Narya89

Tak tenhle seriál mě asi minul svým poselstvím. Jako oprášit starší příběh o detektivovi z Baker Street se skvělými deduktivními schopnostmi - ok, zasadit ho do moderní doby -dejme tomu, ale proč to musí být tak extremizovaný???Sherlock, který odvodí všechno o člověku už podle hodinek a oblečení, nikdy se nemýlí...navíc teda herec mi vůbec nesedl, což taky dělá dojem...Watson mi přišel jako zbytečná postava, protože byl lehce mentálně pozadu...a tak, hlavně prostě nemam ráda modernizaci u příběhů jako tohle, kde si Sherlocka vybavuju jako staršího pána s vestou a dýmkou, který rozvážně rozmotává spletité nitky případů. Tohle na mě prostě nepůsobilo autenticky, ale až moc přehnaně, že jsem Sherlockovi prostě vůbec nevěřila a považovala ho za extrémně nepříjemného mimozemšťana z kosmu. No, možná jsem k tomu kritičtější částečně taky kvůli vysokému hodnocení, protože jako aby to mělo stejně jako Dexter, to mi přijde jako hodně vysoká laťka na třídílný seriál...dokonce tak vysoká, že ji tento seriál podle mého názoru spíše podlezl než přeskočil.

Tak konečně jsem zhlédla tento dokument o Surikatách, i když bohužel v českém dabingu, ale i tak jsem byla nadšená. Podle mě velice zdařile natočený film, tím zajímavější, že vypráví příběh jednoho surikatího mláděte od narození až do skoro dospělosti, takže člověk má možnost vidět ve stručnosti každodenní starosti jedné typické surikatí rodinky. Vypadaj fakt krásně a hrozně lidsky...jak si stoupají na ty zadní nohy a na špičky a rozhlížejí se, nebo si sednou, nebo se objímají:) A i na mě působili poměrně inteligentně a sehraně jako skupina. No roztomilý živočišný druh, který od nás bohužel žije dost daleko, takže jsem ráda aspoň za tento dokument..

WOW-mame tu jednu z mala ducharskych pochoutek, ktera skutecne desi kazdou chvili novym nepredvidatelnym zpusobem. Lekave sceny, ktere svym zpusobem dopredu tusite a pripravujete se na ne, ale pak vas stejne zaskoci realisticnost situace. Uz jen to zpracovani sveta duchu bylo desive, byt malym ditetem tam, tak se asi zblaznim. Kolikrat behem toho filmu jsem si rikala, ze bych se zblaznila, videt a zazivat ty veci co Rose Byrne to proste....lidska zdrava psychika neunese. A genialni konec....musim rict, ze tenhle film je neotrely, extremne hororovy a hlavne konecne jednou prekvapive dobry!

Vcelku vtipný seriál z právnického prostředí, kdy hlavní hrdinka mi připomíná mé dvě oblíbené herečky - Sandru Bullock a Anne Hathaway. Nicméně už po pátém díle mi začínají všechny díly připadat stejné a bez nápadů...když se budu hodně nudit, možná to i dokoukam.

Tak protože mam ze žraloků poměrně strach, rozhodla jsem se o nich dozvědět víc...no a závěr?Když sem viděla, kde všude se vyskytují, mam strach ještě větší:) Ne, teď vážně...dokument je zpracován moc hezky. Ukazuje případy konkrétních lidí, pitvu žraloka, na názorných počítačových simulacích vysvětluje, jak funguje tělo tohoto obrovského zvířete....člověk je musí svým způsobem obdivovat. Jak jsou vážně skoro dokonale naprogramováni k ulovení kořisti, i když překvapila mě jejich opatrnost a díky tomu poměrně velká neúspěšnost při lovu. A také jejich vcelku malá reakce na krev. Je znatelné, že ačkoliv si tento žralok na člověka troufne, když má hlad, není to takové krvelačné monstrum, jak z něj dělají ty rádoby reálné filmy o vraždících žralocích. Je to v podstatě zvíře, jako každé jiné, které akorát díky své velikosti si občas splete člověka s potravou, když se mu připlete do cesty. Proto nejlepší je asi se vyhýbat oblastem výskytu a nemuset tohle řešit:)

No to jsem měla jednou takový nápad, že třeba těmhle tvorům křivdim a odsoudila jsem je předčasně na základě jejich odporného vzhledu, ale že třeba můžou být nějak zajímaví. Tak tenhle dokument mě v mém názoru akorát utvrdil. Upřímně nechápu fascinaci pavoukama, jako hezky to nevypadá, leze to, je to nebezpečný, může to kousat, nedá se s tim mazlit, pořádně to ochočit, zábavný to neni...tak co jako???Nechápu ani rostoucí poptávku, to už spíš chápu to jezení pavouků jako pochoutku ve velkém než chování je jako mazlíčky...nj, world's going crazy. Jako lituju, ale fakt radši zůstanu u koček a psů, než abych nechala něco tak hnusnýho, aby po mě lezlo.

Pět dospívajících dívek s přísnými rodiči, čtyři chlapci, kteří je obdivují...takhle by se asi dal vystihnout ve zkratce tento film. Je tu ale mnohem víc - něco na pomezí reality a fantazie, pohled hluboko do nitra lidské mysli. Touha po svobodě, po kontaktech s okolím, po normálním životě....a určitý tragický pocit ze života, který nemáme tu moc změnit. Po sebevraždě první ze sester jsem začala pomalu poznávat jejich vnitřní prožívání, dospělé chápání světa a hlavně jejich smutek...který se snažily tak zoufale nedávat najevo a užívat si krásné momenty...jenže tomu se uniknout nedá, při bližším pohledu do očí tam vždycky je...a jednoho dne se projeví naplno.

Tak začátek byl neskutečně pomalý, to uznávam, hlavně ty zdlouhavé rozhovory mezi tím muslimským párečkem mi přišly totálně zbytečné a byla bych radši, kdyby se to drželo pouze hlavní dějové linie s Reese a Jakem....zdánlivá nesouvislost se sice v závěru vysvětlí a v druhé půlce už se aspoň trochu něco děje, ale celkově by se z takového nápadu dalo udělat mnohem víc, než se Hoodovi povedlo, nebo radši film zkrátit a vynechat ty nudné pasáže. Přijde mi to jako docela zklamání, protože námět byl zajímavý, ale bohužel ten sám nemůže film unést, když není poutavě zpracován.

Nadprůměrně napínavé a s extrémně vybaveným domem - mít takovou místnost, tak v ní spim...just in case:) Jinak naštěstí Fincher stále udržuje vysokou laťku, hlavně ta atmosféra v tak obřím starém ponurém domě by se dala krájet a přikusovat k večeři...very nice.

Homosexuální James Franco, Ginsbergova poezie a animované doplnění jeho básní pro mě představovaly velmi příjemné překvapení. Jeho dynamické předčítání poezie v člověku něco zanechá, i když jí přesně nerozumí, ale má ten pocit...pocit, že ví co chtěl básník i když místy až lehce vulgárně a hodně symbolicky říct. A i když nemám ráda přehnanou obscénnost, v soudním sporu jsem mu definitivně fandila, protože pravda je, že jen básník ví, jaká slova má volit, aby vyjádřil, co vyjádřit chce. A na to by měl mít každý právo - komu se to nelíbí, číst to nemusí.