Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 238)

plakát

Thor: Temný svět (2013) 

Další z podařených marvelovek, jež jsou mým šálkem kávy. Chrisovo charisma je naproto neoddiskutovatelné, ale ani Tom, Anthony a v malém kameu Evans, se nemají zač stydět. Prostě velkolepá zábava, co ničím nešetří, všeho má tak akorát, hlavně povedených hlášek. Vtipné propojení dvou naprosto rozdílných světů je pokaždé tím pravým zpestřením pro mé volné chvilky. Jsou holt filmy, co vysílají stejné vlny a vůni, jaké mi vyhovují a nedá se to ničím zdůvodnit. Když jsou navíc tou správnou oddychovkou a relaxem, nemůžu jít než do pětky. Sice mi trochu vadila ztracená a nalezená portmonka, ale co už, vedle Chrise stejně neměla šanci. Rozhodně nemíním řešit perličky typu doma na Asgardu ničím kladivem armádu neřádů, na návštěvě Země si jej pověsím na háček šatní stěny. Fuckt mě baví, jak tady někdo háže historií podle toho jak se mu to zrovna hodí.

plakát

Iluzionista (2006) 

Film mě bavil, líbily se mi herecké výkony všech hlavních hrdinů, nejvíc Nortona a Giamattiho (ten mě snad nezklamal nikdy). I když se dost brzy dalo tušit, jak celé matení lidské chabé mysli dopadne, přesto mi závěr vůbec nezkazil celkový dojem. Geniální manipulátory budu vždycky obdivovat a s radostí se nechám udivovat, mást, klamat a vyvádět v úžas. Vždyť toho obyčejného, nedokonalého a laciného nic je tolik, že každý "zázrak" vítám s nadšením.

plakát

Rivalové (2013) 

Asi nejpříkladnější příklad, jak funguje spolupráce levé a pravé hemisféry, když se spojí logika a rozum s instinktem a emocemi. Vznikne z toho jak jinak dokonalá symbióza, perpetum mobile, kdy nikdo z obou nemá navrch, vyhrávají oba a jednotně. S tím pochopitelně souvisí plejáda hodnot jako soupeření, kooperace, charakter - klikatých jak závodní dráha, pevných jako ocelová konstrukce a jistých jako smrt. Skvělé výkony obou rivalů a jejich soutěžní klání v životě i na trati krásně dotvořila umně zvolená hudba. K tomu vizuální perly ve zpomaleném záběru jako déšť nebo hukot pneumatik a divácký zážitek se stává tím, čím má být - silným a opravdovým.

plakát

Gravitace (2013) 

Bajka o tom, jak jednu zvědavou laboratorní myš pustili na velkoměstskou magistrálu, kde jaksi zabloudila a nevěděla kudy kam a odkud ven. Záchrannou misi ihned zprostředkoval svaz proletářů všech zemí spojte se a teprve tehdy nastala super jízda. Myš se občas proměnila v krysu a zavzpomínala na sladkou chuť sejra, co na tom, že prohnilého až na kůrku, občas se těsně minula tu s pastičkou, tu s mlsným kocourkem, až nakonec vlezla dobrovolně do labyrintu a bingo, cestu domů si najednou našla. "Všude dobře doma nejlíp"- škoda že přes ten všudypřítomný bordel není ten velký tučný nápis vidět. Jo jedna perlička na šťastný konec, ještě že si pilná puduzáchovná myšička vzpomněla, že umí plavat, jinak by byl teprve mazec nebo trapas, jak pro koho. ;-)

plakát

Královský slib (2001) 

Když vezmu v potaz srovnání s včerejší pohádkou, tak musím zvednout o stupínek hlavně kvůli hereckému osazenstvu. Ještě jsem snad neviděla, že by princesa balila víc pana krále než mladého prince a ještě jsem tolik nefandila onomu páru, aby do toho konečně praštili, seč se překrásná Klára snažila, o co víc natvrdlý štramák Kramár byl. Ostatní byli alespoň k vidění a když už pro nic, tak ze setrvačnosti a vůbec to nebylo tak špatné.

plakát

Sněžný drak (2013) (TV film) 

Když to hodnotím z genderového pohledu, tak musím konstatovat, že časy s opravdu ryzími pohádkovými prvky jsou fakt ty tam. Bylo tady tolik estrogenu, až to bylo nemilé a prostě doby křehkých něžných princezen a čisté nehynoucí lásky jsou pryč. Ani stará česká klasika už nemá ve filmařině místo, takže krom obvyklých efektů se řeší sociální konflikty, kdo s koho a vůbec, ve výsledku mimo nesmyslů typu tonoucí se neplavce chytá aj., je princ nesympatický mamánek, nevyzrálý měkota a princezna zmateně těká od jedné lásky ke druhé, až sama neví čí je, natož koho si má vzít za jediného muže svého života. Ach jo, kam jsme to dopracovali.

plakát

Řidič slečny Daisy (1989) 

Miloučký film tohoto typu si prostě zaslouží vyšší hodnocení už jaksi z povinnosti vzhledem k obsahu i formě. I když mě často napadalo, kdy že jednoho z nich klepne pepka, např. úmornou cestou na oslavu devadesátin, přesto to ti dva ustáli až do velmi vysokého věku, což není sice běžné, ale ani výjimečné. Hodně se mi líbil Dan v oddané roli milujícího syna, ale nejvíc se mi líbily dobová výprava a rekvizity, včetně soudobé kultury (otevřený akceptovaný rasismus). Nejde mi o fandění systému, ale znovu o způsob ztvárnění vztahové problematiky zase tím miloučkým hladícím laskavým způsobem.

plakát

Kopačky (2008) 

Film co si libuje ve fekálním a trapném humoru, a že ho bylo dost, mohl být klidně o polovinu kratší. A to už nemluvím o 150 reklamách, co dávají s oblibou na Jojce. Děs běs, už nikdy více, ani tolik reklam, ani tento paskvil. Nebýt pár vtipných scén, ani nevím, proč dávám za dobře, asi z milosti a dobré nálady. Jo a asi proto, že jsem v žádném běžném filmu neviděla tolikrát šulína a ještě od jednoho herce. Bohužel není můj typ a ani tím odhalením si moc nepolepšil. Je jasné, že si napsal scénář sobě na tělo a vyjádřil se ze svých tajných snů, ale kdyby si natočené pustil doma sám ve svém obýváku a klidně u toho využil své oblíbené nahoty, vůbec nic by se nestalo. Ono dosáhnout úrovně trapnosti typu Brand a Hill, je fuckt elitní Značka a náročný Kopec, což není dáno každému

plakát

Příběh Sonnyho a Cher (1999) (TV film) 

Hudební filmy mě baví a tady je další důkaz. Cher má dar hlasu, to se ví dávno, ale že měla tak oddaného a hodného chlapa, to se neví, a že byli exoti své doby, když výjimečně nehulili, neplnili stránky bulváru a dělali dobrotu, to je skvělý pocit. Zase ji mám o něco víc raději. Chudáku Sonnymu zůstalo kromě super jména kus vzpomínky nám všem a místo v srdci Cher.

plakát

Bejvalek se nezbavíš (2009) 

Matthew kurevníky holt umí, o tom žádná, ale pořád stejné pózy se holt časem prostě omrzí. Přesto, že téma jak často a různě ojet samonabíječky, co lezou do a z postele z plezíru a jiných (ne)povinných důvodů, může být pro někoho zajímavé, nesmí se nic přehánět. Určitě ne v případě překombinovaného scénáře, kdy se míhají střihy reality s fikcí jak holky v jeho posteli, nebo se střídají dávno po smrti plejboj litující sám neví čeho, jindy pometlo něco mezi strašidlem a ohnivou ženou, že se neví či jde o komedii, drama, nebo rovnou tragikomický doják. Mimo solidní závěrečnou promluvu k nevěstě na útěku a proslov na veselce, film nepřesáhl slabý průměr, i přes nesporný šarm Matjůa a čarokrásnou Jenn. Ona je ozdobou každého snímku bez ohledu, on mi sedí více v chytráckých rolích typu Obhájce.