Freemind

Mafiánské filmy jsou velmi nevyvážený žánr - stejně jako Pacinova filmografie, bohužel. Donnie Brasco je utahaná, fádní, šablonovitá nuda, nagelovaná talošská opereta, v které se Pacinovo výrazné herectví skví jako rubín na hnoji. Jediné, co zde stojí za pozornost, je oldschoolová kamera, jinak je to vykrádačka vykrádaček, bída běd. Škoda času.

Mohlo to být mnohem horší - Lone Ranger je sice blockbusterová pitomina, ale díky Verbinského hravosti jsem se kupodivu příliš nenudil, tu a tam jsem se zasmál a dokonce jsem ani jednou nezačal surfovat na mobilu, s čímž jsem před projekcí téměř stoprocentně počítal (na tenhle film jsem šel z donucení). Komiksová pitoresknost je zde vkusně namíchána s vizuálem spaghetti westernu, děj je sice předvídavý jako trám, ale v detailech pobaví. Akčních scén je sice pomálu, ale zato stojí za to - závěrečnou symfonii na dva vlaky lze přirovnat snad jen k adrenalinové honičce z Příšerky s.r.o. (a Frigovi). Kdybych byl dítě, tak radostí kvičím jako podsvinče, ale ... nejsem, bohužel. Za tři.

Úpadek Shame'a Lulana je završen. Na další jeho filmy už nemíním ztrácet čas.

Jak tuhle ubohost můžete srovnávat s Fincherovou "Social Network"? Kdyby Jobs řídil vznik tohoto dílka, tak jako první jde do kytek režisér. Celou dobu sledujeme legendu o technologickém vizionáři a odvážném objeviteli, a přitom film samotný je standardní a fádní jako levné audio z tržiště. Sentimentální, nostalgická, mainstreamová kravina. Cukr a smyčce.

World War Z je sice ambiciózní zombíkárna, ale žádný zázrak nečekejte. Na filmu se dost výrazně podepsaly produkční turbulence a četné přepisování scénáře - těsně před dokončením produkce přikázala zrušit, přepsat a znova natočit nový, více optimistický závěr (takže například nikdy neuvidíme bitvu o Moskvu, která se jen mihne v závěrečných sekvencích). Výsledkem je slepenec několika odlišných filmů - od sci-fi říznutého thrillerem (a lá Spielbergova "Válka světů"), přes akční vyvražďovačku s vojenskými prvky (a lá Scott nebo Cameron) až po obyčejné zombíčiny (a lá Resident Evil). Tenhle kolotoč stylů je nejen matoucí, ale bohužel taky trochu únavný. Naštěstí to celé spravují solidní herci, scénář, kteří se snaží neurážet divákovu inteligenci, a hlavně prachy nalité do audiovizuální omáčky. Verdikt - stravitelné, ale druhý chod si nedám.

Film, který by měl nést nálepku - vytvořeno idioty pro idioty. Záznam myšlenkových pochodů řadového fanouška série během promítání: "Brum, brum, tvé toe kunda, brum, buuum, Mustang, dobrý, teď! vraž mu!, wepon, satelajt, buuum, kousek kozy!, brum, hehe, jak ho svlíkli, vžuum, ratatat, happy end. Píčo, dobrý." Podíval jsem se ze zvědavosti a s mohutnými předsudky a bylo to ještě horší, než jsem čekal. Celou dobu jsem nechápavě zíral, a rozsvítilo se mi teprve nakonec, kdy se celá horda plešek chytla za ruce a začala se modlit ("And most of all - thank you for fast cars"). V Americe je tedy target jasný - hordy rednecků, fanoušků Nascaru a wrestlingu, blbců, kteří už ani nemají na steroidy, tak si do tlap píchají synthol a doma mají minimálně jedny slipy s motivem americké vlajky. Case solved. Stále ale nechápu, kdo se na to dívá ve zbytku civilizovaného světa. P.S. Všiml jsem si, že nějaký hollywoodský hlavoun se rozhodl definitivně ubít sérii "Terminátor", protože svěřil režii dalšího dílu tvůrci téhle sračky pro pologramoty. To je konec.

Masakr. Nenajdete tady ani jedno slovo navíc, ani jednu přebytečnou scénu, všechno je stoprocentní - scénář, obsazení, herecké výkony, technické provedení. Nekompromisní dílo, které nasadilo seriálovou laťku absurdně vysoko a definitivně smazalo hranici mezi filmovou a televizní produkcí.

Něco jako "All That Jazz" ochucený o horrorové scénky a lesbickou polízanici. Aronofsky s každým filmem roste a dospívá - tentokrát zplodil schizofrenní baletní suitu, v které tepou nebezpečně kontrastní prvky, ale vše funguje jak má. Graciézní hudba a pohyby jsou zhyzděny drobnými rankami a trhlinami, které se postupně rozrůstají, až nakonec propuknou v úžasném finále. Nebýt několika pitomých lekaček a lá Wan, dal bych za pět.

První série dávkovala podivnosti a morbidnosti vcelku střídmě, dvojka se ale utrhla z řetězu a přidala volume jak komediálním, tak hororovým prvkům. A díky Belzebubovi! Krásné rozvinutí komického dua paní Drusse a jejího nekňubovatého synka (tučňák, sušenky), mrazivá a smutná postava Bratříčka, Krogshøj okradený o duši (scéna s detektorem pohybu!!!). Prostě humor černý jako skandinávská noc, čistá a nefalšovaná dokonalost - tak, jak to mají mazlíčci rádi. Připojuji se k chóru ostatních zdejších plaček - dal bych cokoliv za třetí sérii. Třeba i ten největší a nejvzácnější sarkom na světě.

Jeden z nejlepších seriálů, jaké kdy byly natočeny - a rozhodně ten nejbizarnější. Nemocnice na okraji acidového tripu.