Scaevola

Moderností poněkud nasáklá verse řešící nepatrně odlišnější otázky než předloha - přesto výpravou podmanivá. A finální pohled na do společnosti navrátivšího se Graye je k nezaplacení.

Těžko hodnotit snímek, který vsází na obtížně zachytitelné emoce bouřené stavem, jenž není dostatečně předložen ani vysvětlen. A otázka, proč se vlastně nikdo nestaví na odpor, mi nedávala spát... Všichni někde hluboko doufáme, že naše existence má nějaký smysl: Tihle hrdinové ho mají až příliš hmatatelně před sebou.

Zpracování se příliš neodlišuje od typových horrorů ze Středozápadu a přiznejme si, že ani jednotlivé postavy se příliš neliší od běžných šalbon. Vlastně je to celé stará známá dějová linka bez odboček, dokud se nezačne odvíjet zajímavý sociologický experiment o fungování sekt a davu. Problém tkví v tom, že finální čin hrdiny (než se složí na zem) dává určitým zrůdným způsobem za pravdu právě oné největší fanatičce - a to je v americkém snímku poněkud znepokojivé.

Na sci-fi snímek se zde sice objevuje jen minimum vědecko-fantastických prvků - jedna mutantka, do níž by to nikdo neřekl, a podivná zarudlá očka -, leč prostředí je o to syrovější a realističtější. Jednoduchý děj a ještě jednodušší zápletka nenechávají oddechu a přestože akce je stále akcí, kulisy jsou lahodné a Leně Headey záporačky prostě jdou. (Dodám, že mé hodnocení by bylo patrně ještě vyšší, kdybych před nedávnem neshlédl indonéský "Zátah".)

Velké, statické a přesně dle titulků - pouze obrazový doprovod k příliš známému příběhu. Oceňuji všechnu tu výpravu a divadelní proklamaci, ale trojici hlavních herců jsem nedůvěřoval ani slovo. Ch. Heston nevěří snad ani sám sobě, Y. Brynner přes všechno šklebení a mávání hávem není skutečný antihrdina a A. Baxter, jež je z nich zřejmě nepůsobivější, by přesto nesvedla ani posledního otroka.

Hodnotit Jacka Bauera je jako poměřovat moderní svět. Americká nátura je nekompromisně liberární, z Východu jde strach a ti ve všemožných hávech by měli zlevnit ropu. A přece tu nalézám napětí, akci a touhu po řádu, který nám všem tak urputně chybí... Omlouvám se, nechal jsem se trochu unést, leč tohle všechno mi hlavou probíhá při každé minutě každého z osmi dní (z nichž ten první byl subjektivně nejnudnější a ten třetí snad nejlepší, ač vysoce cením i dvou tak často kritisovaných washingtonských řad).

Těžko stravitelné a obskurní až na samou mez uchopitelnosti, ale obrazově nádherné a podmanivé. Kdysi mne zaujalo ústřední monstrum, urputnost detektiva i prostředí opět se bouřící Paříže. Možná snímek za moc nestojí, ale má maličkost je ztracena, byť při opakovaném shlédnutí původní kouzlo vyprchává stále víc. Co se dá dělat, prostě tenhle film již nikdy neuvidím.

Bubny znějí na válečném poli, Hora vře a Prsten se leskne. Omluvte fanouškovské nadšení, ale jinak nemohu: Patrně nejepičtější dobrodružství, jež jsem měl tu čest kdy spatřit. Rozmáchlá gesta, patetické dialogy, výprava, kterou si ani nelze představit, a promyšlenost každého záběru. Ta nejklasičtější verse eposu v tom nejmodernějším možném kabátě.

Už dlouho jsem se takhle nekompromisně a jednoduše nebavil. Žádné dlouhé povídání, žádné váhání ani přemýšlení, pouze čistý boj o život - mohu-li to nadneseně říci.

Pochopil jsem jednu věc - v lesbické subkultuře patrně funguje metafora proměny v bestii (vlka, vlkodlaka, ...) dosti odlišným způsobem. Podivné, rozvleklé a vyjadřující se na základě spousty dívčích pohledů kamsi do dáli.