kkarx

Tohle snad ani nejde hodnotit. Neskutečně dekadentní pohled do doby a života jednoho z nejzvrácenějších císařů Říma. I když jsou naturalisticky líčena některá známá fakta, není to příliš historický snímek, ale více psychologický. I tak na někoho může působit neomezená moc, když ji oplývá nad kýmkoliv si zamane. Vyobrazení sklonku života Tiberia na Capri je holá fikce. Je o něm známo, že to byl to schopný císař, velmi strohý člověk trpcí výčitkami kvůli ženě, kterou byl donucen opustit. Nesnášel veřejný život a jeho odchod do ústraní tak dal šířit mnoha ničím nepodloženým pomluvám.

Dva nejlepší kamarádi, oba vynikající sportovní střelci, Chorvat Vlado Sarzinsky a Srb Slavko Simic jsou náhle rozděleni válkou. Znají se od dětství bez mála 20 let, ale najednou se ne svou vinou ocitají na opačných stranách konfliktu. Slavko se stává srbským sniperem, který terorizuje muslimské obyvatele Sarajeva. Vlado se naopak dostane do role anti-snipera s úkolem vražedné srbské snipery likvidovat. Film je velmi přesně natočen podle skutečné události a podílel se na něm přímo sám Vlado Sarzinsky. Natáčelo se v Sarajevu a pak ještě v Budapesti. Možná mu chybí lepší produkční hodnota, ale za to mu nechybí hluboká lidská stránka. Prostředí a události vypadají velmi autenticky a uvěřitelně. Sám Sarzinsky byl s výsledkem velmi spokojen. Film se nesnaží nijak objasnit kořeny zmateného konfliktu, ale popisuje pohnuté osudy válkou žasažených lidí, mnohdy přátel v znepřátelených armádách. Doporučuji! Něco víc o této události od Vlada Sarzinskyho a k filmu od Vincenta Pereze - http://www.vincentperez.com/shotpn.html

K Pasti se hodí nejlépe přívlastky jako řemeslný nebo stylový. Tahle mrazivá kriminálka dokáže nepřipraveného diváka mile překvapit i svým netradičně mysteriózním pojetím. Je před ním pečlivě střežena samotná podstata děje, identita postav, smysl jednotlivých událostí, a tím ho drží v napětí a nutí k přemýšlení. Byl jsem hodně zvědavý, jak se bude dál vyvíjet. Informace, které dostaneme jsou přesně načasovány a dávkovány. Jen škoda nudného nevýrazného konce, jinak by to dnes byla nepochybně klasika. Podobné mému oblíbenému filmu Rukojmí pro vraha z 80. let.

Průměrný horor s několika velmi dobře zvládnutými scnénami, ale já mám podobné náměty rád a Dennise Quaida v obdobných rolích rovněž, takže ty čtyři hvězdy dám.

Vcelku slušný film, jehož hlavním tématem je nesympatická myšlenka, že samotný talent znamená víc než tvrdá práce a letité zkušenosti.

Magnum, Higgins, TC, Rick, Appolo a Zeus, Hawai, helikoptéra a červené Ferrari. Klasika. :) Detektivní zápletky ze staré školy, při jejichž řešení Magnumovi pomáhají jeho nejlepší kamarádi z Vietnamské války. Se slzou v oku na ten seriál rád vzpomínám.

Už předchozí druhý díl Prohnilých ztratil něco z energie prvního skvělého filmu, ale pořád to byla víc než dobrá zábava. Škoda, že se totéž nedá říct o posledním dílu velmi volné trilogie. Ten už hraje jenom na nostalgickou vlnu a nemá nic nového (a překvapivě ani nic osvědčeného) čím by zaujal. V nostalgii se vyloženě utápí přes 3/4 stopáže, aby se pak unaveně doplazil do konce. Kam se poděly všechny vtipné scénky? Tohle je pouze neispirativní odvar obou starších klasik s názvem Prohnilí. 2,5*

Na střední to byl asi můj nejoblíbenější seriál. Vznikl v době, kdy už styl 90. let končil a začínaly se točit moderní seriály. Myslím, že si z obou ér vzal jednoznačně to lepší. To I. a II. série měly úplně typickou atmosféru 90. let.. Omerta III se soustředí na příběh bezelstného outsidera Nickyho, kterému dala šanci místní organizace mafie, která je pro něho vlastně rodinou a lokální mafiánský boss Jimmy otcem. Po velmi špatné a mizerně udělané II. sérii, je III. výrazným oživením Omerty a já bych řekl, že je současně i nejlepší a nejstylovější, s perfektním obsazením, výbornou režií a fantastickou hudbou, která získala v Kanadě i ocenění za nejlepší hudbu ve své kategorii. Zkrátka produkce je na té nejvyšší úrovni. Ale to by samo o sobě nestačilo, Omerta III má i silný a sofistikovaně napsaný příběh, který jsem si zapamatoval i po více než 10 letech, na rozdíl od I. série, kterou jsem viděl poměrně nedávno a už z ní nevím nic. Zkušený Mihalka měl pro drama a napětí cit, u některých scén jsem nedýchal, u jiných mi dech vyrazil a někdy jsem měl chuť skoro brečet kvůli osudu mafiána, který člověku chtě nechtě přirostl k srdci. Člověk ta dobrodružství prožívá s nimi a přeje jim, i když to jsou zločinci. Proto je možná Omerta III tak dobrá, dokáže vyvolat celou škálu emocí a pocitů jako napětí, vztek, zoufalství, vinu, lítost, přátelství,... Na jedné straně tu jsou přímočaří mafiáni z menších oblastí jako je Jimmy a Nicky a pak ti, kteří tahají za nitky jako Scarfo a Gino. Jenom bych si přál reprízu s úžasným českým dabingem. Zdá se, že tenhle klenot zapadl v českých luzích a hájích v zapomnění.

Vynikající úvod a konec, ale téměř prázdný prostředek. Obsah nebyl nikdy Fulciho silnou stránkou. Tak další Fulci revisited. :P A zase musím Fulcimu přidat jednu hvězdu a přiznat se, že jsem mu křivdil. Tentokrát mi slabá obsahová stránka nijak nevadila. Atmosféra je fantastická, motiv hraný na piano natolik mrazivý, že se řadí mezi to nejzapamatovatelnější z italské školy. Vlastně několik málo negativ vychází hlavně z nedokonalé technické stránky. Gore efekty tolik nezastaraly (i když i ty nejsou z dnešního pohledu vůbe dokonalé), zombíci už ano. Paradoxně přitom nejsilnější stránkou filmu nejsou gore efekty, ale právě ony atmosférické scény - Plutí po řece k čarodějnickému malíři, slepá dívka se psem na prázdné dálnici a tíživá závěrečná scéna patří vůbec k tomu nejlepšímu z filmu a to bez jediného krvavého efektu. Celá trilogie z počátku 80. let mi přijde kvalitativně vyrovnaná. Fulciho musím pochválit jako obvykle za dokonalý výběr herců. Catriona MacColl, která pojí všechny tři filmy dohromady by zasloužila být uvedena do síně slávy italského hororu, pokud něco takového existuje. :)

Když už měl režisér k dispozici Volontého a Delona, mohl je alespoň nechat hrát a nenechat je jen mlčky procházet scénu po scéně. Obsazení Bourvila je úplně mimo. Takhle ten film vypadá unyle a úplně bez života. Ta pověstná syrovost francouzských krimi filmů 70. let je tu bohužel přetažená. Nebaví mě koukat na postavy, které na sebe beze slov x minut zírají. Působí tak svým způsobem nedodělaně, ale zároveň i zdlouhavě (a to i díky 140 minutové stopáži).