darkrobyk

Blbka Maya a kretén Jamie žijí ve velkoměstě. May právě zjistila, že je těhotná, a tak jde Jamie pro nějaké pití na oslavu. Místo pití s ním do bytu dorazí tři primitivové, kteří se snaží oba zabít. Střih. Jamie zdědí v Irsku na venkově dům po tetě, a tak se s chutí přestěhují s Mayou, která bude co nevidět rodit, na bezpečný venkov. Za domem mají sice skřítky, ale nebezpečí představuje rodinka primitivů - otec a tři vypráskaní spratkové. A masakr se blíží... Pagan horory mám rád a tenhle by nebyl špatný, jenže rejža a scénárista v jednom se rozhodl, že všechny postavy budou debilové. Není komu fandit a já si říkal, klidně můžou zařvat všickni. Dojde i na nějaké gore, byť střeva ven si nechala kamera pro sebe. Parádní les, velmi pěkný celkový vizuál - ladění do zlatavých tónů je fajnové, skřítci ucházející a posledních deset minut vydařených. Snímek má rysy balady - za chyby se platí. Nejhorší postavou je Jamie, který si po prvním útoku pořídí boxovací pytel, ale pak uteče před tlustou ženskou s kladivem a místo aby jejího bratra dobil, tak bulí jak želva, čímž se vzdal jakéhokoliv slitování z mé strany. Přesto dám 3*, byť zklamání převládlo. p.s. Hvozd je zcela jiné kafe!

Že se zhroutí internet, mám pocit už několik let. Akorát jsem si vždy myslel, že se toho nedožiju, ale poslední dobou se mi zdá, že možná ano. Jak vidno, nebylo by to úplně nejhorší, protože vyspělý svět se natolik začíná spoléhat na elektroniku, že její kolaps by měl ještě katastrofálnější následky. Postoj Amandy jistě bude zastávat větší než malé množství ehm lidí, ovšem tam je onen paradox - lidi jsou strašní, avšak zkus bez nich žít. A kdo vůbec jsou, lidi? Příbuzní, kamarádi, známí, anebo ti cizí? Dannyho postoj napovídá hodně - v jisté situaci jsou pro mě cizí i přátelé... Několikrát jsem si během filmu vzpomněl na K. Čapka s jeho vizionářskými a prorockými romány a hrami (doufám, že naplnění R.U.R. se fakt nedožiju). Zlověstný neklid se nese celým filmem a jediný moment, který ho narušil, bylo tančení s hromadou desek v pozadí. Na druhou stranu chápu, že dnešní divák si žádá většinou akci, která se jistě nabízela, ale právě jednání postav a sem tam náznak katastrofy byly naprosto dostačující, čímž snímek možná sklouzává k menšinovému divákovi. Tím více pak vynikly obě scény na pláži. Tísnivě působila zvěř už proto, že ví víc, než ti lidé... Skvělá kamera, zlověstná hudba a solidní herecké výkony. Po delší době, co se týká nových snímků, pro mě filmový zážitek, kdy mi navíc delší stopáž výjimečně nevadila. 4,5*

Snímek pracuje s premisou, že pokud někoho zachráníte, můžete ohrozit životy jiných. Co kdyby to byl šílený vrah? Příběh má baladický rozměr - vina si žádá trest a za chyby se platí. Frekvenci si už téměř nepamatuji, a tak nemám potřebu srovnávat. Navíc Asiati nakládají s příběhy jinak, tudíž těžko odhadnout, kdo přežije a kdo nikoliv. Pěkně udělané jsou změny v budoucnosti jako důsledek manipulace v minulosti. Asi nejhezčí je v tomto směru auto v tunelu. Mohlo to být o půl hodiny kratší, ale tentokrát mi film rychle utekl, tudíž mi to až tak nevadilo. Velmi pěkný vizuál doplňuje třeskutá hudba, klidně mohlo být hardcore více, a nepříjemný zvuk telefonu. A popravdě, hlavní postava si svůj osud zcela zasloužila...

Protože jsem čekal příšernost, nebyl jsem nakonec zklamán. D´Amato natočil tenhle snímek pod pseudonymem David Hills v době, kdy už měl největší fláky za sebou. Mně vadily dvě věci - TV look většiny scén a nepříliš povedené speciální efekty - především drcení hlavy bylo hodně laciné, byť oči šly pěkně z důlků. Georgia se v kómatu mstí všem, co jí způsobily bolest a stav, v němž se nachází, ale také těm, co se vše snažili zahladit a hodit na Ricka, jejího pomocníka a ochránce. Když je Rick, čekající ve vazbě zavražděn a jeho smrt zinscenována jako sebevražda, vstoupí životní síla Georgie do jeho těla a vydá se za pomstou. Trochu to připomíná snímky Patrick nebo Dotek medusy, akorát že Georgia využívá pomocí telepatie jiné tělo. Mrtvol je dostatek a dojde i na pajšl ven. Skvělou hudbu, která vytváří napětí téměř po celou dobu, složil Piero Montanari. Jistě, nelogičnosti se najdou, především jak Georgia, co by čerstvě přistěhovaná, mohla v Rickově těle najít všechny, co potřebovali zakroutit krkem, ale budiž. A nějak mi uniklo, proč na maškarní party byly vlajky se svastikami a obraz Hitlera. Snímek vypadá jako z poloviny osmdesátých let a dnes ho zřejmě alespoň trochu ocení především sběratelé.

Překvapivě dobrý vlkodlačí zářez, kde maska monstra je strohá, a přesto dostatečně efektní a funkční. Příběh se odehrává v dívčím internátě pro problematická děvčata. Nejde ale o klasickou polepšovnu, jelikož zde není vězeňský dril - ředitel je k dívkám benevolentní a mají určitou volnost. Jakmile by ji ale zneužily, šly by do klasického nápravného zařízení. Když sem nastoupí nový profesor, původně lékař Julian Olcott, který si zničil kariéru, dojde k zabití jedné z dívek. Policie je přesvědčena, že za tím stojí vlci, avšak divák ví, že jde o vlkodlaka. To si ale začíná myslet i Olcott. Jednou smrtí to nekončí, navíc došlo na vydírání, vztahy mezi postavami se komplikují, podezřelých je zdá se více a závěr se mění v melodrama a následně boj o život. Úplněk, temná hudba, les. Tenhle kousek osloví především fanoušky starších hororů.

Seveřané umí točit krvavé komedie, jako jsou třeba dva díly Mrtvého sněhu... Jenže tady opět někdo nevěděl, kam film zacílit, a proto se sice umírá, ale v náznacích nebo jen mimo kameru - a já se na ten rampouch tak těšil, proto se vtipkuje, ale ne zas moc, byť pro fuck se nejde daleko. Kromě komedie a hororu tu máme sociální drama o rozklížené rodině (jak oblíbený a omšelý motiv) a společenskou kritiku k tomu, kdy z neustálého porovnávání USA a Norska nakonec severská země nevychází jako jednoznačný vítěz. A připomínka dohody z Osla působí ve světle současného dění jak sud střelného prachu před odpálením, což tvůrci samozřejmě nemohli tušit. Z celé té satiry mi pak vychází, že dle tvůrců jsou blbci Američani i Norové, nejšťastnější národ na světě s ledovým srdcem. To ale asi záměr nebyl. Filmu by prospělo zkrácení alespoň o dvacet minut. Každopádně na jedno podívání proč ne, pár veselých scének se najde - mezi nejlepšími je honička na saních. A to řádění skřítků se natolik podobalo gremlinům, že jsem je tam chvílemi viděl...

Když si Juan na jatkách vybírá výplatu, ptá se ho pokladní, proč chce tak brzy od nich odejít. Juan odpoví - Naučil jsem se dost.- Mimochodem scéna na jatkách je syrová a naturalistická, zvířata jsou zabíjena v přímém přenosu. Je to ale důležité, jelikož obrazy zabíjení se později, v určité chvíli, začnou Juanovi vybavovat. Možná do poslední chvíle není jisté, zda byl Juan skutečně blázen, a proto hospitalizován v blázinci, nebo zda tam blázna z něj teprve udělali. Každopádně teta Marta ho potřebovala mít pod dohledem, jenže on se toulal po Evropě a užíval si života. To jako poručnice a správkyně jeho velkého dědictví nemohla dopustit. Juan ovšem trpěl v ústavu jako zvíře, a tak plánuje vypořádat se nejen s tetou, ale i jejími třemi dcerami, z nichž jednu, Marii, velmi miloval. Po návratu se do něj naopak zakouká jiná dcera, Esther. Syrový a temný snímek v ponurých tónech odpoví až na konci, proč se jmenuje Pekelné zvony. Zajímavý je důraz na detaily - Juan si v úvodu vyrábí masku, později se dívá přes okenní tabuli, po které stéká déšť, a deformuje jeho obličej. Ten je také zdeformován, když se odráží ve víku klavíru. On je to tedy spíše spinet, ale nevadí. Každopádně mi při hře, kdy ho sleduje havran, připomněl V. Price v roli doktora Phibese, což ještě umocnila chystaná bizarní smrt pomocí včel. Krajina, kdy povoz přiváží obrovský zvon, moře tříštící se na útesech, mlha plazící se okolo domu, kopání hrobů, déšť. Jistě se nabízelo prvoplánové násilí, ale brutalita je někde trochu jinde. A kdo by si v závěru nevzpomněl na známou povídku od E. A. Poa... Nahota také nechybí. Snímek především pro příznivce španělských hororů a divných filmů 70. let.

Mladá žena Laura přijíždí do španělské vesnice, kde se má potkat se sestrou Mayou. Ta byla ubytována v malém hotelu, který provozují postarší sestry - Marta a Veronica. Ty ale těsně před příjezdem Laury načapají Mayu na střešní terase, jak se opaluje polonahá. Marta ji v návalu vzteku shodí ze schodů a Maya se zabije. Není ale poslední, kdo zemře rukou sester. A není to kvůli víře, jak chybně uvádí obsah, nýbrž proto - možný spoiler - že když měla Marta před svatbou, utekl jí snoubenec s mladší, krásnější a vyzývavější dívkou. Od té doby na slečny, které se spoře odívají a chovají se frivolně, zanevřela. Vírou si pak jen zdůvodňuje vraždu, že šlo o Boží trest. Syrový a bezútěšný snímek, jaké se tehdy točily v Itálii, Španělsku a také Francii. Nahotou ženskou i mužskou se nešetří, brutalita je spíše v rovině náznaku - především porcování obětí, což ale tolik nevadí. I tak dojde na ubodání nožem, vrták v zádech či sekeru. Zajímavé jsou některé scény zobrazující chování postav - Marta tajně pozoruje nahé chlapce při koupání, a když si uvědomí, co dělá, tak jde schválně skrze křoví, které ji drásá do krve. Vraždění ji kupodivu nechává v klidu. A protože u těchhle filmů nikdy nevíte, zda hlavní postava přežije, napětí nemá konce. Závěr je vystupňovaný do maxima. Dnes asi spíše pro žánrové fanoušky.

J. Lynche začínám postupně zařazovat mezi oblíbené režiséry. Snímek podle povídky The Thing on the Doorstep (Věc na prahu), vydané v roce 1937 mě bavil. A dnes jsem ještě po filmu honem povídku znovu přečetl, abych konstatoval, že převedení do filmu se povedlo. V předloze jde, jak jinak, o Necronomicon, který není ve filmu pojmenován, ale kniha, v níž jsou zobrazeny Cthulhu, Prastaří, to dozajista bude. Navíc v něm se nachází strašlivá zaříkávadla, co jsou používána ke stěhování duše do jiného těla. A nechybí ani chobotnička, jako připomínka rasy z kosmu. Grahamová je velmi dobrá, když hraje někoho jiného, osobně mě pak potěšila Barbara Cramptonová, co už si v 80. letech zahrála ve filmech podle Lovecrafta - Re-Animátor a Ze záhrobí patřících mezi jedny z nejlepších adaptací. Shodou okolností všechny tři filmy mají stejného scénáristu. Gore je zastoupeno řezáním hlavy a rozkucháním a jedním z důležitých motivů je sex, který Lovecraft z osobních důvodů ve svém díle nemá. A pobavil odkaz na Colomba a jeho poslední otázku. Z hodnocení usuzuji, že půjde o film pro okrajové publikum, a tak bych ho i opatrně doporučoval.

Je to horor, páč tam straší velký černý pes a mrtvý kostelník! Tak zpět, je to mysteriózní drama, které se nakonec točí okolo záhadné Jeanine a dobrmana, který je fakt strašidelný (alespoň pro mě, zlatý kočky). Typická italská hudba, dlouhé záběry na skalnaté pobřeží ostrova a azurové moře, postupný přechod k erotickému filmu a drsný závěr. Nepřehlédnutelná na party (a zcela obnažená) je půvabná Cicciolina, pornostar  Ilona Stallerová. Jinak vše klíčové vypsali zdejší kolegové, tak bych se jen opakoval. Každopádně až posledních 15 minut má grády. A jistě, party občas připomene kultovní Velkou žranici (1973). Hororové momentky - vyjící dobrman, souložící dobrman, stařena svlékající se donaha. Souhlasím, že je to pro okrajové publikum, do něhož se počítám, ale čekal jsem možná ještě o něco větší odvaz...