Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (737)

plakát

Treevenge (2008) 

Pro všechny, kdo nesnáší Vánoce. Btw. už víte, proč tehdy spadl ten obří strom na Staromáku?

plakát

Rozchod! (2006) 

Víte, co vyřeší spoustu takových hádek a rozchodů? Myčka.

plakát

Zábavný park (2009) 

What are you majoring in? - Russian Literature and Slavic Languages. - Oh, wow, that's really interesting. - Yeah. - What career track is that? - Cabbie, hot-dog vendor, marijuana delivery guy.

plakát

David Bowie: Ziggy Stardust & the Spiders from Mars (1979) (koncert) 

Zatímco Bowie jako Ziggy, tedy vyzáblý zmalovaný a zšenštilý záchodový pavouk v bizarních titěrných oblečcích, je pro mě vrchol naprosté asexuality a pravděpodobně bych si o něj ani kolo neopřela, po Bowiem jakožto šedesátiletém "dědovi" bych se utlouct mohla :) David zraje jako víno, čím starší, tím lepší. (čímž ale rozhodně netvrdím, že svoje nejelpší věci nesložil v 70. letech) A i barva jeho hlasu zní mým uším slastněji, než když vesele skotačil po pódiu za mlada. Já ho chci mít doma!!___________ Pátá hvězdička chybí kvůli Pennebakerově typické režijní monotónosti a sterilnosti.

plakát

Pařba ve Vegas (2009) 

Jo, když se člověk ráno vzbudí a přemýšlí: 1. U koho v bytě to, sakra, jsem? 2. V kterém městě to, sakra, jsem? 3. Proč vedle mě leží dva kluci pouze v trenkách, zatímco mně chybí jen ponožky? 4. (zoufale) Kde mám brýle? 5. (když je najdu, pokřivné jak prase, samozřejmě, tak ještě zoufaleji) Kde mám kabelku??? ---> Po půl hodině marného hledání zjistím, že jsem vlastně žádnou kabelku neměla. Na mobilu spousta nepřijatých hovorů a vzkazů, kde to jako jsem? Okno jak kráva a jediný letmý záblesk vzpomínky, jak v pozdních nočních (ranních?) hodinách vyřváváme zaseklí ve výtahu.

plakát

Legie - Patria Nostra (2007) 

Samotnému natáčení předcházel inzerát v České televizi, jehož prostřednictvím Lucie Králová hledala muže, kteří sloužili ve Francouzské cizinecké legii. Skrze jejich osobní výpovědi o životních zkušenostech a poznáních, které zde nabyli, a současně použitím autentických záběrů a fotografií z vojenských akcí, režisérka vytváří intimní portrét těchto odvážných mužů. Sleduje jejich odlišné motivace – od nutnosti, možnosti úniku a finančních důvodů, přes touhu po dobrodružství, akci a poznání, ale i potřebu pomáhat, až po naplnění snů a životních cílů. Nezapomíná na zpovědi rodinných příslušníků a nastínění odlišných rodinných zázemí jakožto dalšího určujícího motivačního faktoru. Citlivě se dotýká otázek patriotismu, hrdosti, ale i psychického vypětí pramenícího z tvrdosti vojenského režimu a dlouhého odloučení od blízkých lidí, či ze setkání se smrtí. VELICE SILNÝ FILM.

plakát

Glastonbury (2006) 

Teď už do Glastonbury vážně nechci... :)

plakát

Čas opilých koní (2000) 

Já si tady ve dvaadvaceti chodím na brigády, abych mohla kulturně žít a nechodila jak šupák, ale když vidím ty děti v Íránu, co mají za životní osudy, které si já ani představit neumím, hned bych jim všechno poslala a radši bych chodila nahá. Už nikdy nebudu nadávat na opruz v práci. Nebo aspoň v nejbližší době, protože tohle ze mě jen tak nevyprchá. Těžká deprese. Jako vždy.

plakát

Rachel se vdává (2008) 

Až zase budu chtít spadnout do hluboké depky (jakože nikdy), tak si můžu prohlídnout rodinné fotky a pustit si rodinná videa, aby na mě vyskočily všechny ty rodinné křivdy a hnusy, a nemusím si pouštět Rachel.

plakát

Arctic Monkeys at the Apollo (2008) (koncert) 

Bez váhání pět. Když je neděle, venku je krásně, sluníčko svítí, vyhřáté meze čekají, až na ně hupnu, a já ku*va musím sedět až do večera v práci a navíc mě trápí nějaký bacil v krku, tak tohle je přesně ten typ videa, které mě maximálně rozpálí i ve studeném koutě mé "pracovny". Je zajímavé sledovat, jak jsou ti kluci z AM obyčejní - kdyby nehráli v kapele, nikdo si jich nevšimne a ani pes po nich neštěkne. Frontman Alex je přesně ten typ zakřiknutýho chlapečka, co má problémy s akné, a kterého když večer posadíte do kouta, ráno ho tam najdete. Není to žádný showman, většinu koncertu se tváří naprosto nezúčastněně (pozor na gesto v závěru koncertu), ale už kvůli těm jeho kukadlům by se určitě spousta holek poprala, aby se mu dostala do kalhot :-) (a nedejbože když významně pozdvihne obočí, prohrábne si vlasy nebo.. si vysvleče svetr!) Už dřív jsem hloubala nad tím, koho mi sakra tím svým výrazem připomíná... a teď mi to došlo! Mého malého roztomilého plyšového Rákosníčka! Ten má sice narozdíl od Alexe na hlavičce všehovšudy pět vlásků a je žluto-zelený, ale s trochou make-upu by mu bezpochyby mohl dělat dvojníka. Jo a tak mě ještě napadá, kolik Tsunamiů_X v utajení se skrývá v britských kapelách: nejdřív slušňácký basák v saku z Editors (a to nejsem jediná, kdo si toho všimnul) , teď teplákový bubeník z AM, který se v mezičasech nalívá pivem (a podle dostupných informacích i v dánských The Movement). Chtěla jsem napsat, že v obou případech z toho Jakub vychází vítězně, ale má body dolů za to, že nehraje v mé oblíbené kapele. ----- K té "statičnosti": vzhledem k tomu, že AM mají "statický" projev, styl videa tomu odpovídá a mě osobně to vůbec nevadilo. Užila jsem si to skoro tak, jako kdybych tam byla. Třeba se nám Alex ještě po dálších 2 albech rozdovádí..