Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (1 785)

plakát

Zbožňuju prachy! (2006) 

Žádný Sex ve městě od tohohle plytkého fňukdramatu nečekejte, ani slabý odvárek. Schéma tří prachatých kamarádek a jedné socky sice vypadá podobně, bohužel tady se žádný vtip, jiskření, bystrost, sarkasmus nebo ironie nekoná. Postavy jsou deprimované zoufalky, těžko říct, jestli je horší hysterka, manželka údajného teplouše, budovatelka nebo Popelka, co to dělá s největším pitomcem široko daleko v cizích postelích. Když už ty čtyři slepice nejsou šťastné, všechny mají možnost (a tři z nich i prostředky) aspoň si pro štěstí vytvořit dobré podmínky, nebo alespoň startovní čáru. Místo aby si brečely na rameni, stěžovaly si, demonstrativně si odmítaly mýt vlasy a otravovaly tím diváka.

plakát

Dva v tom (1995) 

Hezké. Křehká Julianne Moore a Hugh Grant, který k zodpovědnosti nakonec přišel, tvoří sympatický, ačkoli trochu asymetrický pár. Horší je to s uřvanou králičí rodinkou s kupou kukuřičných dítek, k níž hledáte cestu stejně dlouho jako oba hrdinové. Lidé jsou holt různí a ne všichni tak úhlední jako tihle dva. I „v tom“ jsou málokdy oba, tady se to ale povedlo a divák je v tom s nimi.

plakát

Circle: Uzavřený kruh (2017) 

Před spoustou let jsme měli stihomam z Isaaca Asimova a představy, že každý z nás bude mít čtyřiadvacet hodin denně za zadkem hyperinteligentního plechouna. Dnes má každý na stole, v tašce, v kapse a potažmo v ruce sledovací zařízení, která aktivujeme vědomě a dobrovolně. Voyeurismus, těsně následován s exhibicionismem se staly dalšími přirozenými lidskými vlastnostmi a u některých jedinců potlačily dokonce i pud sebezáchovy. V opačném případě Okrádáte totiž svět o své zážitky, emoce, životní události a tělesné funkce, když si je necháváte pro sebe. Protože vždycky je někdo, koho to zajímá. Na film jsem se původně chtěla podívat hlavně kvůli Emmě Watson a Tomu Hanksovi, nakonec mě ale příběh přiměl i k zamyšlení. Z racionální, přizpůsobivé, ale nezkušené Mae se poté, co se díky nepřetržitému sledování dostane z nebezpečné situace, stává fanatička, bojující za naprosté zničení sebenepatrnějšího soukromí. Monitoring každé vteřiny od narození po smrt. Váš pobyt na záchodě, pyžamové večírky, noční přežírání, postelovou činnost, všechno budou sledovat miliardy slintajících idiotů, kdykoli se jim zamane. A z kruhu není cesta ven. Ani sebevraždou se nespasíte, protože v okolí budou stovky dobroserů, kteří vás zachrání. Ještě na vás nejde paranoia? Jako správná hrdinka i Mae nakonec dostane rozum a pokusí se Circle napadnout zevnitř. Nápad má dobrý, ale vzhledem k tíživému (a podle mě velmi silnému konci), výsledky nebyly dobré. Silná je postava její kamarádky Annie, z níž se po období nadšené konverze stane troska na útěku, dost zbytečný je infiltrátor Ty, který hodně ví, hodně kecá, ale skutek utek. Dost mi vadili i rodiče, speciálně dvě nechutné scény (kdo viděl, asi ví) a z žalostného trouby Mercera jsem rostla. Zato Tom Hanks v roli Jobse-Baileyho působí navenek jako srdečný taťka, avšak ve skutečnosti je to spíš Darth Vader ve svém stále expandujícím vesmíru. (více zde)

plakát

Rozhovory s mým zahradníkem (2007) 

Nádhera. Film, postavený na dialogu bez začátku a svým způsobem i konce, může navenek vypadat jako těžko stravitelný, ve skutečnosti jde ale o malý klenot, jemný a půvabný jako květ. Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussi jsou vynikající dvojka a vztah jejich postav důkazem, že rozdíly mezi lidmi vůbec nemusí být překážkou, pokud je tu ochota k dialogu a dobrá vůle. Obyčejný příběh neobyčejného přátelství.

plakát

Vlastní pravidla (2007) odpad!

Tak nevím, jestli tvůrci vyměnili jídlo za pervitin nebo jim naopak náhle došel, ale člověk musí mít v hlavě exkrement, aby tohle dokázal dokoukat s neporušeným zažíváním. Vypadá to, že veleduch Garry Marshall spáchal zločin proti lidskosti, ale ve skutečnosti se k tomuto „filmu“ přihlásil Islámský stát.

plakát

Hráč (1958) 

Na Dostojevského si potrpím, zato na licousy ne a zrovna ty Gérardovi tak strašně moc nesluší, že jeho éterickou krásu proměnila v éter, a film mě skoro uspal. Ostatně Alexej je charakter plytký jako žabinec. Postava svérázné babičky byla jediná sympatická, z P. Permanenty nebo jak se děvenka jmenovala, jsem rostla, zlatokopka a její stádo línajících oslů, bažící mít s ní spoustu sexu a peněz působili úsměvně, zato francouzský milovník, který měl být v té ruské invazi svěžím vánkem, byl k zblití. Není to špatný film, ale že bych ho musela vidět dvakrát…

plakát

Žít a užít (1967) 

No… není to nejlepší Lelouch, ani nejlepší Montand. Oba jsou takové špičky a navíc mí oblíbenci, proto jsem přísná. Ovšem Girardotové to tu sluší jako nikdy, její nevšední půvab strčí hluboko do kapsy sweet Candy. Co mi překáželo, byly dokumentární pasáže, navíc na mě byly moc násilné. Nejvíc se mě dotkl ten svázaný nosorožec. Tak nějak na mě totiž působila i postava osamělé a bezmocné Catherine. Jak mohl dát Robert přednost prostoduché americké barbíně před francouzským šmrncem, by mi asi nejlíp vysvětlil nějaký pán s akutní druhou mízou. Ještě štěstí, že se mu mozek vrátil z kalhot zpět na své místo a dřív než pozdě mu došlo, že z modelíny sochu neuděláš. (titulky zde)

plakát

Prázdniny pana Beana (2007) 

Atkinsona i Beana mám moc ráda, ale tady byl jeho šklebů takový vodopád, že doufám, že se mi o nich nebude zdát. Obzvlášť nešťastná mi připadala kamera (vlastně obě). Zato scéna v restauraci nebo ve vlaku (další Rodenova světově hvězdná role, slavná hlavně na Litoměřicku) patří k tomu nejlepšímu, protože jsou čistokrevně beanovské. Posledních 20 minut je ovšem čiré zoufalství, které pošle film po zásluze ke dnu.

plakát

Opustit Las Vegas (1995) 

Cage, jehož apokalyptické herecké výkony se už staly legendárními stejně jako jeho kozí xicht, se tady sice překonává, ale to nic nemění na tom, že je to špinavý, smradlavý a nechutný film. Ben je celou dobu zmatlaný jak papír od salámu a proč se na něj noční sociální pracovnice Sera nevy*ere, zůstává záhadou. A že by se ho „snažila dostat z alkoholické závislosti“, jak básní distributor, jsem si teda nevšimla. Spíš přesně naopak, aktivně se zapojí do Benova chvályhodného plánu zcákat se konečně tak, že odfrčí expresem čuchat macešky zespodu.

plakát

Láska s výstrahou (2002) 

Šťasten, kdo nic neočekává, neboť nebude nikdy zklamán. Nečekala jsem nic a obdržela velkolepé nic. Sandra mi nikdy nepřipadala hezká, Hugh odvádí standardní práci s pusou a obočím a celou dobu zuřivě mrká tak, že by se jeho postava mohla klidně jmenovat George Asimámvokutik. Nuda.