Marigold

Můžu namítat, že scénář je hodně klopotnej, ale nemůžu popřít, že mě jeden z nejlepších žijících režisérů totálně zhypnotizoval. První třetina má tenzi, která žďíme dech (promyšlenost záběrů a jejich skladba je daleko nad vším, co dneska můžete v Hollywoodu vidět). Zbylé dvě třetiny se neubrání náznakům neobratnosti a banality, jenže potemnělý Youngův vizuál a geniální sound design zvýrazňují nosnou emoci Chiangovy předlohy. Není to film o blízkém setkání s tvory z hvězd, ale o blízkém setkání s námi samými. S našimi fóbiemi i smrtelností. A hlavně film o největším prokletí ze všech - lineárním vnímání času. Zápletka může občas šlapat vodu frázovitých zvratů a matných vedlejších postav, ale tenhle hluboký podtext, který tak moc chtěl vyhmátnou Nolan v Interstellaru, mě zabil - i díky tomu, že výkon Amy Adams je absolutně odzbrojující. Kanárek, který ve filmu provází vědecké výsadky jako citlivý senzor, je pro Příchozí dobrá metafora. Tenhle film pracuje s tak jemnými nuancemi, že je vlastně člověk může přehlédnout. Jsou schované pod silnými vibracemi, ale i když jsou slabounké, nakonec převýší všechno. Level očekávání směrem k Blade Runnerovi se dotýká maxima. Nejlepší sci-fi roku.

Stone hledá dávno ztracenou relevanci komentátora, marně. Velkou devizou Snowdena je, že na rozdíl od jeho posledních filmů nemá otravný manýristický punc a docela odsejpá. Největšího žijícího imitátora Gordona-Levitta dokonce Oliver donutil hrát, což je solidní počin. Bohužel samotný obsah výpovědi je ve srovnání s tím, co nabídl oscarový dokument Citizenfour, spíš jakýmsi přehledným úvodem do problematiky, který podbarvuje Stoneův dobře známý kriticko-patriotický postoj k současné US demokracii. Chybí tam něco provokativního, něco, co by se vpálilo do sítnice. Krotká osobní rovina to nenahradí. Snowden příjemně ubíhá a na závěr zvedne koutky nezvládnutým patosem. Průser se nekoná, subverze taky ne... [70%]

Feel the Walking Dead. Rána do palice, kterou ten seriál už dvě sezóny potřeboval.

Euforické pocity naprostého vytržení ze zažitého vnímání časoprostoru, které jsem čekal u Inception, se dostavily o pár let později. Velikost vize a suverenita zpracování samozřejmě nekompromisně zvyšují laťku i u ostatních složek a bohužel ne, Doctor Strange nepřekonává kletbu matných padouchů (i když díky Madsovi hodně charismatických), plochých vedlejších figur a generických zápletek. V tomhle je hluboce marvelovský a limity ohýbat nedokáže. V ostatních ohledech jde ale o lahodně hravé a zábavné origin story, ve kterém Cumberbatch konečně zase plně využívá svůj potenciál a Scott Derrickson dává zapomenout na sterilní okopávanou ze Dne, kdy se zastavila země. Aby marvelovské multiverzum drželo pohromadě, musí si jednotliví hrdinové občas nasazovat okovy. Nikdo tím zatím netrpěl tak jako Doctor Strange, který v sobě má halucinogenní výbušnost 60. let i příliš čitelnou předurčenost marvelovského vyprávění. Osobně se nad to dokážu povznést a užít si tenhle trip za bariéru reality maximálně. A co si budeme namlouvat, doktor, který může asistovat při vlastní operaci... beat that!

Politický a sociální statement, inteligentní, obratně vyargumentovaný, přiměřeně manipulativní. Michael Moore with huge balls a filmmaking skills. Ava DuVernay má vzácně přímočarou flow, které nechybí apelativnost ani schopnost pracovat s kontextem. Kontra-narativ, který vytváří k oficiálnímu příběhu, si rozhodně zaslouží pozornost. Angažovaná dokumentaristika v plné síle.

Nejkrásnější omyl v dějinách sériích o superagentech. Thriller pro osmdesátníky, kteří se nesmějí v kinech příliš odvázat a nesnášejí dezorientaci. Tom dá Reachera i po páté mrtvici a o to tady určitě jde.

Misery porn s didaktickou režií a komicky průhledným scénářem, ze kterého vrah vyplyne asi po dvaceti minutách. Takže nezbývá, než se kochat přehráváním všech zúčastněných, roztomile chtěnou ponurostí a exploatační koncovkou, která by v rukou schopnějšího režiséra mohla vyznít provokativně. Je to taková Zmizelá pro mamky v domácnosti a wannabe psychologické sonda do vztahové mizérie. Jako thriller ne, jako nezáměrně cheesy chick flick z provenience tmavě červené knihovny? Ale jo.

Úsměvně snaživá vyprávěnka, které je zatím vidět až do tenkého střeva. Dojem neuvěřitelně sterilní a mechanický. Nesympatické šablony místo postav (může být úmysl, ale nefunguje). Chybí tomu už jenom Honza Cash na závěr. Wait. Nechybí. Mnoho povyku pro nic zatím.

Pracující třída ještě nikdy nebyla tak břitká a sympatická jako v podání Marka Wahlberga a Kurta Russella, skoro mě až mrzí, že závěrečná fotky odulých texaských rednecks tuhle iluzi zboří. Marxistické žertíky stranou - Berg se nadechl k životnímu výkonu, když zejména první polovina svojí hladkou flow dialogů, střihu a ručního snímání neuvěřitelně odsejpá. Následné ohnivé inferno už se ve freetické kadenci střihů a detailů nese ve znamení dezorientace (tohle by se u Paula Greengrasse nikdy nemohlo stát), ale pořád je to dostatečně výhřevná podívaná, aby si člověk užil i závěrečné zhroucení obyčejného člověka (po kapitánu Philipsovi zjevně nová povinná figura civilních katastrofáčů). DH je óda na common sense prostých lidí i strhující spektákl, kde Mark krotí dinosaury z hlubin a Kurt tučné vyvřeliny z British Petrol. Za mě dobrá, čistá zábava s jasnými limity.

Narcotelenovela, geopolitická fraška i temné realistické drama. Narcos se snaží přepnout autopilota z první série, ale zatímco temný zlom v polovině je skvělý, snaha ohnout Patronův příběh do dojemného svědectví pádu jednoho megalomana je na hraně naivity a sebeparodie.