Adam Bernau

Jak se dovídám, Hrzánovu postavu původně měl hrát Pucholt. Což je kuriózní zjištění, protože (nikoli Hrzán, nýbrž) Abrhám mi od začátku skoro po celý film připadal stylizovaný zcela nezaměnitelně pucholtovsky (ne sice neustále, ale velmi zhusta a to tak, že naprosto). Pucholtovština ve spojení s Abrhámem byla ovšem zážitkem velmi nečekaným a lehce bizarním, ale nedosti na tom: ať mě hrom, jestli i Janžurka neměla nejméně dvě ryze pucholtní repliky! Nicméně, ať pucholtovsky nebo nepucholtovsky, sledování obou hlavních představitelů (zejména však Janžurky) v tomto filmu bylo zážitkem nad míru pěkným. Překrásně doplněno Ferbasovou, rovněž dosti kuriózním Lanďákem, epizodním Hálkem, ale i řadou pro mne bezejmených (legendární zlatou slavici Naďu Urbánkovou jsem bohužel nepoznal). Pravým králem této komedie byl ale naprosto neuvěřitelný Hrzán. Pohříchu je celá střední sekvence, počínající jeho vstupem na scénu (a končící někde tam, kde se - cituji PollyJean - "začne charakter postavy Ivy Janžurové ujasňovat"), jedinou opravdu zábavnou částí celého filmu, zábavnou tak nekomromisně, že místy přechází až do hypnotických poloh. Se zbytkem je to horší. (Dál poněkud SPOILERY): Zpočátku předlouze sleduji, jak se Abrhám snaží vystrnadit Janžurku, které se nechce z postele, pak se zase dlouho dohadují, kdo koho svedl. Ačkoli, jak už přiznáno, sledovat při tom oba herce stálo za to, hra samotná se jeví jako nepřesvědčivá zbytečná etudka. Mírný šok mi způsobil nečekaný Janžurové muzikálový vstup - sice dobře zvládnutý, ale přesto: wtf? Stejně tak při jejím odchodu ze scény. (Naopak muzikálový nástup Hrzánův vplul do filmu zcela přirozeně.) Pak rozuzlení: Dokud jen pomalu vychází na jevo a musím se jen postupně dohadovat, o co Janžurce jde, je to ještě dobré, ale jakmile se otevřeně provalí, pracně, namáhavě vybudovaná konzistence celé hry začíná korodovat, což je ve finále korunováno naprostým úletem stran domnělého Abrhámova šílenství (byť jednotlivé kousky s tím spojené jsou velmi pěkné, viz např: "Přeju tis spááánek, spýýýš" "Néé, já ti přeju spááánek, spýýýš.."). Celkově je to hrozná kravina. Proč je to celé tak pěkné a při tom tak blbé a nedržící? Myslím, že nejzdařilejší odpověď (byť možná jen částečnou) podává gudaulin. Tudíž vyjadřuji souhlas i se Šandíkem či Tosimem. Přínosným příspěvkem k pozadí vzniku je komentář Oskarův, doplnit ho lze Marthosovým.

Slušný průměrný tzv. dokument pro každého, kdo se chce zorientovat v námětu a nechce se mu o tom číst. Se zvláštním přihlédnutím k českým zemím. S bonusem v podobě autentických naivistických komentářů poslední královny jeruzalémské.

Po druhém (pro mne posledním) dílu odebírám i tu jednu hvězdičku. Tedy ne, že by byl horší než první. Pouze se definitivně ukázalo, že jde o nabubřelou zbytečnost s nulovým přínosem jak pro toho, kdo něco ví, tak pro toho, kdo neví nic. ČSFD hodnocení (teď 82%) a pochvalné komentáře českých diváků jsou děsivé. Oba díly jsou sledem mizerných kašírovaných scének, které mají ilustrovat důležité mezníky či etapy vývoje dějin našeho druhu. Vybírány jsou namnoze spíše náhodně, spojuje je dejme tomu jistá tématika, ovšem bez možnosti jakéhokoli vhledu do souvislostí. Např. o starém Egyptě (kde, jak pořad sugeruje, vzniklo písmo; o Mezopotámii na BBC vědí teprve s novoassyrskou říší), tedy o starém Egyptě se dovídáme, že v jistém městě užívali písma běžně i obyčejní lidé - tato sice zajímavá a cenná, nicméně desetivteřinová, kontextu prostá informace je provázena asi pětiminutovou dramatickou scénkou o taškáři odsouzeném k dvaceti ranám bičem za zprznění čísi manželky a vykradení hrobky. To je v dnešních Televizních novinách z Egypta vše, zůstaňte s námi.

Film jak má být.

Zdá se, že němcká a rakouská "původní televizní tvorba" je na tom ještě hůř než česká.

Když personál čt seskládá různé prověřené elementy cool zápaďáckých kriminálek a zasadí je do důvěrně známých českých reálií, ostentativně při tom pohrdaje elementární dějovou logikou a uvěřitelností čehokoli, nepomůže konzumovatelnosti takového zmetku ani bonus v podobě sexu na služebně. Oficiální text distributora: "...Jansa okamžitě pochopil, co musí udělat. Namíří pistoli a střelí nečekaného svědka přímo do srdce..."

Šandík nebo Subjektiv? Nějak se nemohu rozhodnout, jestli je panoptikálnost tohoto filmu jeho předností nebo vadou. Nějak se nemohu rozhodnout, jestli je tématicky příliš omezený nebo příliš široký. A takových dilemat bych mohl uvést ještě nejmíň jedno. Poslední vteřina se povedla, ale nejzajímavější na tomto filmu je, že jeho parodii vytvořil sám autor o dva roky dříve.

Tak takové to tedy bylo... (Tarkovskij poprvé, Stalker poprvé). Začátek: Žena úpící a svíjející se na podlaze - teprve mi dochází, že dosavadní kompozice nejsou zbytečné, a že půjde o hodně. Konec: skleničky na stole - celý příběh odsunut do historie předků (nikoli: tito lidé mají takovou dceru, nýbrž: tato dívka má, měla takové rodiče.)

Film přispívající k hodnotové stabilizaci znormalizované husákovské společnosti tak geniálně, že se to "nedá vymyslet", to prostě muselo být v lidu a jeho kulturní frontě. Ani slovo, ani náznak o socialismu, Straně, společenské, neřkuli politické problematice či protispolečenských živlech. Jen symbióza zodpovědné práce státních zaměstnanců sloužících všem (řidiči, lékař) s osobními živůtky, nějaké ty nešvary jednotlivců, náročnost pracovního procesu, nasazení, moralín v žertovném balení. A na tomto základě konfrontace se zjevy: Dívka asi ještě bez občanky s cigaretou a chuligány. Jakože intelektuální a jakože frackovský synátor důležitě a zmateně tápající v otázce smyslu života, jak to tak u těch mladých taky někdy bývá, než dospějí a začlení se, že soudruzi. Jen pozor, aby se nedostali na scestí.

Původní název filmu mi připadá ještě blbější než jeho česká náhražka, ale jelikož mi údajný ideál starogermánských válečníků stát celou věčnost jako socha ve Valhalle po vidění tohoto filmu už nikdy nemůže připadat tak nepochopitelný a úchylný jako dosud, něco na tom názvu možná bude. Oneeye je tak radikální postava, že mi moji milovaní Kurosavovi strozí hrdinové najednou připadají jako sentimentální užvaněné primadony. (Dál SPOILERY.) Křesťany jsem tam žádné neviděl, umanuté "MŮJ nový Jeruzalém" bylo dost přetažené, ale zase: ten střet "nositelů", náboženská konfrontace na úplně neviditelné úrovni, navíc tak zakonfůzovaná, že nevím, čí jsem a samozřejmě zajížďka místo do Svaté země do Nového světa... No a jeden barevný obrázek za druhým, divačkám se taky našinec nediví, kupodivu nikdo ani slovo na oblíbené téma "děti ve filmu"... bodejť. Koho tento film neuhranul, ten ho neviděl. Hezky o něm referují Radek99 a hirnlego.