marhoul

Vymazlené pokoukání- pastva pro oči!

Pomalejší rozjezd, trochu ukecané, ale od druhého dílu to nabralo to grády a jako celek mi to sedlo. Vizuál, příběh i neokoukaní herci, vše mě zaujalo. Ráda bych viděla další části. Snad se dočkám.

Garbo se sice smála, ale já ne.. Divný film. Garbo všeobecně se mi líbí mnohem více na civilních záběrech, kde je uvolněná, přirozeně krásná a to tak, že velmi a doslova nadčasově. Chápu, že její póza chladné ženy byla tahem filmového studia a ona na tu hru přistoupila. Nebo naopak, to je fuk, ale mě ten její kamenný výraz příliš neoslovil. V Ninočce se směje, pije, baví se, pro mnohé diváky to musel být zlom. Sklidila za to vlnu nespravedlivé kritiky. Mě se veselá Greta vcelku líbila, ale přesto mi to nějak nestačilo.

Mě to nebavilo. Audrey mi lezla na nervy...

Capoteho povídka je psána autobiograficky. Týká se jeho. Měl být tedy ústřední postavou muž. Mimochodem ta povídka je senzační a číst by ji měl povinně každý dospělý člověk! Když Trumana oslovili stran natočení filmu, přál si, aby Holly hrála Marilyn Monroe, no nebylo mu vyhověno. Ať už si myslíme o hereckém umění Marilyn cokoli a přestože Audrey Hepburn je mnohými milována a bezmezně uctívána, když film vidím, cítím, že Marilyn by byla mnohem lepší. Ona totiž přesně taková byla a nemusela by nic hrát. Naivní, rozpustilá, odzbrojující, přítažlivá jako slunce (přestože mnohým mužům se nelíbí ani trochu, její sexappeal se nedá popřít a v reále musela být zřejmě ještě omamnější, zblbla kde koho...), jednoduchá, ale z řadou špatných zkušeností, lehkovážná a s velkými sny... Místo toho se nám dostalo pohledu na vychrtlé prkno, s vytřeštěnými zraky, které se jak přetrhdílo snaží ze sebe dostat couru, kterou prostě ona, z podstaty, není. Audrey je totiž princezna z Prázdnin v Římě a vždycky jí zůstane. Tam byla skvělá. Není tím, o čem sepsal Truman svoji oceněnou povídku. V podstatě jsem došla k závěru, že kvůli tomuto producentskému šlápnutí vedle, tento film ani moc nemusím (navíc ten Japonec... no ehm...), ale uznávám, hudba krásná a budiž tvůrcům ke cti, že aspoň takto zůstalo dílo Trumana Capoteho v povědomí široké veřejnosti, až do dnešních dní.

Ale jo... zábava dobrá. :)

Připomnělo mi to italské, náboženské, televizní filmy z osmdesátých let. Děsná nuda. Ale k uzoufání. Umyté vlasy Fiennesovy, jak na na cvičišti, tak na bojišti, mě doslova vytáčely v každém záběru.... Slabota. Tohle se nepovedlo.

Předně: Joaquin Phoenix je v roli Krista famózní! Takto si ho představuji. Démonický, charismatický, na hranici šílenství a navíc živočišně přítažlivý. Už jen kvůli němu stojí film za shlédnutí. Celkově: Roony mě přesvědčila a bavila, dokonce se dá napsat, že se mi líbila. Celý příběh je inteligentní, logicky vystavěný, samozřejmě předpokládá aspoň jakous takous znalost když už né přímo Bible, tak historie, ale řekla bych, že by mohl být schůdný i pro ateistu. Hudba Johannsona je tradičně vynikající, škoda ho, veliká škoda.... Vyhovovalo mi komorní pojetí a líbila se mi dobrá kamera. Závěrem chci vyzdvihnout, že se snímek obešel bez padesáti litrů prolité krve, (jak jsme mohli přes dlaně na očích sledovat ve filmu Umučení Krista) a také docela zajímavé vykreslení postavy Jidáše. Mezi filmy k danému tématu patří jistě mezi to nejlepší, co bylo natočeno. Samozřejmě na Život Briana to nemá. K postavení žen v době raného křesťanství: někteří historikové se domnívají, že zpočátku šířili víru jak muži, tak ženy. Dokonce, že ženy vedly i mše. Církev toto samozřejmě popírá, neboť je jasné, že jim představa žen, které mají rodinu a mužů, kteří také chtějí mít rodinu celá staletí neseděla ekonomicky do krámu. Zavedl se tedy celibát a ženy -kněžky se označily za nesmysl. Přestože feministickým hnutím naprosto opovrhuji, osobně mi úloha žen v raném křesťanství smysl vcelku dává. Takže v pohodě.

Ale tady pozor! Keňák jako Poirot vůbec není špatný! Naopak! Podívala jsem se na toto zpracování s počáteční skepsí, mám ráda počiny s Ustinovem, Fiennym i Suchetem a nakonec jsem mile překvapena. Hvězdné obsazení nezklamalo, v druhé půli to protagonisté rozbalili doslova jako na velkém jevišti, nádherná hudba, strhující finále (přestože všichni víme..., ale tohle Branagh prostě umí...) a navíc příslib dalšího pokračování, konkrétně Smrti na Nilu. Se těším! A Orient Expres si někdy zase ráda pustím.

Problém je, že mě to nebavilo. Na třikrát a stále nic, čili to vzdávám. Ale uznávám, vizuálně, zvukově a hudebně to nebylo špatné.