Conspi

O zrak přišel během nešťastné události, jíž se účastnil. Byl ve špatnou dobu na špatném místě. Klasika. Zbytek svého života měl strávit ve tmě, v takovém tom jednotvárném prostoru, do něhož ale prostupují třeba takové pachy nebo zvuky. Těch má tam na opuštěném venkově až dost. Dny tráví vysedáváním a rozjímáním nad životem a všemi těmi kdyby. Noci potom tím stejným. Až jednoho dne mu do domu, jinak zcela prázdného a zejícího spartánskou jednotvárností, přivádí snad jediný známý kterého má kohosi nového. Někoho, kdo mu bude údajně tou nejlepší společností. Někoho, kdo se o něj bude starat. No prostě někoho, kdo bude vědět co s takovým osamělým chlapem.

Občas je možné zaslechnout, že každý člověk má právo si rozhodnout, jakým způsobem bude žít, jakým způsobem bude světu ventilovat svoje problémy nebo jakým způsobem bude s okolním světem chtít komunikovat či kooperovat. Jednoduše řečeno, každý má svoji vlastní volbu. Ano, zaslechnout něco takového je opravdu inspirující a pozitivní. Vzrušující. Zkus něco takového ale říct zadlužené prostituce, která má našlapáno víc, než by ti dokázala spočítat kterákoliv moderní aplikace. Mi-song (E-seo Hann) si toho zažila už opravdu dost. Svým ladným tělem bez jizev a hlubokých škrábanců obsluhovala místní povaleče, stejně jako tamější zbohatlíky, co si zrovna jen toužili povyrazit s lacinou holkou za pětník. Její život spěje přesně tam, odkud už žádný další život nikam dál nevede. A dokud na ní bude parazitovat i její pasák, neschopný pobuda Geon-hee (Se-won Ko), který má obě ruce levé asi jako levná pracovní síla z východní Evropy, nic z toho se nikdy nezlepší. Její sny na něco lepšího se ztrácejí v temnotě po rozbité pouliční lampě, když v tom se jednoho dne rozevírá nebe a Geon-hee dostává neodmítnutelnou nabídku. Sice nebezpečnou, ale mastnou jako pečený kuře. A když to vyjde, oba si budou moci po zbytek života už jen pískat. Jenže to ještě ani jeden z nich vůbec nic netuší.

Yeong-sook Yoo (Ah-min Yoon) je důkladnou policejní vyšetřovatelkou, pečlivou a někdy až příliš puntičkářskou, která jde po případu zmizelé ženy. Ta zmizela bez jediné stopy a jediného odkazu, skoro jako kdyby se do země propadla. Alespoň tak to tvrdí její manžel, muž ve svých nejlepších letech, Tae-sik Jo (Gyu-woon Jeong). Jenže ne vždy je všechno tak, jak na první pohled zdá se být. Podezíravá Yeon-sook začíná objevovat souvislosti, díky nímž si utváří chatrný obrázek, jak by se celá záležitost mohla mít. A mezi tím se v uzavřené místnosti bez oken a denního světla, se zavázanýma očima a ucpanými ústy, zmítá v utažených provazech uvězněná manželka muže bez soucitu, tyrana a přesvědčivého lháře, který ji jako návnadu celé té chorobné hry vlastníma rukama uvěznil.

Smrt je součástí lidských životů stejně jako narození. Každý směřujeme z jedné stanice do druhé, aniž bychom chtěli, aniž bychom si to uvědomovali, aniž bychom o tom pochybovali. Stejně tam ale od onoho specifického okamžiku všichni míříme. Jenže někteří tam míří o něco rychleji než jiní. A Hee-yeon (Yoon-seon Jeong) tam míří závratnou rychlostí. Její lidská schránka vypovídá a její mysl ztrácí pojem o čase. Hee-yeon, v nemilosti vyšších sil, očekávající svůj vlastní skon, tíží jako kámen mysl svému nejbližšímu, příteli a ochránci, zoologickému ošetřovateli Tae-woo (Kyeong-ho Jeong). Ten, očekávající to nejhorší, v duši připravujíc sebe na opuštění, ale, aniž by si toho přes svoji sklíčenost byl na první pohled vědom, střetává jinou ženu. Prostě jen někoho jiného. Na podlaze a v potrhaných šatech. Ženu, snad zpočátku jen lidskou bytost, podivnou a neodpovídající, jen tupě zírající a s různými představami v hlubokých očích, která je podivně traumatizující, skoro až elektrizující. Od jejich setkání mění se i podstata jeho realistického vnímání skutečností, mění se jeho styl bytí, protože ona po jeho akceptování, začíná být jeho nedílnou součástí.

Půvabná Ga-in Choi (Soo-ah Hong) je sympatickou dívkou, vystudovanou vysokoškolačkou, které ale chybí sebedůvěra, odvaha dělat věci tak, jak by si sama přála. Chybí ji něco, díky čemuž by dokázala dosáhnout všeho, po čem touží. Je pravým opakem úspěšnější Eun-jeong Park (Seong-eon Lim), své univerzitní přítelkyně, inteligentní a mentálně vyspělé, realistky, která v jejich očích dosáhla prakticky všeho, po čem ona vždy jen ve skrytu duše toužila. A když se po sedmiletém odloučení obě přítelkyně opětovně shledávají, vzniká mezi nimi i něco dalšího, něco, co tam nikdy dřív nebylo; závist. A právě závist se stává tím, díky čemuž se chorobně traumatizovaná Ga-in začíná mezi svými známými, mezi všemi těmi nevšímavými lidmi, chovat jako její úspěšná přítelkyně, ba co víc, začíná dokonce předstírat, že je ona, ta, o níž všichni mluví tak mile a pozitivně, s respektem ve hlase a úctou v mysli. Obsesivní Ga-in se stává jí. Zatímco ona musí zemřít.

Měl to být den jako každý jiný; plný pozitivního slunečního světla, těžkého olovnatého vzduchu a ulic plných smogu. Klasika. Jenže on to byl den úplně jiný. Po probuzení, po takovém tom všedním procitnutí, po němž následuje rozlepení očních víček a první zamžourání do denního světla, ale tentokrát následovalo něco úplně jiného. Následovalo syrové zjištění, že něco není tak, jak by mělo být. A stejného zjištění se dostává všem přítomným, tedy všem šesti neznámým lidem, kteří se ocitají - aniž by věděli jak - v tajemné místnosti. Škaredé a nevýrazné, fádní a chladně bezcitné; jako stvůra z nočních snů. Jeden by řekl, že se jedná jen o hloupý vtípek, ale po tom, co následuje, tak po tom si nikdo nic tak hloupého už víc nemyslí. Šestice docela neznámých lidí začíná svádět boj o vlastní přežití v neznámých podmínkách a v neznámé místnosti, která svoji skličující atmosférou dopadá na hlavy uvězněných stejně jako kladivo na hlavičku zatloukaných hřebíků. Přežije někdo?

Kdysi dávno, ještě před nějakým tím časem, kdy se zpívalo a tančilo, jako kdyby jim všichni a všechno kolem patřilo, byl Heung-boo (Hee Jae) členem bohaté a mocné rodiny s vlivem, který hýbal stromy. Jenže stejně jako plyne čas, stejně tak teče i voda, která smyje špínu, prach, ale i zář nebo moc. V okamžiku, kdy mu umírá otec, hlava rodiny a vlastně všechno, co celou nesourodou rodinu udržovalo při sobě, jde všechno do kopru; jeho život, jeho sny, touhy, představy, ale i očekávání a ochota chtít. Cokoliv. Nol-boo (Ki-won Yoon), nenasytný drzoun a jeho nevlastní bratr, sklízí všechno rodinné dědictví. A aby toho nebylo málo, Heung-boo přichází také o přítelkyni. Zlomený a hlavně zmatený, začíná pracovat. Vlastníma. Začíná pracovat jako taxikář. Taková běžná věc, kterou kdysi opovrhoval, ale kterou nyní přijímá realisticky a přesně tak, jak je. S postupujícím časem přichází některým věcem na chuť. Na kloub přichází ale věcem úplně jiným. A to takovým, které ho mohou katapultovat zpět na výslunní, a nebo mu alespoň dopřát sladkou pomstu.

Vidět u řezníka otrlého chlapa, jak si brousí nůž. To není nic výjimečného. Jenže když do takového krámu postavíte ženu, můžete si myslet, že na zákazníky něco zkoušíte. Jenže v tomto případě rozhodně nezkouší nikdo nic na nikoho. Když si sličná Soon-ae (Young-seo) otevřela řeznictví, tedy ryze chlapskou záležitost, kde si mohou vybíjet tu svoji, nikdo by na první pohled asi neřekl, že má všech pět pohromadě. Jenže netrvá dlouho a její krám si razí cestu napříč celou čtvrtí, neboť její kvalita zdaleka předchází kvalitu všech těch okolních. Zákaznicí by ji skoro na rukou nosili, kdyby jen mohli. Vše jde krásně, jako nůž po másle. Písnička. Ale to až do okamžiku, než je v blízké čtvrti nalezena rozsekaná mrtvola neznámého. A rozsekaná dost hrubě, protože jde sotva poznat, jedná-li se jen o zbídačelého povaleče nebo nějakého zmrskaného boháče. Na tom by asi nic zvláštního nebylo, násilnosti jsou v okolí poměrně běžnou záležitostí, krade se, střílí se a pomlouvá až do krve, kdyby ale podobných mrtvol s rozsekanou tváří nezačalo přibývat. A právě v tom okamžiku se do případu vkládá duchaplný vyšetřující Hyeong-sa Kim (Min-joon Kim), kterému netrvá až takovou dobu, aby si dal pět a pět dohromady, a nezačal svoje vyšetřování vést od jednoho řeznictví k druhému.

Eun-joo (Ji Yoon) je mladou atraktivní dívkou, kterou víc než nedostatek krému na opalování znepokojuje zablokovaná kreditní karta, z níž už vybrala víc, než na svém bankovním účtě vůbec měla. Ale protože je hlavička šikovná, našla si inzerát s nejlevnější možnou půjčkou, na který okamžitě zareagovala. Neuběhl ale ani jeden měsíc a na dveře ji zvoní Joon-sang (Min Eun), drzý vymahač, který si přišel Eun-joo pěkně zmáčknout. Ta, samozřejmě v slzách a ve stavu mužského nepochopení, přede jako kotě, jen aby dostala víc času. Protřelý Joon-sang má ale v hlavě úplně jinou myšlenku. Smyslů zbavená a slzami zkrápěná Eun-joo akceptuje cokoliv, jen aby se z momentální situace dostala co nejrychleji pryč. Jenže ona ta jeho myšlenka, z níž se stává vzájemná dohoda, má jeden malý háček, a od okamžiku, kdy si toho začíná být vědoma i Eun-joo, její život se ji začíná měnit před očima doslova ze dne na den.

Mít strach. Být sochou, doslova a do písmene nehybnou postavou z písku, která je. Takovou ovdovělá královna Heonae (Ji-mee Kim), pozdější královna Dowager Cheonchu, být nikdy nechtěla. A taky nebyla. A protože měla co chtěla a na cenu se nikdy neptala, po smrti svého manžela, tajně a bez vědomí všech, střídala jednoho mladého za druhým, aby z nich načerpala třeba novou sílu, nebo aby si jen uvědomila, jakou má ve skutečnosti ještě jako žena cenu. Jenže ani panovnický status, ani její touha nebo pompa, moc a politická síla, nic z toho ji nesplnilo tajné přání, spočinout v náručí někoho, obyčejného a bez titulů, bez nároků a bohaté historie, na koho neměla. Protože si to ve své vlastní hlavě myslela a navenek tomu i věřila. Sledovala jeho kroky, pronásledovala jeho blízké, mučila je a trýznila, jen aby sobě samotné opojnou rozkoš z dominance a absolutní nadvlády zajistila. Jenže v určitém okamžiku si uvědomila, že zašla až za hranice. Zašla daleko. Ale to už se vrátit nic z toho nedalo. Přišla o to, co ji motivovalo. Přišla o svůj sen. A jeho tělo mezitím dál chladlo.

Ve snaze ovládnout prvotní dojmy, divákovo vnímání celku, - sofistikovaného divadelního dramatu s prvky budoucnosti a porušení technologického dogmatu -, je ochoten jeho tvůrce, divadelní režisér, Pa-rang Shin (Gyo-hwan Goo), zajít až tak daleko, až pro něj není návratu. I tak by se dalo shrnout to, co se honilo hlavou jeho divadelním kolegům, úzkému kruhu hereckých talentů, kteří se jednoho dne vydali po mrtvolném zápachu, vycházejícím z jeho chladnoucího těla, zavěšeném na jednom z jevištních lan. Možná se stalo to, co někteří předpovídali; smrt přišla si vyvoleného. A možná se taky stalo něco jiného. Přesvědčena je o tom i introvertní, na první pohled bázlivá a zranitelná, Hyeon Choi (Sang-hee Lee), jejíž hlavou se po jeho nalezení honí jeden podivnější scénář za druhým. A když je zlomeným otcem mrtvého právě ona požádána, aby navštívila režisérův prázdný dům, dochází jí, co se mu asi honilo hlavou, než se rozhodl skončit s omotanou hlavou, protože odpovědi na její otázky, jsou najednou mnohem jasnější. Jsou skryty v jeho poslední divadelní hře, kterou ona má nyní za úkol dokončit.

Po letech, po celých těch dlouhých letech vlastního strádání a odříkání, strávených ve strachu z vlastního stáří, na stará kolena zjišťuje osamělý Yeong-hwan (Joo-sang Yoon), že ve skutečnosti není již nikoho, kdo by na něj myslel, nosil mu jídlo, ptal se ho, jak se má nebo kdo by o něj projevoval starost. Vlastní ženu pochoval před lety. Ve stejné době vyhnal z domu i dceru a nyní svých činů lituje. Sám a zlomený, ve vlastním žalu a slzách, nalézá ale jiskru v ženě, v jediném člověku, empatickém a chatrném, který jej vidí takovým, jakým ve skutečnosti je. A i když do jeho života vstupuje slunce, závan čehosi, co dává mu naději znovu otevřít oči, svoji náruč, a ještě chvíli zkusit žít, některým přírodním zákonům poručit nedokáže, a tak netrvá dlouho a Yeong-hwan čelí další tvrdé pěsti osudu.

Narozena s unikátním smyslem pro cit, čich, hmat a sluch, oponovala již v útlém věku všem svým vrstevníkům, aniž by si byla sama vědoma daru, který ji příroda nadělila. Yoo Jeong (Geun-young Moon) obdržela darem to, po čem ostatní jen touží, po čem sní a co si přejí; narodila se uvnitř vypalující pece matce, ženě skromné ale houževnaté, cílevědomé a vytrvalé, a otci, talentovanému výrobci porcelánu, empatickému a starostlivému, původnímu královskému výrobci. Byla unikátním přírodním výtvorem s vlastnostmi, nadřazující ji nad ostatní. Jenže každý talent se musí umět uchopit. Správně uchopit. A někdy to prostě jen chvíli trvá, než si to jeden ve své hlavě poskládá. Yoo Jeong to trvalo celých pět let, pět let v odloučení od svých nejbližších a drahých, rodinných příslušníků, známých, ale i těch milovaných, než našla odvahu, aby po smrti svého otce začala pátrat po odpovědích na své otázky. V přestrojení a s falešným jménem, a vystupující jako mladý muž, začíná pátrat v samotném centru dění, v královských dílnách Bunwon. Tam také zažívá životní zkoušky, útrapy a bolesti, které jiného by zcela jistě odradily, jenže ne ji. S houževnatou náturou své zesnulé matky, i přes všechny slzy a hluboké pohmožděniny, prochází všemi útrapami, stává se trnem v oku zkorumpovaných a lstivých, prolhaných a přetvářejících se, bohatých, dokonce i těch politicky vlivných. Postupně se dostává k odpovědím, aby se začala zase znovu ptát proč. S pomocí nových přátelích, jejímu srdci blízkých, odhaluje tajemství i těch nejvlivnějších, prahnoucích po větší moci a bohatství, aby jim zasadila ránu, kterou světu poví, jak si sama stojí a pro co hodlá bojovat a zemřít.  Její cesta vede dál, mnohem dál, na níž není čas jen hloupě stát, ptát se a čekat, až svět přijde sám. Jednoho dne, svět sám bude se jí chtít ptát jak a proč. Jednoho dne bude ona světem a všichni ostatní jen blednoucím světlem.

Když se 25. 6. 1950 začala přesouvat Severokorejská lidově demokratická armáda, vyzbrojená 150 ruskými tanky T-34 a 172 vojenskými letadly, přes území svého znepřáteleného souseda, bylo to za ohlušujícího doprovodu dělostřeleckých salv, které měly iniciovat násilný invazivní vpád s cílem opětovného sjednocení. Alespoň tak to stálo v propagandistických letácích, shodou okolností potřísněných krví raněných, mrtvých či pomalu a bolestivě skomírajících korejských obyvatel, oslavujících politickou moc později prvního zvoleného prezidenta Korejské republiky Sung-man I (26. 3. 1875 - 19. 7. 1965). Jak ale může takový válečný konflikt vypadat v očích dítěte, sotva desetiletého chlapce a pozdějšího maskota vojenského oddílu, Dol-yi, to si nelze vůbec představit. Dol-yi se totiž stal svědkem prvního útoku severokorejských vojsk, po jehož vpádu z jeho rodné vesnice Uidžongbu zbyla jen ohořelá kostra, vypovídající o válečných zhýralostech, které ho se sta tisíci dalších provázely až do konce života.

Joo-hyeong (Chansung) je mladým gangsterem, sotva plnoletým mladíkem, malou rybkou, která se ale zakousla do pěkně velkého háčku. Jeho prvním úkolem pod hlavičkou úřadující mafie není nic jiného, než podíl na sesazení mazaného a bezprecedentního prokurátora Hyeon-seok (Kyeong-in Hong). Ten si totiž došlápl na mafiánské podsvětí s takovou vervou, že to s lokálními obchody jde pěkně z kopce. Pod palcem má nejenom všudypřítomné a zkorumpované policejní složky, ale také politicky vlivné hodnostáře, kterým není radno šlapat do zelí. Jeho takřka neprůstřelné renomé otrlého ochránce zákona ale hyzdí jeho násilná povaha. Tu si vybíjí na své ženě, půvabné literární novelistce, na první pohled křehké a neodolatelné Hyeon-lee (Jeong-ahn Chae). Kontroluje ji kamerovým systémem, špehuje a dokonce ji i lže, jen aby ji mohl bít a psychicky trýznit. Když se ale o jeho agresivní povaze dozvídá mafiánský boss, cítící svoji kořist, nasazuje právě na jeho ženu mladého poskoka Joo-hyeong. Jenže ten ve sledované poznává svoji vyučující ze střední školy, svoji platonickou lásku. Po celé té době se do ní opětovně bezhlavě zamilovává. Jenže tentokrát s tím rozdílem, že o život půjde jemu samotnému a ne jeho vysněné, kterou tehdy svým odhodlaným a chrabrým postojem dokázal ochránit.

Eun-haeng Kim (Kai) je inteligentním a ambiciózním mladíkem, žijícím s tvrdě pracující matkou bez muže, zesnulého podnikatele, jemuž podnikání sebralo peníze, všechny sny, ale i vlastní odhodlání pokračovat žít, který si hledá práci v oboru finančnictví a bankovnictví. A hledá už celých pět let. Neúspěšně. V oboru se vyzná jako nikdo jiný, doslova jako ryba ve vodě, ale protože své matce nehodlá přitěžovat, o realizaci vlastního podnikatelského zájmu si nechává raději jen snít. To ale jen do okamžiku, než se shodou jen těch nejztřeštěnějších okolností střetává se zoufalou majitelkou neprosperujícího podniku, malé rodinné kavárny s cukrárnou, která od svého otevření sbírá jen jeden dluh za druhým. A aby toho nebylo málo, zrovna v tom stejném okamžiku přichází i o poslední možnou záchranu, o bankovní půjčku, která měla uspokojit dotírající majitelku pronajatého objektu. Eun-hang, vždy elegantní a striktní, s vážnou tváří bez úsměvu, akceptuje nabídku práce v kavárně na zkrácený pracovní úvazek, jen aby své starostlivé matce (Il-hwa Lee) dokázal, že se o něj nemusí bát. Ale protože s postupujícím časem zjišťuje, že lehkovážná Cho-ko Ha (Eun-bin Park), kreativní žena s nezáviděníhodnou minulostí, nezná byť ty nejzákladnější podnikatelské zásady, začíná se angažovat už i jako obchodní partner. A protože díky jeho kreativitě stoupá i návštěvnost, zdá se, že vše je na nejlepší cestě prosperovat a růst. To ale jen do okamžiku, než se ve dveřích podniku objevuje jeho rozhořčená matka.

Vlastnit nadpřirozené schopnosti nemusí být zas až tak skvělé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tak jako všechno ostatní, i to má svá negativa. A jedním takovým může být třeba i postupná neschopnost rozlišit dobré od špatného. Dae-yong Ahn (Dong-joon Kim), mladý středoškolák, tichý klouček v pubertálních letech, spadl jednoho krásného večera ze střechy přímo na kapotu zaparkovaného automobilu. Nikdo nepředpokládal, že se jej po takovém ošklivém pádu podaří oživit. Když se ale po několika dnech pobytu na oddělení intenzivní péče zničehonic probral a neprojevoval žádná psychologická ani fyzická poškození, lékaři nevěřili vlastním očím. Jenže něco se změnilo. Něco uvnitř bylo jinak. Dae-yong v sobě po probuzení objevil schopnost rozeznat sebevražedné úmysly kolemjdoucích stejně jako jejich vražedné pohnutky, vedoucích k trestným činům. A i když ho to zkraje frustrovalo a nevěděl, jak na své nově nabyté schopnosti správně reagovat, postupem času si dokázal vytvořit jakousi obranyschopnost, díky níž dokázal pomáhat potencionálním obětem. Netrvalo dlouho a z neznámého dítka se stala internetová hvězda, opěvovaný zachránce a hrdina místních, který ale se zvyšující se popularitou začal svádět větší boj se sebou samým, než se vším tím lidským zlem okolo, protože nové schopnosti z něj udělali někoho docela jiného. Někoho, koho jeho nejbližší nepoznávali.

Ji-won Lee (Dong-yeon Kwan) je intelektuálně průměrným středoškolákem, mladým a stále ještě naivním, očekávajícím od života velké věci, ne-li přímo zázraky. Že to jsou ale ty malé věci - ty drobnosti - které mu z života dělají tak krásný příběh plný lidských obrazů a každodenních zvratů, na to musí ještě přijít. Jenže dospět do takového bodu, nato nestačí jen několik málo pádů nebo životních proher, omylů a opětovných radostí z dosažených výher. Jeho snem je dráha profesionálního baseballisty. Sportovce s klubovým zázemím a lákavým finančním ohodnocením, renomé a velkým majetkem. Jenže to je sen každého mladíka, přesvědčujícího sebe sama, že právě on je tím vyvoleným. Ji-won je psychicky nestabilním, v jehož uzavřeném chování lze objevit skličující prvky afaziologie, díky nimž se vědomě distancuje sociálnímu prostředí a omezuje se jen na dosažení svého cíle - ať už reálného, či nedosažitelného. Ať už se ale snaží sebevíc, vždy je tu někdo lepší. Možná ale být tím nejlepším není to, co od života čekáme, protože někdy stačí pochopit, že ke štěstí, k radosti - k triviálnímu pocitu z úspěchu - stačí mít někoho, být s někým, komu na nás záleží a kdo o nás projevuje zájem a starost. A když Ji-won zjistí, že se jeho nesoustředěná mysl dokáže ve společnosti mladé hudebně nadané dívky Jeong-yeon Kim (Soo-ji Jeong) uklidnit jako rozčeřená vodní hladina, přestává snít a začíná hledat už jen ji.

V padesátých letech, v nichž Korejský poloostrov sužoval krvavý tříletý válečný konflikt, trpěl obyčejný člověk víc, než samotná zem, do níž se vsakovala krev padlých a zesnulých, odvedených mužů a nedospělých synů. Jihokorejská armáda likvidovala partyzánské pozůstatky cílevědomou taktikou okamžité popravy čistým průstřelem hlavy. Průzkum prováděla systematicky od nížin, až po horské hřebeny, zalesněné a jen stěží přístupné, v nichž, v malých odlehlých vesnicích bez mužů, mohla by vzklíčit potenciální hrozba partyzánského odboje. A ve svažitých kopcích pohoří Jirisan se jeden takový skutečně skrýval. Ne přímo odboj, ale partyzán to byl. A skrýval se tam až do doby, než jej objevila místní žena Jeom-rye, která, i přes svůj prvotní odpor, nalezla v jeho násilném mužném obětí - oddáním se mužově sexuální potřebě - zalíbení. V jeho stisku dokázala cítit opojný pocit, - animální chtíč -, z něhož stala se sexuální touha, která velmi rychle přešla v cosi, čemu sama říkala láska. Nebo to tak alespoň chtěla. To ale jen do okamžiku, než se o jejím tajném milenci, ukrytém v jeskyni nad vesnicí, dozvěděla Sawol (Eun-hee Choi), frustrovaná a zoufalá žena, toužící po mužském obětí, sexuální rozkoši a opojení víc než po ženském vyvrcholení. Pod vyhrůžkou vyzrazení, rozhodla se uprchlíka sexuálně využít stejně jako její předchůdkyně. To ale ještě netušila, jak zhoubný konec její erotický románek bude mít. A protože jihokorejská armáda byla coby kamenem dohodila, ze svého zoufalství rozhodla se spálit vše, co ji bylo tak drahé a blízké; rozhodla se ukončit plameny to, co plameny původně i začalo.

Zpěvák a tanečník, mladý talentovaný umělec Choi-go (Kang-joon Seo) byl svoji dosavadní zastupující mediální společností uvolněn ze svého původního uměleckého kontraktu, jenž mu zaručoval stabilní finanční zázemí, jistotu, pohodlí, střechu nad hlavou a hlavně mediální pozornost senzace-chtivých fanoušků. To vše se ale nyní mění; Choi-go je nucen jít si po svých, sám si vydělávat na živobytí a sám si hledat střechu nad hlavou. Není se proto čemu divit, přemítali právě v takovém okamžiku, stojí-li jeho život vůbec za něco lepšího než starou bačkoru. Na druhé straně život půvabné Mi-rae (Minah) dostává smysl až nyní. Až po letech zkoušení a snažení uchytit se v centru mediální propagace, marketingu a vyhledávání nových uměleckých talentů integrovaného oddílu gigantické společnosti Samsung. Její život naplnil opojný pocit vlastním zadostiučinění, který ji připomíná, kolika těžkými chvílemi si na své cestě musela projít. Jenže něco jako kdyby ji ke štěstí ještě scházelo. A třeba to není jen povrchní pocit, myslet si, že jeden by měl mít někoho blízkého, někoho, na koho se bude moci spolehnout a kdo bude moci naopak spoléhat na něj. A dost možná, že kdyby jen otevřela oči a neřítila se vpřed jako střela, nečekala jen na zázraky a na ty velké věci, zjistila by, že maličkosti, zpříjemňující ji život, jsou všude kolem ní. Možná blíž, než by si sama dokázala kdy říct.