AIMÉE

Vcelku příjemná britská komedie. I když je herecké obsazení docela velkokapacitní, přesto tu vyčnívají Bill Nighy (ten excentrismus se v něm pevně usadil), P. Hoffman a K. Branagh jako vyloženě úlisný pohlavár nemá konkurenci. Tahle ryze společenská hudební plavba na vlnách 60. let těží především ze songů této éry, což dost zvyšuje na kvalitě snímku. Atmosféra a duch nevázaných a hlasitých spářek jen ukazují na bezstarostnost, jež měla většinou autority na háku. Toť k té omáčce, protože ta je asi mnohem zábavnější než příběh samotný. Ten je bohužel trochu nemastný-neslaný. To co ale oceňuji je, jak si to ti všichni skutečně užívají (přinejmenším to tak vypadá).

Film se do první půle tváří jako pozitivně laděná hra, která se velmi vlažně zostřuje do jiného rozměru, herního rozměru, který dokáže plně pochopit pouze dětský svět. Příběh o dvou 'dospělých dětech', kterým jedna taková hra poskytla tak trochu jiný způsob života a jeho vnímání. Příběh o dvou lidech, pro které se stala hra součástí života. Života, ve kterém jsou dětské hry neoddělitelnou složkou. Kde jsou striktní, dospělé zákony pouhou nabídkou, ba nepodstatným detailem. Jenže dětský svět, kde jsou pravidla pro smích, je neslučitelný s tím dospělým, proto se to dřív či později musí vymknout kontrole. Někdy komicky někdy tragicky. Ústřední dvojice, na níž film položil základy, svou ležérností dopluje až do samotného závěru, který tragikomicky končí v reálu nikdy nekončící hru. (Sázka na Canet-Cotillard zvedá moje hodnocení z průměru na 4*)

A máme tu další rom-com, romantickou komedii z rukou Willa Smithe. A opět průměrné výsledky, Smith je celkem všestranný herec, může a taky si vybírá pestře. Tentokrát ale střelil vedle - předvídatelná komedie, která splyne s podobnými žánrovými snímky. P.S. opět nechápu distributorův "přívěsek na klíče" : Lék pro moderního muže... zbytečné a navíc.

Věděla jsem, že mě Benicio nezklame, ale že si mě dovolí tak moc nezklamat jsem víceméně nečekala. Velmi složité téma je tu zachyceno dost křehce s žádným těžkotonážním klišé, díky výtečně napsanému scénáři a především představitelům hl.rolí - Halle a Beniciovi. Plus vysoká koncentrace na detailní záběry kamery a velmi perfekcionistické zvukové nepatrnosti (jako decentní kapky deště dopadající na plechovou střechu v závěru) jen dodává na tak dramatické atmosféře. Příběh poukazuje na hledání určité cesty mezi dvěma odlišnými lidmi, kteří ztratili zároveň toho nejbližšího člověka v životě, spojuje je pouze ta ztráta a bolest, jež časem kolísá nahoru-dolu a emocemi je tento film doslova předávkován. Výborně zvolená hudba, která dokresluje další pocity. Tohle je rodinné drama jak má být, velmi nezapomenutelné výkony.

Pro Pýchu & Předsudek jsem se nadchla i přesto, že nejsem ryzím přiznivcem žánru. Bravurně natočený knižní bestseller, skvělá režie, úchvatná hudba, dechberoucí výprava, výborný casting, excelentní scénář, mimořádná ústřední dvojice Lizzie-Darcy, výborná kamera i kostýmy. Až neuvěřitelně mělo mé kritické oko absenci.

Sherlocka Holmese po Ritchieovsku je nutno brát s nadsázkou, poněvadž té je tu víc než dost. Žádná 'klasika' v podobě nudného anglického patrona, který řeší případy s přehledem suchopárného morouse, s přehledem sice ano, ale Ritchieův Holmes zasahuje spíše zaťatou pěstí, výkopem dolních končetin, ba dokonce facek bylo dosti rozdáno. I když orientace ve vědě se mu musí taky nechat. K tomu ještě přiberme Dr. Watsona jakožto neoddělitelnou postavu, akorát nám poněkud zdrsněl a prodělal velmi účinnou omlazovací procedúru, prát se taky naučil, takže nyní je duo kompletně připraveno pro honičky a detektivní práci pro tak pochmurné město Londýn, které zkrátka potřebovalo mírně 'rozveselit' a provětrat. Jak naznačuji, klasika má v tomto snímku trochu dovolenou, ale já jsem se vcelku bavila. Hudba byla moc dobře vybrána. Scénář sice nebyl úplně poznávacím znamením G. Ritchieho, ale jsme zhruba na konci 19. století, tudíž ty "ošklivé" výrazy (typu Podfu(c)k) musí pár let počkat, tady se oslovuje zdvořileji: Starouši... kámo.. Obsazení Downey Jr. a Law byl dobrý tah, oba jsou kvalitní herci.

Asi bych ten film poslala rovnou do TV. S nálepkou "televizní" by se mu mohlo ledacos prominout... A nemám tím na mysli jen ten 'poklesek', že v obsazení figuruje O. Bloom v hlavní roli. Ten chlapec je sympatický dost a s milou tvářičkou, proto je paradoxem to, že film stahuje dolů, do hlubin všednosti a obyčejnosti. Ještě že se objevuje na scéně K. Dunst. Je to Bloomův protipól (její hraní totiž nepůsobí křečovitě, naopak ležérně) a jakmile je jí dán prostor (dává si vcelku na čas) aspoň Elizabethtown dostává nějaký spád - i když její role není nikterak obzvláštní nebo unikátní, přesto to pak není taková nuda. Ta holka tomu dá alespoň nějaký náboj, který je svým způsobem nenucený a uvolněný. Ostatní postavy jsou nedůležité a při vší uctě zapomenutelné (S. Sarandon - škoda a její obsazení zbytečné a talent promrhán). Námět dost mdlý a unylý, trochu mě překvapuje, že došlo k realizaci. No, závěrem tedy, až na pár pěkných momentů vidím film jako jednorázovku: shlédnout-a s titulkami vypnout (TV samozřejmě - pro plátno škoda peněz). Plus nefilozofovat.

Hudebníci všech zemí smekněte klobouky. Neuvěřitelně emotivní koncert unplugged prošpikován naskrz Cobainavým charismatem. Pro všechny, kteří jsou příznivci žánru je to must-see.

Docela příjemná komedie s opět bláznivým, chvílemi vyšinutým Funesem, jenže i když téměř všechny jeho komedie jsou o tom samém suveréním a velmi hlučným chlápkem, většinou se člověk při tom dobře baví. Obzvlášť když mu český hlas vdechne výtečný pan Filipovský.

Ten film není úplně marný, nenarážím na to, že obdržel Oscara. Má něco do sebe. Některé pasáže mají dokonce náběh na to předat určité poselství - konkrétně narážím na scénu s místním obyvatelem kompletně opásaným výbušninami a Renner jakožto pyrotechnik bojuje s časem, ale zároveň i sám se sebou - jelikož oba sdílejí jakousi podobnost rodinné situace. Závěrečný 'návrat', který je tu vykreslen jako nenapravitelnost (Rennerovy postavy) za doprovodu dobré hudby byl takovým závěrem, jenž snímek nesmetl do klišé vojenského žánru, ba naopak.