Scaevola

Zbytečné postavy se pitvoří nepromyšleným scénářem až k nepřekvapivému konci, který bohužel nepřináší tradičně pohádkovou katarzi, protože hlavní hrdinové ničeho nedosáhli a nic si nezasloužili. Princezna naneštěstí připomínající umrlce si vypomáhá psychickým vydíráním ("Jsi podobná mé matce!") a mlynářův hipsterský synek se pouze kdysi vzbudil ve šťastnou chvíli - od té doby je tažen situacemi, do nichž fakticky nezasahuje. Pohádkovou hloubku tak příběhu propůjčuje pouze protivná antihrdinka, jenže je předem odsouzena k neúspěchu, protože tu máme "vodní královnu ex machina". Ostatně motiv podvodního království je nevyužit a v rozsahu, v němž je prezentován, je pro příběh i (ne)vývoj postav postradatelný.

V rámci vánočních příběhů posledních let jde o nadprůměrnou záležitost, byť se samozřejmě jedná o pohádku se všemi z toho plynoucími klady i zápory. Sympaticky působí herecké obsazení i nápad se zářením, přičemž na sebe většinu pozornosti zaslouženě strhává ztřeštěná manželka Rambova, a též nápad s nebesy jakožto jiným prostorem zaujal. Všemu však vévodí O. Sokol a jeho nezaměnitelná kreace, díky níž se pohádka neztratí v paměti tak snadno.

Veskrze průměrná pohádka načichlá tehdy nově umožněnou mezinárodní spoluprací se nezaměřuje ani tak na pohádkové motivy, jako spíše pracuje s vykreslením morálního profilu hlavních hrdinů. Poté již jen splétá a opět rozplétá přednastavené charakterové vlastnost tak, aby na konci vše dopadlo podle očekávání, přičemž zábavně působí především pokus o typicky maloměstskou vzpouru, kterou (zase typicky) nikdo nebere v potaz. Nicméně jako kulisa pro vánoční vaření se pohádka osvědčila.

Formální odvážnost bohužel slouží pouze k umělému navýšení stopáže téměř až ke kritické míře, úvodní rozehrávka je až urputně korektní, jak současná Amerika káže, a tak nějak nevěřím, že by se někdo poslepu dokázal orientovat v úplně cizím prostředí, aniž by si neustále nelámal nohu, nicméně tím výčet negativ končí. Zbytek je totiž napínavým a psychologicky propracovaným hledáním úkrytu, který - jak dobře tuší hlavní hrdinka - už nikdy nebude dosažitelný vzdor pozitivně motivujícímu závěru. V zásadě tak nemám výhrad, a ještě k tomu je skvělé pozorovat J. Malkoviche, kterak si užívá svou nevraživou roli.

Scénář i náměť ničím nepřekvapují a upřímně řečeno ani překvapit nemohou. Snad pouze zasazení do australské buše poskytuje několikero zajímavých záběrů, a především umožňuje možná až příliš palčivě a se zbytečným patosem srovnat existenciální pozice domorodců a nedávných přistěhovalců, jenže mám pocit, že se tu jedná spíše o New Age poselství nežli o relevantní popis domorodé filozofie. Ostatek snímku včetně výkonu M. Freemana a domorodé dívky, která vypadá jako kluk a stejně se i chová, je však povedenou řemeslnou prací, takže se nebojím průměrného hodnocení.

Že se dlouhé noci a všeobjímající mrazivá temnota podepisuje na psychice lidí, už nám vyprávělo mnoho snímků, nicméně co si vzpomínám, žádný tak nečinil méně jednoznačně: Nejistá motivace všech zúčastněných, stíny minulosti, které jsou jen letmo naznačeny včetně matky v úplném závěru, a nejistá interpretace, jež nevěří ani svému vlastnímu vypravěči, pročež jej přeruší právě před tím, než se rozhodne vše vysvětlit... jednoduše svírající nádhera. To vše navíc podporuje jednoduchá a přímočará kamera, poklidné herectví a poměrně nečekané, a o to syrovější akční scény, jež nemají bavit, ale vysvětlit zřejmá traumata domorodců. Za mne jedno z nejlepší dramat, která jsem z produkce Netflixu viděl. (následuje spoiler) Co se týče děje, domníváme se, že jádrem příběhu je generační přenos psychických problémů a traumat podpořený incestem a post-traumatickým syndromem, což je vše zabaleno do lákavého indiánsky mysteriózního hávu, jenž chápe vlky jako regulátory slabých a nevhodných jedinců (požírání mláďat ve stresu). A upozorňuji, že tato intepretace není nadsázkou.

Těžko říci, zda to vzdávám příliš brzy, ale první čtyři díly mne jednoduše nepřesvědčily. Cením si zajímavého zasazení a bohaté výpravy včetně kostýmů, nicméně příběh je jaksi nijaký a ač se ústřední hrdina jeví jako sympatický ztracenec, všichni ostatní, taťkovitého Kublajchána nevyjímajíce, vystupují ploše a nezáživně. Přílišné spoléhání se na sexuální motivy navíc působí okatě a šroubovaně, což je škoda, protože samotný koncept měl jistě své možnosti.

Ve prospěch snímku mluví původní zpracování lidové legendy a neokoukané baskické prostředí (snad poprvé jsem slyšel tento jazyk v mluvené podobě). Horší je to však se scénářem, který očividně nechtěně nezvládá svůj etický rozsah, přičemž nejde o to, že by nemohl zobrazovat negativní vjemy, ale o to, že se urputně snaží vykřesat pozitivní morálku, přestože ji není schopen na ambivalentním příběhu kovářově vysvětlit. Na původní legendu zřejmě naroubovaný příběh osiřelé dívčiny tak z děje nepatřičně trčí včetně jejího finálního rozhodnutí a závěrečné konání většiny postav nedává smysl postrádajíc jakoukoli motivaci. Posledním hřebem do rakve je potom přehnané peklo jakoby vystřižené z jiného snímku, ač se doslovně pokouší vycházet z dobových zobrazení ďáblů. Snad kdyby tvůrci tolik nestáli o věrnost a raději se zaměřili na jiné, sevřenější a žánrově čistší aspekty vyprávění, působil by film lepším dojmem.

Z počátku jsem očekával něco malinko jiného (čili sérii o vyšetřování detektivních příběhů se sympatickými kriminalisty), ale rád dodám, že jednolitý příběh o prosakující korupci a mocenských strukturách mne zaujal. Hlavní hrdina sice působí dojmem slona v porcelánu, leč civilní projev J. Mádla je příjemně uvěřitelný vzdor vší zobrazené trpkosti. Nechtě se pouštět do jakýchkoli nemístných aktualizací dodám, že po řemeslné stránce jsem byl spokojen, a doufám, že se česká produkce zmůže na další podobné počiny.

Formálně zajímavý snímek navozuje pocit, že sledujete vojáky přes rameno, až by vás z toho všeho bolely nohy a bláto by vám stříkalo nad kolena. Předpokládaje, že tvůrci zvolili toto řešení s cílem navodit pocit skutečně nezprostředkovaného zážitku, jako by se jednalo o vyprávění očitého svědka, bohužel se obávám, že použitá forma na sebe strhává příliš mnoho pozornosti, aniž by patřičně zdůrazňovala myšlenkové vyznění příběhu. Jedná se bez diskuze o hluboký zážitek a popis lidského chování v mezní situaci, k němuž se jistě budu ještě v myšlenkách vracet, pouze jsem v souladu s ostatními válečnými snímky očekával kvapnější a hutnější akci, přestože o tu zde očividně nešlo. Jenomže se musím ptát: nešlo-li o detailní popis první světové války, o co se tedy jednalo?