Jezinka.Jezinka

Prvoplánově moralizující, evokující kde co, od Pána prstenů, Malou čarodějnici, Želvy ninja přes Hvězdnou pěchotu až po agitku strany Zelených, ale člověk s opravdovým zájmem sleduje, přes jaké další peripetie se film dostane až ke svému šťastnému konci. Sladké nablblosti Naušiku i Větrné údolí zbavuje fakt, že příběh je lemován zjevnými i nevyřčenými úmrtími řady postav jak z kategorie dějotvorných, tak z kategorie bezejmenný kanonfutr.

Režisér vzal luxusní ansámbl, rozepsaný, leč nedokončený, scénář, který na koleně neumětelsky během krátké chvíle dopsal sám, kostýmy z velmi žánrově rozmanitých pohádek a celé to vložil do kulis, které neumětelsky na druhém koleně stloukl rovněž sám. Výsledkem je místy velmi vtipná a místy pokulhávající pohádka, která je brilantně zahraná, chvílemi však téměř nedívatelná. Takhle si to sám zabít, to se nevidí často. Naštěstí.

Nekorektní humor mi nevadí, nechutný, navíc mnohdy zbytečně a prvoplánově nechutný humor, mi už trochu vadí. Někdy i víc než trochu. Ten medvěd byl větší sympaťák než byl v souhrnu celý Borat.

Krásná černobílá miniatura, která vyčaruje divákům černý či bílý (dle stavu chrupu toho kterého diváka) úsměv. "Tojelán, co to je? Samý cizí slova tady."

Na svém konci šel seriál v dramatické smyčce do kopru definitivně.

Tento díl měl potenciál být jeden z lepších, ne-li nejlepší, v rámci seriálu. Je tam jeden velmi dobrý vtipný moment při domluvě o spolupráci při převozu drog, napsat víc by byl spojler jako malovaný, jsou tam malé fragmenty napětí na dalších dvou třech místech, ale celkově je to bez chuti jak amarantové nudle.

Třetí epizoda a to, jak se hlavní hrdina vždycky podívá na nějakou šmouhu na fotce, nebo postřehne jinými neviděný detail, začíná být mírně na nervy lezoucí. Hrát Romana někdo méně sympatický než Kryštof Hádek, bylo by to ještě otravnější.

Opravdový western, ve kterém jsou, navzdory logice lokace žánru western, klokani. Chci vědět, kde Quigley nakupoval košile, protože s tím, co jeho oblečení vydrželo, tam chci chodit nakupovat taky.

Mezihvězdí, název vystihuje moje pocity z filmu. V hodnocení se pohybuji mezi hvězdami a trpím tím, že nemůžu hodnotit extra jednotlivé složky filmu. Atmosféra umírajícího venkova a všudypřítomného prachu byla hutná a skutečná, děj a jeho zvrat v NASA oproti tomu působil zkratkovitě, nelogicky a nevěrohodně. Hlavní hrdina skvělý, sympatický, charismatický, uvěřitelný, prostě takhle má vypadat figura, s níž se má divák ztotožnit. Jeho dcera je jako dítě i dospělá taky výrazným kladem filmu a to ve mně podivně vyhublý a asymetrický obličej Jessicy Chastain vždy probouzí rozporuplné pocity (tím neříkám, že není skvělá herečka). Skvělé postavy pak pochopitelně jsou i otec a dcera Brandovi a samozřejmě báječný robot s úrovní humoru sníženou na 75%. Pak tu jsou postavy podružné, záporné a vycpávkové (rozumějte, podstatné postavy nemůžou mluvit do zdi, lépe vypadá, když mluví s někým). U Matta Damona si říkám, že je tak uvěřitelný, pokud hraje idioty, egocentriky, sobecká nablbla, zešílevší jedince a jiné pochybné existence a tak obtížně se k němu probouzejí sympatie, pokud hraje postavu kladnou (tohle je asi spoiler, že jo?), že ty nepříjemné postavy snad ani nehraje. Výprava byla úchvatná a pokud to takhle působilo z monitoru, na plátně by si z toho člověk jistě sedl na zadek, pokud by už neseděl od začátku, což je nejčastější poloha při veřejném sledování filmů. V otázce výpravy a časoprostorových přesunů se všichni rázem mění v odborníky, astrofyziky, fyziky, teoretiky relativity a praktiky absolutna. Já zůstala v těchto vědách nedotčená, pokud to tedy tvůrci konzultovali s kvalifikovanějšími a tvrdí, že film vychází ze současného poznání a momentálně v rámci možností ověřovaných či ověřených teorií, bez výhrad a problémů tomu věřím. Červí díru vyhlodal u Saturnu nějaký super červ, nejkratší vzdáleností mezi dvěma body není přímka ale díra, čas je jen další rozměr (jo, s tím má moje představivost problém) a do páté dimenze se dostaneme pomocí čajové lžičky a kafemlejnku vydlabaného z dýně. Na rozdíl od jiných se necítím kompetentní k tomu to zpochybňovat. Stejně tak nepochybuju o tom, že i vesmírné cesty a objevy, osidlování planet a budoucnost lidstva můžou ovlivňovat věci jako nedozírné ego jednoho člověka. Původně jsem plánovala komentář jiný. Svého času tady na profilu Interstellaru byl z mé topky pořád někdo a já vždycky v přítomných, kdo ví proč, četla Instalatér a říkala jsem si, proč jsou všichni tak fascinovaní filmem o řemeslníkovi. Přitom jediné, co jim v tomhle filmu neprasklo a nepotřebovalo opravit, byla snad právě vodovodní trubka.

Krásné na téhle pohádce je už to, že její scenáristka (jedna ze scenáristů) se jmenuje Medová, to k perníčkům sedí. Markéta Hrubešová byla půvabná venkovská perníkářka, přes jemnost a křehkost působila věrohodně jako holka z vesnice, dost statečná a fyzicky zdatná na to, aby zvládla náročnou cestu nahoru na horu, aby si promluvila s Pánem větru. Petr Štěpánek byl a je charismatický jedinec obdařený jedním z nejkrásnějších hlasů naší herecké scény, škoda, že mu chlapík, o jehož osvobození šlo, ani v jednom směru nesahá ani k podrážkám. Děj je prostinký a člověk ani nemusí být velký pohádkoznalec, aby věděl už na začátku, jak to dopadne, přesto myslím, že být mi tak pět šest let, budu u pohádky napnutá, protože noční cesta lesem je zkrátka dobrodružství.