dubinak

Začátek fajn, ale jakmile se dostávají ke slovu sportovci a obecně vždycky, když se do pokračování vloží přehršel postav, začíná děj tak nějak debilnatět. Náš starý dobrý vrahoun se předvádí možná až moc často a tím tak ubírá na kvalitě atmosférických hororových chvilek, které pak začínají být předvídatelnější a předvídatelnější. Nemůžu na to vyloženě naplivat, ale kvalita příběhu šla jasně dolů a tak v podstatě není nic jiného k hodnocení.

Tak tohle si nechám líbit. Já ani nevím proč, ale měla jsem v hlavě zažité, že Jeepers Creepers nebrat, protože si vzpomínám na lyžák, kdy jsme na to koukali v noci v jídelně a mě to přišlo úplně trapný a debilní (ale možná si to pletu s dvojkou). Každopádně jsem si chtěla dohnat rest a zbořit mýtus a dala jsem si oba díly za sebou. A teda světe, div se, ta jednička byla fakt super. Líbil se mi nápad dosadit hlavní postavy do sourozeneckého vztahu, navíc byli i docela inteligentní. Zdejší ohyzďák je taky super udělanej, navíc atmosféru dlouho postrádat nebudete. Na závěr na policejní stanici si taky tedy nemůžu stěžovat. Vážně mě tenhle zapomenutý kousek dokázal zahřát u srdíčka a potěšil mé choutky.

Mnou asi nejočekávanější hororový kousek za tento rok se představil v docela dobrém světle a můžu konstatovat, že reklama byla oprávněná. Mělo to své jisté mouchy. Například, že děcka byly až moc chytrý hlavičky, stopáž byla možná zbytečně přepálená a konec mě zrovna neočaroval svým pohádkovo-fantastickým lookem. Ale. Takhle kvalitních hororových remaků se jen tak často nevidí, proto tomu můžu s čistým svědomím nadělit krásné velké čtyři hvězdy. Hlavně za brilantní herecké výkony malých protagonistů (vtipnější postavu než RIchieho jsem dlouho nezažila), mimořádně originální efekty a celou výpravu obecně. Pochválím i vizuální a zvukovou stránku a můžu říct, že hororově to také splnilo účel. Úvodní scéna s kanálem byla top, následně i výborně sestříhaná scéna z knihovny. Zkrátka a dobře jsem nadmíru spokojená, ale ještě si nechávám malou rezervu pro druhou část a pak se uvidí, jestli přehodnotím, protože v původní filmu byla část s dospělými opravdu velmi slabá.

Superstition je povedená retrohubka, která potěší asi každého fanouška čarodějnických hororových témat. Roberson staví atmosféru docela svědomitě a navíc vraždy jsou víc než dobré, zdivočelá hudba se mi tam jistým způsobem také hodila a dočkáme se i lehkého náznaku čarodějnického zjevu. Překvapil i razantní závěr. Za mě spokojenost.

S tímhle si ze mě ani nedělejte prdel. Tak jestli se někomu nelíbila Scary Movie jednička, to mi řekněte, co dáváte tomuhle shitu. Bylo mi až trapně to sledovat a dlouho jsem se, kvůli jistému tušení, pátému dílu vyhýbala. Jediné, co trochu potěšilo, byla parodie na Evil Dead, jinak to nemá cenu ani komentovat. Přesto, že to má čistého času jen 68 minut, koukala jsem natřikrát.

Tohle jsem chytla jednou na Artu a neodtrhla oči až do konce. Zrovna se mi druh tohoto humoru trefil vcelku do vkusu. Celkově byli Producenti sympatičtí, jak vizuálně tak i hudebně a scéna z konkurzu neměla chybičku. Zkrátka nenáročná muzikálová jednohubka.

The Bug je zajímavý už jen tím, že se bere naprosto vážně bez sebemenšího náznaku humoru. A to chce v tomto tématu a v takové době opravdu koule. Zajímalo mě, jak si tvůrci poradí a spíše jsem čekala něco více agresivnějšího a masového. No nakonec zvolili mírnější variantu která je spíše plíživá a znepokojující. Vraždy jsou po většině nepříjemné. Taktéž efekty byly až do úplného závěru velmi obdivuhodné. The Bug ve mně vyvolával nehezké pocity, jako je odpor, paranoia a hlavně zhnusení ze všudypřítomného zla v podobě nechutných brouků. Je fakt, že to mělo trošku hluchá místa (doba, kdy se profesor zblázní už se začíná trošku táhnout), ale jinak tomu dávám krásné tři hvězdy za neskutečnou snahu.

Polanski mě čím dál víc přesvědčuje o tom, že nese svůj titul mistra opravdu zaslouženě. Bitter Moon je sice v určitých mezích opravdu zvrácený, ale také neuvěřitelně silný, obzvlášť pro diváky, kterých se toto téma nějak příbuzně dotýká. Než ho nedávno začali dávat v televizi už na mě šla únava, ale to, co se zde děje, mě okamžitě totálně nakoplo a nenechalo mě vydechnout. Děsivá Emmanuelle Seigner mě svým uhrančivým pohledem pořád dostávala do rozpaků a nedovolila mi ani mrknout. Tento snímek je něco, co bych nazvala nefalšovanou poctivou filmařinou.

Možná, že kdyby se mi chtělo, dám It comes at night lepší hodnocení, ale tohle bylo pro mě jedním slovem zklamání. Opravdu nečekejte velkou akci. Kdo čeká zombie apokalypsu se vším všudy, může se spokojit nanejvýš s jedním zombíkem a spoustou dramatických vztahových zápletek. To vše se děje ale jen na začátku a na konci. Mezitím je vzduchoprázdno v čele s multikulti rodinkou a podezřelými příživníky. Neberte tento film jako nic jiného než jen sondu do pochroumané mentality přežívších. Pro mě ale bylo té okolní hororové omáčky moc málo.

Hezky drastický začátek mě spolehlivě navnadil svou atmosférou a v té se za celý film v podstatě nepolevilo. Tento film sice není áčková třída, někteří herci by potřebovali trošku proplesknout i efekty jsou lacinější, ale atmosféricky to pro mě bylo na špici. Navíc to má dosti nepředvídatelný děj a je hodně nejednoznačné, kdo za tím vším stojí, protože role se tam mění opravdu rychle a zaručeně ve vás Madhouse vyvolá během projekce paranoiu.