Scaevola

Když odhlédnu od spousty Afroameričanů pobíhajících po renesanční Anglii, mohu konstatovat, že tvůrcům se podařilo vytvořit pohledné kostýmní drama o nekontaktním, leč paralelním střetu dvou žen, jejichž přístup k vládě a životu byl diametrálně odlišný na to, že byly příbuzné a vycházely ze stejného kulturního zázemí. Nicméně propracované drama a povedeně střízlivé herecké výkony bohužel nevyváží slabé tempo, minimum akce a dvouhodinovou stopáž, kterou nezdůvodňuje jediná vedlejší linie. Historická interpretace je zde podávána mimořádně neoslazená.

Napínavá podívaná staví hlavně na (nakolik mohu soudit) věrně zachycených reáliích mladého New Yorku a kvalitních hereckých výkonech ústřední trojice, protože samotná zápletka místy skřípe v logice i návaznosti a zvláště v druhé polovině tempo příběhu kolísá, jako by postačovalo osm dílů namísto deseti. A navíc, jak je u podobných počinů bohužel již zvykem, poslední díl byl poněkud nemastný, ačkoli uspokojivě uzavřel všechny otevřené zápletky. Nuž uvidíme, jak dopadne "Anděl temnoty". - A anděl temnoty šokuje hned v úvodu, poměrně rychle představí hlavního protivníka, před jehož odpudivým ztvárněním smekám, a ke konci bohužel ztrácí dech, motaje se v samoúčelných vedlejších linkách a zdlouhavém pronásledování a kupodivu odkládaje titulního hrdinu na vedlejší kolej. D. Brühl je totiž po většinu druhé série pouze do počtu a v zásadě ničím k vyšetřování nepřispívá, což však na druhou stranu umožňuje vyniknout D. Fanning a její umanuté vyšetřovatelce. Uvidíme, podíváme-li se do nedozrálého New Yorku ještě potřetí.

Víte, kdy jsem se začal opravdu bát? Když se objevil nápis "podle skutečných událostí"... Což o to, kalifornská historka o strašidelném domě a obsesivní porucha staré miliardářky mají něco do sebe, ale nevím, zda je nutné doslovně přepracovávat každou povídačku, kterou si tiše vypráví teenageři po náročné párty. A bohužel, ač se J. Clark snaží, seč může, jedna důmyslná lekací scéna (židle a spol.) snímek nezachrání, zvlášť když H. Mirren se po celou dobu natáčení zřejmě navýsost nudila a jakmile jste uhodli identitu hlavního ducha, horror se změnil v tradiční vybíjenou. Musím však přiznat, že řemeslně je snímek vystavěn povedeně a že během první hodiny stopáže umí navodit podmanivou atmosféru.

Ačkoli se snímek může pyšnit promyšleným vizuálním zpracováním a pohlednou stylizací, nacházeje podstatnou oporu v knižní předloze, bohužel selhává v krocení svých témat. Některá nevzbuzují vzhledem k délce stopáže dostatečnou emocionální odezvu, protože divák k postavám nestihe přilnout, a závěrečná tragédie tak prostě nevyvolá potřebnou reakci; jiná témata nejsou rozpracována a vysvětlena tak, aby dávala smysl, což byl především překombinovaný případ úvodního únosu, ztracené totožnosti a přiznání únoscova; a ještě jiná témata vycházejí zcela na prázdno, jak se to stalo řeči v parlamentu, jež snad byla zamýšlena jako jakési vyvrcholení šroubované sociální otázky, ale vlastně jen zabírá místo niternějším motivům. Možná kdyby tvůrci přijali omezený rozsah a možnosti filmu a přizpůsobili jim své ambice, byl byl snímek sevřenější a psychologicky údernější... Kolikrát už jsem při sledování francouzských počinů zažil, že forma zvítězila nad obsahem?

Málokdy se stane, že film s vážným až těžkým poselstvím a zneklidňujícím vyzněním funguje i po stránce technické, a především i pobaví, ale v tomto případě se téměř vše povedlo. Tvůrci si možná jen mohli odpustit krvelačný závěr, protože samotné, skvěle zahrané vyvrcholení před naplněnou aulou by samo o sobě postačovalo k dokreslení bezbřehé touhy lidí po návodu.

Snímek dokáže vykřesat nezanedbatelné napětí a pracuje se slušnou atmosférou, jež ústí v příjemně nejednoznačné vyznění, ale první polovina je utahaná a ve své minimalističnosti zbytečně rozvleklá; stopáž v délce hodiny a půl by byla naprosto dostatečná. Nutno však pochválit herecké výkony i nápad, který staré dobré Anglii prostě sedí.

Poutavá jednohubka se zneklidňujícím námětem promrhává svůj potenciál v laciné krvavosti a bolavých nelogičnostech zacyklující se zápletky. Na druhou stranu třaskavé tempo zpřístupňuje divákovi relaxaci ve stylu akčních videoher včetně vynalézavé kamery z třetího pohledu a filosofický závěr dává vzpomenout na komplexní témata cyberpunku se vším všudy, takže nechcete-li přemýšlet, nemusíte a budete spokojeni.

Snímek je plochý a naivní, ale to by až takový problém nebyl, protože v hlavní roli vystupuje G. Mitič a černá paruka. Skutečným průšvihem je, že vyjma úvodní hloupé vyvražďovací akce film sleduje hodinové přípravy na vyvrcholení, které je odbyto pouze mimochodem. Mám-li to říci zkrátka - strašlivá nuda.

Od pohledu je to buď šílenost, nebo projev génia a ani po mnoha shlédnutích se nedokážu přesně rozhodnout, na kterou stranu se přikloním, nicméně, co mohu říci s jistotou, je, že po letech některé vtipy vyčpěly a jiné už nejsou tak drtivé, jako snad bývaly. Hravá vizuální stránka od K. Saudka jednoduše vše nezachrání.

Musím si postesknout, jak málo výstižného je toho možno napsat o krásném a poklidném snímku, jemuž po technické ani herecké stránce nic neschází a jehož tempo snad vycházející přímo z dobové nátury už dnes nikdo nedokáže napodobit stejně tak, jako nikdo neopíše jeho nezáludnou a nekonfliktní náladu. A byť vlastně film neskončí tak úplně hollywoodsky, jeho vyznění o splněných přání je jako balzám na duši, ačkoli žánrově se s ním nepatrně míjím.