GOREGASM

Epická stopáž a bezkonkurenčně epický storytelling, kterým Francis Ford odvypráví jádro příběhu Corleone Familie v tom nejvelkolepějším stylu. Knížky jsem nečetl, což hodlám už pevně rozhodnut napravit, ale tady se na plátně odehrává herecký koncert s hmatatelným osudovým nádechem, který Copolla kočíruje s takovou lehkostí, že vám těch téměř 3 a půl hodiny proteče myslivnou tak lahodným způsobem, že vás na konci napadne, že tady by se šiknul o hodinu delší režisérský sestřih (jakkoliv je už skoro nemám rád :-). Průběžné prokládání dvou časových linií, rozvíjí hloubky příběhu a perfektně do sebe zapadá, a jelikož jednu táhne DeNiro a druhou Pacino, divák se vlastně ani nemá možnost na ten záchod odběhnout. Dokonalost filmařské bonboniéry potom dotváří poetický hudební doprovod, který je nesmrtelnou klasikou. A pak že "dvojky" jsou nejslabší. Geniální dílo. 100%

Oliver Stone na to jde velmi fikaně a na půdorysu vlků z Wall Streetu vykreslí lesk a bídu Ameriky po svém. Gordon Gekko, burzovní superstar a terminátor, který jde celý život přes mrtvoly a svými spekulacemi nadpozemsky bohatne VERSUS ti nešťastníci, kteří jsou zaměstnáni ve firmách, které jeho finanční krvelačnost sejme. Douglas je v Gekkově kůži nelidsky dokonalý a Charlie Sheen jen potvrzuje, jak talentovaný herec to byl, než objevil svět chlastu a kurviček. Ti dva stejně jako dravá Stoneova režie na sebe strhávají veškerou pozornost i ve chvílích, kdy snímek prožívá slabší chvilky. Zapomenout nechci ani na skvělý nápad obsadit do role otce Sheenovy otce jeho opravdového tátu, jehož postava hraje v příběhu zásadní roli a Martin Sheen svéhmu synovi jasně ukazuje, jaké herecké mety jsou ještě před ním. Wall Street nedokáže ohromit tak silným myšlenkovým podhoubím jako jeho nejlepší kusy, ale dokáže být více efektní a zároveň uvolněnější vůči divákovi, kterého intelektuálně nevyždímá, ale ani neurazí. 80%

Od Hitche jsem toho zatím moc neviděl, or to je lepší jít do každého jeho dalšího filmu s absolutní neznalostí, o co vlastně půjde. The Trouble With Harry je toho dokonalým příkladem, protože takhle v kontextu s rokem vzniku švihlou variaci na téma "jak se zbavit mrtvoly" by nepředpověděl ani Nostradamus. Člověk čeká na daný rok opravdu konzervativnější, méně odvážné filmy, ale to by nesměl točit pan Hitchcock, který opravdu zoral filmový celuloid k nepoznání a tahle černohumorná asi komedie je toho důkazem. Mě dojem z tohodle trochu jiného Hitche dozrál v hlavě až za dva dny a musím tleskat vestoje, protože třikrát pohřbít a vykopat jednu postavu během 99 minut se nevidí každý den. Barevná paleta snímku je pak samostatnou kapitolou zážitku. 100%

Na papíře zajímavé vztahové drama okořeněné jedním neřestným sekretem (čti tajemstvím) nakonec ustojí divákovo očekávání pouze v herecké rovině, kterou táhne Michael Shannon, ale velmi talentovaně ho doplňují Imogen, Justin a Michael, díky kterým jsem s napětím dokoukal, ale k uspokojení to mělo daleko. Pomalé tempo mně obvykle nevadí, naopak ho mám radši. Tady ale plíživě servírovaná story tak nějak vyšumí do ztracena a veškeré drama, které se zde v těch 88 minutách odehraje vám v hlavě neutkví ani o minutu déle než skončí end credits.

Na seriózního Sylvestera to není vůbec špatné. Sly tady hraje chlapa z masa a kostí, s logickými a pochopitelnými motivacemi, technická stránka filmu je také na solidní úrovni, a kdyby byly lépe obsazeny vedlejší role (zbavit se Vigga Mortensena za čtvrt hodiny je retrospektivně solidní castingový přešlap), šel bych s hodnocením ještě výš. Ta úvodní exploze je natočena a sestříhána opravdu parádně, a přestože tady říkají krysám hovna s nohama (pochopíte, až uvidíte), jde o kvalitního devadesátkového Stalloneho. 65%

Zajímavý fiktivní dokument o jednom fiktivním filmovém géniovi, ze kterého na vás několikrát zakřičí Jacksonův entuziasmus a nadšení. Minimálně první čtvrthodina dokáže hodně navnadit a faktor zábavnosti je zde výrazně výše než ve zbytku stopáže, přesto jde o zajímavý počin, ve kterém potěší nejen Pídžejva účast (Weinstein taky pobaví). Druhá projekce ale nehrozí. 60%

Jedno velké překvápko. Marschall z padesáti megového rozpočtu vypotil sympatický vizuál a jeho odvázaný a masakrózní přístup Hellboyovi prospívá stejně jako vtipně ukecaný David Harbour v hlavní roli, který se může vedle Perlmanovy kreace postavit s hlavou vztyčenou. Béčkové vody to ze sebe nesmyje, ale ani není třeba, protože přesně takhle by komiksová bejkárna v eRkovém kabátku měla vypadat. Natočte pokračování, prosím, prosím. Ve stejné sestavě moc prosím, prosím :-) 80%

Moderní hororový kabátek IT sluší a nebýt pár drobností, asi bych ani vteřinu neváhal a plácl do prostoru pětihvězdu. Tahle adaptace mne navíc konečně dokopla k tomu, abych si Kingovu knížku i přečetl (dvěstě stránek za mnou a je skvělá :-). Přesto mě docela vadilo, jak sprostě ti kluci mluví a vcelku pravidelně mi to rušilo pocit z té narušené dětské nevinnosti, do které se v městečku Derry tak hrubě a krutě zapojil klaun Pennywise. Je moc dobře, že scénáristi nechtěli IT vměstnat do stopáže jednoho filmu (to už se jednou povedlo tak napůl), a proto si celých stotřicet minut udrží velmi dobré tempo, nepůsobí zkratkovitě a režisér Muschietti dává prostor jak psychologii dětských hrdinů, která je tady strašně důležitá, tak zároveň nezapomíná na budování charakteru Pennywise, a to je plnohodnotný zážitek stejně zásadní. Je sice pravda, že hororově se spíše pobavíte, než aby jste se báli (do téhle roviny se asi Muschietti pustil nechtěl), přesto Bill Skarsgård pochvalu zaslouží, protože jeho výkon vnáší do klauna hodně zlověstného. Na druhou stranu dokážu si představit ještě temnější vyznění, ale možná chci až moc. IT mně hodně potěšilo, nejen tím, že se snaží být vůči předloze věrné a nepoužívat účelové a pro Hollywood typické zkratky a po tvůrčí stránce jde o vysoce áčkový titul, který si myslím dlouhodobě nezapadne. Hlavně teď nepodělat dvojku, protože tohle by mohla být časem i kultovní trilogie. 85%

Ach ty rimejky :-). Kór když jde o takovou kultovku jakou je španělský masterpiece "REC". Americká předělávka nese všechny neduhy, které si lze představit včetně toho, že už v názvu je prozrazeno jedno drobné tajemno. Celkové provedení je pak opravdu jen snahou kopírovat španělskou dokonalost, s ničím vlastním Quarantine nepříjde a jestli vám u espanol originálu běhal mráz po zádech a možná jste si i párkrát cvrnkli do trenek, tak tady prožijete celý snímek s naprosto uvolněnými tělesnými otvory, protože předvídatelnost a rutina je tady k snídani, k obědu i k večeři a na pocit z kamerově nevyzpytatelného zážitku zapomeňte. Pochválím snad jen Jen Carpenter za sympaticky vyděšený projev a solidní řemeslnou stránku filmu. V souhrnu ale velmi zbytečný a nic nového nepřinášející remake. 40%

Hypnotizující a zároveň strhující výkon Seana Penna v roli do sebe zahleděného kytaristy, který je určitě druhým nejlepším hráčem na tento nástroj na světe, ale ještě určitěji je tím nejegoističtějším troubou na celém širém světě. Hořkosladká komičnost celého vyprávění je jedním z mnoha vypravěčských talentů Woodyho Allena. On tuto náladu prostě navodit umí, a když k tomu ještě přidá svou lásku k jazzu a jemnocit ve vykreslení křehkosti lásky a vztahů obecně, vykoukne na vás další film Woodyho Allena, který ve vás zanechá pestrou dávku opravdových pocitů včetně závěrečné hořké pilulky. 100%