vesper001

Palansky, Palansky, chlapče nešťastná... Nežli dělat kýče, chop se raděj rýče!

Bondy mám rozdělené stejně pevně, jako jiní životní hodnoty: 1. Craig je božský, 2. něco na tom Mooreovi je, 3. Connery… nj, nechci vypadat jako barbar, 4. supermodelka Brosnanová a 5. Dalton je k zblití. Ale tenhle díl s mým žebříčkem trošku zahoupal, protože tahle bondovka má všechno.

Krásný dokument s příjemným hlasem Daniela Craiga. Slůně je vysoký trumf, ale tuleně nepřekoná. S vírou jsem dost na štíru, ale genialita přírody je pro existenci Boha docela pádný argument.

Pro dobrotu do blázince. Patologicky trpělivá dcera s věcným břemenem v podobě psychomatky. No jak tohle může skončit? Tvůrci podobných filmů budou mít v pekle kotel v sousedství katolických kytaristů.

První Růžový panter má všechno – inspektora Clouseaua, obecně známého prokletí lidstva, zatím bez žluťáska Cata, zato se záletnou manželkou – Casanovu Lyttona, záhadu k zbláznění a ještě něco navíc: krásnou princeznu, která je skvělá i bez šampaňského, natožpak s ním.

Nedotknutelní jsou jedním z těch filmů, u kterých zní každé další rozjásané hodnocení jako klišé. Proto jsem dlouho dumala, co k němu napsat a jestli vůbec něco psát. Je to příběh o tom, jak dva naprosto odlišní lidé našli společnou řeč díky tomu, že měli odvahu vyklidit trochu místa ve vlastním světě pro druhého i za cenu, že v něm dotyčný možná udělá bordel, a sílu nejdříve tolerovat, pak akceptovat a nakonec přijmout jinakost jeden druhého. Samozřejmě tomu pomohlo, že se navzájem potřebovali, v každém případě se ale nakonec jejich planety setkaly a Philippe a Drisse šli kousek cesty spolu. Kousek, který možná změnil úplně všechno, a i kdyby ne, stál za to. Nedotknutelní jsou jedním z těch filmů, které vás potěší, pohladí a aktualizují naději. Tedy pokud se výjimečně vzdáte nadřazenosti, kritiky a hodnocení, a přijmete je takové, jací jsou.

Jak Poirot chytí stopu, nezastaví se před ničím. Dokonce ani před golfem. :)

Od nynějška přijímám pozvání jen na obědy. :-)

Všichni tady Orku srovnávají s Čelistmi, až se z nich kouří (z uživatelů, myslím :-), a přitom ty dva filmy nic moc společného nemají. Žralok byl nenažrané hovado a lidi snadná kořist, kosatec se ale promyšleně mstí za zabití březí velryby. Jeho nadpřirozená inteligence mě neuráží, a díky tomu, že likvidační scény nejsou nijak extra brutální, příběh lze vnímat především symbolicky, jako varování, že se k přírodě nemáme chovat jako zmíněný žralok. Zajímavá je i melvillovská analogie, zde je ovšem pronásledovaným Moby Dickem kapitán Nolah. Z Orkova zlověstného kroužení okolo položek na jeho seznamu smrti a z velrybího zpěvu mi běhal mráz po zádech mnohem víc než z několika řad zubů.

Tahle komedie není jen nekorektní, ale na dnešní dny se až hrdinsky naváží do xenofobie, tradicí, předsudků a rasové a náboženské netolerance. Ale také je to milý film o vztazích uvnitř jedné rodiny a o tom, že skutečnosti, které se nám na druhých nelíbí, nám nemusí bránit, abychom je měli rádi. Jojo, jak by bylo na světě hezky, kdyby i ve skutečnosti lidi dokázali přijímat své odlišnosti s humorem a nadhledem a nemuseli se bát dělat si svobodně legraci… (více zde)