pursulus

Tři mouchy jednou ranou aneb malý výlet do historie 60. let.¬         V průběhu 60. let 20. století se jako houby po dešti začaly objevovati snímky, v nichž svoboda a spravedlnost hrají hlavní úlohu. Rozvoj technické civilizace a relativního blahobytu ve srovnání s válečným a poválečným obdobím, ukončení Karibské krize podnítily životadárný déšť, v němž vyklíčila kulturní seménka dekády ukončené v 70. letech postupným rozpouštěním pathosu v reálných společenských podmínkách.¬                 Nejprvé se spustila přímo smršť májovek, idealistických filmů z období dobývání Divokého západu natočených podle románů německého spisovatele Karla Maye, v nichž idealismus spravedlnosti představovaný ponejvíce postavami indiánského náčelníka Vinnetoua a bílého muže Old Shatterhanda zcela nahradil původní křesťanskou výplň románů: "Poklad na Stříbrném jezeře" (SRN, 1962), tři díly "Vinnetoua" (SRN, 1963-65), "Old Shatterhand" (Rakousko, 1964) a řada dalších až po "Vinnetoua a Old Shatterhanda v údolí smrti" (SRN, 1968).¬                 V dalším druhu filmů bezúhonní naháněči spravedlnosti jsou vystřídáni tvářemi zločinců nebo aspoň pochybných živlů coby hrdinů snímků*): "Frajer Luke" (USA, 1967), "Bonnie a Clyde" (USA, 1967), "Butch Cassidy a Sundance Kid" (USA, 1969), "Půlnoční kovboj" (USA, 1969), "Vanishing Point" (USA, 1971), "Podraz" (USA, 1973), "Dva muži ve městě" (Francie, 1973).¬                 *) V návaznosti na tuto skupinu vzniká, s určitým přesahem až do 90. let, řada existenciálně laděných snímků, v nichž hrdinou není už tvář zločince či pochybného živlu, ale "ztracená" (případně zpochybněná) existence: "Písečná žena" (Japonsko, 1964), "Zvětšenina" (Itálie, 1966), "Cizinec" (Itálie, 1967), "Zeď" (Francie, 1967), "Malé životní etudy" (USA, 1970), "Zapadákov" (GB, Austrálie, 1971), "Indiánský posel" (USA, 1991).¬                 Okruží příznakově a snad poněkud opožděně uzavírají "Vlasy" (USA, 1979), "květinový muzikál" původem českého režiséra M. Formana a newyorského scénáristy M. Wellera ukazující svět hippies†) v montáži na válečný protest — jeden z kultovních snímků části mládeže své doby.¬                 †) "Pokus o návrat do květinových šedesátých let. Žel už nějak nedokážu cítit sympatii k hippie ideálům té doby. Všichni byli v pohodě, žili jen pro dnešek, milovali volnost... Ty hodnoty znějí tak lidumilně, ale přitom klamou zevnějškem. Byla to také kultura sobectví, dětinské nezodpovědnosti, naivního pacifismu, sebezničující vzpoury. Nemám potřebu si ji idealizovat." — koment. uživ. "Aidan".¬                 Doba (ne nepodobná té po napoleonských válkách) onoho zvláštního pathosu vzniklého z naděje na lepší příští vzešlé z dobových příznaků byla zároveň dobou idealisace možností člověka, ale také — očima tradice — dobou vzpoury; obé poslední se přitom ukázalo jako naprosto neproveditelné. Proto došlo k onomu nepatetickému "rozpuštění" onoho pathosu ve skutečnosti, která měla v dalších dekádách ukázati svou pravou — technokratickou — tvář. Existencialismus se ukázal býti stejně povrchní vlnou a slepým nábojem jako hnutí svobody, lásky a nezávislosti.¬                 Vrátím-li se k opoznámkovanému snímku: je oslavou vzpoury proti systému, proti jeho nespravedlnosti sociální a lidské; hrdinou je v podstatě zločinec, kterému se mají diváci obdivovati pro jeho odvahu vzepříti se konvencím, zažitým stereotypům, pro jeho odvahu nepoddati se. Jde tedy o dekadentní neboli úpadkovou záležitost, zde ve slušivém kabátě. Žel, náš hrdina není žádným Jánošíkem, je nejvýše zatvrzelým individualistou, tudíž je filosoficko-etický přesah snímku nulový, je prázdnou množinou. Poučený divák si však přes to může odnésti platné a působivé poučení pro budoucnost.

Za.¬         Dobře zpracovaná blbůstka bez přesahu z genru surrealistického i existencialistického, zcela poplatná dobovým manýrám, jejíž přidanou hodnotou je známý český režisér J. Herz objevivší se v herecké úloze a pak také hudba výborného Z. Lišky. Sám I. Kraus hraje velice dobře svoji hlavní úlohu, režisérské vedení je na úrovni, J. Švankmajer je nejen jedinečný animátor, ale i schopný režisér. Žel, musím dodati, že tato nicotná blbůstka, jakkoli schopně vyhotovená, zůstává pouhou nicotností, pouhou hříčkou, a pro to odměna nemůže býti tak sladká, jako by tomu bylo v případě hodnotnějšího díla.¬                 "Za originalitu, za vtipnost" sdílím s uživ. Matty, který tato určení projevil ve svém opoznámkování; jeho hodnocení ovšem už nesdílím…

Rotvajleři a další mazlíčci.¬         Hodně podobné duchem proslulým Tarantinovým Gaunerům. Nevím, jak to pan Tarantino dělá, ale ptákovina (narážka platí nejen na Gaunery) v jeho podání je prostě lepší (stravitelnější, dívatelnější, profesionálnější, nápaditější, vtipnější a leckdy i hnusnější), než obdobné dílo jiného tvůrce, zde režiséra M. Bavy; při tom Cani arrabbiati jsou, po stránce dějové a scénáře, na první pohled hodnotnější a i jako podívaná při Gaunerech rozhodně obstojí. A přes to jsou Gauneři hodnoceni o dobrých 8 % nad oné. Cáfra, má to tak někdo dar rovnou od pánaboha (humorného podtónu a dalších skrytých fines.).¬                 Abych italské Psy pouze nevyzdvihoval, je mi poukázati na umělecké hranice pana Bavy, který nikdy, ani v těch nejlepších svých dílech, nepřekročil jistou skrytou v nich průměrnost zabraňující tomu, aby se počin stal opravdovým velkým dílem.¬                 Zajímavý a poučený komentář: uživ. Matty.

První kroky Ch. Chaplina.¬         Rok 1914 byl úvodním rokem Chaplinovy tvorby filmové. Na třicet pět krátko- případně středometrážních grotesek plus jeden dlouhometrážní snímek ve směs postrádaly větší kvalitu, žertéřství rovnalo se sotva tak jednomu a půl míčku artisty, místy bylo až rozpačitě trapné. Je zřejmé, že společnost "Keystone Studios", s níž měl Chaplin uzavřenu roční smlouvu, si spíš než na kvalitu potrpěla na množství.¬                 Podobně tomu bylo i následujícího roku a počátkem roku 1916, kdy Chaplin pod hollywoodskou společností "Essaney" natočil svých dalších patnáct krátko- příp. středometrážních snímků. Ač v té době už znám a oblíben natolik, že mohl diktovati podmínky producentům a vybírati z nich, nebyla úroveň Ch. snímků ve směs vysoká, ze jména hledíme-li na ně nedobovýma očima.¬                 Není však třeba odsunouti tyto první filmové krůčky a kroky někam do zapomnění, svou kvalitou spolu s vkusností se vyrovnají řadě nynějších zábavných pořadů tak jistě, jako že Ch. Chaplin natočil později taková díla jako "Moderní doba" či "Diktátor".¬                 [Zdroje: 1. Wikipedie, English (en.wikipedia.org/). 2. Filmová databáze IMDb (imdb.com/)]

Život a smrt.¬         Animované akční vědeckofantastické drama převedené do televizního seriálu "Casshern" scénáristou Jasukou Kobajašim a režiséry Šigejasou Jamaučim a Naojukim Itó patří k vrcholům japonské animované tvorby spojené s myšlenkovým odkazem starých mythických nauk; zde jsou tato stará myšlenková schémata propojena s novodobými a přizpůsobena dnešní době, takže se vytváří most mezi minulostí a dneškem, jímž je odstraněna "zkostnatělost" a určitá nečitelnost minulostních schémat, a jejich přizpůsobení dnešku umožňuje vnímati určitá schémata a hodnoty i široké divácké vrstvě.¬                 Celý děj vyúsťuje do zřetelně podaného odkazu, jemuž ovšem předchází bohatý svět významů provázející diváka postupně od začátku až ke konci. Animaci samu je třeba hodnotiti poněkud odlišně, než animační počiny evropské kultury, která hodnotí kromě myšlenkových hodnot vysoko i propracovanost a prokreslenost; japonské vnímání a vůbec vnímání Východu vůbec se zaměřuje hlavně na psychologický účin, jemuž je podřízeno vše ostatní; pro to animační vypracovanost projektu "Casshern" zaostává za evropskou špičkovou tvorbou, aby ale o to více její dynamika a jistá zkratkovitost vyvedení, ve spojení s použitými statickými prvky a vhodně umístěnými zámlkami a v propojení s nezanedbatelným působením vynikající moderně pojaté hudby (a všeho ozvučení) Kaory Wady, působily účinně ve zmíněné oblasti psychologického účinku. Jinými slovy, dá se také říci, že krása podání je až na dalším místě.¬                 Příběh sám je podán dosti zmatečně, mnohdy nelze dobře odděliti skutečnost od snění, věci se dějí tak trochu beze skladnosti, nespořádaně, scénář jako celek se mi nejeví býti propracován s nějakou zvláštní péčí. Další výhradu mám k rozdělení na mnoho krátkých částí (24 dílů po pouhých 24 minutách); dílu a jeho konsistenci by prospělo rozdělení do daleko méně částí, počtem nepřevyšujícím dvanáct či třináct. To, co píšu v tomto odstavci, je asi největším záporem celého seriálu, jehož hlavní síla tkví v jeho myšlenkách podaných způsobem popsaným v odstavci prvním.¬                 Seriál "Casshern" lze bez výhrady doporučiti dospělým i dětem; nemá co říci a nebude se líbiti pouze senilním a nebo vyprázdněným lidem; nebo také lidem bez fantasie, což ovšem je určitým druhem vyprázdněnosti.¬                 Stručné a výstižné opoznámkování: uživ. draxus.

K Leanově "Cestě".¬         Předlohu Forsterovu nečetl. Leanovu "Cestu do Indie" považuju za zdařile zobrazené drama zasazené do prostředí koloniální Indie někam do první třetiny 20. stol. (není podstatné), ve kterém vidět poměry mezi domácími obyvateli a kolonizátory, taktéž rozdíly mezi povahami těchto dvou odlišných kultur. Nedá se však hovořit o tom, že by snímek řešil ony rozdíly do hloubky, také o tom prvoplánově není.¬                 Snímek je poplatný dramaturgickým postupům 60. či 70. let minulého století, ač natočen o nějakých dvacet roků později; to lze přisoudit tehda už starému Leanovi (snímek byl jeho posledním).¬                 Někteří či mnozí Leana vynášejí až příliš, já ho však vidím jako nadprůměrně schopného a precizujícího tvůrce, kterého vlastní myšlenkové přesahy jsou malé; to je vidět ostatně i na tom, jak často si za předlohy svých dramat volil známé literární předlohy, které pak ovšem následně dovedl s velkou péčí a dovedností (zvláště ve smyslu komerčního úspěchu) přepracovat pro film, což je určitě um vlastní nemnohým.¬                 Pro mě z Leanových snímků vystupuje "Most přes řeku Kwai", přepis novely francouzského spisovatele Pierra Boulleho z prostředí zajateckého tábora Japonců za 2. sv. války; v tomto snímku až ironicky "vyzdvihuje" určité národní vlastnosti Angličanů a na rozdíl od mírně nudně v některých místech natočené "Cesty do Indie" jde o snímek napínavě podaný s neutuchajícím spádem událostí. Však také "Mostem" z r. 1957 začalo nejúspěšnější období Leana, jak si lze přečíst v životopisu tohoto významného režiséra a scénáristy zde na ČSFD.

Kýč místo dobrodružství.¬         V místech, kde zdejší uživatel fragre obdivuje "nádherné staromódní dobrodružství" vidím já umělohmotný scénář tehdejšího USA filmového velkoprůmyslu; milý humor Verneův nahrazen přituplými nápady "hollywoodských" "mozků" zaměřených na ženy či drůbež (souvislost se pochopí po zhlédnutí); papírové kulisy jsou až příliš odfláklé i na dobu natočení (je to prostě dáno ne dobou, ale nepéčí — vždyť oni nám to diváci zbaští, známe své Američany, točte se, dollars!). Zpracováním necílí snímek ani na mládež, s ohledem na jisté náznaky mezi profesorem a vdovou.¬                 Jak nesnáším "artová" díla, snoby a jejich komedie, ještě více je mi protivný přístup k umění, jaký předvedla tato "Cesta do středu Země". Doporučuju jako krajní případ pro maminky, jejichž děti jsou zrovna zlobivé a ony je chtí zabaviti.¬                 Na závěr malá poznámka o kýči, kterým tato "Cesta" je. Nevadí mi, ba, mám rád kýče druhu obrázků s jelenem, zátiší s trpaslíkem atp.; ale udělati z Verneova románu kýč — to je totéž, jako byste Moně Lise od da Vinchiho přimalovali knír. Tfuj.¬                 Příhodná opoznámkování: uživ. Mikino00, xaver.

Trhák!¬         Cesta na Měsíc, snímek z roku 1902 je na svou dobu nesmírně povedeně zhotovené dílo, které pro svůj "vizuál" nutně muselo skliditi značný — a zasloužený — úspěch. Nicméně, vnitřně se jedná o brak, vlastně něco hloupoučkého, určeného pro průměrné nebo unavené lidi k odpočinutí od všednosti a k vybuzení jiných vzruchů: nově se tomu říká "blockbuster", česky to je prostě a jasně řečeno "trhák" (určitě by bylo dobré, kdyby se slovo trhák objevovalo častěji a blockbuster čím dále tím méně). Kdo hodnotí i podle vnitřní kvality (tak to je správně), ten by neměl při svém hodnocení zapomenouti na mnou zde uvedené skutečnosti. Povedené počiny bez patrné vnitřní hodnoty patří, podle mého mínění, do lepšího průměru či mírného nadprůměru. Brum! (Tak se staň!)

Zajímavý nápad.¬         Řada částí tohoto nátočtu je k vidění na videoportálu Youtube. Po pravdě nejde o jeden film — to z toho chtějí udělati tvůrci nátočtu pro jejich snahu o nejdelší film na světě —, ale o filmový seriál, skládající se z tisíců dílů po několika minutách, při čemž jednotlivé díly tvoří okamžité nápady zvoleného účastníka-herce. Počin samoúčelný, bezúčelný, epizodky jsou samozřejmě při takovém množství různě nebohé úrovně. Nápad není sám o sobě špatný, ale jeho uskutečnění je tak prázdné, tak zbytečné, tak k ničemu, že sebehorší "art" filmy jsou proti tomu Felliniho skvosty.¬                 Mezi partu zedníků, kteří natáčení pořádají, řadím bez váhání i ty, kdož tento počin považují za "zajímavý".¬                 Na IMDb horních tisíce uživatelů průměrné hodnocení je 58 % (zde na ČSFD 84 %); tato nesrovnalost poukazuje ke značné nedůvěryhodnosti průměrných hodnocení na ČSFD způsobené působením řady zednických part.

Malý přehled literatury a filmu.¬         "Cizinec" italského režiséra a scénáristy Luchina Viscontiho by byl o poznání lepším, kdyby — předlohou nebyla novela světově známého spisovatele existenciálních dramat-románů, A. Camuse. Sám o sobě je totiž tento snímek proveden dosti dobře, s obvyklým Viscontiho přístupem. Natáčím-li však film podle předlohy klasického významného románu, po tom jsou požadavky na mé dílo náročnější o uměleckou povinnost zachovati se předloze, nebo lépe jejímu duchu, co nejvěrněji, nejpřípadněji, prostě co nejlépe ji tlumočiti jinou múzou, totiž múzou filmového plátna.¬                 Hlavní hrdina, představovaný zde hercem M. Mastroiannim, nepředvádí rysy románového hrdiny dosti přesvědčivě, takže už základní nit v osnově je tímto porušena. Ostatní v jinak ne nepovedeném scénáři už se na toto porušení navazuje a vzniklá tkanina je duchu předlohy vzdálené o značný kus cesty.¬                 Při tom, Visconti byl jedním z mála, kterým se (podle mé neskromné mínky) podařilo převésti klasické literární dílo do filmové podoby velmi dobře a zároveň odpovídajícím předloze způsobem: jde o převod novely německého spisovatele T. Manna "Smrt v Benátkách", kterýžto snímek mi je doporučiti.¬¬¬                 Malý přehled pokusů o převedení (klasické) literatury do filmu.¬         Obtížnost, nikoli neumětelství, je hlavní příčinou, že výsledek nebývá uspokojivý. Uvedené příklady to potvrzují, režii a scénář dělaly opravdové, významné osobnosti. Při tom, na uvedeném níže necíleném výběru je viděti, že skutečně odpovídající a kvalitní provedení jsou v menšině. Odhaduji, že to je také souhra náhod ( časová konstelace tvůrce), co nakonec rozhodne o kvalitě v případech tak náročných jako jsou literární přepisy do filmové podoby. — Za mým ohodnocením jsou procentuální hodnocení na ČSFD a IMDB.¬                 Cizinec. Předloha: Cizinec (A. Camus; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: dobré, ale neodpovídající. ** (76, 74)¬                 Paní Bovaryová. Předloha: Paní Bovaryová (G. Flaubert; román). Režie, scénář: C. Chabrol (Francie). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (61, 67)¬                 Bílá velryba. Předloha: Bílá velryba (H. Melville; román). Režie, scénář: J. Huston (USA). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (80, 74)¬                 Anna Kareninová. Předloha: Anna Kareninová (L. Tolstoj; román). Režie, scénář: B. Rose (GB; USA). Provedení: dobré, méně odpovídající. ** (67, 64)¬                 Lord Jim. Předloha: Lord Jim (J. Conrad; román). Režie, scénář: R. Brooks (USA). Provedení: dobré, ne neodpovídající. *** (69, 68)¬                 Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: M. Haneke (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (69, 67)¬                 Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: R. Noelte (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (74, 69)¬                 Proces. Předloha: Proces (F. Kafka; román). Režie, scénář: O. Welles (USA). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (77, 78)¬                 Smrt v Benátkách. Předloha: Smrt v Benátkách (T. Mann; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (76, 75)¬                 Karamazovi. Předloha: Bratři Karamazovovi (F. Dostojevskij; román). Režie, scénář: P. Zelenka (Česko). Provedení: výborné, značně odpovídající. ***** (82, 77)