Scaevola

Ačkoli snímek z logického hlediska poměrně zdařile zpracovává následky cestování v čase a může se pyšnit plejádou české herecké elity, jako celek bohužel příliš nefunguje. Komediální linka je nevýrazná, až mdlá a scénář si nuceně vypomáhá natahováním závěru a taškářskými výstupy, které neomluví ani rozvolněná 60. léta.

(vepsán spoiler) Úvodní myšlenka travního bludiště dokázala zaujmout, jenže zelené bloudění vydrželo strašit sotva 40 minut, a pak se začaly vršit nesouvisející motivy, jen aby bylo čím zaplnit zbývající hodinu. Různorodé a nijak nevysvětlené (ač působivé) travní bytosti, místa a skoky časem i prostorem jako by byly bez rozmyslu naskládány přes sebe, aniž by se byť jen jediný prvek mohl rozvinout. Chápu, že tvůrci hodlali strašit především nevysvětlitelnou záhadou, a to je v pořádku, ale příběh musí dospět k závěru, jehož základní linka nebo alespoň motivace musí být zpětně vysvětlitelná, jinak zůstane pouze netečná nahodilost. Proč se tedy dostalo spasení muzikantovi, ale realitnímu makléři nikoli, je mi záhadou.

Poměrně povedená rozehrávka s množstvím zajímavých postav a zdánlivě tajemným pachatelem je bohužel rozdrolena natahovaným třetím dílem s dvěma náhodami k smíchu a zbytečnými komediálními odbočkami. Nejde o řemeslné zpracování, jemuž není co vytknout, ale spíše o dramaturgii, která očividně vyžadovala tři večery, přestože dva by postačovaly, neboť motiv byl zřejmý a stačilo jednoduše vyslechnout všechny žijící příbuzné. Rozloučeí s týmem mělo dopadnout lépe.

Film má značně problematickou premisu, která stojí a padá s neuvěřitelným (kriminálním) štěstím hlavních postav. Upřímně jsem si většinu filmu říkal, jak se jim podařilo přes všechna vloupání, sledovačky a detektory dostat až na konec a kolik z jejich zážitků by mohlo být realistických. A že snímek pojednává i o novodobé americké mytologii, pardon o emzácích? Žádného jsem tam neviděl, takže těžko říci, ale musím režisérovi přiznat, že umí vykřesat trochu napětí i z ničeho, a dokonce i ze zmatených a nesouvislých záběrů.

Pokus o uměleckou detektivku vyšel na výbornou, ačkoli za to nemohou barevné filtry ani kameraman, který by se měl naučit ostřit... Za brilantním vyzněním naopak stojí to, co za každou dobrou detektivkou, totiž promyšlená výstavba děje, odtažití vyšetřovatelé a skvěle napsané a zahrané postavy. K tomu všemu je nutno připočíst kupodivu také zneklidňující prolínání časových vrstev, jež dává vyniknout civilním, leč pokřiveným rodinným vztahům a jedné chorobně zneuznané mysli. Mrazivý zážitek, který zůstane v mysli nepochybně dlouho.

Přijemně civilní historické drobnosti vévodí nesympatická, leč o to skutečnější hlavní hrdinka, která jako jediná dostala prostor vysvětlit své činy a vyjasnit svou motivaci. Jinak se však hraje klasická hra podle scénáře středověkého "Kladiva na čarodějnice", v níž však bohužel vyjma nejapného snažení slizkého kazatele schází odůvodnění, proč se procesy rozlezly skrze celou vesnici. Potěšil mne prvek vykoupení prostřednictvím záchrany jedné z obviněných žen, protože jako jediný dokázal vzbudit alespoň nějakou emoci. Ostatek je pocitově poněkud plochý, byť mám pocit, že pro Finy má popisovaná událost hlubší význam než pro nás podobné děje z Velkých Losin.

Nečekané a, myslím, i nikým nežádané pokračování dopadlo podobně jako první díl, a přece je jiné. Na jednu stranu má rozmáchlejší záběr, hezčí výpravu a sympatičtější postavy, na stranu druhou scénář a chování mimozemšťanů nedávají valný smysl a triky jsou zřetelně levnější. Vzhledem k přepálené závěrečné scéně věřím, že o třetím dílu nikdo neuvažuje.

Mnohokrát viděný závěr se nepovedl, jako by patřil do úplně jiného filmu, nebo spíš do zcela odlišného žánru, a ještě navíc působí jako by byl připjat horkou jehlou. Nicméně to, čeho jsem byl svědkem před finálním vymítáním, byla skvěle natočená, setříhaná a rozmyšlená honička s lidskými nestvůrami a kapkou nadpřirozena přesně v tom nejistém poměru, z něhož diváka mrazí, a přesto jej nedokáže zahnat letmým mávnutím, že je to přeci fantasy a nic z toho by se stát nemohlo. Co se týče herecké stránky, E. Bana mne bohužel nepřesvědčil, ale snímek zachraňují É. Ramírez a S. Harris, který měl pohříchu málo prostoru, avšak přiznejme si, že o výkony tohoto typu zde nešlo. Jako vždy mne proto mrzí pouze ledabylé prohlášení, že jde o příběh na motivy skutečných událostí.

Přestože životopisným snímkům moc nefandím, tenhle si mne docela získal, přičemž nehodlám zkoumat jeho realističnost. Nevím, zda to bylo umanutou hlavní hrdinkou, podařeným náhledem do bouřlivého soukromého života slavných jmen, či podmanivým vyobrazením spisovatelské rutiny, ale užíval jsem si každou scénu, byť mnohé měly za úkol pouze ždímat slzy a jiné svou chaotičností trhaly příběhovou linii na kousky. Ale uznávám, že to byl zřejmě záměr tvůrců ve snaze vyobrazit neklidné dny romantických literátů. Musím však konstatovat, že citace z děl se v rámci filmového vyprávění jako vždy míjely účinkem, protože sebeprocítěnější recitace nedovolí zastavit se a přemýšlet, takže příval slov může jen dokreslovat atmosféru a nic víc nezmůže.

Je zbytečné hodnotit přestřelenou zápletku a fyzikální nesmysly, protože by to bylo stejné, jako bych "Povídání o pejskovi a kočičce" vyčítal, že pejsci přece nemluví. Co mi však zbyde? Přemrštěnou snahu o nápodobu již viděného zachraňuje stále ještě osvěžující fokalizace z úhlu východoasijské kultury a jejího politického rámce, byť neustálé zůdrazňování oběti pro kolektiv už se začíná zajídat. Mrzí mne také, že jsem se jaksi nevyznal v jednotlivých hrdinech, protože většina z nich (až na Australana) v exoskeletech vypadá podobně - jejich samičky jakbysmet - a střih akčních scén mi v rozeznání charakterů nenapomáhal. Tím se ostatně dostávám k zřejmě největší slabině snímku, kterou je šílená frekvence záběrů. Nejen, že jsem z práce střihače měl tik v oku ještě dalších 12 hodin, ale navíc kombinace scén s neustálým přeskakováním mezi téměř identickými hrdiny neumožňovala představit si plasticky, co se děje, natož tomu rozumět, takže se film proměnil v přímočarý barevný trip. Domnívám se proto, že Asiaté jsou ve vnímání zrychlených projekcí trénováni (snad počítačovými hrami), jen nevím za jakým účelem. Závěr je tedy jednoduchý: Příště by čínské kinematografii prospělo méně peněz a více scénáře.