Freemind

Pohoda, slunce, zábavné potyčky s viktoriánskou morálkou. Slušně natočený, i když trošku rozvláčný film, který nelze brát příliš vážně. Já jsem považoval většinu postav za karikatury, a tak jsem si to vcelku užil. Toto období mám dost rád, takže jsem ocenil dobovou atmosféru vytvořenou snově mlhavou kamerou a výbornými kostýmy a scénografií. Daniel Day-Lewis geniálně přehrává, u rozkošně trapné scény naháčů v jezírku jsem se od srdce rozchechtal. Můj dojem trochu zkazil až příliš přeslazený konec, ale to asi patří k žánru. Nelituju, možná se k této zapomenuté raritce dokonce ještě někdy vrátím.

Film nezestárnul ani o rok v tom smyslu, že je stejně otravný jako všechna - i ta dnešní - teenagerská dramata natočena s mottem "Nikdo mi nerozumí, nejradši bych umřel." Každé desetiletí muselo zplodit svůj generační snímek a všechny tyto filmy mají jedno společné - už po deseti letech se stávají nekoukatelnými. "Rebel bez příčiny" je jako takové horší "West Side Story" bez tančení. Vzal jsem to jako exkurzi do atmosféry 50tých let, užil jsem si dobové nuance, odškrtl si pozici na seznamu povinné četby a klíčových obrazů americké popkultury (závody aut, souboje na nože) a jdu zase o dům dál. Ahoj.

Eeeee, ne. "Lawless" se hezky rozjíždí, pak tomu ale začnou koukat švy a zhruba od poloviny se už celek naprosto rozpadá. Vinu na tom nese hlavně zpackaný scénář z pera Nicka Cave'a, který by už měl konečně dostat rozum a přestat psát takové rozvláčné, rádobytemné ptákoviny bez rytmu a gradace. Řemeslně nemám co vytknout, je to opravdu krásně natočené i zahrané (bravo pro Hadryho i LaBeoufa, překvapivě), ale co z toho, když se děj přiopile potácí od jedné scény ke druhé. Nezaujalo, zpackaná šance.

Je těžké natočit film o rasových předsudcích tak, aby nesklouzl do klišé a citového vydírání. Tvůrcům "The Help" se to bohužel nepodařilo. Snímek je bolestně standardní, patří do škatulky "jasný tah na Oscara", protože je podbízivý až běda. Hudba Thomase Newmana dělá tentokrát bohužel víc škody než užitku, působí jako dodatečná vrstva cukrové polevy. Kostra příběhu je ve všech ohledech klasická, představuje boj jedné spravedlivé válečnice za práva utlačovaných, která postupně nachází sílu, aby se postavila kruté většině a postupně získává další a další spolubojovníky. Celá společnost vyžehlených hospodyněk mi notně připomínala "Stepfordské paničky" (originál, a ne tu parodii s Kidmanovic Nikolkou), některé postavy byly příjemně řízné, ale to je asi tak všechno. Ke konci už mě všechno začalo tak trochu štvát - naprosté ponížení záporných postav i velkolepá vítězství a ovace pro odvážné průkopníky nových, světlých zítřků. Rasová segregace byla svinstvo, špinavé a ohyzdné, rozhodně si nezaslouží takovou pocukrovanou pohádku pro jemné dušičky.

Sté zopakování šablony, která byla nudná už před 15 lety - to je základní poklesek, který nezachrání ani vcelku uspokojivá kamera (neplést s invenční, protože k tomuto slovu má "Sinister" daleko ve všech možných ohledech). Přirovnávat tuhletu plytkou lekačku ke Kubrickovu "Shining" považuju za rouhání - hlavně kvůli propastnému kvalitativnímu rozdílu ve vizuálním pojetí a technickém zpracování. Kubrick operoval na úrovni hlubokých asociací, surrealistických vizí a takřka psychoanalytické studie strachu, kdežto Derrickson nenabízí nic víc, než primitivní předkládání sadistických symbolů, samoúčelné a bez jakéhokoliv hlubšího smyslu. To, že "Sinister" leckdo považuje za zdařilé dílko, beru jako hořké signum temporis a důkaz toho, jak hluboko jsme klesli díky Wanovým sračkám, žalostným pohrobkům Blair Witch a remakům japonských horrorů. P.S. Tresného kokota uděluji za zneužití Boards of Canada pro soundtrack - Derricksone, pokud jsi mi zkazil poslech jejich alb, tak si tě najdu!

Vynikající adaptace Ecova románu s dusnou, smradlavou atmosférou temného středověku. Sean Connery si zde vystřihl jednu z nejlepších rolí své kariéry, krásně zobrazil boj střízlivého, racionálně smýšlejícího hrdiny s animální silou pověr, předsudků a hysterie. Jediným mínusem této perličky je úděsná, syntezátorová hudba a lá Maurice Jarre, poslechové trauma mi ale naštěstí vyrovnala erotická scéna v kuchyni, kterou jsem si v rané pubertě přehrával tak dlouho, až jsem strhal pásku na VHS-ce :)

"Key Largo" má sice otravně pomalý rozjezd, ale když to začne, tak si držte klobouky. První dvě třetiny jsem dokonce myslel na to, že bych to vypnul - otravná hudba jede nonstop, komorní prostředí dělá více škody než užitku, což ještě zesilují karikaturní postavy. Pak ale přijde bouřka a patřičně zahustí atmosféru, místo hudby většinou zní jen praskání prken a větví, dramata se začínají vrstvit. Ponížení odepsané zpěvačky, která se prodá za sklenici whisky a závěrečná vyvražďovačka na lodi jsou naprosto dokonale zvládnuté scény, u nichž jsem si opět uvědomil, že Huston opravdu patří k velikánům světového filmu. Čest a sláva.

V poslední době jsem viděl několik opravdu skvostných noirů, takže Hilda se mnou moc nezahýbala. Možná je to proto, že když si z ní odmyslíte Ritu, tak Vám nezbude nic moc navíc, film jako takový totiž není žádné veledílo. A jak jsem si dokázal smazat všemi tak zbožňovanou Ritu? Jednoduše - její výkon mě ani trochu nenadchnul. Postava pěkná, několikrát hezky pohodí hřívou, ale jinak ... po herecké stránce byla škrobená a afektovaná, po taneční vyloženě neohrabaná, takřka maskulinní, všechny písničky místo ní nazpívala jiná herečka. P.S. Abych jen planě netlachal - pokud chcete vidět ženskou, která svým nevynuceným sexappealem taví filmové plátno, tak zkuste Avu Gardner v "The Killers".

Nečekaně moderní snímek. Scéna v kuchyňském výtahu nebo závěrečná honička jsou odvážnými záblesky toho, co se dostalo do kriminálkového mainstreamu až o 10-15 let později - hlavním faktorem je zde asi fakt, že režisér nezneužíval hudbu jako umělý katalyzátor napětí, v akčních scénách si vystačí s pouhým obrazem a ruchy, což filmu dodává intenzivní, dusivou atmosféru. Scénář je bezchybný, postavy krásné výrazné, herecké obsazení na jedničku s hvězdičkou (hlavně ústřední pár - odděleně i společně). Nejlepší scéna - vražda Moe, syrová a smutná. Dokonalé dílo.

Film, který diváka nestrhne, ale postupně si ho podmaní. Pozor, není to jen o Bogartovi, jako by naznačovaly některé komentáře. Také ostatní herci nezklamali, a hlavně - mají co hrát, protože dostali do ruky opravdu slušný scénář se šikovně napsanými dialogy. Film je těžké zaškatulkovat, nazval bych ho asi hořkou, hodně temnou romancí. Top scény - rekonstrukce vraždy v Brubově kuchyni a rande v baru s klavírem.