kkarx

Těžko bych vyvbíral mezi touto adaptací a novější verzí z roku 1979. Obě mají vysoké kvality, ale každá vyniká v trochu něčem jiném. Paradoxně starší verze je mnohem realističtější co se týče efektů. Je až neskutečné, jak dokonale vypadají výbuchy, špinavé zákopy, nebo boji zdevastovaná krajina. Něco tak působivého jsem viděl až ve skoro o 30 let novějších Stezkách slávy! Plus č. 2 - hlavní hrdina je sympaťák od pohledu. Lew Ayres je skvělý Baumer a člověk s ním dokáže prožívat všechny strasti, kterými je nucen projít. Filmu můžu vytknout jen několik maličkostí. V letech kdy byl natočen bylo ještě jistým standartem přehrávat. I když to není zdaleka tak horké jako v jiných filmech z té doby (režisér to utnul na zřejmě v té době nezbytné minimum), pořád je v některých scénách přespřílišná dramatizace znát. Druhou chybu bych viděl v některých tehdy moderních klišé, které ale už nikoho takto dnes nenapadne točit. (Např. záběry smějících se školáků v detailu beze zvuku, nebo způsob zrežírování samotného konce). Dynamika některých bojových scén je naprosto zbytečně získávána jejich zrychlením. Doufám, že někdy někoho napadne to dát do původní rychlosti. Nebýt těchto drobností, dal by se film označit opravdu za nadčasový! Ještě k novější adaptaci. Ta nemá tak dobré efekty a výbuchy vypadají spíše jako prskavky. Je to koneckonců TV adaptace. Jenže, co ztrácí v tomto ohledu (i když zákopy vypadají skvěle), to dohání na skvělé charakterizaci a uvěřitelnosti postav. Je moderněji natočena a na člověka dopadá opravdu nechutně tíživá atmosféra války a všudypřítomné smrti.

Pokud bych měl vybrat jeden film z 1. světové války o leteckých bitvách, dlouho bych neváhal a zvolil Modrého Maxe. Je krásně natočený s mnoha dechberoucími realisticky vypadajícími masovými scénami a skvělými leteckými souboji. Prostý hrdinství, patosu a jiných dnes tak obvyklých nešvarů. On ten film ani není tak o letcích jako o letci. Hlavní hrdina je rozporuplná nesmírně komplikovaná osobnost. Není aristokrat jak bylo do té doby pro letce typické, ale obyčejný voják - desátník, který prošel dvěma lety pekla západní fronty jako pouhý pěšák a kterého jednoho dne uchvátila letadla. Nakonec se ukazuje, že víc než s nepřítelem bojuje za respekt u ostatních. Už první den musí čelit posměchu a pohrdání. To se stupňuje, když mu není uznán sestřel prvního letadla a jeho další sestřel vypadá jako zákeřná vražda, i když ve skutečnosti šlo jen o sebeobranu. Ale věří mu někdo? On chce strašně dokázat, že není o nic horší než ostatní. Může mít stejný počet sestřelů, stejné ženy, dokázat stejné věci. A často to dělá i lépe. Kvůli společenskému uznání je ochotný riskovat svůj život a nakonec i životy jiných. Nejvyšší říšské ocenění za zásluhy Modrý Max pro něj znamená vše, ale nejde o ten kus železa, ale o to co se skrývá za ním. Složitost a rozporuplnost Stachelova charakteru je výborně ilustrována ve scéně v nemocnici, kde ač vnitřně s podobnou věcí zásadně nesouhlasí, hraje kvůli svým cílům divadlo pro noviny. Nebo třeba ve scéně kdy si přivlastní dva sestřely mrtvého kolegy, což udělá jen z toho důvodu, že všichni automaticky předpoklájí, že tyto sestřely patří kvůli původu onomu mrtvému.

Lenzi sice nebyl nikterak oslnivý režisér válečných filmů, ale nelze mu upřít, že si uměl vybírat dobré herce. Nejvíce mě asi potěšila přítomnost sympatického Pepparda a pak podceňovaného Hamiltona, Buchholze a Lovelocka. Kolega Big Bear už zmínil nejlepší scénu, kterou je menší náhled do bitvy o Dunkerque. To je asi jediná válečná scéna, která nevypadá vůbec špatně. Většina ostatních se nese v hodně nerealistickém akčním duchu. Některé scénky s Peppardem by se neztratily ani v jeho nejslavnější roli v A-Teamu! Už by stačilo přidat jen tu znělku. :)

Tento western se slibným názvem je bohužel jen nevýrazná rutina. Ničemu nepomáhá ani naivní scénář a nepravděpodobné jednorozměrné charaktery. (Ale hlavní hrdina si čte v bibli, proto tomu dám 5 hvězd! :))

Lenzi se rozhodl natočit svůj Příliš vzdálený most, okopíroval jeho epizodický styl a do hlavních rolí obsadil známé tváře. S tím rozdílem, že zatímco v Příliš vzdáleném mostu dostali prostor herci, kteří byli právě na svém vrcholu kariéry (Hackman, Connery, Caan, Caine...atd.), v Posledním útoku to jsou především už ti za vrcholem (Fonda, Gemma, Stuart, Fenech...). Na můj vkus Lenzi film až moc rozkouskoval, zahltil mnoha postavami a válečné peklo, které by se dalo předpokládat z plakátu, vůbec nenastane. Lenzi válečnému žánru nerozuměl, a tak se dočkáme jen menších nepříliš zdatně zrežírovaných akčních scének. O poznání lépe film funguje v dramatické rovině, úmrtí postav dokáže vzbudit alespoň nějaké emoce. Ani v tomto ohledu se ovšem ani zdaleka nepřiblížil o několik tříd lepšímu Příliš vzdálenému mostu. Trošku zklamání, ale koukatelné to hlavně díky hercům je.

Tahle skoro bezdějová bizarnost vypadá jako čistá esence béčkových hororů 80. let (menší podíl gore, nahota, rádoby vtipné scénky, špatný scénář, vše zaobalené ve zmateném příběhu). Soavi neuměl reagovat na dění kolem a bohužel ani nedosahoval kvalit svých vzorů. Update - Ani napodruhé jsem to nedokoukal, takže jdu s hodnocením na nulu. Až tak nesympatického hlavního hrdinu jsem dlouho nikde neviděl... V podstatě nekoukatelné.

Docela zábavnej rychle ubíhající díl Indiana Jonese a dost možná i lepší než třeba Chrám zkázy. Moderní vzhled plný počítačových efektů může působit zpočátku rušivě, ale nakonec jsem si i zvykl. Inu čas nezastavíš a momentální trendy, ať už jsou jakékoliv novlivníš. Doslova příšerné je ale obsazení ultra-nesympatického LaBeoufa do role Jonesova syna, který činí každou scénu s ním v čiré utrpení.

Tak tohle je moje oblíbená Steffenovka. :) Začíná efektně v hořícím táboře, kde to Dave Flannigan (Steffen) bojující za Unii koupí do hlavy od jižanského vojáka, který mu následně sebere uniformu. Tenhle pěkně natočenej prolog je podtrženej originální epickou hudbou, chytře prokládanou vojenskými motivy. Přesouváme se do doby po válce. Na Flannigana je vypsaná odměna a brzy je chycen. Jenže se ukáže, že neví co udělal, protože po ráně do hlavy ztratil pamět. A tak se vydává pátrat, kdo je a proč je na něj vypsaná odměna... Plusy, jednoznačně super obsazení Steffena a Bergera, dynamicky natočený akční scény, vtip. Hodně se mi líbilo, jak postřelení padaj bezvládně k zemi jako švestky. Žádný patetický chytání se za břicho nebo něco podobnýho. Prostě se nemohoucně skácej na zem a konec. Akční scény jsou zvládnutý na jedna, Steffen si je vyloženě užívá a ukáže nám svoje typický položení na zem a následný rolování. :) Hned první barová přestřelka je skvěle sestříhaná a patří k tomu nejlepšímu co jsem vůbec v žánru viděl. Příběh je docela dobrej, ale trošku se časem ztrácí na úkor akce. Nicméně ani to moc nevadí, protože akce je zkrátka dobře natočená. Ještě se zastavím u Bergera. Ten obstarává hlavní podíl ironické zábavy. Hraje to, co obvykle, čili vychytralého ulíslého podrazáka. Neustále se snaží přechytračit Steffena, jenže to vždycky skončí právě naopak. Berger pak vypadá jako štěně, kterému seberete kost. Pohled k nezaplacení. :)

Nečekaně brutální a depresivní záležitost, která má pocitově blízko např. ke Cost of Dying. Tady byl ale k dispozici opravdu jen malý rozpočet a možná právě díky tomu si film drží zlou syrovou atmosféru, podpořenou extrémně nepříjemnou hudbou a zvukovými efekty. K vidění je tu spousta násilných scén, které působí na pohled odporně, jako např. uškrcená dívka, reálně vypadající průstřely těla, podřezaný krk, znásilnění, atd., na western nevídaně znepokojivé a grafické. K plusům můžu připočíst pěkně zvládnuté přestřelky, slušnou režii, zajímavý zvrácený charakter anti-hrdiny, dobré tempo. Kdybych měl hodnotit jako trash-western bylo by to za 5*, normálně asi tak za 3*. Obzvlášť můžu film doporučit všem se zájmem o temné drsné italo-westerny, pokud vám tedy nevadí minimalističtější pojetí.

Námět je natolik absurdní, že mě vůbec nezajímalo co se bude dít. Protože co nedává smysl, nemůže ani nikam směřovat. Blindman vypadá obrazově výborně, ale je v podstatě o ničem.