Spiker01

Mrazivé a to to v podstatě končí v tom nejlepším. Dokonalé kombo s prequelem the Post. PS : Dnes už i víme, kdo byl Deep Throat.

Seňor Spielbergo nastavil opět brutální tempo a servíruje nám dva filmy ročně. Dříve jsem viděl jeho podstatně opulentnější Ready Player One, které mě absolutně pohltilo a zajímalo mě, jak se vlastně popral s tématem, zpracovaným podobně jako Spotlight nebo jeho starší Bridge of Spies. A jednasedmdesátiletý Steven asi chytil druhou mízu, při jejímž udržení bych se nebál ani toho proklamovaného pátého Indyho a ve své páté spolupráci s jako vždy vynikajícím Tomem Hanksem nám servíruje napínavé drama z doby těsně před WaterGate (povinně nakoukat Všechny prezidentovy muže), o které jsem toho doposud moc nevěděl a informačně mě to tedy zásadně obohatilo. A co více, zde mě bavila dokonce i Meryl Streep, která mi jinak absolutně vadí a všechny její filmy s ní víceméně nemám moc rád, ovšem tady se mi, možná díky určité zranitelnosti její postavy (která zpravidla nebývá na místě) celkem dost líbila a v kombinaci s dalšími kvalitními herci mi to sedlo na jedničku. Dvě hodiny jsou tak akorát, rozhodně jsem se nenudil, ale po dokoukání přecejen převládl pocit, že jsem již viděl podobně zásadní témata zpracovat o něco tíživěji a napínavěji, takže ten stupínek přecejenom ubrat musím. PS : Možná jen ten Mark Rylance tomu chybí..

Dlouhodobě zastávám názor, že vlastní seriál pro každého z členů Defenders je zbytečnost, raději bych je pospojoval dohromady a zvlášť nechal jen Daredevila a Punishera a k nim přidal Moonknighta, nebo třeba i toho Bladea. Toho už se pravděpodobně nedočkáme, takže beru co je a opět se mi svým volným tempem konečně podařilo přelouskat oněch 13 dílů (i tentokrát by těch 8 asi stačilo). Ovšem nemůžu říct, že bych z výsledku byl nějak extra popuzený jako to čtu u zástupu jiných lidí po internetech..Sice mi celou dobu neseděla představitelka matky Jessicy a pravděpodobně nebudu extra rád na tuhle sérii vzpomínat (Purple Man v první sérii byl přecejen větší terno), ale po zaškobrtnutí u cca 4-5 dílu jsem to plynule dokoukal bez úhony a úplný konec jsem si užil dokonale. Jsem zvědav jak se tvůrci popasují s třetí sérkou..

Jim Carrey mi hodně chybí. Naštěstí mám ještě stále co dohánět, ačkoliv jsem v závěru zjistil, že minimálně to rozuzlení jsem pravděpodobně už v televizi někdy viděl a nehodnotil. A je super, že i Carreyho slabší a zapadlejší kousky stojí za to, jelikož jsem se takřka po celou dobu bavil, ani chvíli nenudil a dokonce jsem se zasmál. A to se mi zkrátka s dalšími a dalšími zhlédnutými filmy stává stále méně.

Moje teprve druhá Allenovka a o moc víc jich pravděpodobně nepřidám. U Wonder Wheel mě zaujalo hlavně obsazení a na oko pohádkový příběh, ze kterého se vyklubalo obyčejné drama s polootevřeným koncem. Ano, celé je to hodně divadelní, interiéry vypadají všechny nejen jako z padesátých let (záměr), ale i jakoby se v padesátých točilo (Záměr? Nevím) a místy i pláž vypadá jak zelené plátno. Ale bavil jsem se, standardních 7/10.

Doháněčka posledních oscarovek a rozhodně ne zbytečná. Přemýšlím, copak jsem s Day-Lewisem v hlavní roli viděl, a že těch možností vlastně ani tolik není. Posledního mohykána, kterého jsem skoro celého protrpěl, Scorseseho (možná slabší) Gangy v New Yorku a Lincolna v kině, kterého jsem si naopak užil maximálně a dotyčnému anglickému hereckému velikánovi byla tahle role ušitá přímo na míru. A stejně tak ta jeho jeho nynější poslední a tolik propíraná. A já si nemůžu pomoct, ale Phantom Thread mi připomíná takové gentlemanské Odstíny šedi. S nebesky jistější režií Paula Thomase Andersona a v kulisách a kostýmech, právem ověnčenými zlatým plešounem. Nit z přízraků je 130 minutovou velkou hrou. Hrou o nadvládu, sebekázeň, uspokojení (v tomto případě spíše duchovní, než fyzické, ovšem tady nám scénář cíleně nedává jasná vodítka) a samozřejmě pokušení. Hrou s bohatýrem, který jasně dominuje křehké dívence odnikud, jenom aby se nakonec možná sám zapletl do pevných sítí své vyhlídnuté společnice. Naproti tomu ovšem nerozehrává žádné teatrální divadlo a pomaličku polehoučku se sune pevným krokem ke snadno zapamatovatelnému konci, který ohromí spíše svou jednoduchostí, než čímkoliv jiným. A je zkrátka nádhera se na to dívat. Nebýt zvolnění v druhé polovině, půjdu s hodnocením úplně nejvýše. Daniel Day-Lewis odchází do hereckého důchodu a mně extra chybět nebude, ovšem jeho tři rekordní oscary za hlavní roli zůstanou navždy zapamatovány.

Je to snad poprvé, co jsem nejprve četl předlohu a pak viděl film, takže toho musím náležitě využít. Stevenovi Spielbergovi se minimálně u mě povedlo zhmotnit představy a fantazie, které ze stejnojmenné knihy přímo tryskají a v první polovině filmu jsem si říkal, že jestli to bude celé z 90% z prostředí OASIS (přesně to, co neměl filmový Animus v Assassin´s Creed) a jakože bylo, tak bych si místo toho střihl nějakou 6-8 dílnou minisérii s rozpočtem Altered Carbon. Prostě bych se na to mohl koukat pořád. Napoprvé je prakticky nemožné zachytit všechny skryté twisty, různorodé postavy, tajemství a všemožné easter eggy nasáklé moderní i osmdesátkovou popkulturou. Akce je na špičkové úrovni a například závod, který byl hlavní chloubou trailerové kampaně je ještě o dva řády epičtější než v upoutávkách, až jsem si říkal, že to musel točit nějaký podstatně mladší nadšenec a geek typu Duncana Jonese (tedy pokud by ten teď neupadl v nemilost). Zatímco v první hodině filmu příběh sice jede rychlostí blesku, ovšem ještě víceméně podle knihy, v druhé polovině se už děj s předlohou rozchází v podstatě ve všech linkách a čtenáře knihy jistě také mnoho věcí překvapí, nutno říct, že vesměs pozitivně. Okolnosti v reálném světě mě hlavně po plném našlápnutí plynu v OASIS bavilo podstatně méně a vyloženě jsem se těšil, až neškodný Tye Sheridan s mojí oblíbenou Olivií Cooke nasadí VR brýle, ke cti režiséra ale musím dodat, že v závěru se umně daří mezi těmito realitami plynule přeskakovat a seňor Spielbergo si nevystřílí všechnu munici už na začátku. Takže co je vlastně Ready Player One? Našlápnutá audiovizuálně nádherná povinnost v kině pro všechny fandy her a limitovaně i filmů, která prostě musí vydělat. Tolik zklamání krátce za sebou (Tomb Raider, Pacific Rim 2) už bych nezvládl.. PS : Jestli je jeden film, který bych doporučil před RPO vidět, tak Kubrickovo Shining, nic víc neřeknu.

Aaron Sorkin je mistr scénárista, to už víme dlouho. Nemůžu si nevzpomenout na jeho fantastické kreativní myšlení u Jobse nebo zpravodajský Newsroom, který mě svojí nekompromisností straší ještě pár let po ukončení seriálu. Ale i jeho napadlo po mnoha úspěšných projektech, hezky po vzoru Taylora Sheridana, nasednout do režijního tažení a právoplatně rulovat na Glóbech (kam se poděly oscarové nominace, to jen čert ví). A hned napoprvé se mu povedlo mě naprosto odrovnat. Přitom papírově to není úplně film, který by pro mě mohl extra stěžejní. Jessica Chastain nepatří mezi mé oblíbené herečky a o pokeru toho mnoho nevím, ačkoliv jsem mnoho napínavých partií v různých filmech nakoukal. Jenže film má tři, až naprosto nespravedlivě silné, hráče. Těmi jsou Idris Elba a Kevin Costner, kteří svými výstupy naprosto devastují vlastní scény a kradou si divákovu pozornost jenom pro sebe. I kdybych nedejbože při filmu musel žehlit bilé košile, zpřímená póza Idrise Elby by mě donutila této činnosti minimálně na čas zanechat. A tím třetím je samozřejmě pomyslné Sorkinovo pero, které opět zatnulo do živého a opět se ujalo scénáristické nadvlády. Podobně jako Wind River není ani Molly´s Game nějakou režisérskou estrádou, je “pouze” pečlivě vysoustruženou filmařinou. Vysoustruženou tak dokonale, že po 130 minutách na diváka vytryksne všechny možné emoce. A člověk zas bude muset dlouho čekat až ten prokletej Sorkin zase něco napíše a nejlépe i zrežíruje.

Neviděl jsem předcházející díly, ale řekl bych, že je to celkem jedno, vlastně by člověk udělal lépe, kdyby si pustil pouze taneční čísla (dvě opravdu stojí za to) na youtube. Jinak je tu seslepován jakýs takýs příběh, který jistě ani nevzbuzoval extra naděje, spíše to funguje jako fajnová rozlučka, která fanoušky jistě potěšila. A já na to koukal kvůli Hailee Steinfeld, škoda, že jí tu není více, jednou to ale bude velká hvězda. Naopak mě celkem zklamala Anna Kendrick, ale třeba zas potěší příště. Co jsem tak pochopil, tak je trojka Ladíme stejně "dobrá" jako ostatní díly, takže dohánět s největší pravděpodobností nebudu. PS : John Lithgow mě tu na rozdíl od Táta je doma 2 velmi bavil a tu roli záporáka si neskutečně užíval.

Insidious je moje druhá nejoblíbenější hororová série. Dokonce i vlažně přijatá prequelová trojka se mi hodně líbila. A Poslední klíč je další z hromady laciných hororů, jež je pouze zatížen přívěškem Insidious. Pro shrnutí : vůbec jsem se nebál, lekačky moc nefungovaly a radši jsem si hrál Candy crush..to prostě člověk od hororu úplně neočekává. Pětku už prosím ne.