pravidel onoho světa a veškeré to odhalování vyšších dimenzí. Scott Derickson je rutinér, ale s velkým balíkem peněz si dokázal poradit vcelku dynamicky a nápaditě. Prostě Marvel má pořád co nabídnout. I pro nás, jenž nikdy nebudou dychtivě vyčkávat další premiéru.

Beru to tak, že jsem měl lehce mezeru, kterou jsem zaplnil. Nicméně (a bohužel) jsem o nic moc nepřišel. Tenhle Allen je sice trochu jiný, protože jeho postavy hodnotí své osudy i tancem a zpěvem. Jinak tu máme opět New York, opět vztahy a problémy s láskou. Týkají se jedné velké rodiny, kde zejména dcery zkoumají, jak si najít toho správného partnera. Vše sleduje bývalý manžel a autor brakové literatury Woody Allen, který žije v Paříži, aby mohl mít ten svůj New York ještě raději. Opět je to hořké, znovu skeptické, cynické a odlehčené. Je to trochu žánrový chaos s velmi dobrými herci, který ovšem úplně nemyslí na tempo. Ano, těch 100 minut mi zdaleka neuteklo tak svižně, jako jiné mistrovy kousky. To se ale někdy prostě stává.

Bůh ho obdařil málem a v hlavě má piliny. Tak označuje žena, která se starala o jeho starého pána, našeho hrdinu. Jenže tenhle chlapík se nevědomky vydrápal až takřka nahoru, kde jednoduché myšlenky dokážou divy, což ostatně bývá naneštěstí mnohdy i v reálném životě. Víc mi sice sedly jiné satiry, ale zejména díky hereckým výkonům a nadčasovosti velmi dobré.

Nedokázal pomoci jednomu pacientovi, který to těžce nesl, temné myšlenky má i osmiletý chlapec, kterého děsí svět mrtvých. Našemu psychiatrovi se v tu dobu podle všeho rozpadá manželství, protože si až moc vyčítal někdejší selhání při léčbě, navíc tenhle uzavřený klučina bude tvrdý oříšek. Za vyzrazení děje/pointy by se měli v některých případech sekat ruce. Pointa, jak víme, je největším trumfem. Ale nejen ona. Shyamalan se hned ocitl mezi hollywoodským žádaným zbožím, vše vsadil na příběh, rafinované náznaky a atmosféru. Značnou zásluhu na tom má i kameraman Mlčení jehňátek nebo Philadelphie Tak Fujimoto. A pak samozřejmě herci. V první řadě klíčová volba dětského herce (palec nahoru, ač děti v jeho věku tak bystré a chytré prostě nejsou) i Bruce Willise, který ze sebe na oplátku coby skeptický a rozvážný psychiatr vyždímal slušný výkon. M. Night Shyamalan možná volí až příliš vlažné tempo, nicméně Šestý smysl nesází na digitální orgie, nýbrž na zatraceně chytrý scénář, takže k výsledku to tak nějak sedí. Jen bych to celé až tak nepřeceňoval.

V konfliktech bruslit neumí (ostatně ani na ledě mu to moc nejde), mezilidské vztahy se budou komplikovat bez jeho zkušeností, nic kloudného nezažil, chápe milosrdné lži, snaží se v tomhle propletenci vyznat a nyní zkouší štěstí u své vzdálené tety. Ani nechtěl a už vytvořil pátý vrchol podivného čtyřúhelníku, ve kterém jsou dvě sestry a dva bratři, kteří spolu chodí, ale milují vždy toho druhého. Tedy si to alespoň myslí. Ospalé tempo nevadí, máme tu před sebou jeden z nejlepších českých filmů konce tisíciletí. Mladí lidé jsou tu stejně jako v Gedeonově Indiánském létě citově zmatení, nikdo z nich není povrchně vykreslený, každý si ukousne kus svého hereckého koláče. Pochopitelně především debutující Pavel Liška, který je tak přesvědčivý, až z toho mrazí. Gedeon je detailista, ví, o čem chce vyprávět, s klíčovými momenty si umí pohrát a hlavně se nepředvádí. A to se cení. Chytré, lidské, neokázalé, výborně zahrané.

Bezpochyby nevšední film. Má co říct, ale to, jakým způsobem k tomu přistupuje, rozhodně nesedne každému. Jakmile mu šmikli pupeční šňůru, začalo se o bubínku mluvit. Počká si na něj do třetích narozenin a rozhodne se, že přestane růst. V nástroji rezonoval jeho protest a osamělost i obrana proti nepřátelskému světu, ve kterém se ocitl. Přesto začal dospívat, začali se v něm bouřit hormony a nakonec si řekl, zda by nebylo špatné dorůst. Tvůrci představují několik traumat té doby, sází na herecké výkony a řadu bizarních scén. A mnohdy je to síla: v dobrém i špatném slova smyslu. Prostě tenhle klučina, kterého byste nejraději shodili z mnohem prudších schodů, se nechce světu dospělých podobat. Zajímavé a bizarní ano, ale nemusím mít úplně všechno.

Vydrápal se tak maximálně na podržtažku ve zvířecím útulku, žije sám, bez přátel, vyhlídky neslavné. Jednou potká v autobuse bývalou spolužačku, která byla o rok níž a kterou každý zbožňoval. Ta se zmohla zase pouze na uniformu servírky. Jenže si nezapamatovala ani jeho jméno. A chlapec dostane šílený nápad. Bizarní nápady mají i tvůrci, které zřejmě omrzely skupinky studentů někde uprostřed lesů, a vysílají nám jednohubky, kterak dvě osamělé duše magoří jedna druhou. V druhé polovině přijde několik gore scén, občas tvůrci překvapí, ale jinak dokráčí do finále bez velkých vzrušení. Závěrečný twist je samostatná kapitola. Docela pitomá, samozřejmě.

Asi si to mnozí vybavujeme. Hlavně ty následky. Stlačený metan vytrhl uzávěr vrtné aparatury, smísil se se vzduchem a explodoval. Na plošině zachvácené plameny zemřelo jedenáct dělníků. Dva dny se potápěla. Z otevřeného vrtu uniklo enormní množství ropy. Obří skvrna zasáhla pět amerických států a znamenala největší zamoření pobřežních vod v historii Spojených států. Uhynuly stovky delfínů, mořských želv a velryb, tisíce ptáků a dalších živočichů. Nejen nafoukané hlavouny jdoucí přes mrtvoly si vzal na paškál režisér Peter Berg, který se úspěšně pokusil o autentické převyprávění. Vsadil na několik solidních herců a jednoho vynikajícího (ano, Malkovich), stejně jako na speciální efekty, bez kterých by to nešlo. Na první pohled možná ne úplně atraktivní látku dokázal napumpovat emocemi, nekompromisními rozhodnutími a chlapskými gesty. Technicky je to velmi dobré a neskutečně intenzivní, až bych přidal klidně dvacet minut navíc. Od zjištění, že skutečně něco nehraje, k heroickému skoku do hořícího oceánu, bych uvítal víc strhujících momentů. Místy mi to přišlo lehce uspěchané. Ve výsledku každopádně velká spokojenost.

Animáky jdou krapet mimo mě, na tom se asi už nikdy nic nezmění. Tady máme poměrně dějově řídkou povídačku o tom, kterak jedna pravěká rodina vylezla z díry a našla nové možnosti. Výsledek je skrz naskrz průměrný a předvídatelný, naštěstí se nešetří barvami a neokoukanými animovanými nápady. Rodinné, milé. Nebojím se o to, že své diváky si to spolehlivě najde. Já mezi nimi napodruhé rozhodně nebudu.

A je to tady. Oddalování odpovědí se musí líbit, pozůstalí jsou definitivně v pátrání na vlastní pěst. A my čekáme, na koho ukážou. Musí se ale zamlouvat, jak se tady pracuje s dopadem jedné tragédie na rodinu a lidi v jejím bezprostředním okolí, kteří jsou vesměs bezpáteřními zmetky. Scénář Štěpána Hulíka je dál důmyslný a velmi dobře uchopený, Alice Nellis (na poslední dva díly se zase vrátila ona) je místy poetická, jindy nesmírně dramatická, a znovu vysílá signály, kdy divák může jen tipovat, kdo za tím vším stojí. Vyvrcholení a odhalení vraha je nakonec na oba palce nahoru. A vlastně jsem rád, že žádný z mých (TOP) tipů nevyšel. Ač jsem ho měl mezi podezřelými vysoko. Nechápu ty, kteří minisérii označují za nudnou nebo rutině zahranou. Poklona a maximální spokojenost.