Jezinka.Jezinka

Příběh Krásky a Zvířete byl do filmu převeden už mnohokrát. Tentokrát Disney převedl kreslený film do reálu prakticky jedna ku jedné a navzdory řečenému, podařilo se vytvořit opravdu krásnou podívanou (i poslouchanou, ale to je divné slovo). Emma Watson byla půvabná Kráska a v žluté plesové róbě bych si troufla pro popis použít i slovo nádherná. Myslím, že být takováhle princezna, bude ještě dlouho pro všechny karnevaly snem každé malé holčičky.edit Včera to tu běželo dvakrát! a bylo jednoznačně řečeno:"Mám prostě ráda Krásku, víš?!"

Zbojník není zbojník, což děj připravuje o jakoukoliv smysluplnou pointu. Scénka s rádoby božím soudem je něco do děje zakomponovaného tak přirozeně a nenásilně, jako má člověk na dvoře zaparkovaného slona. Nářečí působí roztomile a Jurko je moc hezkej chlap, ale ani komická postava neúspěšného nápadníka, ze které ostatní diváci tekli blahem a přidávali za ni hvězdu, mě k vyššímu hodnocení nepřinutí. Pana Donutila jsem podobné trapně komické týpky viděla zahrát jinde a lépe.

Atmosféru to má hutnou jak mlhu nad rybníčkem Brčálníkem, která je, jak známo, hustá tak, že by se dala krájet. Bohužel ve vydařené atmosféře posloucháme dobrými herci odříkávané hodně podivné dialogy a protože drama, čekáme, že děj začne mít pořádný spád. Celých sto osm minut čekáme. Představitele Adama si umím představit i v dobrém filmu. Rozdělím-li film ostrou čarou na to, co v něm bylo dobré a co průměrné až špatné, zůstane v sekci toho dobrého jen závěrečná píseň, zbytek zůstává za čárou.

Pomerančovou marmeládu milující méďa je pořád stejně líbezný, postavu ústředního zločince převzal okouzlující a charismatický Hugh Grant (to jméno jsem mu zkomolila asi třikrát, než jsem to napsala správně) a díky obojímu se mi druhý díl líbil o fous víc než první. Jen je mi záhadou, jak to, že všichni kriminálníci uměli v kuchyni vytvořit jen nějaký dezert či sladké jídlo.

Pokud přistoupíte na existenci medvědů mluvících plynule anglicky a vařících pomerančovou marmeládu konzumovanou nejlépe mezi dvěma krajíci toastového chleba, musíte z příběhu medvídka hledajícího domov v Londýně, být nadšení. Pokud na existenci popsaných medvědů nepřistoupíte, tak se vám Paddington líbit nemůže. Může se vám tam třeba v roli úhlavní padouchyně líbit Nicole Kidman, která se zas hrubě nelíbila mně, ale já s tím jejím vyblitým prázdným ksichtem mám problém prakticky ve všech filmech kde hraje a dokonce i v některých, kde nehraje a já měla obavu, že ano.

Ve Finsku mají trollové ocas, asi nejzajímavější prvek celé téhle taškařice. Jinak trollové jsou líní, hloupí a trapní. Trapní ve všech podobach a projevech. Trapní tak, že se za ně stydíte. Elfové jsou laskaví a hodní, pročež jsou v sevřeném šiku a mají natažené luky, než bys řekl 'neodporovatzlunásilím', jen se za kopcem něco šustne. V místě, kde žijí, musejí být Finové skromní. I k pobavení jim tak stačí málo.

Náhodný objev, čiré potěšení. Co slovo, to perla. Co árie, to záchvat smíchu. Krásná Helena je schopna donutit k přečtení řeckých bájí a pověstí i toho nejzarputilejšího odpůrce literatury.

Film, který diváckou obec rozdělí na dvě části a to, překvapivě, na muže a ženy. Ženy zpravidla ve filmu i s jeho nadsázkou uvidí kus svého života a upozornění na to, kolik toho má žena/matka na krku v neplacené druhé směně péče o rodinu, ohodnotí pozitivně, muži zpravidla budou mít pocit, že je z otců a mužů obecně dělána neschopná kariéristická sobecká pakáž. Inu, mít děti naučené na to, že se každému vždy k jídlu uvaří to, co si vyvzpomene, je samozřejmě výchovná chyba a selhání, ale jinak je pravdou to, že od vodění do školek, škol a kroužků, přes nákupy, úklid, vaření a to kouzlo, co ze smradlavé špinavé změti dělá opět čisté vyžehlené prádlo naskládané v šuplících, je z větší části na ženách. Ještě že máme k ocenění vší té péče aspoň mezinárodní den matek.

Princezna ve skutečnosti nebyla princezna, ale členka širší vládnoucí rodiny, námořník nebyl námořník ale mariňák. Smutné je, když se na to člověk dívá a ví, že to vyvzdorované manželství nevydrželo dlouho.

Na film jsme doma koukali nadvakrát a neb jde dnes již o film pro pamětníky, nebylo v prvních třech čtvrtinách zřejmé, jak dramatické finále nás čeká. K poslední čtvrtině jsem pro diváckou pohodu koupila brambůrky. Dostalo se mi napomenutí, že Gallipoli není popcornový film. Rozhodně není, ale jak říkám, já koupila brambůrky.