Freemind

Osvěžující jako hrst sněhu za límec. Provařený příběh o slušňákovi si Skandinávci naštěstí probrali po svém, a tak místo stupidní historky o pomstě tady máme směsku bizarního černého humoru a žánrových gagů. Krása, jásám. Jen toho, kdo vymyslel název pro českou distribuci, by někdo mohl přejet sněžným pluhem.

Cítím se trochu jako rouhač, ale sílí ve mně pocit, že Nolan jednou skončí jako Shyamalan, který se po Šestém smyslu udusil ve své vlastní šťávě. Jakmile si oči zvyknou na uhrančivý vizuál, atmosféru a precizní provedení, na povrch vyhřezne dětinsky klišovitá základní idea, která je v závěru rozbabraná do dvacetiminutové scény. Jednotlivé dílečky fungují (návštěvy planet, vize ekologické katastrofy na Zemi, závod v dokování na oběžné dráze), jako celek to ale tak nějak chcípá a ne a ne umřít. Jakékoliv asociace s Vesmírnou odyseou si vyprošuju - Kubrick byl mistr dvojsmyslů a podtextů, zatímco Nolan má rostoucí tendenci jakékoliv jinotaje polopatisticky ubíjet.

Místy trochu nepřehledný, ale snad o to poutavější nezávislý akčňák z brutálního prostředí irského konfliktu. Normálně mám sice vyrážku z ruční kamery, mohli taky vystřihnout posledních 15 minut filmu (povinný artový dojezd), stejně to ale stojí za to - scény honičky po ulicích, exploze nebo závěrečného kličkování po činžáku mi určitě jen tak nevyprchají z hlavy. K tomuhle filmu se vrátím.

Doporučuju se na to podívat před Tudorovci, protože je královna dobře doplňuje coby jejich prequel. Kvalitativně to ale jde o stupínek níž, je to celé takové... holčičí. Pár uhlazených tvářiček s perfektním chrupem, hodně achání, ochání a zvlhlých pohledů, hlavně mě ale štvaly neustálé vsuvky s čarováním a magií, které někdy přechýlily žánr z historického dramatu na fantasy. Stejně je to ale příjemná lekce historie, takže... je ne regrette rien.

"Tudorovci" nejsou dokonalí, ale dokážou skvěle vyvážit své slabší stránky. Průserem seriálu jsou hlavně na začátku směšné CGI krajinky a mdlá hudba, postupně se k tomu přidává i nešťastné herecké obsazení. Hlavním problémem je sám Rhys Meyers, který to jakž takž zvládal jako mladý Jindřích, u starého ale připomíná nějakou postavičku z Monty Pythonů. Nenadchla ani Natalie Dormer. Pak jsou tady ale i překvapení - a to hlavně ve vedlejších rolích: skvěle dozrávající Henry Cavill coby Charles Brandon, pak slabě začínající, ale skvěle finišující Sam Neill a Anthony Brophy (překvapivě dojemná role velvyslance Chapuye). Postupně začíná dorůstat i hudba - ústřední smuteční melodii nebo motiv Wolseyho konce (i když se hodně kradlo z Posledního Mohykána) mi na Spotify hraje dodnes. Ve třetí a čtvrté řadě chytá druhý dech i scénárista (i když je stejně půl seriálu o sexu a popravách), takže po pompézním finále musím dát za čtyři - prozatím je to asi nejlepší historický seriál, jaký jsem viděl. Nemluvě o tom, že jsem se - po Tudorovcích, White Queen a několika hodinách strávených na Wikipedii - konečně začal trochu chytat v anglické historii. Juj! P.S. S těmi popravami by to mohli mírnit - při kuchání zaživa si má milá musela odběhnout na WC odhodit boa.

Sedmdesátková atmosféra s osmdesátkovým vizuálem - snímek komorní jako nezávislý film, ale napínavý jako blockbusterový akčňák. Jediným mínusem jsou slabé výkony herců ve vedlejších rolích a absentující prvek výraznějšího překvapení, jinak je to od začátku krásná jízda na zádech rozkvétajícího sociopata. Režijní debut jako trám, těším se na další.

Povídkových filmů o sexu jsou tucty a všechny (s čestnou výjimkou Allenovy klasiky) stojí za použitý kondom; na poli komedie jako celku to v poslední době taky trochu zahnívá... o to víc jsem si tedy užil dílko, které je hollywoodsky koukatelné, ale zároveň se - zcela nehollywoodsky - nebojí jít na (i přes) hranu. "The Little Death" je v tomto ohledu osvěžující jako mentolový lubrikační gel. Přišel jsem k tomu vlastně náhodou - přes herce z famózní skečové série "The Elegant Gentleman's Guide to Knife Fighting", která se pohybuje v ještě o něco odvážnějších rajonech humoru. To, co na papíru vypadalo nenápaditě, krásně vykvetlo díky perfektnímu technickému provedení a "deadpan" projevu, ale hlavně díky skvostně vygradovaným a propojeným historkám. K tomuhle se budu vracet, přátelé. S výhodami.

Americký divák si zřejmě ucvrkne z romantické, "evropské" atmosféry, jinak je ale "Iluzionista" v podstatě klišoidní pohádka s unaveným dějem a nezajímavými postavami. Bylo by to za jednu hvězdu, druhou jsem přidal za herecký výkon Paula Giamattiho.

Nechme stranou herecké výkony (nejlepší role Sutherlanda, nejlepší role Fondové) a brilantní scénář - hrdinou večera je kamera Gordona Willise, nazývaného v Hollywoodu "princem temnoty". Willis zde poprvé naplno ukázal nový styl budování atmosféry, který později dokonale zůročil v "Kmotrovi" nebo "Manhattanu". Právě díky němu přeskočil "Klute" hranici mezi vynikajícím filmem a mistrovským dílem. Mohl bych na to koukat donekonečna.

Což o to, originální to je dost, jenže to nefunguje. Orel ztroskotal paradoxně v okamžiku, kdy se konečně začalo něco dít - akční složka je natolik směšná a nekompaktní, že z filmu vyhání jakékoliv napětí. Poslední třetina je nekonečným sledem špatně provázaných momentů, nevtipných vtipů a nezajímavých dramat. Škoda, seznam herců a autor hudby ve mně probudili velké naděje.