Rockerman

Vynikající a originální nápad o jedné rodině podvodníků. Komedie, která přechází od bláznivé do černé s naprosto neočekávaným závěrem, který jen umocňuje výbornou zábavu po celý čas. Tady není třeba dlouho přemýšlet o počtu hvězd.

Jirka Mádl opět boduje! Po výborném debutu je tu další hluboce lidský příběh. Možná není tak originálně natočen jako Pojedeme k moři, ale má to zase netradiční ústřední dvojici aktérů. Trochu přitažené za vlasy byl snad jen způsob, jak zlegalizovat Songovi pobyt v naší republice. Lze jen spekulovat, jak by se zhostil role zapšklého komunistického profesora Jan Tříska nebýt jeho tragické smrti. Myslím, že Alois Švehlík byl za něj dobrou volbou. Moc se mi to líbilo.

Nahý režisér je seriálek o průkopnících pornoprůmyslu v Japonsku. Zábavné, místy i vtipné vyprávění o nelehkých začátcích, o boji s cenzurou a konkurencí a jejich nekalými praktikami. Režisér Muraniši jak buldok jde za svým cílem točit opravdový sex a přes neuvěřitelné množství překážek a zatýkání neuhne dokud nedosáhne svého. A dobro opět zvítězilo! Stojí za vidění.

Bylo jen otázkou času, kdy nenávist dvou nesmiřitelných táborů přeroste v něco většího, vážnějšího. Mrzí mne, že to nakonec hodili na ty pankáče, ale bez viny rozhodně nebyli. Už jen ty jejich anarchistické názory mi sympatické vůbec nejsou.

Celou dobu je to takové nemastné, neslané. Příliš polopatické a bez napětí. Ta škola "volavek" byla směšná až trapná. Všechno navíc vypadalo nevěrohodně a předvídatelně. Zdálo se, že se už žádného překvapení nedočkáme. Ale přišel elegantní závěr a ten trochu napravil reputaci.

Jsem hororový fanoušek už dlouhá léta a preferuji duchařské, přímočaré horory, s nějakým tím překvapením a pořádnými lekačkami. Samosebou, že nesmí chybět ta správná atmosféra a stupňování napětí. Leč tu a tam mi, nevím proč vyhovuje i takovéto pojetí. Jim Jarmusch mě dostal už svou upírskou romancí Přežijí jen milenci. Mrtví neumírají jsou z jiného soudku. Je to ten typ filmů, ve kterém se podvědomě celý film usmívám, protože je na hony cítit tu nadsázku a humor. Jsou tu moc hezké fóry. Např. titulní skladba, která se Robertsnonovi zdá nějak povědomá a Peterson mu vysvětluje odkud ji zná. No a sám Peterson pak prozradí proč ví, že všechno skončí špatně. Také klidná, bez emocí přijatá skutečnost, že v Centerville řádí zombíci je úsměvná. V závěru se trošičku vkrádá nuda, ale celkově lze hodnotit vysoko.

Ubylo rozhovorů se sériovými vrahy. Pro Holdena a Billa začíná noční můra v podobě 30ti zavražděných černošských dětí v Atlantě. Souběžně s přetěžkým pátráním po vrahovi dětí se odvíjí problém s adoptivním synem Billa Tense. Nejspíš je druhá řada napínavější, než první. Trochu mě zklamal samotný závěr, který však vychází ze skutečnosti a tak nelze nic moc namítat. Vztah Wendy (mimochodem pro mne velmi nesympatickou) se svou přítelkyní je jen výplní k tomu opravdovému ději. Každopádně kvalita neklesla ani o píď a byl to opět mimořádný zážitek.

Pokud si někdo myslí, že komiksoví superhrdinové jsou vždy na straně dobra, zachraňují svět a trestají nespravedlnost, může jě tento seriál vyvézt z omylu. Co když jsou to bytosti, které sice občas někoho zachrání, ale především myslí pokrytecky na svůj prospěch. Naprosto originální nápad mísí parodii, satiru a thriller s notnou dávkou černého humoru. Pro mne takřka dokonalá podívaná má v každém dílu aspoň jednu top scénu, ať už se jedná o Robin, let 37 nebo akci s dítětem z inkubátoru. Korunu všemu nasazuje samotný závěr příběhu jaký bychom fakt nečekali. Královsky jsem se bavil proto mé hodnocení je velmi jednoduché!

Každý remake je přirozeně konfrontován s originálem, zvláště je-li to tak slavný film. Pravdou ale také je, že si někdy ty neotřesitelné klasiky trochu idealizujeme, protože čas smaže případné nedostatky. Já jsem Motýlka z roku 1973 neviděl snad 35 let, proto nemohu srovnávat, ale myslím že tvůrci se s tím popasovali celkem dobře a na lehce nadprůměrné hodnocení to je.

Nic nového pod sluncem. Typický Kusturica. Opět sledujeme fantaskní příběh s typickými dialogy a bizarními postavami. Nechybí ani jeho typická hrající zvířata, která se chovají naprosto nepřirozeně. Zmije pije mléko, slepice skáče před zrcadlem a husy nalétávají do vany plné krve. Samozřejmě je tu téma jugoslávské války tentokrát v brutálnější podobě. A pak je tu velká láska až za hrob. Tohle všechno už bylo k vidění v jeho dřívějších a povedenějších filmech. Zdaleka nedosahuje kvalit mé top trojky: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak a Závěť. P.S. Monča je stále krásná, ale při bližších záběrech je vidět, že zub času zapracoval už i na ní.