Hild

Jeden z těch filmů, na který se prostě žádný Čech nemůže dívat objektivně. Pro mě neskutečný nával emocí. V dokumentu, zaznělo, že každý si pamatuje, co ten den dělal, mi bylo 8 a dodnes si pamatuji, s kým a kde jsem se na finálový zápas dívala a jak moc jsme to všichni prožívali. Výborný dokument, navíc naprosto bravurně vypointovaný, kdy vám je na začátku zobrazen osobní příběh někoho, aby to pak na konci do sebe zapadlo a diváka dokázalo dostat do kolen, aneb u bonusové kazety jsem měla husinu, něco, co by nenapsal ani Hollywood.

Předchozím dílům jsem dala 4*, ačkoliv musím přiznat, že mám problém si vzpomenout, o čem vlastně ty díly byly. Vzpomínám si jen na to, že se mi líbila akční stránka a že jsem se bavila. To samé vlastně můžu napsat i o třetím díle. Závěr trilogie má straaašně obyčejný děj, je plný klišé a je předvídatelný do poslední minuty. Ale Labyrint má jedno velké štěstí. A to, že Wes Ball je vážně dobrý režisér. Ten jakoby si sám uvědomoval obyčejnost děje a tak se to pokusil vynahradit na akčních scénách, které jsou jako v předchozích dílech vážně dobré. Samozřejmě, místy je akce účelně přepálená, ale právě díky tomu se divák nenudí. Z děje už teď nevím nic, ale akční scény si pamatuji a jednoduše jsem se bavila. Pro mě taková fajn jednohubka. Každopádně Wes Ball stojí za pozornost a já už jsem teď zvědavá na jeho další projekt, i s malým rozpočtem a slabým dějem totiž dokázal zajímavé věci.

Jessica Chastain je královna rolí silných nezávislých žen, na kterých stojí celý film (kdo neviděl Miss Sloane, měl by napravit) a Aaron Sorkin je králem slov, to už všichni víme, ale neznamená to, že jeho přístup musí sedět všem. Ve filmu se 140 minut na diváka nepřetržitě valí jeden dialog a monolog za druhým a není zde žádný prostor nechat diváka oddechnout. Věřím, že pro někoho to může být až vysilující, pokud diváka film nezaujme během prvních 15 minut, zcela se ztratí a nevěřím, že se do filmu může zpátky dostat. Mě film vtáhl od první minuty, Aaron je výborný vypravěč. A pak samozřejmě je tady ten faktor, že jsem žena a příběh Molly Bloom je velmi zajímavý a inspirující, snad každá žena si během filmu musí říct, že by chtěla mít alespoň trochu takové síly, jakou měla (má) Molly. Zároveň jsem nečekala, že závěr filmu může zapůsobit i po emocionální rovině. Velmi silné 4*

Nějak mi to nesedlo, přitom si myslím, že lépe to natočit nešlo. Film je celkově velice svěží, má dobré tempo, nechybí mu originální koncept, Margot hraje jako o život, ale já se jednoduše do filmu nemohla dostat. Pro mě zkrátka jeden z těch filmů, kdy vlastně nevíte, co přesně vytknout, dokážete uznat jeho kvality, ale víte, že za týden si na film ani nevzpomenete.

Jak už tady jistě řada přede mnou napsala, taková pohádka pro dospělé. Řekla bych, že v jistém momentě je film docela odvážný, pro někoho možná až moc (například jedna slečna vedle mě v kině bylo z jednoho momentu vyloženě znechucená), jenže ono na konci tak všechno do sebe hezky zapadne, že se nešlo nepousmát. Kouzelná atmosféra, díky které zcela zapomenete na jednoduchý a předvídatelný děj.

Kolem Lady Bird se udělal obrovský hype díky tomu, že se stal nejlépe hodnoceným filmem historie, já obvykle bývám k podobným výkřikům skeptická a Lady Bird rozhodně není nejlepší film, jaký jsem kdy viděla, on vlastně ani není nějak extra výjimečný. Je to takový ten výborný malý nezávislý film o dospívání, který se objevuje skoro každý rok. Pokud budete od filmu čekat něco nadpozemského, patrně budete zklamaní. Ve filmu se příliš nedramatizuje, jede si svým tempem od začátku do konce, ale s obrovskou lehkostí a přirozeností. Po většinu filmu jsem si říkala, že tohle je film na solidní 4*, jenže pak přišel takový ten moment, kdy se mi film nějakým způsobem zaryl pod kůži a já se v závěru uviděla v hlavní hrdince. Saoirse Ronan je úžasná a tipuji, že Lady Bird si odnese oscara za nejlepší scénář.

Na tomhle filmu jde strašně moc poznat, že se jedná o režisérský debut. Na první pohled se zdá, že s filmem je vše v naprostém pořádku, ale Gracey vůbec nezvládl práci s postavami. Jednotlivý přerod a vývoj postav působil velice násilně, vůbec ne přirozeně. Nejvíce tím utrpěl hlavní hrdina, který je během dvou scén naprosto jiný člověk a já měla pocit, jakoby celá jedna část byla z filmu vystřižena. Taky mě mrzelo, že to téma show složená z odlišujících se lidí, které svět nepřijímá, bylo zcela nevyužito. Vlastně v určité části jde celé toto téma úplně do pozadí. Ale jinak film dobře uběhne, příběh je samozřejmě předvídatelný od první minuty do poslední, ale já asi ani nic jiného od muzikálů plný moderních popových písniček nasazený o Vánocích nečekala. Zkrátka takový neškodný film, rozhodně neurazí, ale ani nenadchne.

Za mě o třídu lepší než loňský oscarový Moonlight. Velice opravdový a procítěný snímek. Od první minuty do poslední přirozené a nenucené. Film často vypráví pomoci pohledů, doteků, nebo držení těla a díky tomu divák přesně ví, co se postavám právě odehrává v hlavě. A pak ty herecké výkony!!! Armie nikdy nehrál lépe a Timothée mi sebral dech hned několikrát během filmu. Call Me by Your Name je krásný, intimní a zároveň zdrcující milostný příběh, který se dokáže přenést na diváka. Opravdu výborné.

Já jsem spokojená, velmi spokojená. Tohle je prostě ukázka prvotřídního blockbusteru. Je to velkolepé, epické i osudové. Rian Johnson je velice dobrý režisér. Hlavní linie na mě působily, především interakce Luke - Rey - Kylo byly pro mě vrcholem filmu. Trochu mi vadily některé vedlejší linie, které zde byly zcela zbytečné a vlastně i bez pointy. A dále pak mě mrzelo, že Rian nenechává diváka řádně vstřebat ty nejsilnější momenty. Když už konečně dojde k emocionálním momentům, k těm střetům na které čekáte celý film, tak Rian pak diváka zase hodí úplně jinam do akce a divák nemá dostatek času nechat v sobě doznít ty emoce. Člověk vidí tu sílu některých scén a já jsem hned několikrát byla krůček od mrazení v zádech, ale ten malý pomyslný krůček se nikdy neušel a já tak strašně moc chtěla. Každopádně mě ale nové Star Wars nezklamaly, nenudila jsem se ani minutu a řemeslné hodnoty filmu jsou obrovské. Film jsem v žádném případě neviděla naposledy.

U filmů Kathryn Bigelow si pokaždé řeknu, že nevědět jméno režiséra předem, tak mě nikdy nenapadne, že to točila žena. Její filmy jsou vždy řemeslně vypiplané a syrové, ale zároveň bývají chladné a často mi chyběly větší emoce tam, kde bylo třeba. Detroit však ždímaní emocí z diváka vůbec nepotřeboval, její schopnost budovat atmosféru a přesné vedení jednotlivých scén a postav, diváka dostane přesně tam, kde ho chce mít. Detroit má hned několik 5* pasáží při kterých mi příjemně nebylo. Škoda například těch závěrečných 15 minut, které už dle mého byly navíc, ale Kathryn natočila vážně dobrý film, který je aktuálnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Silné 4*