Mkqp

Žádné veledílo to sice není, ale vyšperkované chvilky si to taky našlo. Spíše taková fanmade pro fanynky Suha s celkem slušným příběhem. Nejvíce mě potěšilo loučení dcery s matkou v nemocnici, protože se Woo Ji vyvarovala abnormální hysterie a všechny její emoce přicházely přirozeně.

Agrhhh, přechody na jednotlivé příhody ze života Macuko mi přišli udělané ve stylu "random shit" a zprznily mi tak dojem z jinak celkem nápaditého a kreativního filmečku. Občas jsem vážně žasl nad uměleckým zpracováním, nicméně jsem také občas žasl nad tím jak je to nesourodá slátanina. Dávám 3,5 za tu hravost.

Tohle jsem nečekal. Dlouho se mi do Komorné nechtělo a potom z toho vyleze jeden z nejlepších Korejských filmů, co jsem měl možnost vidět. A netvrdím to pouze díky precizně zpracované erotické stránce. Způsob jakým Park pracuje s manipulativním rozvíjením vztahů mě bavil ze všeho nejvíc. Navíc jsem si opět potvrdil, že Jin-Woong Cho je sázka na jistotu. Tady ztvárnil úchylného psychopata a popral se s tím s velkou dávkou osobitosti. Pro mě nejlepší Parkův film už jen z toho důvodu jak pracuje se sebemenšími detaily. ■ Nemůžu si pomoct, ale Yong-Nyeo Lee ve mně vzbuzuje děs.

Nejedná se o seriál pro teenky, takže milostný vztah těch dvou probíhá mnohem komplikovaněji a dospěleji než ve spoustě korejských seriálech, což je samozřejmě kladem. Co se týče ostatních postav, jsou velice barvité a vztahy mezi nimi neodfláknuté. I rodina předsedy klenotnické korporace není jen v šablonovitém stylu, kde proti sobě sourozenci vedou válku o post předsedy, macecha absolutně nenávidí prvorozené dítě atd. Zprvu se může zdát, že to tak vše bude, jenomže i když někdo kuje nějaké ty pikle, tak jde cítit a vidět, že si nejsou všichni navzájem lhostejní. Nejčernější postavou z celého seriálu je fotřík a zároveň předseda korporace, ale i tak se dá jeho postava celkem slušně zvládat, jelikož jeho černá je malována kreativně. Ostatní postavy jsou vykreslené dostatečně a pro můj klid zde není žádná, která se snaží trapným humorem konstruovat scénky, jenž by měly působit vtipně. Jediné co v tomto směru budu kritizovat, tak opět spousta zbytečně předramatizovaných prohlášení a často neúnosné přehrávání jinak skvělé Ji-Hye Han. Ta jako Seong Ji v Defendantu balancovala na hranici skvělého a přehrávajícího výkonu, který probíhal maximálním řvaním a hysterickým pištěním, což se nedalo poslouchat. Přitom dokázala, tak přirozeně plakat. Agrhhh, z ní jsem vážně rozporuplný. Ještě mi vadila zhrzená ženská, dělající naschvály, protože její vysněný miluje jinou. Co příběh? Ten je dost tragický i na JK poměry, jenomže i když se někdo snaží někoho trýznit, tak trýzněný není úplně bezmocný a dokáže za sebe bojovat. Tím je příběh snesitelný. ■ Všechny výše zmíněné nedostatky bych i přehlédl a hodnotil naplno, ale díky posledním třem dílům, tak neudělám. Absolutně zbytečné natáhnutí konce díky profláknuté bouračce mi zkazily celkový dojem.

Co se týče vztahu hlavní dvojice velká spokojenost. Riho ztvárňující Rinku potěšila, a oproti pipce z Quarteta zahrála ženskou charakterově mě hodně sympatickou. Když navíc srovnám herecké projevy v obou rolích, musím uznat, že dokázala každou z nich udělat jinou a nebylo v nich vidět moc společných rysů, což značí, že je určitě skvělou herečkou. Skvělým byl také bezesporu Tomoja. Toto je první snímek v němž ho vidím a nestačil jsem zírat jak zářil. Nicméně mojí favoritkou je nenápadná Wakana, jejíž spokojený výraz plný nefalšovaného štěstí a radosti mě pokaždé naplnil hřejivým pocitem. Úplně vše jsem jí věřil.

Těžký, depresivní a ponurý příběh plný sobeckosti se závistí a přitom v sobě ukrývá přenádherné a krystalicky čisté chvilky. Zpočátku mě to moc nechytlo, ale postupem času se vše zlepšovalo, na čemž měla hlavní zásluhu propracovanost Miwina charakteru a herecký projev její představitelky. Závistivá a sobecká holčina neustálé se hlasitě hlásící o pozornost, přičemž je citově závislá na své kamarádce, které vše závidí, a proto jí tvoří život mnohem těžším než by ho mohla mít. Haruka Ajase mě zprvu také nenadchla, jelikož byla taková nemastná neslaná a moc se neprojevovala, jenomže každou nadcházející konverzací s Miwou si mě jejich vztah získával, čímž jsem následně spoustu dalších rozhovorů vnímal silněji. Silněji na mě také doléhaly jejich emoce, protože i přes nepříliš sympatickou Miwinu osobnost jsem se k ní skrze skvělý herecký výkon a složitost charakteru mohl hodně přiblížit. Věřím, že tento snímek spoustu lidí neosloví, protože je přes svou ponurou a depresivní atmosféru obzvláště těžký na sledování.

Přirovnal bych to asi k pornu s dějem, protože je tu úplně stejně zbytečný. Jde spíš o ty skvělé záběry působící silně dokumentárním dojmem.

Zajímalo by mě jestli jsou Korejci vážně tak pokroucení a smýšlejí způsobem, že když nějaká osoba něco provede, je odpovědná i její rodina, nebo je to vkládáno téměř do každého jejich seriálu bez jakékoliv souvislosti s tím, jací opravdu jsou.(Klidně pište zprávy, protože mě to fakt zajímá). Další věc, kterou budu hejtit je přehršel dramatických prohlášení obsažených v seriálu. Dost mi kazily jinak skvělý dojem. Co se mi však na While You Were Sleeping moc moc líbilo, tak spousta skvělých nápadů a parádních zvratů u výslechů svědků či podezřelých, při nichž si člověk myslí, že už snad nejde informace převážit na jinou stranu a ejhle, oni vytáhnou něco u čeho člověk musí uznale kývat hlavou, že se jim to povedlo a funguje to. Dost mě také zaujalo jak mnohdy pracují s maličkostmi, které se při správném usazení stávají důležitější než se může zdát. SPOILER Např. když člověk umře, tak po nějakém čase krev v těle klesá na nejníže postavený bod, proto při poranění ve vyšším bodě nedochází k tak masivnímu krvácení a oni zahlásí něco ve smyslu: „Říkal jsem si, že to krvácení je jakési malé na to, že měl umřít na autonehodu.“ KONEC SPOILERU Vážně škoda té spousty cool prohlášení. Nicméně to, že snad vyloženě neodfláknuli žádnej případ mě neskutečně těší. To je u těchto seriálu z JK vzácností. Dále z hereckého výkonu Sang Yeob Leeho jsem slušně řečeno odvařenej. Být ženská, tak se mi snad z toho chlapíka připravují rodidla. Svou mimikou a hraním mě vážně bavil. Skvěle napsanej záporák.

Absolutní ztotožnění s komentářem uživatele venalce. To jakým způsobem dokáží Japonci nostalgicky podat všední život a běžné situace mě nepřestává fascinovat. Navíc si nepamatuju kdy naposledy jsem viděl tak skvěle znázorněné dětské chování a přemýšlení.

Když člověk opomene tu stále dokola omílanou animaci a smíří se s ní, dostane hodně kvalitně zpracovaná pravděpodobná jednání politiků a různých složek, které by mohly nastat, kdyby se něco podobného opravdu dělo. Sice se jedná o osekanou verzi těchto jednání, nicméně na svou nereálnost příběhu dost fungující. Výborně je taky zpracovaná taktika přestřelek, pěstních soubojů a různých drobností, které z Adžina určitě nedělají průměrné Anime. Samozřejmě o dokonalosti by se dalo polemizovat, jelikož ne vše funguje výborně, jenže kvalitativně převažují věci lepší. Nemůžu si pomoct, ale mě to hodně baví. Navíc jsem dokonce na chvilku uvažoval, že tam tu pátou jebnu xD. Nejvíc mě mrzí neuzavření příběhu a další zbytečné natahování děje..