GOREGASM

Znatelný upgrade na všech frontách už tak výborné jedničky, kdy prim hrají jednoznačně postavy, které mají charisma, vtip, sex appeal a v součtu všechny divákovy sympatie. Singer postavil prvním dílem velmi pevné základy a s jejich oporou a velkou chutí vypráví dál příběh menšinové skupiny mutantů, která se setkává s nevraživou reakcí "normálních" lidí. To je ale překvápko. Chytře konstruovaný scénář navíc vytváří hnedka tři frakce, kdy se dostává do hry generál Stryker, kterého Singer svěřil dalšímu "Šejkspírákovi" (promiňte ten výraz ;-), Brianu Coxovi.a děj se díky tomu neustále žene kupředu a poodhaluje stále něco nového. Je sice pravda, že filmu opět chybí alespoň jedna velká triková scéna (i když úvodní Nightcrawlerova akce na ni aspiruje), což mi zabraňuje dát absolutorium, přesto nebo právě proto si X Meny vychutná nejen zarytý komiksofil. 90%

Bryan Singer dokázal se svými X meny na poli komiksových adaptací bez špetky nadsázky vizionářský počin, protože poprvé dodal plnohodnotnou psychologii a nikam nespěchající story, které jde o vytvoření precizního základu pro další pokračování. Přecijen otevřít novou ságu, v níž máte představit ne jednoho, ale hned celou školu superhrdinů vyžaduje koncepční přístup a ten Singerovi nikdy nechyběl. Hřebíček udeřil Bryan na hlavičku také v herecké sestavě, kde definoval ikony - Magneta s tváří Iana "Gandalfa" McKellena, Star Trekovskou modlu Patricka Stewarta usadil do křesla Profesora X a defacto do jiné dimenze teleportoval Hugh Jackmana, jehož Wolverina zná nyní celý svět. První X Meni si jistě zasloužili štědřejší rozpočet, ale tehdy měli producenti ještě rozum, a přestože finále na Staue of Liberty je jediným zklamáním celého snímku a nenabídne zrovna vizuální odvaz, výborný dojem to nepokazí. 85%

Nesrovnávat s The Shining sice nejde, ale přesto The Amityville Horror patří mezi to lepší ze sedmdesátkové dekády a zejména první půlhodina mě svým audiovizuálně syrovým pojetím dokázala zatraceně navnadit na další vývoj. Ten sice již zdaleka není tak působivý, za což může především rozmělnění atmosféry dvěmi příběhovými liniemi, z nichž především ta duchovní krom úvodní scény s mouchami selhává a zbytečně tříští domovní teror, který v důsledku zmíněného nedostává dostatečný prostor, aby strhl. Velká škoda, protože začátek se tvářil setsakramentsky slibně. 60%

Spike Jonze už zdaleka nepotřebuje Charlieho Kaufmanna k vytvoření nevšedního zážitku, mezi než Her bezpochyby patří. Povrchní nálepka nevšedního zážitku je ovšem více než nedostačující. Prvek odcizené společnosti dodává všem decentně futuristickým a esteticky dokonalým kulisám, včetně ústředního "ÓeSka " Samanthy, velmi reálné tvary, a přestože Jonze nikdy nedonutí diváka k slzové průtrži (což si myslím ani nechtěl, spíše jste to mnozí čekali), tíha ústředního motivu rezonuje směrem z plátna defacto pořád. Tím úlevněji potom závěrečné finále na střeše působí a svým pojetím jen stonásobně podtrhává, jak obrazově a citově podmanivý snímek Spike Jonze napsal a natočil. 90%

Počtvrté stejná zábava? Ani náhodou. Tedy možná pokud hltáte jen transformující se roboty a v makovici vám zběsile tluče činely opička, která jako by ze Simpsonů vypadla. Bay se točí v začarovaném kruhu své všeobsažné "geniality" a ztrácí více a více kontakt s realitou. Velkoformátovou destrukci a nablýskané káry miluju, ale z téhle Bayovy dolarové žně je mi kapánek šoufl. Trikově sice úchvatné, ale kurvadrát, tohle je film a ne technologický benchmark. Jdu si pustit nějaké old school porno, kde si postavy alespoň něco smysl(upl)ného řeknou a do těla si dají na sichr. 50% P.S. Očekávaná primitivita diváka vás nemůže nenaštvat, ale co tady plácám, když to zasejc miliardu vydělalo...

Japonské dramohorothrillery vyžadují od diváka trpělivost a pak dokáží pěkně pocuchat nervy. Ōdishon se celou dobu tváří stejně nevinně jako jeho hlavní hlavní dívčí představitelka, ale tušení něčeho zkaženého vám nedovolí to vypnout. Práce s atmosférou zejména ve druhé půli je vynikající, ale není to jenom o ní. Použité sadistické násilí nepůsobí samoúčelně, právě naopak a v duchu asijské filmové školy dodává celému příběhu masku šokující reality, ze které není alespoň pro hlavní postavu cesty zpět (a že se snaží). Minimalistické, zneklidňující a kirikirikiri působivé. 80%

Když se Michael Bay utrhne ze řetězu, stojí to obvykle za to. Druhé "Transky" sice ve velkých uvozovkách trpí Bayovým megalomanstvím, kdy akce skutečně nezná mezí a je ji sakra hodně, bohužel ale pan režisér ani u svého osmého filmu nepochopil, že je povrchní vypravěč, extrémně nevtipný bavič a měl by se držet svého kopyta v tom nejryzejším slova smyslu. Triviální zápletkou mohl stmelit spektakulární... houby spektakulární... orgazmickou akci v o půl hoďky kratší stopáži a byl by to dynamit. Takhle, při podotýkám druhé projekci, přežvýkávání přeslazené (obrazově i obsahově) a mnohdy trapné dialogové vaty dokáže mnohým zmršit chuť, kterou jim na patře drží díky neskutečným robotickým fightům (souboj v lese... Aaaargh), v nichž na nás Michael Bay doslova řve, jaké je to zvíře. K jeho a bohužel i divákově smůle s nulovou sebereflexí. 70%

Výživné téma vs. tentokráte tragický vopruz jménem Adam Sandler. Sandlerova komika byla vždycky o natvrdlé mimice, ale když si podá ruku s ultra nevtipným scénářem, má divák sto chutí ukončit život čehokoliv, co mu aktuálně pod návalem pseudovtipného průjmu přijde pod ruku. Nezachrání to ani Nicholson, který sice střihne zopár démonických obličejů, ale scénáristickou, režijní a v případě Sandlera i hereckou tragikomedii to nezachrání. Chlapa mého ražení alespoň dočasně uklidnila dráždivá přítomnost porn buddies, January Jones a Kristy Allen, plus jako vždy křehounká Marisa Tomei, ale tahle komedie měla uspokojit úplně jinou tělesnou partii, že pane Seagale (režisér, pro ty, jenž nejsou v obraze ;-). 30% P.S. Vedlejší role Turturra a Guzmana=WTF

Doug Liman desetinásobně překračuje svůj stín a Tom Cruise se začíná stávat scifi modlou. Edge of Tomorrow prakticky nemá hluché místo, dějově diváka nenechá vydechnout, nechybí tomu hravost, humor a zároveň se nevytrácí naléhavost. Ale nebojte se, do realisticky depresivního pocitu má film daleko, pořád jde především o zábavnou a dokonalou variaci na "Na Hromnice o Den Více", akorát že ve scifi kulisách téměř zpustošené Evropy. Každý se určitě těšil na Emily Blunt... ok i Toma Cruise v exoskeletonu, jak budou nakopávat zadky organickým a z mého pohledu, nebýt opět jedné zásadní slabiny mimozemšťanů (tentokrát alespoň rozumně napsané a realizované), neporazitelným emzákům. Nechápejte mne špatně, akce je tady více než dost a Liman opravdu zatraceně překvapuje, že něco podobného umí, ale nejde o samoúčelné akční rodeo a vše jde na ruku výborné story, která nepoleví ani na konci, a přestože film nenabídne velkolepé rozuzlení, rozhodně nejde o handicap. Jsem velmi zvědav, co nám Doug Liman předvede příště, na Jumpera 2 by se měl rozhodně vyprdnout. 90%

Ne, že bychom nevěděli, jaký je Bay hračička, každopádně až Transformeři ho nechali se naplno vizuálně vyřádit a hned napoprvé to dopadlo na výbornou. Bay opět na nějaký čas nastavil laťku vizuálních efektů dosažitelně, ale nezdravě vysoko, a když k tomu připočítám jeho režisérský drive a ďábelské oko, je se celých 144 minut nač dívat. Vše podpořeno teenagerovskými decibely, Stevem "Gears Of War" Jablonskym a (ne)chutně dokonalou Megan Fox. Jedinou brzdou není výkon Shia LaBeoufa, ale obecně pojetí jeho postavy, která je tím nejklasičtějším klišé outsidera, který nakonec tu princeznu z Nedostupnova přecijen klofne a navrch nablýskané Camaro k tomu... Shiiiit. Bay navíc dokáže z jakéhokoliv kýče udělat opravdovou monstrositu a smysl pro humor v jeho filmech mne od nepaměti míjí s až děsivou nepřesností. Dost ale bylo remcání, Transformers jsou totiž spektakulárním nářezem v tom nejlepším slova smyslu, a protože Michael Bay jiný nebude, buďme rádi, že dokáže svou nenapodobitelně bezlimitní akcí pokaždé ulevit našim křečovitým úsměvům, které vlastně taky způsobil :-). 90%