Ve jménu Krista

Z počátku je Dementius mile polyteistický římský tribun a člověk má důvod těšit se na racionální demytizaci nejsmrtonosnější pohádky všech dob. A začíná to tak hezky! Naturalisticky hnusný a prašný starověký Blízký východ a roztomilé latinské potírání jeho okupantů. Tedy pardon, samozřejmě jsem chtěl říct „nade vši pochybnost oprávněných faraonských otroků, kterým přece při poslední pozemkové privatizaci odsouhlasil nárok na území úředním zápisem do sbírky bajek samotný předseda katastrální komise, velký Jehova“. A to má úplně stejnou váhu, jako by třeba mně Božena Němcová v pohádce Čert a píča přiklepla Václavák a já se ho na to konto vydal uzurpovat a násilně čistit od Pražáků a Arabů. Prostě země mezi řekou a Středozemním mořem je „právoplatně“ jejich. Řeku už podle názvu naštěstí fousatej strejc přiřknul nějakému negrovi, který hrával závodně Enbíej, a na co by byl Majklovi nějaký veletok, že? Tudíž nekonkvistadoří a na vodě je klid. Ale zpět k filmu. Západní břeh tedy mají naši milí latiníci pevně ve výpravných a příjemně brutálních rukou, dokud nepřitlučou k hranolům v tomto případě otylého Mexičana Chesuse Gonzálese. Docela škoda, že nebylo tehdejším koloritem třeba lámání v kole. Byla by to docela hlína, kdyby se dneska kudlanky ve své slaboduchosti regresně kolečkovaly. A v tuto chvíli vskutku dokonáno jest! Všechno jde rázem do prdele, do anotace ke snímku se nemilosrdně vkrade „otravná, nudná a pomatená fantasy“ a vy opět následující hodinu a půl znechuceně sledujete uspávací epizodu „Alibaba a dvanáct fanatiků“ z nekonečné a tisíckrát omleté telenovely „Jak jsem poznal vaší Bibli“. Seňor Gonzáles se furt někde zjevuje a apoštolové se za ním s plným pytlem vypatlaných demagogických keců táhnou jak smrad. Pohádkaření následně podléhá i dříve kůl tribun Dementius, posílá daleko neškodnější Jupitera s Marsem do Juny a začíná se přiblble blahoslaveně usmívat s vševědoucím výrazem profesionálního downa v očích. Takže si můžeme odškrtnout jen další zkurvené fantasy píárko, ospravedlňující dva tisíce let teroru První římskokatolické a.s., jejímuž zabíjení a kradení ve jménu synátora by symbolicky daleko více slušelo, kdyby tehdy před přitlučením mlel schizofrenní pičoviny raději o hranol vedle visící zloděj a vrah Dysmas. Avšak pohádky jsou pohádky a já jsem docela zvědav, kdo bude mít hustší bajkařský základ, až jednou čmoudi z Koránu vyinterpretují, že byl Mohamed na Řípu první. Aha, oni už to vlastně zjistili. Rozlučme se dnes tedy památnými slovy jednoho moudrého muže, tedy mě: „Bůh nás ochraňuj před náboženstvím!“ (17.05.2016)

Historikom zobrazené udalosti pôsobia takmer ako zem nepoznaná a fikcia je viac vymyslená než sledujúca historické reálie a biblické rozprávanie. Pre kresťanov je to nedostačujúce, pre ateistov zas málo uveriteľné alebo presvedčivé. Účelom sa teda film minul účinku u každej kategórie diváka. Pilát je vykreslený ako neskutočne pohrúžený do vyšetrovania Kristoveho zmrtvýchvstania, to je výmysel. Kajfáš čo by hlava Židov zase s takou mocou, že i Pilát má pred ním rešpekt? Ďalší blábol. Apoštoli tu pôsobia dosť bláznivým dojmom. Celkovo môžeme hodnotiť ako veľmi málo vydarené dielo (22.05.2016)

U podobných filmů mám velký strach z přehnané křesťanské propagandy. Tady mně to ale přišlo naprosto v pohodě. Ve jménu Krista je klasický historický film, který bych nenazýval velkofilmem snad jenom proto, že se v něm divák nedočká velkých masových akcí. Příběh totiž začíná ukřižováním Ježíše a jakmile se vytratí, tak pátráním po něm. V tu chvíli jsem si uvědomil, že koukám na asi úplně první starověkou detektivku, která mě ještě k tomu moc bavila. Už jenom stačilo, aby se objevilo pár stylových CSI záběrů dle tehdejších lékařských možností a mohlo být dokonáno. Jakmile se ale Ježíš objeví, film se dost proměňuje a hlavní římská postava začíná přemýšlet nejen nad svojí vírou, ale i nad svým životem a světem obecně. To už je sice slabší, protože film poukazuje na řadu myšlenek, které do dnes bohužel řada lidí nechápe. Jako celek ale musím říct, že natočeno to není vůbec tak špatně, jak se to tu tváří v rámci hodnocení. (22.11.2016)

Snímek mě docela bavil po celou dobu sledování. První polovina je i dost realistická a zajímavá, i přes ne příliš povedený casting. Ježíš zde vypadá jak z nějaké parodie a pokud to měl být křesťanský film, tak tohle tvůrci trochu přehnali. Zas tak špatně to ale natočené není, až na akci. Bojová scéna na začátku vypadá jak z nějaké nepovedenné videohry. Nebevstoupení páně také nebylo vůbec emotivní a dojemné, spíš typicky americké. Jako takový malý výbuch si to vážně nepředstavuju. Ale jinak mi režie připadala standardní. Vizuální stránka filmu je třeba obstojná. Ve druhé půlce se už děje to, co celý film čekáte, že se stane, takže to filmu trochu ubírá na atraktivitě, ale myslím si že, pokud vás to do té doby bavilo, dokoukáte to v pohodě. A pointa je hezká a hřejivá. Vidím, to na zasloužené a čisté tři hvězdy. (25.07.2017)

Zaujal mě rámec bezmála detektivního pátrání po zmizelém těle ukřižovaného údajného Mesiáše, které zavedlo smírného tribuna mezi pronásledované učedníky. Samozřejmě, když Ho našel, nestačil se divit a rychle přehodnocoval svou víru i životní cíle, jelikož se stal svědkem zázraku (a ne jednoho). Jestli už vyšetřování v pěkných „sandálových“ kulisách mírně ztrácelo náboj (protože jej tížil jasný význam), následování do pouště pak nepřineslo žádné překvapení, jen doslovné potvrzení: „Viděls to na vlastní oči a přesto máš pochybnosti. Představ si, jak asi pochybují ti, co to neviděli.“ (09.03.2021)