Jezinka.Jezinka

Mužský humor evidentně znamená debilní. Tolik sérií o dvou bratrech a synovi jednoho z nich, ufff. Trest boží. Jen tedy netuším, kde tam kdo vidí jednoho a půl chlapa z názvu. Chlap tam je jeden, nejdřív Charlie a pak Ashton, dál tam je jeden tupý ohyzda a škaredé otravné tlusté dítě, které se mění ve zrovna takového puberťáka. Chlap a jeden a půl nesnesitelného idiota. Muže zas míjí Sex ve městě.

Je to pěkné pokoukání, leč poněkud na hlavu padlé. Kdyby do dění věnovali tvůrci stejně invence jako do vypadání, byl by to film nejen hezký ale i dobrý. Takhle to je vypulírovaný blábol. Snad navzdory dalším dílům budeme žít dlouho a šťastně.

Co si budeme vykládat, nadhodnocuji. Takový spád, jako má většina epizod seriálu, film prostě jako celek nemá, ale přeci jen, ten nápad, udělat dloooooouhý díl o celých prezidentských volbách. Ten nápad odlehčit zklamaným voličům (a že zklamáno je vysoké procento voličů a to i z těch, jejichž kandidát byl nakonec vítězem), nemluvě o trpělivosti při číhání na politiky, odvaze je oslovit, odvaze mnohých protagonistů se ve filmu objevit, překvapivém smyslu pro humor u některých z nich k takové prezentaci (a až patologickému populismu u jiných, kterému se divák vděčně zasměje rovněž), jsou fajn. Zkrátka snaha pobavit ve vší té bídě na tak závažné téma se ocenit musí.

Abych použila terminologii z jiného filmu vysílaného o Velikonocích, tohle je žhavení lebky zvané budík, muka Tantalova. Hlavní hrdinka patologický nesympatická, zbytečně navrstvené historky o useknutých křídlech, prokousnutém krku a hromadném vraždění, čímž výčet hovadin nekončí. On tím ani nezačíná. Zas Mila je hezká holka, bylo tam pár podařených rób a celou dobu byla naděje, že z té nekonečné přehlídky nekonečně protivných figur, při těch stejně nekonečných pádech do nekonečna vesmíru aspoň někdo konečně umře. Zda se to povedlo Seanu Beanovi, netuším. Poslední hodinu a půl filmů jsem něco hledala na netu a sledovala jsem Jupiter jen na půl oka.

Pohled na chlapy, co umí opravit kapající kohoutek a položit podlahu, je neskutečně sexy. A vedle nich romantický zamilovaný František Dibarbora, zpívající píseň Vyznání.

Orientální televizní studiovky jsem měla vždycky ráda. Tato, o ukradeném a navráceném drahokamu, z dob, kdy asijská tržnice ještě neměla svůj pejorativní nádech a při tomto slovním spojení nebyla očekávána horda sádrových trpaslíků, mi utkvěla ještě z dob dětství. Uplácet úředníky nějakou maličkostí se nemusí vyplatit.

Roztomilá pohádka, která humorně pojednává vážné a často tragické téma předsudků a čarodějnictví. Ač tématem příbuzná Kladivu na čarodějnice, zpracováním je zcela jinde, jak se u pohádky pro malého dětského diváka sluší a očekává. Strach u strašidelné scény asi nebude mít ani většina dětských diváků. Úsměv na tváři z nasupených výrazů napálené vesnické Rady asi budou mít všichni.

Proti Rodinnému příteli jsme se nepatrně posunuli v čase, což neznamená, že by po konci války nastala selanka. Luxusní kadeřnický salón opět zahájil provoz, k většímu luxusu pro zákazníky přibyl kávovar (pro ilustraci, jaký byl dříve standard, fungovat takto kadeřnictví dnes, dost možná nemám z kadeřnictví fóbii). Z koncentráku se navrátivší Jindřich s Vilmou čekají druhé miminko, on tak vehementně touží po synovi, že mám chuť ho nakopat (jako ostatně každého, komu nejde primárně o to, aby dítě bylo zdravé) a z celého srdce mu přeji nejen dceru, ale i v další generaci samé vnučky! Ještě jak se choval k prvorozené dceři v porovnání s jeho chováním vůči synovci. Jen na okraj, obě děti jsou velmi sympatické a před kamerou se chovají příjemně civilně. Postava dezertéra Macháčka představuje oběť doby a okolností, tragédii osobní i rodinnou a divák, stejně jako dezertér sám, váhá a uvažuje, jestli je to chudák, hajzl, semletá troska, pragmatik, egocentrik, nic z toho, nebo od každého trošku. Hodnotit budu až po poslední části, ale zatím bych řekla, ku podivu, že to má vzestupnou tendenci.edit 14. 12. 2018 nahlíženo zpětně, mnohem víc se mi vracejí věci a děje z Rodinného přítele, takže i když Macháček tu hrál jak o život, jako film je Dezertér prostě slabší.

Sobíci jsou roztomilí, ale nelíbili se mi tak, jako jiní sobi v jiných filmech, navíc nevěřím na Santu Clause. O ostatních postavách vcelku zbytečné mluvit. Nemám zvláštní vztah k tučňákům, natož ke škaredým lvům, žirafám a hrochům. Moralizování o tom, jak je lepší dávat než dostávat mi potom vyloženě vadí. Nejlepší mi na tom přišla ta sněžící koule.

Příjemný roztomilý animáček o nešťastném kocourkovi, kterého vykopnou majitelé při stěhování z auta a on hledá a nalezne nový domov u vysloužilého iluzionisty. Jak si kocourek získá lásku vlídného staříka, nepodaří se mu získat sympatie jeho dalších zvířat, králíka a myšky. Vzhledem k tomu, že je to pohádka zaměřená na cílovou skupinu jedinců do čtyř let mentálního věku, je vcelku jasné, jak to dopadne. Promeškala jsem jako divák správný čas.